Domů

Registrovat nyní

Seznamovací dotazník

Lifestyle magazín

Podpora

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Trpím FOMO, co mi uteklo?

13.září 2017
Trpím FOMO, co mi uteklo?

Už ráno jste si nastavili v hlavě plán, co budete dělat, až přijdete z práce. Jenže jste udělali největší chybu, a to tu, že jste si ve své blízkosti nechali položený mobil. Co kdo zrovna dělá? Ještě se podíváte tam a tam a hodina je pryč. Nakonec zjistíte, že všichni si užívají život a vy jste doma.

Tak kde nastala ta chyba? Podle chytrých vědců jenom v tom, že jste svůj telefon neotočili displejem dolů. Jedná se o FOMO (fear of missing out), tedy o strach z toho, že něco zmeškáte. Trpí jím lidé, kteří jsou aktivní na internetu. První zmínky o tomto syndromu už spadají do roku 2000. Tehdy výzkumy ukázaly, že až 70 % lidí ve vyspělých zemích trpí takovým tím sžíravým a hlavně nepříjemným pocitem, že se někde něco děje, že je to paráda a že oni toho nejsou součástí. Že někdo prožívá hezčí chvíle než on sám.

Efekt internetu

Jakmile někdo dá na Facebook fotku z večírku, kde jste z nějakého důvodu nebyli, nebo napíše něco pochvalného na Twitter, váš mozek se vám v tu chvíli zasekne. Pocítíte krátký, ale velmi bolavý stres z toho, že vám něco uteklo. Je to stejné, asi jako když soused přijede domu v novém luxusním autě. V mnohem větší míře se to týká lidí zaměřených na výkon, problémem je, že taková je do jisté míry většina z nás. Obyčejnost a všednost dnes nejsou v módě, a to se už týká i našich prožitků.

Psychoterapeutka Adriana Chytilová a FOMO

Když lékařka Adriana Chytilová začala FOMO poprvé zkoumat, šla nejdříve za svým dobrým kamarádem Honzou. Pamatovala si ho už z dob, kdy byli spolubydlící. On pravidelně sledoval televizi, ale bez zvuku a u toho měl puštěné rádio, surfoval na internetu a odesílal esemesky i e-maily. A to všechno NAJEDNOU. Dělal vždycky všechno krátkodobě a přemisťoval velice rychle svoji pozornost na to, co ho zrovna zaujalo. FOMO pro něj bylo každodenním chlebem.

Honza: "Jsem každý večer nahlášený na tři až čtyři akce. Když se na večírku nudím, kouknu na Facebook, co je v okolí nebo co dělají kámoši a změním klidně hned podnik. Na síti většinou vidím, kde je více legrace. Někdy měním věčírek i 5x za večer. Proč těch technologií nevyužít, když je máme."

Adriana to má podobně, lidé se jí často ptají, zda opravdu na akci, kterou odklikla na Facebooku přijde a nebo jestli přítomnost pouze potvrdila. Je nahlášená na všech akcích na Facebooku, které se jí líbí a na těch, na které ji někdo pozval. Neznamená to ale, že na ně přijde. Jen je chce mít v kalendáři, kdyby náhodou večer neměla co dělat a chtělo se jí jít ven, nechce, aby jí něco uteklo. A tak to má většina z nás, ta druhá část toto chování nechápe a nepřítomnost na přijaté akci dokáže člověku i vyčítat.

Dalším způsobem je nestřídat večírky, ale z jednoho místa fungovat díky internetu na několika dalších současně. Ať jste kdekoliv, tak můžete kontrolovat e-maily a sociální sítě svých známých i klientů. Můžete vědět, co se děje kde důležitého, vtipného nebo zda se někde neřeší něco velkého.

Jiná generace, jiné vnímání situace

Mladé generaci tento životní styl většinou vyhovuje, generace jejich rodičů se nad tím pozastavuje a zároveň ho není schopna pochopit. Jejich mozek si na tak obrovské množství informací ještě nestihl zvyknout, ale mozek té mladší v něm vyrostl. Jakmile jim některé z jejich rozptylovadel vezmete, začnou být nervózní, jedná se totiž o návyk na životní styl. Projíždění informací funguje totiž jako kouření, odvádí pozornost od vlastních pocitů, je to i takový únik od sebe samotného a od svých stresových životních situací.

Co mi zase uteklo?

Chci být první, ale Facebook mi to nechce dovolit

FOMO je zapříčeněno tím, že každý z nás chtěl být někdy v něčem první, nejrychlejší, nejlepší, nejšťastnější. Tento pocit nás nikdy neochromoval tolik jako teď. Neměli jsme totiž nikdy takové srovnání, jako máme dnes díky internetu. Dnes je nemožné být první. Když si vezmete jenom své přátele na Facebooku, tak už hned nemáte šanci uběhnout desítku nejrychleji, upéct nejlepší koláč, napsat nejlepší článek ani porodit nejhezčí dítě. Jste prostě bez šance, protože všichni už to dělali a jsou v tom lepší než vy.

  • "Kvůli Instagramu začínám mít pocit, že pokud své jídlo nevyfotím, nebude tak výživné, jako kdybych si ho dala off-line."

Tolik porovnání sama sebe jsme ještě nikdy nemělli. Syndrom FOMO je tak hlavním vedlejším efektem digitálního věku. V roce 2007 bylo oznámeno, že propukla epidemie FOMO, která byla částečně zaviněna tím, že se začal rozrůstat Facebook, jeden z nejgeniálnějších nástrojů na strach "být OUT". V roce 2008 bylo poukázáno na konkrétního pacienta paralyzovaného neschopností se rozhodnout, co dělat v pátek večer.

Odpojíte se od Matrixu?

FOMO hodně souvisí s naší nespokojeností se sebou samými. Stejně tak bylo ale zjištěno, že tento syndrom souvisí s inteligencí. Chytré hlavy totiž potřebují daleko více stimulace a vzrušení. Samozřejmě, že se můžeme všichni kdykoliv od technologií odpojit a užívat si skvělého a čím dál tím méně častého soukromí. Jenže se stalo to, že už to pro nás nemá až takový význam. My totiž dneska už chceme lajky, chceme být všude, chceme být oblíbení a hlavně obdivovaní. Vaše "já" vám totiž žádné lajky nedá.

Běhání, koncerty, zdravá strava

Díky Facebooku získáte velmi jednoduše pocit, že byste měli začít také běhat maraton, když ho běhají všichni, měli byste začít číst více knihy, chodit na jazzové koncerty, středy si vyplnit spinningem, v úterý jet literární večer a na cvičák se psem si dojít v neděli. Pátek, tak to je bez debat, to byste se museli rozkrájet. A to jste třeba jen na jedné sociální síti.

Je to začarovaný kruh, protože sociální sítě mají ve výsledku dvojí efekt, a to FOMO vytvářejí a zároveň ho uspokojují. Náladu nám nikomu nezvedne pohled na to, na co nemáme peníze a čas. Vystavování se obrázkům a statusům a všem akcím našich přátel na sociálních sítích má za následek strach a smutek z toho, že jsme něco důležitého vynechali, neudělali nebo nezažili.

Syndrom FOMO

psycholog Dan Ariely: "Zároveň je to i určitá etapa vývoje, která by v ideálním případě měla dovést člověka ke zralejšímu postoji, kdy se naučí před těmito podněty chránit. Buď omezením kontaktu, nebo smířením s faktem, že jedním zadkem lze obsadit pouze jednu židli. V krajním případě se člověk časem stejně všemi těmi večírky unaví nebo jej z toho vyléčí děti. Na druhou stranu, i mnoho matek na mateřské jede FOMO. Pokud vás z FOMO nic nevyléčí, tak to znamená, že míra stresu FOMO není tak vysoká a můžete ji v pohodě snášel dál."

Obavy vědců

Ano, vědci se zase bojí a hledají ve všem ta nejhorší rizika. Ale je to dobře, ať vyjdou se svými obavami. Ohledně FOMO se obávají, že když to takhle půjde dál, nebudeme za další dvě generace už vůbec schopni vnímat přítomnost, protože v ní budeme jen sedět a psát o ní na internet, nebo si budeme plánovat, co uděláme hned jak tenhle moment skončí. Už dnes není nic divného na dvou lidech na kávě, kteří drží v ruce mobily, řeší něco na sociálních sítích, fotí si jídlo.

Přítomnost už teď vnímáme útržkovitě. Sice se s tím ještě snažíme bojovat, ale zatím je to možná tak remíza, nevedeme. Jsme extrémem? Tak si sami odpovězte, kolikrát jste během čtení tohoto článku zkontrolovali svůj mobil, e-mail, Facebook nebo se jenom zaposlouchali do rádia? Upřímně mohu říct, že trpím syndromem FOMO, vše jsem během psaní tohoto článku udělala několikrát. Ale zároveň patřím mezi ty, kterým to v ničem jiném nebrání, nebo si to spíš neuvědomují. Jak jste na tom vy?

Facebook je všude, tak ho ale využijte například k registraci na perfektní online seznamku a buďte FOMO!

Zdroj: https://psychcentral.com

[ivi]

Sdílejte tento článek na: