Proč jste ve vztahu nejistí?

Každý si přeje mít krásný, fungující vztah. Co když vás ale provází znepokojující myšlenky, které vás znejišťují na každém kroku? Čím to je?

Jestliže se ve svém vztahu cítíte nejistí, pak pravděpodobně patříte mezi lidi, kteří se potýkají s pocitem viny a zoufalství. Vaše nejistota však nemusí být vaším vlastním zaviněním. V dnešním článku si uvedeme důvody, proč jste ve vztahu nejistí.

Vyrůstali jste s rodičem, který trpěl úzkostí

Když se narodíme, jsme bezmocně závislí na svých rodičích. Muž jménem John Bowlby začal v 50. letech 20. století studovat vztah dítěte s matkou. Předpokládal, že dostupnost a odezva našich rodičů během stresujícího období by vybudovala "pocit jistoty".

Během nespočetných interakcí s rodiči si dítě začíná vytvářet mentální skript, který předpovídá, jak svět funguje: "Když budu plakat, maminka mě přijde obejmout a nakrmit. Když se natáhnu k tátovi, zvedne mě."

Jako dítě začínáme předpovídat, zda tu pro nás naši opatrovníci budou, aby nás podporovali, když se cítíme zdrceně nebo narazíme na nějakou překážku. Pokud nám poskytnou přiměřenou úlevu, uklidníme se a vrátíme se k aktivitám. Cítíme se v bezpečí. Tento pocit jistoty buduje systém mentální víry, která nás učí, že na nás záleží, můžeme riskovat a jsme hodni lásky.

Bohužel ne všichni mají rodiče, kteří vykazovali nějakou odezvu, což ovlivňuje způsob, jakým se na sebe díváme. Člověk, který někoho k sobě potřebuje, pravděpodobně vyrostl v rodině s úzkostlivým rodičem, který byl nepředvídatelně dostupný. Občas tento typ rodičů mohl být milující, přehnaně starostlivý a podporující. Jindy mohl být takový rodič zaměstnaný, zdrcený a dokonce nepřátelský. Důsledkem tohoto byla skutečnost, že úzkostlivý rodič nevypadal, že bude schopen podpořit potřeby svého potomka. Jestliže jste vyrostli s takovým rodičem, možná se vám i někdy stalo, že jste se nacházeli v pozici, ve které jste museli převzít zodpovědnost za jeho emocionální stav a na chvíli se stát rodičem svého rodiče.

V mladém věku jsou tyto smíšené signály matoucí, často se proto stává, že tyto zkušenosti internalizujeme. Doktor Dan Siegel popisuje potřebu partnera jako "zmatené jádro sebe sama". Tyto zkušenosti vytváří vnitřní představy o tom, co si zasloužíme a co nám je partner ochoten dát.

Vybíráte si partnery, kteří potvrzují vaši nehodnost

Jsme přitahováni ke vztahům a partnerům, kteří potvrzují naše vlastní názory a vyhýbáme se těm, kteří to neudělají, i když se jedná o ideální partnery a zdravé vztahy. Pokud si myslíte, že nejste hodni něčí lásky, pak je pravděpodobné, že se zamilujete do někoho, kdo vám to potvrdí.

Doktorka Leslie Becker-Phelps  zdůrazňuje, že existují 3 způsoby, jak k tomu dochází:

• Selektivní pozornost: Máme tendenci soustředit se na zpětnou vazbu, která potvrzuje, že není možné milovat někoho jako jsme my, a zároveň nevěnujeme pozornost informacím, díky kterým se cítíme hodní.
• Selektivní paměť: Naše vzpomínky pouze připomínají časy, kdy partner nebyl k dispozici, nebo když jsme cítili, že jej potřebujeme. A když se stane něco, co vyvrátí to, co si o sobě myslíme, zapomeneme na to.
• Selektivní interpretace: Nezpochybňujeme informace, které ověřují naši nehodnost. Události, které zdůrazňují naši hodnotu, označujeme jako náhodné události.

Je možné, že věnujete velkou pozornost jakémukoli důkazu, který potvrdí vaše přesvědčení o tom, že jste břemeno a někoho potřebujete. Přitom zcela zapomínáte na rysy, které nabízíte jako člověk i partner. Tato potřeba potvrdit naši nehodnost je často tak silná, že si vybíráme partnery, kteří tuto skutečnost potvrdí, a zároveň se chováme tak, aby partner mohl jednat v souladu s tím, v co věříme.

Předpokládáte, že váš partner je emocionálně nedostupný, ve skutečnosti je však zaneprázdněný

Když sami sebe vidíme jako nesympatického člověka, kterého není možné milovat, často se soustředíme na způsoby, kterými to partner může potvrdit. Uvedeme si příklad. Když je partner v práci a neodepíše vám na zprávu, co vám probleskne hlavou? Nepíše, protože mu na vás zas tolik nezáleží nebo proto, že píše někomu jinému? Nebo si racionálně pomyslíte, že je pravděpodobně zaneprázdněný?

Jestliže si v hlavě vytváříte různé bludy o tom, že váš partner úmyslně sabotuje váš vztah, budete nervózní a nejistí. A čím nervóznější budete, tím častěji si budete tyto myšlenky vytvářet. Ani vás nenapadne, že by ve skutečnosti ten druhý mohl být emocionálně dostupný. Svojí nehodnost posilujete prostřednictvím interakcí s partnerem.

Vyšilujete, protože máte strach z odmítnutí

Lidé, kteří jsou nejistí a strádají, jsou paranoidní a mají strach z odmítnutí. Je to výsledek našich zkušeností z raného dětství nebo obtížných vztahů s dospělými. Například když se váš partner stane emocionálně dostupný, může se setkat s kritikou za dobu, kdy nebyl k dispozici. Z toho může mít váš partner pocit, jako by nikdy nemohla udělat nic správně.

Psycholog Stan Tatkin navrhuje, že pokud je k dispozici partner strádajícího člověka, vyvolá to "psychobiologické předvídání bezprostředního odmítnutí nebo odtažení". A tak se snažíme čelit tomuto strachu ze zklamání prostřednictvím negativnáho chování. Tento způsob slouží jako štít proti zranitelnosti. Čím více je partner dostupný, obzvlášť v době neklidu, tím více vzpomínek na opuštění to ve vás vyvolá.

Vypadá to takto: "Jsem tak šťastný/á, že tě vidím! Ale počkat. Vzpomínám si také na to, že jsi tady pro mě nebyl/a, když jsem tě nejvíc potřeboval/a. Nemohu ti věřit. Stane se to znovu, ty tu pro mě nebudeš. Vím to. Jsem na tebe naštvaný/á."

Podle psychologa Tatkina existuje několik způsobů:

• záměrně odmítáte fyzickou náklonnost, i když po ní toužíte
• stěžujete si na to, že váš partner je nespolehlivý, není dostatečně starostlivý nebo je sobecký
• věříte, že jste zlomení a na obtíž svému partnerovi
• pociťujete zášť vůči svému partnerovi a chcete se vyrovnat
• děláte scény tím, že říkáte věci typu: "Tohle mi nevyhovuje"
• jste odtažití po sexuální stránce, abyste svého partnera potrestali za to, že vás "odmítl"

Toto negativní chování vytváří sebesplňující proroctví. Další způsob, jakým to lze dosáhnout, je odtažením od své drahé polovičky s výhružkou ukončení vztahu, hněvem nebo drsným sarkasmem, a to navzdory hluboké touze po sblížení s partnerem.

Je to jako kdybyste neustále zkoušeli oddanost svého partnera. "Záleží ti na mě tolik, abys za mnou přišel/a, když ti pohrozím, že odejdu?" Bohužel, tohle je to poslední, co by váš partner chtěl udělat, protože jste mu právě vyhubovali. Toto opět potvrzuje váš názor, že nejste hodni lásky. Jak vidíte, člověk, který si není ve vztahu jistý a má strach z odmítnutí, často ve svém partnerovi vyvolá pocit, kterého se on sám nejvíce bojí.

Obětujete své potřeby, aby váš vztah fungoval

Kvůli zkušenostem z dětství se strádající člověk naučil, že nejlepším způsobem, jak získat lásku a péči, je nejprve zaměřit se na potřeby druhých.

Vzhledem k tomu, že se strádající partner zaměřuje na péči o svého partnera, zaplatí cenu v emocionální bezpečnosti, protože si není jistý, jestli dostane péči, kterou chce a potřebuje. Nikdy se neozve a nepožádá o to, co chce. Příliš se bojí toho, že to způsobí problémy ve vztahu, nebo že jej partner zcela odmítne.

Z tohoto důvodu nosí usmívající se masku. Pod šťastnou tváří se nachází podrážděná a rozzlobená. Součástí problému je to, že nenosíte své srdce na dlani nebo nejste zcela upřímní o svých potřebách. Kvůli nepředvídatelné dostupnosti lidí, na kterých jste závislí, často zanedbáváte své potřeby, abyste udrželi svůj vztah, protože to je to, co fungovalo v minulosti.

Existuje toho tolik, co můžete ve vztahu nabídnout: náklonnost, citovou intimitu a péči. Bohužel, minulost to může sabotovat. Vytváření zabezpečného fungujícího vztahu, který vás činí šťastným, bude vyžadovat, abyste čelili problémům, které vás zatěžují od vašeho dětství.

Jste single a rádi byste se s někým seznámili? Zkuste seznamku!

[rox]