Nikdy se nenechte v práci šikanovat

Šikana na pracovišti není nic výjimečného a objevuje se zhruba stejně tak často jako ta v dětských kolektivech. Má ovšem jinou "dospělou" tvář. Vztahy jsou prostě někdy složité i na pracovišti, ne jen doma.

V první řadě může jít o úmyslné porušování pracovněprávních a bezpečnostních předpisů na pracovišti (nedodržování zákonných příplatků, nucení používat pracovní pomůcky a prostředky, které jsou ve špatném technickém stavu, a mnoho podobných případů). Další formy šikany jsou takzvaný mobbing, bossing a bullying. Na českém pracovním trhu zdomácněly tyto výrazy z anglického jazyka, popisující jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování zaměstnance. V Česku je to stále ještě velký problém, ale mnoho firem strká hlavu do písku a tváří se, že šikana u nich nemůže existovat.

Mobbing a bossing

Mezi nejčastější projevy mobbingu, bossingu a bullyingu podle odborníků patří zesměšňování zaměstnance před kolegy nebo zákazníky. Může také dojít na slovní urážky, zastrašování či nemístné žerty na adresu zaměstnance. Byly rovněž zaznamenány případy, kdy kolegové nebo šéf zabraňovali někomu z pracovníků v přístupu k informacím, přeháněli to s kontrolou jeho činnosti, zahlcovali šikanovaného třeba i zbytečnou prací, zadávali mu nesplnitelné úkoly, anebo naopak po něm vyžadovali dělat věci hluboko pod jeho úrovní. Tyto aktivity zpravidla směřují k tomu, aby postižený zaměstnance sám ukončil pracovní poměr. 

Velmi frustrující je také vyhrožování výpovědí nebo časté a příliš kritické porovnávání s jinými zaměstnanci. Vymyslet různé formy emočního týrání a naschválů bohužel není tak složité. Porušování pracovněprávních předpisů na pracovišti se lze bránit poměrně snadno a s úspěchem, ať už s pomocí odborů, působí-li u zaměstnavatele, státních orgánů, konkrétně inspekce práce, nebo soudní cestou.

Sebevědomě a se zázemím

Nejčastějšími obětmi jsou lidé nesmělí, neprůbojní, zvyklí podřizovat se, zkrátka se submisivním chováním. Odolávat šikaně vyžaduje notnou dávku osobní statečnosti a vytrvalosti. 

Co si počít, když jste v situaci šikanovaného? Pokusit se poznat svého protivníka, jeho motivy i jeho Achillovy paty. Zároveň je ale nutné si uvědomit také svá slabá místa a snažit se přizpůsovit své chování. Doporučuje se vše probrat s důvěryhodnou osobou. To může být někdo z firmy (kolega, kterému důvěřuji), nebo lze využít služeb kouče. Je důležité získat zpětnou vazbu, zda k šikaně opravdu dochází. Nebojte se téma otevřít. Neděláte to pro sebe, postižení mohou být i další lidé. Lidé se bojí zejména v případech, kdy ve firmě pracují dlouho a vědí, že budou mít problém najít si jinou práci.

Ve velkých firmách se lze také obrátit na přímého nadřízeného, dalším na řadě je personální ředitel, popřípadě právní oddělení či oddělení "complaince" (stížností). Někde existuje schránka, kterou každý den kontrolují. Podle závažnosti vzniká tým zaměstnanců, kteří stížnosti nezávisle prošetří. V každém případě je důležité si schovat důkazy (například písemnou dokumentaci, e-maily) a poprosit kolegy, aby vám nevhodné chování dosvědčili. Také si můžete vést podrobné záznamy o tom, co se na pracovišti děje. Zkusit také můžete mobbera - tedy toho, kdo šikanuje - oslovit a promluvit si s ním. Vhodné je najít si ve firmě spojence a budovat si zázemí příznivců.

Myslete pozitivně, snažte se vystupovat sebevědomě a nedávat řečí těla najevo nejistotu. 

Z půl platu je jen půl nemocenské

Mezi formy šikany lze počítat také například půlení mzdových nákladů, jak se často děje u gastronomických společností. Část je oficiálně přiznána a zaměstnanci vyplácena mzdou, ze které jsou odváděny povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění a daně, druhá část mzdy se vyplácí "bokem". Firma tak na odvodech ušetří nemalé peníze. Na první pohled se může zdát, že to zaměstnancům nepřináší žádná negativa - své peníze dostávají každý měsíc. Většina z nich si ale dokáže spočítat, že například při dočasné pracovní neschopnosti či ošetřování člena rodiny se mu náhrada mzdy vypočítává pouze z té oficiálně přiznané částky.

Totéž platí v případě, kdy zaměstnanec ukončil pracovní poměr a musel jít žádat o podporu v nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé často spoléhají na to, že jsou zaměstnanci rádi, že vůbec práci mají. Samozřejmě i v takových případech se lze obrátit na inspektorát práce, který situaci prověří a zajistí nápravu.

Etiketa na pracovišti

Jistě, všichni nemusíme chodit zrovna v obleku anebo v kostýmku. Společenská pravidla však neplatí jen pro slavnostní obědy či důležité pracovní schůzky, ale i pro všední den v kanceláři. Neuškodí připomenout si pár pravidel. Etiketa z nás dělá zdvořilé a taktní jedince, kteří zvládají běžný společenský styk tak, aby se všichni zainteresovaní cítili příjemně. Učí nás prosadit si svou, ale také dojít ke kompromisu, a hlavně ve druhých zanechat klidný dojem. Zatímco před zákonem jsme si všichni rovni, ve společnosti platí přísná hierarchie. Největším oříškem bývá rozlišit, kdo je společensky významnější. Etiketa pracovní je v tomto poměrně jednoduchá, ale i tak se to plete.

Pozdrav

Společensky méně významná osoba zdraví jako první osobu společensky významnější. Přičemž starší je výš (společensky) než mladší, žena je výš než muž a vyšší funkce logicky znamená vyšší postavení. Jenže co když se potká starší dáma a její nadřízený, mladý manažer? Z USA k nám prosakuje jednostranně funkční pohled na společenskou hierarchii, kdy je důležitá pouze vizitka s udáním funkce a tedy i postavení. Jinde však stále zůstává jistá rytířská galantnost. Není přestupkem, pokud starší a zkušenější muž tuto iniciativu přebere. V každém případě nikdy neprohloupíte, pokud nejdříve pozdravíte vy. 

Tykání

Tyká si kdekdo, i šéfové s podřízenými. Nikdo by to však neměl dělat bez předchozí dohody, působí to urážlivě. Tykání přitom nabízí vždy zase osoba společensky významnější. Přijmout takovou nabídku není však samozřejmostí, i vykání má jistá pozitiva. Nejen že je projevem úcty, ale můžete si tak udržet i větší odstup.

Jídlo

Zapomeňte na čínu z bufetu odvedle, rybu nebo segedýn! To jsou tradiční postrachy českých kanceláří. V ideálním světě jsou všude příjemné kuchyňky a jídelní kouty. V reálu většina lidí obědvá u svého počítače. Ne každý ovšem touží vědět, čím se právě ládujete. Velké firmy jasně stanoví pravidla stravování - spoléhat se na ohleduplnost zaměstnančů je nejisté, každý má jinak citlivý nos a žaludek. K zapovězeným jídlům v kanceláři patří každopádně cokoli s česnekem, cibulí, rybou, ale i bramboráky nebo vařené vajíčko.

Telefonování

Achillova pata většiny kanceláří. Pracovní etiketa velí ztišit hlasité vyzvánění mobilu, v pracovní době jen výjimečně telefonovat rodině či známým a snažit se mluvit potichu.

Oblečení

Když nemáte žádný dress code (pravidla oblékání), neměli byste do kanceláře chodit jako na pláž nebo na horskou túru. Extrémy, jako jsou třeba průsvitné šaty, minisukýnky a holá břicha, sice tak často k vidění nejsou, ale třeba takové žabky na pánských nohou bohužel ano.

Existují tři důvody, proč být oblečen v souladu s normou. První je náš pocit splynutí s prostředím, s firemními zvyklostmi. Je to i výraz loajality vůči společnosti. Druhý důvod je očekávání prostředí, kam přicházíme, kde je nastavena určitá úroveň a my bychom ji měli respektovat - nebo očekávání klienta, které bychom měli naplnit. Třetím důvodem je reprezentace společnosti, její úrovně, stylu, kultury. Dress code obvykle zohledňuje několik úrovní oblékání, tak aby každý pracovník měl představu, jak má vypadat jeho outfit v konkrétní situaci. Dress code je jen rámcovou instrukcí vycházející z norem soudobé etikety pro business prostředí.

Módu neřeší. Záleží na osobním vkusu každého zaměstnance a jeho schopnosti aplikovat obecnou normu na svůj šatník. 

Proč respektovat pravdila oblékání na pracovišti

Dress code je nutný, prosazuje se a je vnímán jako potřebná součást firemní kultury. Měl by být zaveden ve všech společnostech a úřadech, kterým záleží na dobrém jméně. Dress code má pomoci zaměstnancům důstojně reprezentovat svoji společnost. Nabízí jim varianty oblečení pro různá prostředí, situace a pracovní pozice. Je v zájmu všech pracovníků tuto normu dodržovat. Oblečením dáváme najevo, jak si obchodního partnera vážíme, jak si ceníme prostředí, kam jsme byli pozváni, jak reprezentujeme firemní kulturu.

Přezůvky

Podle průzkumu se polovina lidí v českých kancelářích přezouvá. Existují však povolání, kde jsou pantofle přísně zakázané. Například bankéři na ně mohou zapomenout. My Češi se přezouváme rádi, ale existují národy, které nás trumfnou. Třeba Japonci. Ti mají speciální přezůvky i na záchod, do divadla a do některých restaurací. Slováky a Rakušany bačkory taky příliš nevyvedou z míry. Pravidla jsou od toho, aby se respektovala, i když nic se nemá přehánět. Etiketa není vynucená zákonem, ale vyplatí se ji znát. Zdvořilé a taktní lidi okolí respektuje a jedná s nimi stejně dobře. Většinou. A často přitom stačí selský rozum a obyčejná lidská slušnost.

Nenechte se v zaměstnání trápit

Otravuje vás to v zaměstnání? Změňte ho. Je to možná krajní, ale účinné řešení, především tam, kde nemáte šanci vzít si dovolenou v celku, případně víte, že se po dobití baterek vrátíte do stejně problematických podmínek, zkrátka sebedelší relaxace nic nezmění...

Ale i tak vyrazte na pořádnou dovolenou, kde byste se mohli seznámit se svou novou láskou.

[ivi]