Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Láska k bramborám

5.květen 2019
Láska k bramborám

Španělští dobyvatelé, kteří v 15. století pronikali do říše Inků, měli jako první Evropané možnost ochutnat plodinu, jež hrála ve výživě tamního obyvatelstva významnou roli - byly to brambory. Tento objev a pozdější rozšíření bramborové hlízy v Evropě předznamenaly revoluci ve výživě.

Svou roli při tom samozřejmě sehrály i další užitkové rostliny Nového světa, ale dá se říci, že evropsý jídelníček se poté, co do něj pronikly brambory, výrazně změnil. Brambory mají celou řadu předností, které hrají v jejich prospěch. Jsou chutné a výživné, obsahují množství prospěšných látek, a navíc mají dobré výnosy. A i když jejich cesta na evropský stůl nebyla zpočátku vzhledem k určité nedůvěře zcela jednoduchá, postupně tu zdomácněly.

A tak dnes máme "bramborářské oblasti" i v Česku. A názvy jídel, které z brambor připravovaly už naše prababičky, také působí docela staročesky: ať už je to bramboračka, škubánky, kulajda, cmunda, grenaille nebo třeba chlupaté knedlíky. Jaký je váš oblíbený recept?

Bramborová líheň

Vědci předpokládají, že brambory byly v Andách vyšlechtěny z planých druhů už před více než osmi tisíci lety. Tato plodina se pravděpodobně nejprve začala pěstovat na svazích hor a planinách kolem jezera Titicaca, na území, které dnes patří Bolívii a Peru. Právě brambory jako základ výživy zdejších obyvatel přispěly k rozkvětu kultury v této oblasti. Dnes tam existuje až 4000 poddruhů a odrůd s hlízami různých barev a tvarů, z nichž se asi 100 zemědělsky využívá.

Brambory rostou v Andách v horských a tropických oblastech, kde díky blízkosti rovníku není významný rozdíl mezi délkou dne a noci. Andským odrůdám se proto v našem mírném klimatu příliš nedaří. Z tohoto důvodu se na starém kontinentu začaly pěstovat druhy, které pocházejí z Chille, kde je podobné klima jako v Evropě. Sem geneticky přísluší i naše brambory. Nicméně se zdá, že v budoucnu by se v evropském zemědělství daly využít i některé odrůdy původně z And.

V teplejších oblastech Evropy může prosperovat druh andigena, který zřejmě patřil k prvním druhům, jež byly dovezeny do Evropy. Za nadějnou je považována odrůda pitiqiuňa, která mívá spirálovitý tvar a vyšší obsah vitaminu C a bílkovin než naše brambory. U některých dalších odrůd zajímavých jak z dietetického, tak kulinářského hlediska je zatím využití v evropských podmínkách otázkou.

Piráti a kronikáři

Brambory zaujaly španělské kronikáře, kteří dobyvačné výpravy do Jižní Ameriky doprovázeli. První písemný doklad o této plodině pochází z pera Pedra Cieza de Leon, který sepsal dílo Crónica del Perú. První část byla publikována ještě za jeho života, další tři byly zveřejněny až v 19. a 20. století. Španělé zřejmě brzy zjistili, že dostatečná zásoba brambor je může ochránit před obávanou nemocí všech námořníků - kurdějemi, jejichž příčinou je nedostatek vitaminu C.

Část plodin, které si na cestu naložili, spotřebovali, část dovezli do Španělska, konkrétně do přístavu Sevilla, jenž byl jakousi pomyslnou branou do Nového světa. V účetní knize nemocnice v Seville se nachází první písemný doklad o nákupu brambor pro nemocniční kuchyni z roku 1573. Dá se proto předpokládat, že v té době se již v této oblasti Španělska začaly první brambory pěstovat, pravděpodobně druh andigena.

Chutnají vám brambory?

Další evropskou zemí, kde se začaly šířit, byla Anglie. Sem je údajně spolu s tabákem přivezli v 80. letech 16. století sir Francis Drake a sir Walter Raleigh, vůdcové loupežných výprav ve španělských koloniích v Americe, kteří byli v rodné Anglii opěvováni jako hrdinové. Předpokládá se dokonce, že brambory, které se takto dostaly do Anglie, pocházely ze španělských lodí, jež ukořistili. Díky těmto pirátům se začaly pěstovat především v Irsku.

Nová rostlina velice rychle vzbudila zájem botaniků. V roce 1597 vyšel herbář anglického botanika Johna Gerarda The Herball or Generall Historie of Plantes, kde je v kapitole 335 poprvé u hesla Potatoes of Virginia uveden i obrázek brambor. V roce 1601 je popsal franczouský botanik Clusius a po něm, v roce 1620, Švýcar Caspar Bauhin.

Sviňská strava ve slupce

První pěstitelé brambor u nás byli zřejmě Irové. Irští františkáni je pěstovali jako lahůdku ve své klášterní zahradě (na místě dnešní Hybernské ulice v Praze) již v roce 1631. Ale ještě dalších sto let trvalo, než se u nás tato plodina začala rozšiřovat. Významnou roli v tom sehrály roky 1771 a 1772, kdy byla neúroda, po niž následoval hladomor. Ukázalo se tak, že brambory mají ve srovnání s obilím až čtyřikrát vyšší výnosy a prosperují i v horších podmínkách.

Začátkem 19. století, v době napoleonských válek, byla u nás nouze o chléb, a proto se k mouce přidávaly brambory v poměru 1:1. Objevily se i pokusy vařit bramborové pivo, v němž asi polovinu sladu nahradila kaše nebo moučka z brambor. Část sladu proto musela být více upražena, aby byla lépe vystižena barva i chuť ječného piva. Tento nápoj ale lidé vždy chápali jako pivo z nouze, takže u nás nedosáhl většího rozšíření.

Český název brambory pochází od Braniborsko, odkud k nám byly zřejmě brambory během třicetileté války dovezeny. Toto tvrzení podporuje fakt, že dříve některá česká nářečí označovala brambor jako branibor nebo brantbora.

Nepohrdejme bramborami a jejich druhy

Brambory byly nejprve lahůdkou na stolech bohatých, teprve později se staly základem jídelníčku chudých. Ti je považovali za něco podřadného a neuvědomovali si, jakou mají výživnou hodnotu. Brambory mají skutečně nezanedbatelnou výživnou hodnotu. Obsahují asi 15 % polysacharidů (škrobů), 2 % bílkovin, 0,1 % tuků a 2,5 % vlákniny. Zastoupení bílkovin v nich sice není vysoké, ale na druhé straně mají poměrně vysoký podíl esenciálních aminokyselin. Byly v nich zjištěny vitaminy skupiny B, vitamin C, E a K, provitamin A, draslík, vápník, hořčík, železo, síra, zinek, fosforečné soli a kyselina citronová a jablečná.

Vida, takže si je dejte, jak je máte nejraději, ve slupce, v troubě, s tvarohem, je to jen na vás a vašich chutích.

Brambory jsou zdravou lahůdkou

Brambory dále obsahují alantoin, který má hojivé účinky. Je to dusíkatá látka, která urychluje regenerační procesy v organismu, hojení sliznic nebo pokožky. Podle výzkumů zvyšuje tvorbu neutrofilních leukocytů, jež se podílejí na obraně proti bakteriální infekci a mají schopnost pohlcovat cizorodý materiál. Alantoin podporuje tvorbu kalusu, a tak napomáhá hojení. Vnitřně se podává při chemickém nebo tepelném poškození sliznic či při atrofii sliznic žaludku a hltanu, při žaludečních a dvanácterníkových vředech. Používá se také jako kloktadlo při těžko se hojících zánětech ústní dutiny.

Zdravé, nezdravé? Zdraví, potíže?

Brambory sice pocházejí z jihoamerického kontinentu, ale tradiční čínská medicína si je, stejně jako mnoho dalších původně zahraničních potravin a léků, přisvojila a doporučuje je i k léčbě. Je třeba podotknout, že Číňané spotřebují mnohem méně brambor než my, tuto plodinu chápou spíše jako zeleninu. Podle tradiční čínské medicíny mají sladkou chuť, neutrální povahu a působí na dráhy sleziny a žaludku. Slezinu a žaludek zároveň posilují, ulevují při křečích a bolestech.

Čínští lékaři doporučují vařené brambory s vepřovým masem při oslabení žaludku a sleziny, které se projevuje mimo jiné špatným trávením. Brambory lidoví léčitelé doporučují v případě překyselení organismu, aplikují se při hemeroidech a zánětech střev. Mírně snižují hladinu cholesterolu v krvi, podporují odvodnění organismu při otocích, příznivě působí při dně a revmatismu. Při revmatických obtížích se někdy přikládají obklady z natě, která je slabě toxická.

Dobrého pomálu

Kolik kilogramů brambor za rok sníme? V jaké podobě? Ať nám chutnají sebevíc, s jejich konzumací bychom to neměli přehánět a vždy by měly být dobře tepelně upraveny, protože obsahují jedovatý alkaloid solanin. V hlízách je solanin obsažen jen v nepatrném množství, ale účinkem denního světla se jeho obsah může až pětkrát zvýšit. Bylo zjištěno, že už 20 - 30 miligramů solaninu může vyvolat slabé příznaky otravy, odhadnutá smrtelná dávka pro člověka se pohybuje mezi 400 a 500 miligramy.

Při mírné intoxikaci se objeví podráždění v ústech, bolesti hlavy a břicha, zvracení, průjmy a v některých případech může dojít i ke zvýšení teploty. Tyto příznaky se mohou projevit po čtyřech až devatenácti hodinách po požití solaninu. Ve vážných případech mohou tyto příznaky přetrvávat tři až šest dní. Otrava z hlíz nám vzhledem k nízkému obsahu solaninu a také proto, že se tento alkaloid vařením rozkládá, v žádném případě nehrozí. Přesto ale před použitím pečlivě vykrájíme očka s klíčky a zelené části hlíz. Brambory také dobře uvaříme.

Důležitá je také správná úprava brambor. Pro organismus nejsou příliš vhodné hranolky a další smažené pokrmy. Smažená jídla totiž vyvolávají v organismu vlhkost, která se po určité době může negativně projevit na zdraví. Tyto pokrmy by neměly konzumovat malé děti, a pokud ano, tak opravdu jen výjimečně.

V poslední době je velmi diskutovaná cena brambor, lidé čekají na různé akce, aby si je mohli udělat tak, jak je mají nejraději. Brambory jsou zkrátka zdraví prospěšné, popřemýšlejte i nad jejich pěstováním u vás doma.

Nezapomeňte také na zdraví prospěšný pohyb a běžte si s nově nabitou energií zaběhat do parku. A kdo ví, třeba právě tam se seznámíte s novým, sportujícím partnerem.

Zdroj: https://www.healthline.com

[ivi]

Sdílejte tento článek na: