Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Mateřství: (ne)zaručuje naplněné životy

7.červen 2019
Mateřství: (ne)zaručuje naplněné životy

Dají děti životu smysl, anebo tomu jen chceme věřit? Výzkumem se dokázalo, že mateřství ženy naplňuje mnohem méně, než společnost očekává, a hlavně mnohem méně, než čekají ony samy. Jen se ještě stále moc nehodí říkat to nahlas. Ale proč?

Možná si pamatujete, když opouštěla porodnici jedna z nejsledovanějších matek současnosti - Catherine, vévodkyně z Cambridge, známá také jako Kate Middleton. A obrázky byly to vskutku úctyhodné. Ze dveří totiž vyšla usměvavá mladá žena, která držela v ruce miminko zabalené ve stylové háčkované dečce. To by ještě šlo, i když je to mateřství jako z reklamy. Jenže ta žena měla účes od kadeřníka, byla skvěle nalíčená a oděná do žlutobílých šatů od návrhářky Jenny Packham. Korunu tomu nasadil fakt, že se to celé dělo jenom deset hodin po porodu, tedy v době, kdy se "normální" ženy neodvažují podívat se do zrcadla a když se odvážily, zjistily, že mají obličej od samého tlačení kropenatý, jako by je ohodilo auto na rally.

Co tím chce básník říci? Že na rozdíl od idylických obrázků královské rodiny, které stavějí na nohy celý svět, vypadá mateřství ve skutečnosti jinak. A že kdyby to ženy všechno věděly dopředu, možná by se rozhodovaly, jestli do toho vůbec jít. Možná by pomohla kniha mateřství.

Sobectví, nebo nepříjemná pravda?

Otázkou, jestli děti přinášejí do života pocity štěstí, se podrobně zabývala studie izraelské vědkyně Orny Donath. Tato socioložka z univerzity v Tel Avivu zpovídala třiadvacet žen ve věku od pětadvaceti do pětasedmdesáti a vedla s nimi intimní rozhovory o tom, jak se v roli matky cítí. Otázka byla jediná: "Kdybyste mohly vrátit čas, rozhodly byste se znovu být matkou i s tím, co už teď už víte?" Ženy, které se sešly v této studii, se shodly na jednoznačné odpovědi: "Ne."

Připadá vám to radikální, necitelné či neohorázně sobecké? A dvacet tři respondentů není závratné číslo? Možná máte pravdu. Na druhou stranu je skvělé, že se tohle téma konečně otevírá. Tak jako před pár lety skoro nikdo nechápal ženy, které se dobrovolně rozhodly nemít děti, dnes jen málokdo pochopí, co prožíváte, když už je máte a nejste z toho takříkajíc "na větvi". "Tak sis je neměla pořizovat," zní jedna z vůbec nejčastějších reakcí.

Ale proč tomu tak je? Je za tím strach z mateřství? Proč se společnost staví proti těm, které se nerozplývají nad prvními zoubky a mnohem více než na hřišti je to baví s kolegy v práci? Mateřství je nenaplňuje.

Životní úkol: stát se matkou

Na ženy je vyvíjen tlak - a nemyslí se tím soutěživost, která pronásleduje ctižádostivé matky ve městech, jejichž snem je dokonalá rodina, kariéra i vztah. Myslí se tím mnohem širší tlak, který dopadá na všechny ženy a spočívá v tom, že každá chce být matkou. Pro mnoho žen to platí. Ale ne každá žena se automaticky narodila, aby zcela samozřejmě toužila po dítěti. Mateřství je kulturním a historickým konstruktem, který je v našich myslích zakořeněn natolik, že jakékoli vybočení (například právě pocit, že nás mateřství nenaplňuje) se často považuje za nenormální a bývá vnímá jako osobní selhání.

Svoje dítě budete vždy milovat

Mimochodem, ten tlak, o kterém se píše, znají možná vaše bezdětné kamarádky jako své boty. "No Marťo, jak dlouho chceš ještě čekat, léta běží!" vyslechne si například bezdětná kamarádka na třídním srazu od bývalého spolužáka, který se nedávno stal pyšným otcem. Jakmile se s někým vidíte po delší době, automaticky se stočí hovor na to, kdy bude mít člověk rodinu. Vždycky, když se někdo takhle vyptává, přichází chuť položit mu stejně intimní otázku, třeba ohledně jejich sexuálního života po porodu.

A ušetření nezůstávají ani ti, co už jedno dítě mají, jak možná víte z vlastní zkušenosti - otázky, kdy bude druhé, na sebe totiž nenechají dlouho čekat. Jako by kromě plození dětí a rozšiřování rodiny pro ženu po třicítce neexistovala žádná jiná alternativa.

Užívat si mateřství? Co to je?

Malý není zlé dítě. Prospívá, na dva měsíce je velice šikovný. Jenže vy jste zoufalí. Není dne, abyste nelitovali svého rozhodnutí. Partner jezdí domů jen na víkendy a vaše matka k vám sice jezdí, ale partnera nenahradí. Navíc vám po pár dnech začne lézt na nervy. Ubíjí vás být doma, kdyby to šlo, okamžitě byste se vrátilli do práce. Leze vám na nervy úplně všechno. Když se syn rozbrečí a vy nevíte, co s ním, chytnete amok, křičíte na něj a klidně byste ho i někomu dali, ať si ho vezme nevrací ho.

Nejraději jste, když spí a vy s ním nemusíte mluvit a věnovat se mu. Péči nezanedbáváte, ale všechno děláte jen proto, že se to musí a má. Nemáte z toho radost. I když se budou ostatní takového rodiče snažit pochopit (časem se to zlepší, zkus odborníka, může jít o poporodní depresi...), objeví se i slova zatracení. "Psycholog ti nepomůže, sobec není léčitelný." Anebo: "Tady něco nehraje. I ten nejzatvrzelejší odpůrce dětí v momentě, co drží miminko poprvé v náruči, naprosto vyměkne."

Veřejně přiznat, že litujete svého mateřství, je zkrátka jako dobrovolně sáhnout do vosího hnízda. V době, kdy téměř nic není tabu, teenageři si navzájem posílají odhalené fotky, někteří si dokonce fotí své zadnice i selfie "po sexu", se matky stále zdráhají přiznat, že mít děti není zas až taková zábava.

Na ženy, které se svěří s tím, že neví, zda chtějí druhé dítě, se také kouká jako z jara. Své dítě sice milují, ale bojí se, že s druhým dítětem by přišly i o ty zbytky svobody, kterou mají. "A to nechceš, aby měl sourozence? My máme s bráchou tak super vztah, vůbec si neumím představit, že bych skončila u jedináčka". Chápajících rodičů a názorů ale přibývá. Podobné pocity má mnoho žen, ale nemají odvahu je ventilovat. Přístup k mateřství ve 40 je také jiný než v 25 letech.

Mateřství není nikdy jednoduché

Je v módě být na mateřské šťastná a všude to hlásat a hodně žen to dělá, i když to tak stoprocentě necítí.

Stručné dějiny mateřství

Když šlechtičny kojí

Ještě v polovině 18. století by se dal vztah mezi matkou a dítětem popsat jako lhostejný. Roli hrála zejména vysoká úmrtnost dětí, takže matky si udržovaly citový odstup, a navíc dávaly novorozeňata ke kojným. Teprve v roce 1760 začínají ve Francii, kolébce osvícenství, vycházet knihy věnující se péči o dítě (průlomovými byly Rousseauovy spisy o výchově). A pak už to jde ráz na ráz. Šlechtičny se začínají zajímat o výživu během těhotenství, důkladnou péči a hygienu dětí, a hlavně začínají zase kojit.

Koncem 18. století se již matka těší vysoké společenské důležitosti, děti se stávají náplní života a vzniká mýtus spontánní a bezpodmínečné mateřské lásky.

Kult matek

Následující 19. století se nese v duchu kultu mateřství - to je velebeno, vychází mnoho tematických příruček a knih, hovoří se o poslání ženy být matkou. Svůj podíl má i Sigmund Freud a jeho psychoanalýza, podle níž je matka hlavním objektem lásky a vztah s ní se rozhodujícím způsobem odráží na psychice dítěte. Jinými slovy, pokud je s dospělým člověkem něco v nepořádku, může za to jeho matka. Tyto názory se prohlubovaly až do poloviny 20. století, kdy byly vědecky podloženy mnoha různými výzkumy.

Naše matky hrdinky

Samostatnou kapitolou jsou matky v době komunismu, které měly možnost dávat děti do jeslí a vracet se brzy do práce (takže v podstatě dvojí směna). Jak to, že si nestěžovaly? Neměly prý žádné velké profesní ambice, a nepovažovaly se tak za oběti, ale spíše za hrdinky všedního dne. Role matky ve výchově se však v této době stále považuje za nezastupitelnou, dítě závisí na matce a ona na něm. Po pádu komunismu k nám ze Západu proudí nové informace, poprvé se píše o tom, že ranou výchovu může zastoupit i muž.

Generace viníků

A dnes? Současné matky chtějí zvládnout práci a mateřství současně, touží se věnovat profesnímu růstu a současně bt dobrou matkou. A nechtějí přiznat: nezvládám mateřství. Z toho logicky plyne velká zátěž a pocity viny a selhání. V české společnosti je navíc stále vysoce ceněn obraz obětující se matky, která by měla nejen dokázat naplnit dětské představy, ale dokonce se jim i podřídit. K tomu náleží i vlastnosti jako nesobeckost, přizpůsobivost, citlivost...

Svému štěstí můžete jít také naproti - vyzkoušejte například seznamovací vědecký dotazník nebo partnerskou shodu dle znamení zvěrokruhu.

[ivi]

Sdílejte tento článek na: