Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Kam vůbec směřujeme?

29.květen 2019
Kam vůbec směřujeme?

Co je dnes proč člověka vůbec důležité? Dokážeme se rozhlédnout kolem sebe a uvědomit si, čím jsme naplnili naše životy anebo jenom proplouváme a nezajímáme se o to, co kolem sebe všichni a společně vytváříme?

Válečné střety, zločiny, jednání politiků, která nikam nevedou, žabomyší spory, stížnosti, výčitky... Reklama, která následuje, propaguje nebezpečné prášky, a dokonce se slevou, pak sladkosti a sladké nápoje pro děti. Copak nikdo nebere v úvahu, že se na cukru mohou stát závisle? Váš pocit se nezlepší ani později. Ve snaze najít nějaký oddechový film budete přepínat mezi českými a slovenskými programy, ale marně. Na nejsledovanějších kanálech většinou jen nekonečné seriály a pak střelby, vraždy, vyšetřování, krádeže, podrazy, úskoky, filmy proložené agresivními reklamami.

Hra na důležitost

Co je pro člověka důležité? Obklopovat se věcmi, o které se pak musí starat, vyhánět bakterie, aby na něj náhodou některá nevybafla ze záchodu, jenže není vybaven tím správným antibakteriálním prostředkem, a zabránit tomu, aby se mu neucpala myčka, protože bez myčky už žít nedokáže? Nebo přemýšlet nad tím, jakou banku si vybrat a jaké pojištění zvolit, nakupovat výhodně se slevou i věci, které vlastně vůbec nepotřebuje?

Záležitostem, které ve skutečnosti pro náš život nejsou až tak důležité, věnujeme opravdu hodně času. "Někomu" se totiž podařilo namluvit nám, že jsou podstatné. Je to jako taková společenská hra. Já ti namluvím, co je pro tebe nezbytné, ty si to necháš namluvit a pak mi za to zaplatíš. A nejen penězi, ale jednou z nejdražších věcí, které máš. Tou je čas. Čas, jenž nám tu byl vymezen a který bychom měli věnovat osobnímu rozvoji, péči o planetu, práci pro společné blaho. Kolik ho promarníme zbytečnostmi jen proto, že jsme si nechali namluvit, že jsou důležité?

Vážíme si svého času?

Také nic nestíháte? Času, který nám byl v tomto životě přidělen, si většinou příliš nevážíme. Mnohdy jím mrhámezapojujeme se do rozhovorů o ničem nebo o věcech, které beztak nemůžeme ovlivnit, některé schůzky absolvujeme jen ze slušnosti, studujeme různé návody nebo smlouvy a pečujeme o věci, jimiž jsme se obklopili, a také pravidelně sekáme trávník. Je krásně posečený, že? A nebolí vás teď záda? Co si třeba najít nový životní směr?

A pak je tu televize. Prožíváme u ní cizí životy, ale investujeme do nich svůj čas. Svůj omezený čas. Svůj čím dál tím omezenější čas. Myslíte si, že cena této naší investice odpovídá tomu, co za to dostáváme? Kolik vražd a násilí se na jednom jediném televizním programu odehraje během jednoho dne? Kolik zbytečných informací si necháme nalít do hlavy? Opravdu je potřebujeme? Jsou pro nás tak důležité, abychom se jimi vůbec zabývali? Je to náš smysl života? Pokud ne, tak by bylo fajn najít životní cíl.

A co naše děti? Jak často sedí u počítače? Jaké hry hrají? A jaké pořady v televizi sledují? I kdyby to byly jen pohádky, i v některých z nich se již objevuje agrese, nemluvě o reklamě promyšleně cílené na dětského diváka. A děti se nechají ovlivnit velmi snadno. Co tedy opravdu potřebujeme? Dokážeme být šťastní i bez honění mezi lidmi, akcemi a věcmi? Dokážeme ještě být sami se sebou? Co nás v životě naplňuje?

Kam máme namířeno?

Všichni jsme napojeni

Dnes je díky sociálním médiím poměrně snadné nějakým způsobem ovlivňovat většinu lidí. Všichni, možná až na vzácné výjimky, jsme "napojeni" a kvůli tomu systematicky programováni. Napojeni prostřednictvím televize, rádia, počítače, ale i svého okolí. Je to jako virus, který se šíří dál. Pokud je někdo o něčem přesvědčen, má pocit, že je nezbytné sdělit to i okolí. Zaujímáme stanoviska, vyjadřujeme své názory, komentujeme něčí chování nebo postoj. Kritizujeme.

Ale jak si můžeme být jisti, že právě náš názor je správný? Protože jsme to slyšeli v televizi? Protože to řekl někdo, komu věříme? Nebo protože má stejný názor většina lidí? Člověk je tvor programovatelný. Možná z toho důvodu jsme se už setkali s domněnkou, že jsme byli kdysi "někým z vesmíru" naklonováni tak, abychom se dali snadno ovládat. Napřed vás to mohlo pohoršit, ale když teď vnímáte, jak velice snadno se dáme zmanipulovat... Ale jak v životě něco dokázat?

Třicet minut pro život

Přestože fyzická aktivita tělu prospívá, v současné době se z vysedávání u televize a počítače u některých lidí stává životní styl. Mnoho výzkumů ale před těmito škodlivými návyky varuje. K nim se řadí i studie, o níž informoval British Journal of Sports Medicine. Výzkum vycházel ze studie s pracovním názvem Oslo, která proběhla v letech 1972-1973, a navázal na ni. Do zdravotního průzkumu Oslo se počátkem sedmdesátých let zapojilo asi 15 tisíc mužů narozených v letech 1923-1932.

Vědci zjistili jejich výšku a tělesnou hmotnost, změřili jim hladinu cholesterolu a krevní tlak. Účastníci jim rovněž sdělili, zda jsou kuřáci, a vyplnili dotazník, který se týkal jejich fyzické aktivity. Pak se podle toho rozdělili do několika skupin. V jedné byli ti, kdo vedli sedavý způsob života (sledování televize, čtení), v další ti, kteří měli menší míru tělesné aktivity (chůze, jízda na kole alespoň hodinu týdně), další skupina provozovala střední míru (cvičení, sport, zahradničení alespoň čtyři hodiny týdně), v poslední byli ti nejzdatnější (trénink a sportovní aktivita několikrát týdně).

Současná navazující studie se dále zabývala asi šesti tisíci respondentů studie Oslo, kteří se dožili roku 2000. Vědci sledovali 12 let jejich fyzickou aktivitu a zdravotní stav. Během monitoringu asi dva tisíce respondentů zemřelo. Výzkumníci zjistili, že pokud byli sledovaní muži aktivní více než hodinu týdně, projevilo se to u nich o 32 až 56 procent nižším rizikem úmrtí z jakékoliv příčiny. Muži, kteří měli pravidelně střední nebo vyšší fyzickou zátěž, žili průměrně o pět let déle než ti se sedavým způsobem života.

Z výzkumu vyplynulo, že fyzická zátěž pouhých 30 minut denně znamená o 40 procent nižší riziko úmrtí.

Všichni jsme "připojení", a to neustále

Měníme se v Homo economicus?

Ironií je, že asi těžko najdeme jednoho jediného člověka, který by programy vytvářel. Vytváří je totiž každý z nás a posílá je dál. Co je to za programy? Ty, které nyní převládají, člověka přímo ohrožují. Ovšem nejen člověka, ale i prostředí, v němž žije, celou planetu Zemi. Hodnota lidí se začala podřizovat hodnotě peněz. Jsme účastníky a svědky velké historické události. Homo sapiens se mění v Homo economicus.

Kampak jsme si to namířili? A kampak směřujeme naše děti? Začíná to hračkami, které jsou zrovna v módě, a pokračuje značkovým oblečením. A pokud jim je nekoupíte, mají problémy v kolektivu, považují se za méněcenné. Šaty dělají člověka. Alespoň v téhle společnosti. Nebo možné lépe: značkové šaty dělají člověka. Na co si to hrajeme a proč nutíme naše děti, aby tu hru, která se točí kolem peněz a zisků různých firem, hrály taky?

Do jaké podivné sítě se to zaplétáme? Jestli je v každém systému skryt mechanismus, který za určitých okolností vede k jeho sebezničení, nedá se vyloučit, že jsme v naší společnosti tento mechanismus již spustili.

Síly myšlenky

Možná jste se setkali s názorem, že myšlenka je hlavním tvůrčím principem vesmíru. Pokud by to tak bylo, neměli bychom se bát budoucnosti? Pak by se totiž většina věcí, které byly vymyšleny, napsány, natočeny nebo vysněny, mohla stát. Každá kniha, film, nápad i reklama by pak mohly přispět k tomu, jak se bude osud lidstva formovat. Trochu děsivé, že?

Přesto - když budeme věřit tomu, o čem sníme, můžeme toho dosáhout. Ale stejně tak platí, že když budeme věřit tomu, čeho se bojíme, může se nám to přihodit. Někdy se stává, že dva vědci z různých konců světa objeví nezávisle na sobě stejnou věc. Někdy se stává, že když na někoho myslíte, náhle vám onen člověk zavolá. Myslíte, že je to náhoda?

Cesta k sebeuvědomění

Na tělesné úrovni se jedná především o získání sebevědomí v otázkách zdraví. Když si každý den ráno zkontrolujeme reflexní plošky hlavních orgánů a žádná nás nebolí, jsme s největší pravděpodobností zdraví. Pokud zjistíme, že některá bolí, věnujeme se jí pravidelně se zvýšenou mírou a přidáme bylinky, případně uvolníme uvízlé emoce. Tím máme možnost léčit nemoci ještě před jejich vznikem. Tomu říkáme skutečná prevence.

Na úrovni mysli jde o to, abychom si uvědomili, jak všechno souvisí se vším. Například chodidla slouží celému tělu, a hlavně svou energií silně podporují látkovou výměnu. Tělo slouží duši, aby mohla vše intenzivně prožívat. Mysl je vlastně také na úrovni chodidel, protože má sloužit tělu, které je chrámem duše. Pro duchovní uvědomění je nejdůležitější prožívat přítomný okamžik.

Nikdy jste se takhle nezamýšleli? Možná je ta správná doba s tím začít.

Začněte tím, že si najdete nějakou perfektní druhou polovičku na internetové seznamce.

Zdroj: https://bjsm.bmj.com

[ivi]

Sdílejte tento článek na: