Jak na správné chování ve vztazích

Ten, kdo lpí na starých pravidlech v randění a vztazích, cílevědomě směřuje spíš do slepé uličky než do světa šťastné lásky. Prozradíme vám, na které zásady můžete v dnešní době klidně zapomenout - a co je proti tomu opravdu důležité.

Nebuďte příliš romantičtí, staňte se raději realisty

Někde přece musí být ten nebo ta, kdo nás na první pohled oslní, skvěle vypadá a dělá stejné věci jako my. S takovým člověkem budeme navždy šťastní. To se honí hlavou náročným moderním lidem - a pak hledají dál bezchybného pana "Božského" nebo bezchybnou paní "Dokonalou". Jenže psychologové tvrdí, že není úplně dobré se upínat k velké vášni, a ujišťují nás, že šťastnější je ten, kdo je realistický.

"Nepřejte si toho nejlepšího, ale někoho, kdo je pro vás dobrý, kdo by vám vyhovoval a byl vám sympatický," radí renomovaný americký psycholog Barry Schwartz. Přestaňte se snažit "ulovit" perfektního partnera, ale vzpomeňte si na někoho, u koho je nasnadě, že byste se mohli dát reálně dohromady. Možná to není typ Ryana Goslinga, ale perfektně si s ním popovídáte po telefonu, vaše životní cíle jsou podobné a také v dalších ohledech se spolu cítíte dobře.

Párový terapeut Arnold Retzer ostatně tvrdí, že nikdo perfektní obecně neexistuje. Protože o tom, jak správný nebo nesprávný někdo je, rozhoduje každý sám. Dobrá zpráva je, že se můžeme naučit být šťastní s tím, co máme. Sestavte si nejvýznamnější kritéria pro výběr partnera a banální zbytek (miluje stejné zamilované/válečné filmy jako já a podobně) hoďte přes palubu. Když někdo alespoň části vašeho seznamu požadavků odpovídá, víte, že ten by to mohl být.

Nehloubejte hned nad tím, když občas řekne nějaký hloupý vtip nebo nějakou hloupost. "To, zda je někdo tím správným partnerem, často vykrystalizuje až v průběhu času," vysvětluje A. Retzer. Totiž tehdy, když se naučíme milovat povahové rysy, o kterých jsme si dříve mysleli, že se nám nelíbí. Kvůli banalitě jsme si často mysleli, že dotyčný se k nám nehodí, a najednou zjistíme, že ten chaotik v mé posteli je pro mě přece jednička, protože perfekcionistovi, jeho ležérnost dělá dobře. A to je také romantické, no ne?

Nehrajte si na tajuplného člověka, ukažte, jaké máte zájmy

Kdo přišel na to, že láska má být jako detektivka? Že má člověk čekat tři dny, než zavolá? Jak dokazují nové studie, v srdečních záležitostech to rozhodně neplatí. Psycholožka Jule Specht ve své knize "Hledej milence na jednu noc, který stačí" vysvětluje: Ten, kdo otevřeně projevuje své city, z toho profituje. Podle studie amerického psychologa Paula Eastwicka nejsou například při flirtování nejúspěšnější ti lidé, kteří se chovají cool, ale ti, kteří o sobě brzy sdělí něco osobního a dávají jasně najevo: líbíš se mi a chci tě zase vidět. 

"V případě pochybností raději signalizujte příliš velký než malý zájem. Ale selektivně!" radí J. Specht. Neusmívejte se tedy na všechny muže nebo ženy na party, nýbrž jen na jednoho. Geniální vedlejší efekt: sami budete zajímavější. "Lidé se ve svém vnímání sympatií nechávají silně vést tím, jak se líbí druhým," vysvětluje Specht. To znamená, že když se někomu líbíme, hned je nám také mnohem sympatičtější. Tento efekt dokládají dvě studie a platí to pro všechna stadia lásky, tedy pro první schůzku stejně jako pro stou.

Dělat se vzácným je vždy úplně mimo, když přitom toužebně každé tři sekundy pošilháváte po telefonu. Pro dobrý partnerský vztah proto platí: udělejte také někdy první krok - i když už váš vztah trvá déle, společně udržujte svou lásku vzrušující tím, že budete společně hledat nové cíle, například si konečně naplánjete cestu do USA. A detektivku si raději nechte na dlouhý nedělní večer.

Nezapomínejte se hádat! Naopak - nechte ve vás všechno pořádně vybouřit

Jeden hází talíře, druhý se ušklíbá a oba se ve stejnou chvíli v duchu ptají: je to ještě vůbec láska? To si pište, že je, o tom není pochyb. Vůbec není na škodu, když občas bouchnou saze. Americká socioložka Terri Orbuch zjistila, že páry, u který stále svítí slunce, se rozejdou dříve než ty, které se dokážou i pořádně bez servítků pohádat.

"V každém vztahu vznikají konflikty, ať už ve skryté nebo otevřené formě," vysvětluje psycholožka Jule Specht. Ale čím později se dostanou na světlo, tím je těžší se jich zase zbavit. "Právě kombinace drobných vzestupů a pádů dodává naší vášni křídla," říká Specht. Tedy když se přežene bouřka, můžeme se zase usmířit a sblížit se na nové úrovni. Rozhodující ovšem je, jak se hádáme, jak to probíhá dál a jak se k sobě chováme. 

Podle socioložky T. Orbuch se šťastné páry s drobnými konflikty hned bez většího přemýšlení vypořádají a nedojde u nich na "klasické" vážné rozhovory. Nejlepší je držet se přitom určitých pravidel. Zaprvé: Mluvte přímo a věcně, když vás rozčilují třeba jeho ponožky v předsíni, nevyvozujte z toho dalekosáhlé závěry, navrhněte řešení a připusťte vlastní chyby. Zadruhé: Pokládejte si často otázku "Co je v našem vztahu dobré? Co na něm miluji?" A zatřetí: Neděste ho větou "Musíme si promluvit," raději se držte bodu 1.

Nebo zkuste poslechnout radu Eliho J. Finkela: tento americký psycholog dal několika různým párům třikrát za rok přesně sedm minut na to, aby napsaly, co by si asi o jejich konfliktu myslela nezávislá osoba a co by jim poradila. Přineslo to téměř enormní efekt: tyto páry se sice hádaly dál, ale žádnou frustraci ze svého vztahu už nepociťovali. Klidně si tedy také někam napište, co by asi třetí osoba řekla na "ponožkový poplach" nebo jakoukoliv jinou hádku. Nejen vaše talíře vám za to mnohokrát poděkují.

Nebuďte nerozlučnou dvojicí - zůstaňte věrní hlavně sami sobě

Milujete jógu? On/a teď také. Sbírá váš partner samolepky z mistrovství světa? Vy už teď také. Protože ti, kteří se milují, spolu přece sdílí všechno: čas, e-mailovou adresu a přátele. Nebo je to jinak? Ano, bez pocitu blízkosti to nejde. Ale jak říkají vědci, když to přeženete, často je to špatně. Jen málokdo totiž chce trvalé splynutí, většina z nás si od něj občas potřebuje odpočinout. "To, jak velká blízkost člověku vyhovuje, se změnit nedá. Brzy to ale zjistíme - podle toho, jak často se ozývá, kolik času s námi chce trávit," říká Jule Specht.

V menším stresu bude ten, kdo hned vypozoruje, jestli jeho protějšek považuje za normální, že bez něj poletí na Mallorku, nebo jestli bude žárlivostí šílet. Přitom žárlivost je v pořádku. "Pokud partnerovi necháváme dostatek volnosti, říkáme mu, co od něj očekáváme a vycházíme mu vstříc," říká Specht. To znamená: netelefonujeme mu pořád, ale také nejsme celé noci pryč, aniž bychom o sobě dali vědět.

Kde přesně jsou meze, si musí každý sám (i společně s partnerem) vyjasnit. Všechno je individuální. Ale co když zjistíte, že se neobejde bez toho, že se každou středu sejde se svými kamarády? Prostě ho "pusťte". Akceptovat, že je se svými přáteli, a nepsat mu každou minutu zprávy "Miluji tě", souvisí s respektem. Kompromisy jsou alfou a omegou. Příklad: muž místo deseti dnů odjede sám jen na prodloužený víkend a žena si za to dopřeje wellness se svými kamarádkami.

Nemazlete se pořád, mějte raději sex

Ještě nedávno se říkalo: mazlení je nový sex. A držení se za ruce povznáší skoro stejně jako orgasmus. Snad jste tomu neuvěřili! A jak je to teď? Samozřejmě, mazlit se a cítit vzájemnou blízkost je důležité, ale vztah, ve kterém se nejde "na věc", začne být po určité době méně stabilní. "Podle mnoha studií jsme spokojenější už jen díky skutečnosti, že máme sex. Líbání a hlazení také pomáhá, ale při sexu se rychleji vyplavují hormony štěstí," říká psycholožka Jule Specht.

A také déle působí: ten, kdo si večer užívá v posteli, nejen, že sedí uvolněněji u snídaně, ale později se s partnerem také rozchází. Podle vědců existují dvě varianty "dobrého" sexu: buď skončíme častěji v horizontální poloze (minimálně každé čtyři dny), nebo ho máme méně, ale o to víc je naplňující. Při tom jde nejen o to, abychom sami dosáhli vyvrcholení, nýbrž se také postarali o partnerovo vzrušující šplhání na vrchol.

Určitě neuškodí, když se občas soustředíte jen a jen na partnera. Ať už třeba masáží, splněním nějakého erotického snu nebo orálním sexem. Naprosto jasný důsledek: jistě vám to oplatí (a rád). "Více se zaměřit na přání a touhy toho druhého je užitečné pro oba," říká Specht. Tímto příjemným způsobem se svému protějšku více otevíráme, sbližujeme se s ním, sdílíme intimní prožitky. Kromě toho se takto stále potvrzuje, že ti, kteří si jsou blízcí v posteli, si jsou bližší i v běžném životě. A z citové vzpruhy v posteli mohou dokonce profitovat i singles. To, že jen každá desátá žena jde po lásce na jednu noc domů s pocitem blaženosti, je totiž způsobeno také tím, že své štěstí hledá příliš spontánně. "Když někoho známe více než jeden den, nebo máme častěji sex, na dovolené, nebo jako kamarádi s výhodami, může nás uspokojit i krátká aférka," vysvětluje Specht. Je to tedy happy end v dvojím smyslu.

Partnera na vztah najdete díky online seznamce!

[Lil]