Jak mít více času a být šťastný

Nedaří se vám dostat pod kontrolu svůj životní rytmus? Žijete s tím, že stále nestíháte a nemůžete si vzpomenout, kdy naposledy jste se pořádně zasmáli? Připravili jsme jednoduchý návod, jak začít žít jinak a lépe. Teď hned!

Zapomeňte na 24, týden má 168 hodin

Všichni říkáme, že nemáme čas. Ale kdy ho vlastně ztrácíme? Nabízí se spoustu tipů, jak to řešit. A hned ten první je velmi snadný. Zkuste si týden po půlhodině zapisovat, co děláte. Využít k tomu můžete tabulku, kterou si pro ten účel sami vytvoříte. Týdenní monitoring vám dá slušnou představu, jak žijete a co by se mělo změnit. Nedívejte se na jednotlivé dny (čtyři dny jsem nebyl cvičit, protože jsem do noci v práci), ale na týden jako celek (v pátek, sobotu a neděli jsem měl volno a šel jsem každý den běhat).

Máme tendenci vnímat čas velmi zkresleně. Podle dne, kdy jsme byli 10 hodin v práci a dodělávali projekt, hodnotíme celý život jako "pořád jsem v práci", na základě noci, kdy nám zvracelo dítě, zase říkáme, že se "nikdy nevyspíme". Jenže to prostě není pravda. To nás balamutí náš mozek, který má tendenci pamatovat si hlavně negativa. Když se podíváte na celotýdenní zápis, zjistíte, že to s vámi není vůbec tak tragické.

Plánujte

Většinu času, který si nenaplánujeme, prostě proflákáme. Typické je to třeba o víkendu. Říkáme tomu sice odpočinek, ale ve skutečnosti je to spíš takové procházení od ničeho k ničemu: trocha televize, poskládat prádlo, přečíst pár stránek, uvařit... V pondělí ráno si pak říkáme, co jsme celý víkend vlastně dělali. Naplánovat si na víkend nějaké závazky (výlet, procházku, návštěvu galerie, atd.) je lepší, než mít pocit, že "nemusíte nic". Protože pak taky nic neděláte. A cítíte se kvůli tomu mizerně.

Stejně tak často přistupujeme i k odpoledni po návratu z práce. Když si ho nenaplánujeme, rozplizne se čas mezi ani nevíte co, a na konci dne máte pocit, že jste zase nic nestihli. To neznamená mít v diáři každou minutu, ale třeba si říct, že než uvaříte večeři, budete si čtvrt hodiny číst nebo hrát s dětmi pexeso. Drobnost, ale váš den se tím rázem promění ve smysluplný.

Seznam 100 přání

Se životem se nám často děje něco podobného jako se všedními dny a víkendy. Máme pocit, že na ten, který bychom chtěli, nemáme čas, protože všechen se nějak rozplyne mezi prací, vyzvedáváním dětí z družiny, čekáním na autobus. A tak ho odsouváme a čekáme až... Jenže ono nikdy nebude úplně hotovo. Tohle je ten opravdový život. Jiný nemáte a nedostanete. Abyste ho prožili podle svých představ, napište si seznam 100 přání a snů, které byste chtěli zvládnout.

Pište, co vás napadne. Seznam může obsahovat cokoli včetně takových detailů, jako jít do té a té restaurace ochutnat poprvé v životě ústřice, nebo dojet na kole do sousední vesnice. Bude vám připomínat, že máte žít, ne jen hasit, co křičí "honem". Když pak nebudete vědět, co s načatým víkendem, stačí mrknout a aha, proč nejít na ústřice třeba hned tuhle neděli? Seznamy samozřejmě můžete různě měnit. Zkuste si například naplánovat dvanáct různých aktivit (jednu na měsíc), které byste příští rok chtěli zvládnout a potom si je postupně plnit.

Rozlišujte činnost a produktivitu

Činní jsme, když pracujeme, produktivní ale jenom tehdy, když práce vede ke stanovenému cíli. Známe spoustu lidí, kteří jsou posedlí mít každý večer při odchodu z práce prázdný e-mail. Nula zpráv totiž člověku dodává pocit, jak je dobrý a kolik toho vlastně zvádl. Jenže pokud váš šéf neplatí za odpovídání na e-maily a váš cíl je jiný, budete to nejspíš dodělávat po večerech doma. A kvůli tomu nebudete mít čas na to, co opravdu dělat chcete - upéct dort, jít do kina a tak podobně. Stejně se bohužel chováme i doma.

Pod tíhou dennodenních relativně snadno zvládnutelných drobností lehce zapomínáme na dlouhodobější priority. Kolikrát už jste si řekli, že napíšete příspěvek na blog, jenom co odpovíte kamarádům na zprávy na Facebooku, vyndáte nádobí z myčky, vynesete koš a podobně? Pak se nedivte, že už jste dva měsíce nenapsali ani čárku. Věci, jako e-mail a domácí práce, zaberou přesně tolik času, kolik jim dáme. A úplně hotovo stejně mít nikdy nic nebudete.

Prostě odejděte

Pořád vám poběží hlavou otázka, jestli by se k zítřejší prezentaci nedala připravit ještě brožura, zda dnes nezavolat ještě aspoň jednomu klientovi a tak dále. Podobných nápadů jsou stovky. Je velmi jednoduché nechat se pohltit systémem. Zkuste si na začátku každého dne stanovit tři (ano, jenom tři!) hlavní úkoly plus několik menších, které když splníte, budete mít hotovo. Pokud pracujete z domova nebo doděláváte práci po večerech, omezte se časem, například: budu pracovat od devíti do desíti a pak si budu číst.

Pamatujte si, co jsme dělali ve škole se zazvoněním? Zabalili si učebnici a sešit a buď se připravili na další hodinu, nebo vyletěli ze dveří. Řezník, prodavačka, kadeřnice, nikdo z nich si nenosí práci domů, neboť jejich podniky v určité chvíli prostě zavřou. Proč byste měli sedět u e-mailu do čtyř do rána? Jenom proto, že počítače a internet fungují nonstop?

Spoléhejte na papír

Mobilní kalendáře a aplikace na organizování času jsou skvělé vychytávky, ale mají jednu obrovskou nevýhodu: umožňují vám napěchovat den k prasknutí. Všimli jste si třeba, že na telefonu si můžete ukládat schůzky a aktivity po pěti minutách? Jenže copak jsme roboti? Mnohem účinnější je pořídit si klasický papírový diář s předtištěnými linkami. Když máte na zítřek šest popsaných linek ze sedmi možných, asi vás nenapadne přidat si do programu tři další schůzky. Papírový diář vám dá poměrně jasný signál, že už to přeháníte.

A stejně jako si píšete začátek schůzky, stanovte si i její konec. Neříkejte "sejdeme se v jednu", ale "potkáme se od jedné do dvou", protože pak nehrozí, že skončíte v půl čtvrté. Plus každá schůzka nebo porada rázem dostane smysl, když na ni vyrazíte s jasnou představou, co si z ní chcete odnést. Že ji nemáte? Tak proč se s dotyčným scházíte?

Nešetřete

Platíte si uklízečku, aby vám vysála, utřela prach, umyla koupelnu a vy se z práce vrátili do čistého domova? Skvělé! Ale co ta kupa nevyžehleného prádla na posteli? Hrnky od čaje ve dřezu? Plná myčka? Kolikrát už jste si řekli, že tohle jsou drobnosti, co přece zvládnete sami a nemá cenu kvůli nim vyhazovat peníze? Bohužel právě všechny tyhle drobnosti dohromady nás v konečném důsledku okrádají o čas ze všecho nejvíc. Protože, upřímně, koberec a prach by ještě pár dní vydržely. Ale fakt, že zítra nemáte co na sebe, nebo že si nemáte do čeho ráno udělat čaj?

Když už si najmete pomoc, přijměte ji se vším všudy a nechtějte ušetřit, na čem ve skutečnosti neušetříte. Totéž mimochodem platí o chůvách a hlídání dětí. Nebylo by lepší zaplatit radši pár korun a půlhodinu navíc, než se denně stresovat, jestli to zase dneska stihnete do pěti?

Buďte realisté

Možná znáte věty typu: "Dneska byl výjimečný den, malá onemocněla, museli jsme k doktorovi, celý plán v háji, to se nepočítá." Nepočítá? Bohužel život nezajímá, jestli vám zrovna bouchnul kotel nebo dosloužila pračka. Děje se to pořád. Negativa i pozitiva. Ani s plánováním to totiž nesmíte přehánět, když budete mít čas rozplánovaný na minuty, asi toho hodně stihnete, ale zbyde vám jen minimum spontánnní radosti. A taky budete pořádně zaskočeni, když se nebude vše odehrávat přesně podle ideálního plánu. Nehledě na to, že když plánujeme, jsme optimisté.

Třeba říkáme, že nákup nám potrvá hodinu, ale už nepočítáme deset minut, co strávíme na cestě, dalších deset minut na návrat domů, čtvrt hodiny na naskládání všeho do lednice. S takovým přístupem pak není divu, že pořád nestíháme a jsme ve svém životě permanentně pozadu. Zvlášť když máte děti. Neexistuje typický den, kdy se vše odehrává stejně jako ve vašich představách. Když budete počítat s tím, že ranní vypravování do školy trvá místo patnácti minut, třicet pět minut, bude vám okamžitě líp, bez úsilí cokoli měnit. Stačí akceptovat prostá fakta.

Pořádek v životě je důležitý nejenom ve věcech a čase, ale i ve vztazích. Můžete si tedy dojít koupit – v Praze, Plzni, Olomouci něco hezkého anebo si udělat pořádek v životě i ve vztahu a seznámit se s někým skvělým pro zbytek života z Karlových Varů, Příbrami, Jihlavy nebo například Ústí nad Labem.

[ivi]