Mozek neslouží jen k přemýšlení, dokáže ovlivnit i takové oblasti, o kterých jste třeba neměli ani tušení. Mozek má všechno v merku už v předstihu. Nasajte vzduch, zklidněte tím mozek a přečtěte si zajímavosti o něm.
V lidech je od nepaměti zakotveno, že tomu, kdo nepobral zrovna moc intelektu, stačí malý mozek. Není to ale pravda. Nezáleží ani na velikosti, stejně tak ani na hmotnosti. Vždyť asi nejznámější génius, fyzik Albert Einstein měl mozek dokonce poměrně prťavý. Vážil jen 1230 gramů, což neodpovídá ani průměru váhy tohoto orgánu u mužů, která je stanovena na 1500 gramů.
Kdybyste se na mozek podívali, o chytrosti daného člověka vám spíš než rozměry hodně napoví hustota "vrásnění" tohoto orgánu. Laicky řečeno, čím víc je mozek vroubkovaný, tím je vyšší předpoklad, že patří do hlavy génia. Záleží ovšem i na aktivitě a propojení buněk v mozku. Kdo si doposud myslel, že na velikosti mozku opravdu záleží, může si oddychnout. Rozměry mozku hrají podstatnější roli před 11. rokem jedince, tedy v době, kdy se mozek nejvíce vyvíjí. U dospělých jsou poměry už dané, u dětí se toto ještě může měnit.
Sedíte doma na gauči, vaše polovička rozevře ústa dokořán a pořádně se protáhne. Párkrát to zopakuje a vy, aniž byste před tím cítili nějaké známky únavy, zívání kopírujete. Možná si říkáte, že v tom může hrát roli partnerské souznění. Ovšem pak vás to postihne i na autobusové zastávce, kde to podle vědců funguje nejvíce.
Že si zívnete a někdo to po vás zopakuje, mají na svědomí tzv. zrcadlové neurony, které vás vyprovokují k tomu, abyste zopakovali to, co vidíte.
James Dignam (doktor z Chicagské univerzity): "Zde pracuje podvědomí. I když necítíte únavu, máte v sobě nutkání dělat to samé jako lidé kolem vás. Je to určitý druh vyjádření sounáležitosti. Všimněte si, že opice se často snaží napodobit přesně to samé, co vidí u lidí. Člověku samotnému by ale bylo trapně, primátovi ovšem ne."
Něco podobného funguje i u lidí ve velmi raném věku, kdy jsou ještě dětmi. Ty také vše opakují, k čemuž je nutí právě zrcadlové neurony. Nejlépe jsou takové situace vidět právě na místech, kde se shlukuje více lidí, kteří nemusejí mít nic společného. Neznají se, nepojí je sociální vazby, a přesto, když budou spolu nějakou dobu čekat na autobus, stačí, aby jeden zívl, a zopakuje to další. A po něm opět další.
Zívání má s mozkem společného ale mnohem více. Kdy nejčastěji zíváte, pokud vám zrovna nepracují zrcadlové neurony? Když jste unavení. Mozek vám tak signalizuje, že potřebuje kyslík. Právě hluboké nadechnutí a nasátí životadárného plynu pomáhá mozku osvěžit se. A zajímavé je, že osvěžení a obranu proti přehřátí potřebuje i v zimě.
Jakmile vdechujete kyslík, dostáváte tím do těla čerstvý vzduch, který vás nabije energií. Svěží závan aktivuje buňky k práci a vy můžete opět hýřit nápady. Ovšem nadechnutí svěžího větru má minimálně ještě jeden klad. Když protáhnete ústy kyslík, dostanete do sebe i studený vzduch. A ten vám mozek ochladí. Vědci z Princetonské univerzity přišli na to, že teplota těla paradoxně stoupá se snižující se teplotou okolí.
Andrew Gallup (profesor z Princetonské univerzity): "V zimě má tělo tendenci vytvářet větší teplo, aby se ohřálo, a tím pádem se mozek může přehřát."
Proto lidé více zívají v zimě, kdy jejich tělo potřebuje nahnat ledový závan k mozku, který sužuje horko.
Divíte se, že i střízlivý člověk dokáže vypadat tak, jako kdyby do sebe nalil cisternu alkoholu? Zřejmě má za sebou léta bujarých alkoholových orgií. Molekuly tohoto silného moku dokážou vaše buňky ničit poměrně rychle. Pokud často neholdujete alkoholovým dýchánkům, mozek se z pár propitých nocí dokáže dostat. Jakmile má ale přísun tohoto pití až moc často, zrádná tekutina ho může nenávratně poškodit.
Jestli jste velký pijan, máte smůlu, protože takový nápor orgán v hlavě nezvládne. Jakmile usrknete pár doušků alkoholu, jeho molekuly oslabí látky v krvi, které chrání mozkové buňky. Takový proces se odehraje už za pouhých šest minut. Pokud si dáte dostatek času na vystřízlivění, látky se vzpamatují a začnou opět fungovat. Jestli ale své tělo pravidelně naléváte silným mokem, mozkové buňky nemají šanci se z takového náporu vzpamatovat, proto se ničí.
Pozorujete scénu před sebou a zkoprněle stojíte. Přece to samé jste zažili! Jen nevíte kdy, kde, místy se vám zároveň hlavou mihotá myšlenka, že něco takového není možné. Takzvané "déja vu" hraje hlavní roli. Hraje si s vaší myslí.
Déja vu má na svědomí malý útvar uvnitř mozku. Jmenuje se hipokampus, který pracuje s pamětí. Když ho ovšem něco rozdráždí, začne zmatkovat a díky tomu i vaše paměť. Co může hipokampus takhle pobláznit? Je to nestandardní funkce v mozku, například když vás popadne epileptický záchvat nebo jste dlouhodobě pod stresem. Hipokampus začne zmatkovat a vyvolává falešné vzpomínky. Vyvolává ve vás klamný pocit, že každý okamžik situace, kterou sledujete, jste prožili.
Užíváte si v noci dobrodružství, na které byste v běžném denním režimu ani nepomysleli? Sny, hrátky s fantazií, kdy můžete prožít ty nejsladší, nejšílenější a nejhrůznější okamžiky. Proč ale ve spánku, kdy odpočíváte, vaše tělo vyvíjí takovou aktivitu? Znamená to jediné. Mozek totiž nikdy nespí.
Orgán v hlavě je zapřažen do práce neustále. Přes den pracuje na plné obrátky, kdy jeho funkci tak trochu řídíte i vy, protože máte předem promyšlený seznam aktivit, které musíte udělat. V noci si mozek najde vlastní činnost. Zatímco tělo odpočívá a nabírá síly, mozek má konečně čas zpracovat si zážitky z posledních hodin. V hlavě se vám tříbí různé zážitky a fantazie, které se propojují a vzniká sen. Podle vědeckých výzkumů se člověku za noc zdá 8 až 10 snů. První přichází přibližně 70 minut po usnutí.
Vrtá vám hlavou, že když se uhodíte do ruky, sice vás to zabolí, ale neděláte z toho takové divadlo jako váš kamarád, který se svalí na zem a vypadá to, že má před sebou poslední minutu života? Bolest samotnou sice cítíme, ale reakce na úder může být u každého různá. Každý z nás má vlastní zkušenosti, ze kterých vychází a vzpomínky si dobře uchovává opět mozek.
Díváte se na mezititulek a je vám jasné, že jde o změť písmen a slov, která se nepíší tak, jak je čtete. Přesto, i když byste slova zkusili číst a na některých výrazech by se vám zkroutil jazyk, víte, co je ve větě napsáno. Jak je to možné? Stačí znát jednoduchý fígl, kterým obelstíte mozek.
Můžete udělat sebezapeklitější mišmaš písmen, a přesto hned na první pohled poznáte, jaké slovo se v přesmyčce skrývá. Stačí dodržet jedno pravidlo. První a poslední písmena slov musí zůstat na svém místě, i když ostatní znaky přeházíte. Mozku je totiž jedno, jak jsou písmena za sebou, ve skutečnosti nečteme slova písmenko po písmenku, ale vnímáme slova jako celek. Když má člověk dostatečnou gramatickou zkušenost, dokáže si ve shluku písmen a podle prvního a posledního znaku okamžitě uvědomit slovo, které měl pisatel na mysli.
I když je to nereálné, zamysleli jste se někdy nad tím, co by se stalo, kdyby vám někdo vyndal mozek z hlavy a začal by se v něm hrabat nebo do něj mlátit? Nemusí vás přepadat pocit strachu. Takovou situaci byste sice nepřežili, ovšem i kdyby lékaři vymysleli způsob, jak pracovat na mozku při vědomí pacienta, nemusíte se bát bolesti. Nic byste necítili.
Mozkový paradox. Jde o nervové centrum celého těla. Najdeme tu 100 000 miliard nervových buněk. Kdybyste spojili nervová vlákna za sebou, asi 200x zvládnete obtočit zemi. Nervové buňky nejsou ovšem to samé, co nervová zakončení a taková v mozku vůbec nenajdete. V mozku nejsou žádná místa, která by dokázala vnímat tlak nebo náraz, tudíž do orgánu samotného byste mohli bušit, jak byste chtěli, a bolest při tom necítili.
Jedinečnost dnešních technologií, prostorové zpracování plochých záběrů, nadchne kdejakého milovníka vizuálních hračiček, ovšem náš mozek už takovou radostí neskáče. Dokáže si poradit s 3D filmem, ovšem častým sledováním takových záběrů byste ho zbytečně přetížili a snížili tím jeho výkonnost.
Mozek nikdy nespí, tak taky nespěte, neusněte na vavřínech a seznamujte se rychle a klidně k tomu využijte vědecký dotazník!
Zdroj: http://www.brainfacts.org/
[ivi]