Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Záhadní tvorové světa

8.září 2017
Záhadní tvorové světa

Existují vůbec a nebo jsou pouze mýty dávných pověr a bájí? Někteří tvrdí, že se s nimi setkali, ale nemají svá slova čím doložit, ti druzí se jim pouze smějí. Víte, kteří tvorové jsou považováni za ty nejzáhadnější na světě?

Jedním k nejzáhadnějším tvorům patří motýlí muž, někteří z vás už o něm určitě slyšeli někoho vyprávět. Motýlí muž byl poprvé spaatřen v roce 1966 v městečku Point Pleasant v západní Virginii. Svědci ho popsali jako bytost, která měří přibližně 2 metry, má křídla a rudé oči. Rozpětí jeho křídel odhadovali asi tak na 3,5 metru.

Další pozornost záhadologů vzbudila také lovelandská žába, humanoidní bytost s tváří žáby, která měří asi 1,2 metru, má zelenou kůži, která páchne po vojtěšce a mandlích. Prvně byla tato bytost zpozorována v roce 1955, a to pod mostem u města Loeland ve státě Ohio.

Že jste neslyšeli ani o jednom z těchto záhadných tvorů? Tak se podíváme na další, ať máte nad čím přemýšlet a svým dětem vyprávět hrůzostrašné, ale i zajímavé historky.

Lochnesská nestvůra

Údajná podoba: 15 až 20 metrů dlouhý živočich se zhruba třímetrovým krkem a výrůstkem na hlavě připomínajícím roh

Kde: skotské jezero Loch Ness

První zmínky o tomto tvorovi pocházejí už z roku 565 a autorem je sv. Kolumbus. Ten se zúčastnil pohřbu člověka, kterého měl v řece Ness zabít velký vodní živočich a Kolumbus ho měl svými modlitbami zahnat. Od té doby se o této příšeře píšou báje a historky. První masovější vlna zájmu o ní ale přichází v roce 1871, a to po článku doktora Mackenzieho, který v něm zveřejňuje základní charakteristiku tohoto tajemného stvoření z hlubin.

Popisuje ho jako dlouhého hadovitého tvora s dlouhým krkem a malou hlavou, zavalitým rybím trupem barvy hnědošedé, který má dlouhé ploutve. Tato báchorka se pak posunula v roce 1933 na žebříčku vzhůru, když manželé Spencerovi, kteří projížděli po pobřeží jezera málem narazili do sedmimetrové potvory s tmavým tlustým tělem a malou hlavou na vlnitém krku, plazící se jim přes cestu k vodě.

  • Už více než tisíc let je záhadné jezero Loch Ness opředené legendou o podivné mýtické bestii.

V tom roce přichází s fotografiemi také Hugh Gray, s videem Malcolm Irvine a také Tom Dinsdale. Jen do roku 1998 jsou zaznamenány více než 3000 svědectví o výskytu této příšery z jezera.

Ano nebo ne?

Od zrození legendy byla lochneska už považována za mnohé, například za tuleně, obřího úhoře, hejno ptáků, gigatnického exempláře jesetera nebo za shluk řas. Podle geologa Luigiho Piccardiho stojí za podivnými úkazy na jezeře zase seismická činnost.

Zastánci teorie o lochnesce ale mají jasno, mají ji za plestosauruse, což je až 20 metrový druhohorní praještěr s hydrodynamicky tvarovaným tělem, dlouhým krkem a malou hlavou, který přežil vyhynutí svého druhu a přizpůsobil se prostředí. Jezero Loch Ness totiž poskytuje dokonalý úkryt i podmínky k životu. Tak je tam někde na dně schovaná?

Čupakabra

Údajná podoba: malý chlupatý humanoid živící se masem, krví a ovocem

Kde: některé části Jižní a Severní Ameriky

První zprávy o řádění krvežíznivého vysavače koz vysílají do světa v roce 1995 obyvatelé Portorika, kde díky ní padne 8 ovcí, které mají všechny dva nebo tři kousance na hrudi a bez kapky krve.

Čupakabra

Je popisována jako tvor s kulatou hlavou s protáhlýma očima, útlou čelistí a malou tlamou, barvou od purpurové do hnědé až žluté. Když ten samý rok přijdou v městě Canóvanas o dalších 150 hospodářských domácích zvířat stejným stylem, rozhodne starosta o honu na krvežíznivou čupakabru. To vše ale marně. Další zprávy o jejím řádění přicházejí i z dalších států, mezi roky 1997 a 1999 je nalezeno více než 2000 zvířecích zdechlin. Své oběti má čupakabra usmrcovat tesáky a pak z nich vysát krev.

Ano nebo ne?

Tak jde o krvežíznivou bestii nebo spíš nemocného psa? Podle některých jde o mutanta vytvořeného manipulací se zvířecí DNA v rámci amerických vojenských pokusů, jiní ji považují za bytost z vesmíru a podle těch nejstřelenějších domněnek je to uprchlá loutka z televizního seriálu. V racionálnějších úvahách jde o neznámý zvířecí druh, který se přirozeně vyvinul na naší planetě.

Pravděpodobně to může být také zvláštní psí plemeno, tzv. peruánského naháče. V úvahu připadají i psi, jejich kůže je zdeformovaná prašivinou nebo svrabem. Pravděpodobně půjde ale jen o legendu, co myslíte?

Olgoj chorchoj

Údajná podoba: obří jedovatý písečný červ o rozměrech 0,5 až 1,5 metru

Kde: jižní část asijské pouště Gobi

Myšlenku existence písečného červa přinesl přírodovědec Roy Chapman Audrews. Nejprve se jeho těžce uvěřitelná historka, že v mongolské části pouště Gobi žije neprobádaný živočich, objevila na stránkách jeho knihy. Andrews byl požádán, aby ve vyprahlé pustěni tohoto tvora ulovil. Mongolský premiér mu oznámil, že má vypadat jako klobása o délce asi půl metru, nemá nohy, ani hlavu a je tak jedovatý, že jen dotek znamená smrt. Ten se ale jeho hledání rozhodl nevěnovat.

Olgoj chorchoj

Ano nebo ne?

Podle mongolských pastevců se olgoj objevuje jen v červnu a červenci, kdy se zavrtává do písku nebo zalézá do děr. Neplazí se dopředu, ale kroutí se nebo koulí do strany a zanechává tím za sebou stopy. Při útoku zasahuje oběti jedem, podle jiných zase usmrcuje na dálku elektrickým výbojem.

Podle zoologů se jedná o australského scinka uťatého, jehož hlava i ocas jsou od těla jen málo rozeznatelné. Problém je ale v tom, že scink má malé nožky a olgoj má být beznohý červ.

I když podle vědců nejde přítomnost gigantického červa na naší planetě vyloučit, je jeho existence díky absenci věrohodnch důkazů pochybná. Zatím je to tedy jen mongolská povídačka. Zatím?

Yetti

Údajná podoba: zhruba 2,5 metru vysoký srstnatý tvor, podobající se lidoopovi nebo pravěkému člověku

Kde: odlehlé svahy Himálaje

Pověsti o obrovitém opočlověku jsou obyvatelům Himálaje známy už od pradávna, ale lidé v Evropě jeho existenci zaregistrovali až v polovině 19. století. V roce 1854 cestovatel Joseph Hooker seznámil kontinent se svými poznatky z cest po Indii. Vyprávěl, že obyvatelé musejí sdílet svůj kraj s velkými divokými lidmi, kteří žijí na odlehlých místech v horách a nazývají je harrum - chlupatci.

Tyto debaty podpořil britský plukovník Laurence Austine Waddel, když v roce 1889 našel ve sněhu jednoho z himalájských sedel otisky tak obrovské, jako kdyby tam kráčel gigantický bosý člověk. První fotografie stop byly pak zachyceny v roce 1937 horolezcem Frankem Smythem.

Mediální senzaci ale vzbudily až fotografie, které pořídil Eric Shipton v roce 1951 na ledovci Menlung v oblasti Everestu ve výšce 5500 metrů. Podařilo se mu zachytit šlépěje chodidel dlouhých 33 centrimetrů a širokých 20 centimetrů, které se táhly do 1,5 kilometrové dálky. Na důkaz velikosti přiložil ke šlépějším na fotografiích svůj cepín.

Yetti

Dalším, kdo se podělil o svůj zážitek s tímto tvorem, byl Slawomir Rawicz, který popsal událost z roku 1942, kdy se spolu se šesti svými druhy v rámci útěku z ruského gulagu setkali s dvojicí zvláštních mohutných tvorů.

Slawomir Rawicz: "Mohli měřit odhadem tak 2,5 metru, byli obrovští a chodili po zadních. Měli hranaté hlavy a uši jim přiléhaly těsně k lebce. Ramena prudce klesala a přecházela v mohutnou hruď. Zápěstí dlouhých rukou jim sahala po kolena. Byli červenohnědí a zdálo se, že jsou porostlí dvěma druhy chlupů."

Ano nebo ne?

Lidé, kteří věří v jeho existenci, vidí za podivným stvořením nejčastěji gigantopitheca, velkého lidoopa, jehož druh vyhynul před 100 000 lety. Další možností je pak zástupce druhu homo erectus - pithecanthropus erectus, v evolučním postupu oddělený od linie následného homo sapiens žijící v Africe, Asii a Evropě. Jeho podoba ale moc nezapadá, a proto jsou lidé k jeho existenci spíše skeptičtí.

  • Podle některých Tibeťanů má mít yetti průhledná druhá oční víčka, která chrání jeho oči během sněhových bouří.

O jeho existenci dosud neextistuje jediný 100% přesvědčivý důkaz. S možným vysvětlením yettiho legendy přišel koncem 20. století pokořitel všech 14 osmitisícovek, horolezec Reinhold Messner, který na svých výpravách za sněžným mužem nachodil 20 000 kilometrů.

Reinhold Messner: "Jsem 100% přesvědčen, že odpověď na otázku, co se skrývá za yettim, je medvěd. A sice lední medvěd nebo tibetský medvěd. Je to speciální populace hnědého medvěda, který má v těchto výškách a mrazech delší srst a je silnější."

Teď budete mít čím toho druhého oslnit na prvním rande. Že nemáte s kým na něj jít? Tak hledejte!

Mohlo by to tak být?

Zdroj: https://cs.wikipedia.org

[ivi]

Sdílejte tento článek na: