Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Výchova spokojenosti

2.leden 2019
Výchova spokojenosti

Že pro úspěch a životní spokojenost jsou dnes rozhodující jiné vlastnosti než inteligence, už víme. Sociální dovednosti jsou tím, co se skloňuje ve všech pádech. Proč jsou tak důležité a jak je naučit svého potomka?

Když se řekne sociální dovednosti, všichni tak nějak tušíme, co to znamená, zároveň jsme ale zmatení, protože kolem nás se skloňuje ještě řada dalších podobných pojmů: emoční inteligence, soft skills neboli měkké dovednosti, neverbální komunikace... A tak by se dalo pokračovat hodně dlouho. Kdo nemá psychologické vzdělání nebo mu na stole neleží tlustá odborná příručka, má z toho v hlavě trochu chaos.

Co je co? Jak jedno souvisí s druhým? Co z toho je nejdůležitější a proč? Pro laiky neaspirující na pozice psychologů a terapeutů nemá smysl zabývat se striktním rozlišováním definic. Stačí vědět, že ve všech případech jde o naše schopnosti řešit situace, ve kterých jsou objektem lidé, tedy mnohdy nevypočitatelné, různorodě reagující subjekty. Proto jsou dnes tyto vlastnosti ceněné víc než klasická inteligence

Zvládnout interakci s lidmi bývá složitější než zvládnout technický problém. Nejstarší a nejzavedenější pojem jsou sociální dovednosti, který se užívá pro jednu ze součástí psychologie osobnosti. Sociální dovednosti získáváme od narození pozorováním, identifikací a dalšími způsoby. Co je ale důležité vědět, že jejich "učení se" nikdy nekončí. Je to permanentní a celoživotní proces, na který mají vliv nejen lidé kolem nás, ale hlavně my sami.

Empatie: nejdůležitější základ

Naučit dítě sociálním dovednostem a pomáhat mu je rozvíjet můžete jedině tak, že v roli rodičů budete sami používat. Třeba empatii, jednu z nejdůležitějších sociálních dovedností, naučíte své dítě nejlépe tak, že sami budete empatičtí a dáte mu najevo, že víte, jak se cítí. Pro konkrétní příklad stačí rozhlédnout se kolem sebe, třeba v čekárně u doktora. Kolikrát vidíte děti, které čekání nebaví a dělají všechno pro to, aby se zaměstnaly - lítají po chodbách, otevírají dveře, probírají odpadkový koš. 

Rodiče ztrácejí trpělivost, zvyšují hlas, dítě je naštvané a zlobí ještě víc. Stačí ale, aby vyšla sestřička a oslovila ho: "Je tu hrozná nuda, viď?! Už tě to nebaví. Mě také ne." Dítě cítí, že mu sestra rozumí, že prožívá něco podobného a velmi pravděpodobně se dokáže uklidnit. Podobný příklad se dá najít i pro každou jinou sociální dovednost. Je přitom důležité si uvědomit, že dítě nemusí reagovat okamžitě (příště se u doktora může chovat úplně stejně), ale jak dozrává v jiných dovednostech, zraje i v sociální oblasti.

Výchova k sociálním dovednostem tudíž nemá žádný časový limit a děje se neustále, ostatně průběžně se v této oblasti vyvíjíme i my, dospělí. Jedno dítě umí chodit na nočník už v jednom roce, druhé s tím má problémy ještě v pěti letech. Ale jednou to přijde. Se sociálními dovednostmi je to stejné. Proto nemá cenu lámat je přes koleno, ale počkat, až dítě uzraje do věku, kdy si uvědomí, že mu přinášejí odměnu

Ať se totiž ve výchově snažíme, jak chceme, použití sociálních dovedností nakonec záleží na dítěti. Konkrétně na tom, zda je pro něj výhodné je uplatnit. Je to jednoduchá rovnice - jestliže nemáte potřebu, abyste ve společnosti obstáli, tak se prostě nesnažíte. Jakmile však vidíte, že na "zmáknutí ostatních" stojí váš úspěch, učíte se velmi rychle, jak na to. 

Sociální dovednosti jsou součástí našeho pohybu ve společnosti

Nezavrhujte konflikty

Když se budete bavit s odborníky, o tom, čím dnešní rodiče nejvíc škodí vlastním dětem, bez zaváhání vám odpoví, že přehnanou péčí a ochranou. Psychologové s pozdviženým obočím sledují rodiče, kteří se zápalem běží zasáhnout, přetahuje-li se dítě na písku o lopatku, přehlašují ho ze školy do školy, když se mu v jedné nebo v druhé nelíbí, odhlašují ho předčasně ze zájmových kroužků, jakmile ho nebaví. 

Kolektiv, a to ať je jakýkoli, je přitom doslova studnou sociálních dovedností jako trpělivost, tolerance, sebeprosazení, spolupráce, pravidla nebo morálka. Z perfektního světa bez krizí, třeba školky, kde dítěti nikdy nikdo z legrace nevezme svačinu, se jen těžko vchází do světa reálného. Tomu odpovídají i postřehy specialistů na partnerské vztahy, kteří upozorňují, že čím dál víc lidí dnes k výběru partnera přistupuje podobně jako třeba k výběru auta. 

Hledáme protějšek, kteřý bude dokonale vyhovovat našim požadavkům. Když jsme vyrostli v prostředí, kde nám podstrkovali jen to nejlepší, logicky i v dalším životě chceme totéž - žádný kompromis. Ostatně, slýcháme teď kolem sebe čím dál častěji úsloví jako "právo na bezchybně fungujícího partnera" nebo "právo na dobrou práci". Odkud se asi bere tohle právo?

Odborníci se shodují, že sterilní prostředí není dobré udržovat nikde. Samozřejmě, rodičovské hádky, kdy vzduchem létá nádobí a sprostá slova, dětem neprospívají. Na druhou stranu ale není pro potomka špatné poznat, že i mezi blízkými lidmi mohou vznikat neshody, že maminka s tatínkem nemusí jeden s druhým vždycky souhlasit. Naopak je pozitivní, když jsou rychle krize vyřešené kompromisem, vstřícností a vzájemným respektem. 

Dítě musí zažít pocit bezpečí a lásky a vědět, že ho nejbližší milují. Na druhou stranu musí mít ale také zkušenost, že ne všechno je v životě příjemné, a jak to případně překonat.

Co je nejdůležitější?

Když si dáte na Google vyhledat sociální dovednosti, tou momentálně nejdiskutovanější je umět se společensky zapojit. Kdo dnes neumí navazovat styky, mluvit, kdo vyrazí na společenský večírek a všechny vizitky mu zůstanou v kapse, kdo neumí být asertivní, jako by ve společnosti neexistoval a byl předem odsouzený k neúspěchu. Vytvořili jsme si profil úspěšného člověka jako skvělého přednašeče, vyjednavače, asertivního, flexibilního, se širokým záběrem sociálních kontaktů na síti i mimo ni, který předáváme i svým dětem. 

Trocha hádek doma neuškodí, když budou dopadat dobře

Takový profil je ale až příliš jednotvárně pojatý v duchu egocentrického prosazení. Doporučuje se větší důraz přiložit na to, co dnes ve společenských stycích postrádáme nejvíc - umění sounáležitosti. Měli bychom si zkrátka dát za cíl, aby naše děti byly nejen dobré v komunikaci a podobně, ale aby dokázaly projevit zájem i o druhé, nejen samy o sebe. Tento přístup k výchově totiž souvisí i se životním štěstím

Existuje bezpočet studií dokazujících, že velkorysí a laskaví lidé jsou se svými životy spokojenější než ti, kteří takoví nejsou. Komunikovat se naučíme všichni, empatii lze nakonec dobře i předstírat, ale dát lidem pocítit vzájemnost, to je meta, které dosáhne málokdo. Spojit rozdílné, setřít hrany konfliktů, neulpívat sám na sobě, ale důvěřovat, jako to bylo běžné v minulosti. Kolikrát se přesvědčíte, že takového člověka lidé milují a jsou schopni mu to vrátit. 

Ostatně, o čem jiném by měly být sociální dovednosti než o tom, podle čeho jsme si je pojmenovali, tedy o společnosti. 

Trocha teorie

Emoční inteligence, soft skills, neverbální komunikace atd. Laik nemusí vědět přesně, jak se tyhle pojmy liší, ale kdyby náhodou...

Anglický termín soft skills vznikl se zavedením manažerských kurzů jako odnož k pojmu sociální dovednosti, kdy bylo třeba souhrnně pojmenovat předpoklady pro profesní úspěch. Pojmy jako emoční inteligence a neverbální komunikaci jsou pak podřazené těmto dvěma. Když to hodně zjednodušíme - sociální dovednosti rovná se umění jednat s lidmi

Konkrétně sem patří dovednosti důležité pro přijetí člověka do skupiny, navázání a udržení kontaktu, porozumění mezilidským vztahům, dosažení svého cíle, morálka, seberegulace, atd.

Malí bojovníci

A když jsme nakousli i nedocházení na kroužky našich ratolestí, tak se na jeden takový zajímavý podíváme.

Hokej, gymnastika, fotba, atletika. Děti by se měly hýbat. Vybrat pro ně správnou aktivitu je už ale složitější. A jak je to s bojovými sporty? Tlumí v nich umění boje agresivitu, anebo ji naopak vyvolává? Agrese, nespokojenost či napětí, které má dítě v sobě, se na tréninku zbaví. Kromě bojeschopnosti vedou trenéři děti i k sebeovládání a úctě k protivníkovi. Děti se na trénincích učí také správné koordinaci pohybů, obratnosti, rychlosti a dozvědí se, jak se za různých okolností, které jsou simulovány pomocí hry, ochránit.

Především si ale budují sebevědomí a sebevědomý člověk nemá potřebu se projevovat zlobně či agresivně.

A jestli chcete nějaké odborné rady, nebraňte se ani odborníkům, v každém větším městě, třeba v Hradci Králové, vám pomohou nejenom s výchovou vašich dětí.

Zdroj: https://www.skillsyouneed.com

 [ivi]

Sdílejte tento článek na: