Zbavte se rýmy!

Jakmile nás přepadne rýma a náš svět se smrskne do krabice kapesníků, udělali bychom cokoliv, aby to přestalo. Ucpané dutiny, bolest hlavy a nekvalitní spánek kvůli ucpanému nosu jsou prostě k vzteku!

Léčené rýmy se prý zbavíte za týden, neléčené za sedm dnů. Dá se tomuhle utrpení nějak vyhnout? Viry, které způsobují rýmu, se mění tak rychle, že je prakticky nemožné proti nim vyvinout očkovací látku. Naštěstí se na ni neumírá, ale znepříjemnit těch několik dní doopravdy dokáže.

Se zimou nesouvisí

Dospělý člověk trpí rýmou zhruba čtyřikrát do roka, děti až sedmkrát častěji. Makrobiotici by vám poradili, že vyřazením kravské bílkoviny a jednoduchých cukrů lze rýmě a zahlenění obecně předejít. Trpíte-li na ni opravdu často, není od věci to na pár měsíců zkusit. Virus rýmy se nachází ve vzduchu, kam se dostává při smrkání a kýchání. Obsahuje ho i nosní sekret nakaženého člověka, proto se snadno šíří.

Rýma nás obvykle zaskočí s přicházejícím podzimem a zimou. Souvisí to ale spíš s oslabením imunity v chladnějších měsících než s počasím. V tuto dobu také trávíme víc času v uzavřených místnostech se suchým vzduchem, kde se šíření infekce daří. Možná máte vyzkoušené, že jakmile se začínající rýmou odjedete na hory, zmizí na čerstvém vzduchu. Opravdu to může fungovat. 

Slaná voda pomáhá

Nosní spreje a kapky bývají to první, po čem sáhneme. Zmírňují otok sliznic, zvlhčují je, tiší bolest a uvolňují nos. Při dlouhodobém užívání si na ně ale nosní sliznice zvykne a hrozí, že bez přidaných chemických látek nebude správně fungovat. Návykové nejsou pouze kapky na přírodní bázi, například s výtažky olejů z borovice, máty peprné, eukalyptu, tymiánu nebo heřmánku. Výtečný je i sprej s mořskou vodou.

Proplachování solí pochází od indických jogínů. Nejenže očistí a mírně dezinfikuje sliznici nosu, ale při pravidelném používání ji také postupně otuží, a ona pak snadněji odolá nájezdům dalších virů. Na tuto proceduru si můžete zakoupit speciální mističku zvanou lota, vystačíte si ale i s běžnou dětskou konývkou o objemu zhruba půl litru. Jde o to, aby výlevka nádobky lícovala s nosní dírkou, do které se bude nalévat slaná voda. Chcete-li vidět video návod, podívejte se na Youtube, kde známý psychoterapeut Karel Nešpor provádí tento výplach i s obyčejným plastovým trychtýřem. 

Nosní průplach

Celý proces proplachování nosu není nebezpečný, bolestivý ani nepříjemný. Jen pro nás Evropany neobvyklý. Věřte ale, že pomůže. Naplňte nádobu půl litrem vlažné vody a nechte pět minut odstát. Rozpusťte v ní lžičku mořské soli. Stoupněte si nad umyvadlo, nakloňte hlavu na stranu, a k jednomu nosnímu vchodu přiložte nádobku se slanou vodou. Pomalu ji lijte dovnitř. Díky náklonu hlavy proteče voda opačnou nosní dírkou ven. Vodu nepolykejte a klidně dýchejte ústy. 

Druhou polovinu vody vlijte druhou nosní dírkou. Nakonec se zlehka vysmrkejte. Jogíni říkají, že při celém procesu byste se měli soustředit, kudy voda protéká a co špatného z vašeho těla odnáší. Ideální očista nosu je ráno, ale máte-li rýmu, oceníte ji i před spaním. Opakujte každý den až do zmírnění potíží, nebo preventivně. Jediné omezení, kdy se proplachování nosu raději vyhněte, je po komplikovaných zánětech středního ucha a při zánětech dutin.

Dostatek tekutin vám uleví 

Zvlhčená sliznice se léčí mnohem lépe, a tak nezapomínejte pít. Čaj, med a citron jsou základ. Med stimuluje tvorbu serotoninu, který navozuje uvolnění a spánek. Smíchaný s citronem zase tvoří tišící sirup. Dýchací cesty uvolňuje také hřebíčkový čaj. Ten navíc podporuje pocení a snížení teploty. Výborným lékem je i nadrobno nasekaná cibule, pokapaná medem a louhovaná přes noc.

Ordinujte si jednu čajovou lžičku každé dvě hodiny. Naše babičky tvrdily, že vše vyléčí také silný domácí vývar a horká koupel. Určitě si ale vystačíte i se sprchou, protože horká pára ucpaný nos krásně uvolní.

Imunita je základ

Tím se dostáváme k inhalacím. Nejlepší jsou z heřmánku, tymiánu, máty a šalvěje. Využít se dají i vonné silice, třeba bazalková, levandulová, majoránková nebo tea tree. Použije 50 gramů bylinek na litr horké vody a nechte krátce louhovat. Pak skloňte hlavu nad výluh, přikryjte ručníkem, aby neunikala pára, a pomalu vdechujte alespoň 15 minut. Nesklánějte se ale příliš nízko, ať si neopaříte nos.

Ideálně opakujte dvakrát denně. K inhalaci přistupujte jako k sauně. Nedoporučuje se pouze při onemocněních srdce, zánětu dutin nebo v těhotenství. Ovšem ještě lepší než řešit vyhnání rýmy z těla je vůbec ji k sobě nepustit. Zaměřte proto včas pozornost na svou imunitu. Vyřaďte z jídelníčku nejčastější alergeny, jako jsou mléko, jednoduché cukry a lepek. Přidejte vitaminy v podobě ovoce a zeleniny, hodně pijte a cvičte.

Nezapomínejte na pohyb na čerstvém vzduchu a odpočinek v podobě sauny i dostatku spánku. Zdá se vám to složité? Za život bez rýmy to určitě stojí!

Proti rýmě vás nenaočkují, ale jinak skoro proti všemu

Očkování vychází z jednoduché myšlenky a využívá paměti imunity. Při opakovaném setkání s mikroorganismem dochází k rychlejší imunitní reakci a tělo dokáže infekci zlikvidovat v počátku nákazy, tudíž se nerozvine onemocnění. Je to ale bezpečné? Očkování je uměle vytvořené setkání imunity s oslabeným mikrobem nebo toxinem. Je to proto, aby došlo ke specifické imunitní reakci, která umožní při skutečném kontaktu s nákazou zabránit propuknutí nemoci a poškození organismu.

Základ této metody položil v roce 1770 anglický lékař Edward Jenner. Ve velkém se začalo očkovat proti nebezpečným nákazám, brzy se ovšem začaly vyvíjet i vakcíny na běžné typy onemocnění, které nejsou pro zdravý organismus nebezpečné, pouze vzácně způsobují vedlejší komplikace. Přínos takového očkování je přitom diskutabilní. Musíme mít na paměti, že zasahujeme do řídících struktur nervového systému a vedlejší účinky mohou být pro organismus velmi nebezpečné.

Živé, nebo mrtvé?

Co obsahují očkovací vakcíny? Základem jsou složky, které aktivně působí na imunitní systém. V první řadě jsou to antigeny, tedy oslabené nebo částečně pozměněné patogenní mikroorganismy nebo jejich toxiny, proti nimž se očkuje. Používají se hlavně živé oslabené kmeny. Tyto vakcíny jsou nejpodobnější přirozené nákaze a vzniká po nich dlouhodobá imunita. Je zde ale riziko vzniku infekčních ložisek. 

Dětem by se proto měly podávat co nejpozději, minimálně od dvou let výše, protože až v tomto věku dozrává hematoencefalická bariéra a snižuje se riziko napadení mozku. Příkladem jsou spalničky, zarděnky, příušnice, tuberkulóza nebo dětská obrna. Dále se používají také mrtvé bakterie nebo inaktivované viry. V tomto případě je nutné podat velké množství antigenu. Imunitní odpověď je nižší, proto je třeba očkování přibližně třikrát až čtyřikrát opakovat.

Příkladem mohou být vakcíny proti žloutence typu A nebo klíšťové encefalitidě. U toxinů se používá pozměněný typ, takzvaný toxoid. Ten se naváže na chemickou látku (nejčastěji hliníkovou sloučeninu), která zabrání jeho toxickému působení. Díky toxoidu vzniknou B-lymfocyty produkující protilátky proti případnému skutečnému toxinu.

Nebezpečné jsou všechny

Je důležité si uvědomit, že všechny typy antigenů mohou vytvářet mikrobiální ložiska, protože na organismus působí i malé části mikroorganismů - třeba kousky DNA. Další velmi důležitou složkou očkovacích vakcín jsou tzv. adjuvans chemické látky, které zabraňují rychlému zlikvidování antigenů imunitou a napomáhají k vytvoření dostatečně silné reakce. Antigeny a adjuvans velmi zásadně umělým způsobem zasahují do řízení imunitního systému a mohou způsobit celou řadu nežádoucích účinků.

Je nutné si uvědomit, že při přirozené nákaze dojde k nasednutí patogenu na sliznice, čímž je spuštěno celé spektrum velmi složitých imunitních dějů. Při očkování jsou tyto děje přes adjuvans ovlivňovány, dochází k umělému vyřazení určité části imunity i k nepřirozenému posilování protilátek. Když dojde k zafixování této nerovnováhy, začnou se v těle projevovat různé alergie a ekzémy. Ty mohou dále přerůst v astma a další problémy. 

Toxická zátěž

Další složkou vakcín jsou chemické látky, které mají zaručit jejich stálost a kvalitu. Jsou to konzervační látky, například nechvalně známá rtuťová sloučenina thimerosal, s níž se pojí podezření, že spouští autismus. Rtuť je velmi toxická pro nervový systém a stojí za celou řadou jeho poruch. Dalšími autoimunitními chorobami spojenými s očkováním mohou být roztroušená skleróza, různé záněty kloubů, poruchy srážlivosti krve, záněty žil a podobně. 

Imunita je přednější

Co z toho plyne? Je vhodné očkovat proti nemocem, u kterých je vysoké riziko nákazy, úmrtnosti nebo závažných komplikací. Jako zcela zbytečné se však ukazuje očkování proti nemocem, s nimiž si zdravý organismus poradí sám. Většinou jsou to běžné patogeny, jako plané neštovice, pneumokok, chřipka nebo papillomaviry. Namísto očkování se vyplatí zaměřit se na imunitu.

U těchto infekcí je třeba brát v potaz i jejich velkou variabilitu, tedy vznik nových agresivních kmenů. Pro očkované jsou paradoxně ještě nebezpečnější, protože jejich imunita není komplexní a přirozená. V případě očkování je velmi důležité, aby organismus dítěte nebo dospělého byl naprosto zdravý, byl v perfektní fyzické i psychické kondici. Jedině tak se předejde komplikacím. 

Tak, až se dostanete do správné formy a budete se cítit parádně, tak se hned seznamte s druhou polovičkou a vezměte ji někam na rande po naší krásné zemičce. Kam na rande? Poradíme!

[ivi]