Domů

Seznamovací dotazník

Rychloseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Pálení čarodějnic

28.duben 2016
Pálení čarodějnic

Blíží se víkend a s ním i příležitost si užít pálení čarodějnic.

Poslední dubnový večer se tradičně "pálí čarodějnice". Pojďme se ale podívat, proč to vlastně děláme a jak téma čarodějnic viděli lidé v minulosti

Historie

Lidé už odjakživa věřili, že jsou dny, které jsou magické. Patří k nim i poslední dubnová noc - Filipojakubská. Soumrak prý otevíral cestu temným silám, které je potřeba zkrotit, zapudit nebo očistit plamenem. Lidé prý mohli nalézt zakopané poklady. Při takovém hledání člověku ale škodily zlé síly, proti kterým se měl chránit květem z kapradí, svěcenou křídou a mnoha dalšími předměty. Na obloze létaly čarodějnice, které se chystaly na sabat (slet čarodějnic), při němž byli přijímáni noví členové do čarodějnického společenství.

Keltové

Keltové, kteří žili i na našem území, v tuto noc slavili svátek Beltain (Beltine). Beltain znamená "jasný (zářivý) oheň". Keltové ohněm uctívali slunečního boha Belena. V předvečer Beltainu se ve vesnicích zhasínaly všechny ohně, protože lidí věřili, že se starými plameny má odejít i všechno špatné, co se v minulém období stalo. S novým ohněm pak přicházely i nové začátky. O Beltainu zapálili Keltové dva ohně vedle sebe - ty pro ně znamenaly magickou bránu do nového období. Kdo "bránou" prošel, ten se očistil od špatných energií. Staří Keltové bránou prováděli i dobytek.  Po zbytek večera hrála hudba (hudba byla darem bohů), protože prý měla ozdravnou moc a kdo ji ovládal, nebyl nikdy poražen. O půlnoci se pak vztyčila bříza (májka) ozdobená barervnými stuhami a květinami jako symbol oslavy plodnosti, života a růstu. Také spojovala nebe a zemi. Právě půlnoc byla tím přelomovým okamžikem mezi "temnotou" a "světlem". Kromě oslavování, tančení a zpívání mělo své místo také milování v přírodě. Děti zplozené v tento den byly prý šťastné.

Středověk

Přesuneme-li se do středověku, dostaneme se i k čarodějnicím. Za ty byly označovány často nevinné ženy, které byly mučeny a upalovány pod záminkou vymýcení zla. Oheň měl lidského ducha zbavit ďábelského zla. Často ale nešlo o ženy, které by někdo viděl, jak doopravdy čarují nebo létají na koštěti. Stačilo, aby se ženy nějakým způsobem provinily proti světskému právu a byly označeny za čarodějnice. V roce 1486 vyšla známá kniha Malleus maleficarum "Kladivo na čarodějnice", díky které začaly inkviziční procesy po celé Evropě. Autoři s naprostou vážností popisovali, jak čarodějnice může létat nebo že jezdí na ďáblech v podobě zvířat.

Čarodějnice se údajně scházely na zvláštních místech - kopcích, rozcestích, hřbitovech, pohřebištích, ale i v některých kostelích. Jedno takové známé místo jsou Petrovy kameny na Jesenicku. Čarodějnice se na nich měly scházet a zneuctívat svátek světců Filipa a Jakuba a obcovat s ďáblem. Když takto čarodějnice na místo dorazily (pomocí svých košťat z jasanového dřeva a vrbových a březových proutků), byla volena královna sabatu, která vládla hostině i tanci. Tančilo se "čarodějnické kolo" - tančilo se pozpátku a pískalo se při něm na trubky z kostí mrtvol a bubnovalo vlčím ocasem na buben potažený oběšencovou kůží. Čarodějnice se prý proměňovaly ve vlky, psy nebo jiná zvířata a vyprávěly si, co se jim podařilo natropit od posledního setkání.

Hranice ale neznamenaly jen trest pro čarodějnice. V některých kulturách se lidé obětovali pohanským bohům, což pro ně byla největší pocta. Dnes už se místo živých lidí používají hadrové figuríny, které se na hranicích upalují. V dnešní době již také nejde o obětování bohu, ale spíš o zvyk ze středověku - odehnání temných sil, i když dnes asi spíše doufáme v odehnání vlastních problémů.

Ochrana před zlými čarodějnicemi

íve se kvůli čarodějnicím uklízelo celé hospodářství, aby si tam čarodějnice, která miluje nepořádek a chaos, nemohla hovět. Dělaly se na staveníížky svěcenou křídou nebo se celé polévalo svěcenou vodou, pověsily se na ně pichlavé větvičky, o které se čarodějnice popálila. Lidé dělali po ulicích hluk, mladí chlapci práskali bičem, řinčeli řetězi a stříleli z pušek, aby čarodějnice zastrašili.

Hodné čarodějnice

Existovaly ale i "hodné" čarodějnice a těch si lidé vážili. Ty znaly tajemství bylinek, uměly pomocí nich zahánět nemoci a třeba i napravovat zlomeniny. V některých jazycích dokonce "čarodějnice" znamenalo "moudá žena". Krom bylinek měly mnoho znalostí o rostlinách, houbách, kamenech, kovech, drahokamech, barvách a vůních. Ani tyto čarodějnice to ovšem neměly lehké, hodně z nich se ve středověku stalou součástí "honu na čarodějnice" s tím, že když umí takovéhle věci, umí určitě i ty špatné.

Oslavy v České republice dnes

Vatry se tuto sobotu rozhoří po vesnicích i městech. Oheň dokáže být zničující, je potřeba opatrnosti, a proto situaci kontrolují hasiči. V průběhu staletí se oslavy poslední dubnové noci měnily. Poslední dobou se ve městech ujal trend oblékat děti do čarodějnických kostý, pořádat hry, akce a soutěžit o "nejlepší" čarodějnici. Naopak novodobí Keltové se snaží navrátit k írodě a oslavují ji. Jestli se nějaká zajímavá akce na tento den koná i ve vašem městě se můžete dozvědět například na této stránce. Po pálení čarodějnic následuje první máj, svátek zamilovaných, o kterém se dočtete v našem dalším článku.

Oslavte poslední dubnový den, definitivně se rozlučte se všemi špatnými věcmi a "upalte" vaše problémy, když není čarodějnice...

[Lil]

Zdroj:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400013-paleni-carodejnic/

http://www.ceske-tradice.cz/tradice/jaro/paleni-carodejnic/_zobraz=paleni-carodejnic---puvod-a-historie

www.knihovnahejnice.wz.cz/files/Paleni%20carodejnic.doc

Sdílejte tento článek na: