Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Budeš lepší než já

20.květen 2019
Budeš lepší než já

Na výchovu dítěte neexistuje univerzální návod. Pokud jste vyrůstali ještě za normalizace, k vašemu dětství patřila hlavně disciplína, příkazy, nevysvětlování, křik a fyzické tresty, vizitkou úspěšných rodičů totiž bylo tiché a poslušné dítě. Jenže autoritativní výchovná metoda se rozpadla stejně jako Berlínská zeď. Co si bez ní počít?

Autoritářská výchova dítě ubíjí, to je jasné. Fyzickými tresty a sérií příkazů sice vytvoříte zdánlivě poslušné dítě, které bude vzorně sedět u stolu, ale někdy okolo puberty můžete očekávat explozi potlačených emocí a vzteku. Vzteku vůči rodičům. A nebude cesty zpátky. Pak už vás jako rodiče bude čekat jen doživotní osamělost nebo vzájemná nedůvěra. A to je jen jedna z mnoha nevýhod.

Další je například ta, že podobný způsob jednání poškozuje nejen děti, ale i vás. Utvrzuje vás v absurdním přesvědčení, že pokud je dítě nedokonalé, vy přece dokonalí být musíte. Pokud dítě chybuje, vy jste neomylní. A pokud dítě nemá pravdu, vy ji máte vždy. Jenomže nikdo není dokonalý. Problémy ve výchově prostě vznikaly a vznikat budou.

Sebevědomí, nebo zbytnělé ego?

Dobré je položit si otázku, do jakého světa své dítě vlastně vychováváte. Za feudalismu, po druhé světové válce nebo během normalizace to byl velmi jednoduchý dotaz, dítě jste jednoduše vychovávali do stejného světa, v jakém jste vy sami vyrůstali. Poslušný člověk, který neodmlouval a dělal, co se mu řeklo - to byl ideál průmyslové výroby nebo libovolného totalitního státu. Ale co si s ním dnes počít?

Když se vám v součastnosti narodí dítě a nejste prorok, těžko si můžete vsadit, jak bude vypadat svět na prahu jeho dospělosti. Jistí si však můžete být tím, že se mu bude hodit sebevědomí (neplést se zbytnělým egem), empatie, osobní integrita a schopnost samostatného rozhodování. A to do nikoho nevtlučete násilím. Tento text samozřejmě není obhajobou přehnaně svobodomyslného přístupu: tedy že má rodič své dítě nechat být, neodporovat mu a jen tiše pozorovat, jak hezky roste.

Výchova bez hranic totiž vede jinou cestou k podobné bezradnosti v rodině. Podobně nefunguje ani čistě demokratický proces, kdy má hlas rodiče i dítěte stejnou váhu. Nerovnováha zkušeností, osobní zralosti a vědomostí znemožňuje dítěti adekvátně vyhodnotit situaci. Rodič na dítě nemůže přehazovat zodpovědnost. Převýchova dítěte nemusí pomoci. Ale může dítěti pomoci zodpovědnost za sebe sama získat.

Co dělají Dánové jinak?

Dánský psycholog Jesper Juul má za sebou třicetiletou praxi rodinného terapeuta a jeho výchovné rady jsou velmi inspirativní. Dánové dlouhodobě vedou žebříček nejšťastnějších lidí na zemi, Skandinávci jsou pak považováni za upřímné, samostnatné a sebevědomé jedince. Jesper Juul například tvrdí, že každé dítě chce odmalička spolupracovat. Jde jen o to, pochopit jak. Rodiče si totiž nevšímají momentů, kdy dítě kooperuje v souladu s jejich požadavky, ale jen situací, kdy reaguje opačně.

Jenže proč to dělá? Obvykle nám tím sděluje, že mu naše požadavky nedávají smysl. Dítě si například velmi brzy uvědomuje své vlastní hranice a svou vlastní osobnost. Děti třeba velmi brzo vědí, zda a jak velký mají hlad nebo kdy jsou unavené. Přesto se v každé druhé rodině ozývá křik a pláč, protože "se od stolu nehneš, dokud to nedojíš". Vychovátejte tak, abyste doma nakonec neměli ustrašené dítě.

Jak vychováváte vaše děti?

Dítě rezignuje a se slzami v očích ten talíř hrachové kaše dojí. Rodič je spokojený, dítě ne. Naučilo se, že na jeho pocitech nezáleží a o tom, kdy má jíst, rozhoduje někdo jiný. Krátkodobé vítězství, dlouhodobá prohra.

Neměňte dítě, změňte sebe

Existuje spousta momentů, kdy dítě poskytuje rodičům zpětnou vazbu, kterou by neměli ignorovat. Také záleží na typu dítěte a z jaké sociální skupiny pochází. Rodiče jsou totiž pro děti bezmála všemocným bohem, kterého obdivují, a svým jednáním a chováním se snaží kopírovat nejen je, ale také vztah, který mezi sebou rodiče mají. Pokud se tedy dítě začne chovat agresivně, sebedestruktivně nebo se uzavírá do izolace, signalizuje tím především problém samotných rodičů.

Jestli existuje rozpor mezi tím, co říkáte a co děláte, pak je pro dítě primární vaše jednání, a nikoli slova. Typická může být situace, kdy na dítě začnete důrazně křičet, aby se "okamžitě uklidnilo". Jenže v jeho očích po něm chcete něco, co sami v ten moment neděláte. Nedává to smysl. Nebude to dělat. Chcete-li změnit chování dítěte, pak vás čeká velmi bolestivá, ale užitečná cesta. Musíte se sami změnit.

Dítě vám svým chováním poskytuje nepřetržitou zpětnou vazbu. Pokud na to přistoupíte, možná se poprvé v životě naučíte formulovat své vlastní hranice, pojmenujte si, co přesně cítíte, a spolu s vámi se to od vás bude učit i vaše dítě. Pokud odhalí specialista dítě s aspergerovým syndromem a nebo downovým syndromem, je třeba vychovávat za pomoci odborníků, kteřím se rodičům snaží situaci ulehčit.

Když se nikdo nedívá

Zmíněné komplikace autoritářská výchova nikdy neřešila. Rodič prostě z pozice silnějšího dítě převálcoval a prosadil svou - křikem, výhrůžkami a násilím. Dítě sice začalo být poslušné a hodné, jenže pak přišla puberta a otázka: "Co jsme udělali špatně? Vždyť jsme mu dali úplně všechno. Takový hodný kluk to byl!" Jak se tedy jako rodič ideálně chovat? Klíčovým motivem spolupracující výchovy je posilování sebevědomí dítěte.

Aby nejednalo správně z donucení, ale proto, že s podobným jednáním souhlasí a dává mu smysl. Jen tak z něj totiž vyroste člověk, který jedná správně i tehdy, "když se zrovna nikdo nedívá". Dítě pak nebude jednat ze strachu, ale z vlastního přesvědčení, že je to tak správné. Jen v případě, že si je jisté samo sebou, bude jednat s respektem i s ostatními. Jesper Juul také zdůrazňuje, aby rodiče s dětmi nemluvili neosobním jazykem "tohle se nedělá", "rukama se nejí", ale "já nechci, abys to dělal", "já nechci, abys jedl rukama, protože...". 

Výchova dětí je někdy složitá, zvládáte ji?

Dítě to mnohem lépe chápe, akceptuje, když po něm chcete něco vy osobně, a neodvoláváte se na jakousi vnější imaginární autoritu obecných zvyků. Naučí se díky tomu lépe respektovat vaše pořadavky, a především se postupně naučí formulovat své vlastní požadavky. Klíčovou se pak nestane v Česku tak oblíbená otázka "co by na to řekli druzí?". Klíčovou otázkou bude "co bych na to řekl já, kdybych se zachoval špatně?". 

A člověk, který má jasno v těchto základních věcech, je jen obtížně manipulovatelný druhými, rovná páteř je celoživotní výhra. Máte pocit, že výchovu nezvládáte? Buďte v klidu, Jesper Juul neustále opakuje, že žádný rodič není dokonalý, a není to ani možné. Všichni dělají chyby a každému občas ujedou nervy. Otázka ale je, co z toho vyvodíte a zda se rozhodnete s tím něco udělat.

Dítě vám totiž neposkytuje jen příležitost někoho nějak vychovávat, ale především možnost udělat něco sami se sebou, se svým vlastním životem. Tu šanci byste neměli promarnit. Protože další už možná nikdy nedostanete.

Kafe místo lega

Možná nebudete souhlasit, ale pro rodiče, kteří zkrátka nezvládají (nebo nechtějí) věnovat dětem 100 % svého času, je následující názor přinejmenším chlácholivý. Objevuje se myšlenka, že je lepší si s dětmi příliš nehrát a nechat je zkrátka být - i za cenu, že se budou chvíli nudit. Svědčí to oběma stranám. Dospělí mají klid a děti, kterým se rodiče nesnaží smysluplně vyplnit každý okamžik, prý bývají v životě úspěnější.

Znamená to, že nemusíte poté, co vstanete v šest ráno a celý den makáte, ještě trávit plnohodnotný čas se svým čtyřletým? Máte dovoleno čist si časopis a pít kafe, zatímco on si hraje s legem? No hurá! Pasivní rodičovství, kdy si rodiče užívají s dětmi jen vybrané aktivity, je pro obě strany vlastně přínosnější. Nechcete chodit do parků na klouzačky nebo tvořit raketoplány ze stavebnic. Ale rádi si s dětmi užijete sledování filmů nebo společné večeře v restauraci, rádi vyrážíte s dcerou na nákupy anebo se díváte, jak syn hraje fotbal.

Možná jste sobec, ale některé aktivity vám zkrátka nic neříkají. Děti se musejí naučit, že svět se netočí jen kolem nich. Ať už je vám tento názor blízký, nebo pohoršeně vrtíte hlavou, jedno je jisté - nedostatkem času a energie občas trpíme všichni. Proto je fajn, když se děti zvládnou zabavit samy (ano, i za cenu, že budou zírat na tablet), stejně jako je dobré jim to jindy vynahradit (ano, i za cenu, že budete drobky z modelíny sbírat po celém bytě).

Ale na to vše je třeba nejdřív sebrat síly. Nejlépe v kavárně a bez dětí. Jaký máte názor na toto téma? Podělte se o něj s námi v komentářích.

Nemáte děti? S tím vám nepomůžeme, ale s tím, abyste našli partnera a budoucího otce nebo matku svých dětí, můžeme. Seznamte se pomocí vědeckého seznamovacího dotazníku nebo partnerské shody dle znamení zvěrokruhu.

Zdroj: https://kidshealth.org

https://www.jesperjuul.net/

[ivi]

Sdílejte tento článek na: