Jak chutná chuť?

Také vám titulek tohoto článku připadá na první pohled divný? Dlouhé roky jsme věřili tomu, že máme ve svých chutích jasno. Ale to jen do doby, než nás vyvedl z omylu vstup do "jiného", přirozeného chuťového světa. Nebo se vám to nestalo?

K čemu slouží chuť? Je samozřejmě jedním ze základních lidských smyslů, který člověku i zvířatům odedávna poskytoval informace o kvalitě potravin. Člověk je od přírody naprogramovaný ke konzumaci těch potravin, které mu dodají co nejvíc živin a energie, protože ta se vždycky hodila v období nedostatku. A proto nám přirozeně chutná všechno kalorické, tedy sladké a tučné. A je to tak úplně v pořádku. 

Tuto schopnost má v sobě přirozeně každý. Jenže kvůli novodobému způsobu života jsme ji trochu "pozapomněli". Jak je to možné?

Prospívá nám nadbytek?

Žijeme v době nebývalého dostatku, dokonce až nadbytku jídla všeho druhu. A to celý rok. Ve všech dřívějších etapách vývoje lidstva se skladba stravy odvíjela od dostupnosti především sezonních potravin. Naši předkové jedli jen to, co právě v přírodě vyrostlo a uzrálo. Některé potraviny bylo třeba uschovat na dlouhou zimu, proto se využívalo přirozených konzervačních procesů, jako je kvašení nebo svaření.

S moderní dobou přišly i nové způsoby pěstování potravin, jejich skladování a zpracování. Jistě, je prima, že když dostaneme v zimě chuť na rajče, můžeme si ho kdykoli koupit. Druhou stranou mince ale je, že tohle zimní rajče ze španělského megaskleníku nikdy nevidělo přímé sluneční paprsky. Proč bychom tedy měli konzumovat něco, co je jen "náhražkou", v období, kdy tato potravina pro nás není přirozeně vhodná?

Tyto neomezené možnosti nás tak trochu rozmazlují a matou náš přirozený vnitřní kompas. I když se nás prodejci komerčních produktů snaží přesvědčit, že je to pro nás velká výhoda, přemýšlejme raději vlastní hlavou.

V zajetí soli, cukrů a tuků

Druhým důvodem, proč jsme přišli o své přirozené rozpoznávací schopnosti, je skutečnost, že některé látky jsou bez nadsázky návykové. Velmi rychle si zvykneme na nepřiměřené solení. Sůl je totiž další látkou, které se tak trochu nemůžeme nabažit. Je tomu tak proto, že v minulosti byla vzácná a bylo přirozené, že člověk ji konzumoval, kdykoli dostal příležitost. Když si někdo na intenzivně solené pokrmy zvykne, méně slané jídlo mu pak moc nechutná.

Závažnější je návyk na konzumaci některých tuků. Pokud je člověk zvyklý baštit dennodenně smažené hranolky nebo chipsy, je pro něj těžké je vynechat, byť na jediný den. Důležité je, že tuto závislost vyvolávají jen tuky, které se v přírodě běžně nevyskytují a které vznikají buď smažením při vysokých teplotách, nebo jsou upravené v továrně (tedy všechny ztužené i jinak zpracované).

A jsou to právě ty tuky, které se hojně používají při výrobě polotovarů a náhražek různého typu. Tuk, který se přirozeně vyskytuje v přírodě, takovou závislost nikdy nevyvolá. A je úplně jedno, jeslti se bavíme o kokosovém oleji, nebo o poctivém sádle. 

Závislost na cukru

Nejčastější a nejzávažnější je ale závislost na cukru. Jak je to ale možné, když se cukr běžně nachází i v přirozených potravinách? To tedy není zdravé jíst ani ovoce? Nebojte, neznamená to, že veškerý cukr je automaticky nezdravý. První potíž je stejná jako v případě soli. V dnešní době máme čistého cukru k dispozici, kolik chceme. Vzhledem k jeho nízké ceně se nás dlouhodobě potravinářská lobby snaží přesvědčit, že na konzumaci cukru (na rozdíl od tuku) není vůbec nic špatného.

A tak když se z mléka pro výrobu jogurtu oddělí přirozený tuk, automaticky se přisype cukr (aby měl výsledný produkt jakous takous chuť). Jsme doslova zaplaveni cukrem. Pokud nevěříte, podívejte se doma do ledničky na ingredience v jogurtu nebo do spíže na složení chleba nebo třeba slaných krekrů. Člověk pro konzumaci cukru nedostal od přírody přirozenou stopku. A tak není vůbec neobvyklé , že denně konzumujeme v přepočtu i čtyřicet kostek. 

Dokonce i lidé, kteří holdují snídaňovým müsli, džusům nebo fitness tyčinkám, přijmou denně velké množství cukru - i když si myslí, že žijí zdravě. Proč tedy příroda cukr vůbec "vymyslela"? Je rychlým zdrojem enerige, ale v přírodě to téměř nikdy nenajdeme izolovaný. Je součástí třeba ovoce, které obsahuje relativně vysoký podíl vlákniny. A právě vláknina se stará o to, že z přirozeného zdroje se cukr uvolňuje mnohem pomaleji, a pomaleji se uvolňuje tudíž energie. 

V případě cukru jsme navíc naneštěstí příliš uvěřili chemikům a dalším vědcům, kteří se pokusili "věrně" napodobit přírodní cukry. Výsledkem toho je masivní používání frutktózy (tzv. ovocného cukru), o které jsme si mysleli, že bude pro tělo zdravější než klasický cukr bílý (sacharóza). V tom se ale hluboce zmýlili. Fruktóza sama o sobě je pro lidské tělo problematická. Mimochodem se ukládá v podobě tuku v břišní oblasti.

Potravinářská lobby nás ovšem bude přesvědčovat o opaku. Není se čemu divit, glukózo-fruktózový sirup je velmi levná surovina, která dovoluje produkovat velké množství levných potravin.

Když se zbavíte závislosti...

...projdete vnitřní proměnou, které si možná nejprve ani nevšimnete. Víte, jak někteří tento proces prožívají? Sedí například v kuchyni a před nimi stojí mísa čestvých švestek. A právě v té chvíli, kdy se pro jednu s chutí natahují, jim všechno dojde. Právě před rokem seděli před podobnou mísou a byli dost v rozpacích. Vnitřně si totiž říkali, že je prima sníst takhle krásné čerstvé švestky plné živin... Jenže ony jim prostě nechutnaly. Bylo pro ně málo sladké, příliš kyselé - a vůbec jim "něco" chybělo.

Citujme klasickou příhodu o starém Mistrovi, kterého se žáci ptali, co mají jíst, aby žili zdravě. Mistr jim doporučil, ať vynechají všechnu sůl. Po týdnu se ho žáci znovu ptali, co mají dělat teď. Mistr jim řekl, ať stejně jako sůl vynechají i všechen cukr. Na stejnou otázku další týden žádkům odvětil, že teď už můžou bez obav jíst cokoli. Ano, chutě nás často šálí kvůli našim nepřirozeným návykům. 

Nemusíte se ale hned striktně vzdát veškerého cukru a soli, ale čím méně jich bude, tím víc si jídlo užijete. A tím zdravěji, přirozeněji a s radostí budete jíst. Přirozené potraviny mají nekonečnou škálu chutí. V tom se jim žádné polotovary nebo náhražky nikdy nevyrovnají. Dejme tedy přirozeným potravinám příležitost. Jen tak si můžeme zamilovat všechny jejich chutě. 

Kokosový olej je škodlivý? Absurdní...

Odborníci na výživu neustále varují před nasycenými tuky, kam patří i kokosový olej, který prý škodí našemu zdraví. Nasycené tuky v kokosovém oleji ovšem žádné riziko nemocí nepředstavují. Za prvé: neexistuje jediný relevantní důkaz v podobě kvalitní studie, že kokosový olej způsobuje nemoci srdce a cév. Za druhé: propaganda proti kokosovému oleji a nasyceným tukům je založena na mylném přesvědčení, že nasycené tuky zvyšují hladinu cholesterolu, jenž způsobuje nemoci srdce.

Tzv. zlý cholesterol údajně způsobuje infarkt, mrtvice a kornatění tepen. Přes neustálé opakování zpráv o škodlivosti nasycených tuků musíme vzít v úvahu, že se jednotlivé nasycené tuky mezi sebou liší. Nasycené tuky se středně dlouhým řetěžcem v kokosovém oleji se ale v těle neukládají jako zásobní tuk, nezvyšují cholesterol, nepodporují nadváhu a kornatění tepen. Naopak poskytují tělu rychlou energii, protože se nemusí metabolizovat a přednostně se spalují. Kyselina laurová v kokosovém tuku chrání srdce a normalizuje krevní tlak.

Kokosový olej má velmi příznivé účinky: rychle a jednoduše se vstřebává ze zažívacího ústrojí, stimuluje játra k tvorbě ketonů, což jsou zdroje energie pro svaly a mozek, a zároveň odbourávají tuk, který slouží jako další zdroj enerige. Má antimikrobiální účinky a obnovuje střevní mikroflóru. Nadějné výsledky prokázal i při výzkumu Alzheimerovy choroby. 

Přirozenost musí bavit

Když si dáme doušek levné limonády, cítíme jen sladkou chuť a přidané aroma. Když se zakousneme do čestvého letního jablka nebo ochutnáme syrovou dýni, cítíme, jak jejich chutě přecházejí jedna ve druhou v nespočtu tónů a vůní. A to je právě ta zpráva, že potravina obsahuje spoustu živin. Pro nás už nemusí být synonymum dobrého jen sladké, ale naopak jakákoli autentická chuť z přírody. A stejně tak vnímáme i přirozený postoj ke zdravé stravě. Pokud chceme jíst zdravě, mělo by nás to především bavit.

Nedostali jste chuť zajít do restaurace na dobrou večeři podle vašeho uvážení? Kdo ví, třeba tam narazíte na nějakou lásku vašeho života. A jestli ne, zkuste online seznamku.

[ivi]