Snažíte se mít perfektní postavu, hledáte perfektní práci i perfektního muže, nebo ženu. To je ale dost náročné. Proč je lepší improvizovat? Věřte, že "prolézání" vás mnohem snáze dovede k cíli.
Každý zná neodbytné myšlenky, které začínají: "Měl bych naléhavě..." Na konci této věty existuje bezpočet variant, například držet dietu, být aktivnější v zaměstnání, mít víc času pro své nejbližší, víc sportovat. Zkrátka: "Měl bych být bezpochyby lepší." Sotva si to řeknete, už tu je zase ten stísňující pocit ztroskotání a hlavou se vám honí: "Jsem nula." A potom by se měl člověk v klidu přenést přes to, že bude místo vás povýšen kolega, který je navíc ještě tak dobrý, nebo že se kamarádka chystá na cestu kolem světa?
Navíc na Facebooku každý den vidíte, jak jsou jiní atraktivnější, úspěšnější. To situaci moc nezlepší. Už se vás kamarád ustaraně zeptal, jestli jste náhodou nepřibrali? Na internetu číhají motivační semináře, v knihkupectvích příručky o tom, jak se můžeme sami zlepšit. A to všechno společně nese jen jedno poselství: Musíš být dokonalejší! Snaž se! Ale je to opravdu cesta, jak být šťastní?
V podstatě to víme naprosto přesně, perfektní život prostě neexistuje. Proč se tedy přesto stále chceme optimalizovat? Usilujeme o lepší práci, hledáme muže jako z románu, snažíme se o tři kila zhubnout. Všechno by mohlo být o kousek lepší. Aspoň si to myslíme. To je ale v první řadě šíleně vysilující. Vinu na tom má poněkud nereálná představa, naše vytoužené já. Toto vytoužené já nám kazí přítomnost, vyvolává v nás nespokojenost. Přestaňte si namlouvat pohádky o svém lepším já. Udělejte první krok. Vytvořt si bilanci úspěchů místo toho, abyste si sestavovali seznam toho, co nefunguje.
Na lásku je také vyvíjený tlak, aby byla stále lepší. Hledání partnera je už dávno chůzí po tenkém ledě. Ještě předtím, než s ním začneme, si vytvoříme vysoké nároky. Kdo chce mít pěkný vztah, musí být nejdříve šťastný sám se sebou. Toto paradoxní kritérium nám může přinést obrovský pocit viny a méněcennosti, ale rozhodně ne partnera. Kvůli překážkám, které musíme na cestě ke skutečné lásce překonat, zapomínáme na to nejdůležitější, a to naši potřebu být milován. Teď. Bezpodmínečně. Bohužel se toho vždy od svých blízkých dočkat nemůžeme. A protože tuto prostou pravdu nemůžeme unést, komplikujeme si vše, co s tím souvisí.
Hledáme tedy příčiny, které vůbec neexistují, chodíme k psychologům, pokoušíme se najít sami sebe v meditačních kurzech. Přitom kolem nás prostě jen zrovna v té chvíli neprošel ten pravý. Láska má totiž také vždy mnoho společného s náhodou. Navíc zbytečně svého partnera stále srovnáváme s nějakým jiným potenciálním partnerem. Nesrovnávejte příliš mnoho kandidátů, raději méně a ty pak o to důkladněji. A možná se i z průměrné ženy nebo muže vyklube ten pravý partner. Vždy je důležité dát lásce reálnou šanci.
Bohužel se táhne jako rudá nit naším profesním životem. Už ve škole jsme byli vedeni k tomu, abychom pracovali na tom, co nám dělá problémy. Přitom byly opomíjeny naše silné stránky. To, co umíme nejlépe, je tedy podporováno nejméně. Není divu, že si nakonec stanovíme nesprávné cíle a věnujeme se práci, která nás nebaví. Raději se soustřeďte na svůj talent. Kdo považuje porážku za smůlu a dobré výsledky připisuje svým dovednostem, je v práci úspěšnější. Zjistěte, jestli je vaše ctižádostivost správně zaměřená.
Čeho chcete svým úsilím dosáhnout? Buďte k sobě upřímní. Někdy vysokým cílem jen podvádíme sami sebe. Předsevzetí typu: "Přestanu s kouřením, až shodím deset kilo", odsouvá cíl do téměř nedosažitelné budoucnosti a chrání před zklamáním.
Pracuji víc, protože to ode mě očekávájí druzí? Chtěl bych něco dokázat svým rodičům nebo partnerovi? Jakmile se chcete především líbit druhým, měli byste naléhavě něco změnit.
Výrok je starý ale pravdivý: Cesta je cíl. Když vás to, co děláte, baví, výsledek už v podstatě není tak důležitý. Kromě toho si najdete určitě nový cíl.
Dříve byl považovaný konkrétní životní plán za směrodatný, dnes psychologové i sociologové z celého světa doporučují "prolézat". Tento trend přichází z USA a jeho zástupci obhajují myšlenku, že bychom měli být vstřícní vůči novým možnostem a nejít tvrdošíjně jen jednou pevně stanovenou cestou, ať už v soukromém nebo profesním životě. Umění prolézání spočívá v tom, že vytěžíme to nejlepší z toho, co máme, aniž bychom zapomněli, kam se chceme dostat.
Lidé, kteří prolézají, jsou vždy otevření vůči všemu novému a nebojí se změny. Jejich flexibilita brání tomu, aby je zlomil fakt, že něco nejde podle plánu.
Změňte svou motivační větu ráno před zrcadlem z všemi doporučovaného "Já dokážu všechno" na "Dělám, co umím". To spíše odpovídá realitě i ve špatných dnech.
Prostě nemít jednou vůbec žádný plán je v podstatě také plán. Důležité je, že si za tím pevně stojíte a nebudete se pořád dokola ospravedlňovat za to, co momentálně neděláte.
Ten, kdo se chce dostat rychle nahoru, může být zklamaný. Stanovte si etapy, po jejichž zdolání si budete moci hrdě zaklepat na rameno. Můžete si klást náročné cíle, jen nebuďte příliš urputní. Úspěšní lidé vědí, že k cíli vede mnoho cest, a ta přímá nemusí být vždycky ta nejzajímavější. Zvažte také možnost jít oklikou.
Každá žena občas trpí akutními "návaly" závisti nebo špatného svědomí. Vaše kolegyně má rychlý pracovní postup, sousedka zhubla o deset kilo a vaše kamarádka neví, kterého muže z tolika nápadníků si vybrat? Zatímco sami u sebe vidíme jen ty stinné stránky? Je to jednoduché, prostě máme sklon k tomu u svého okolí vybírat jen to pozitivní. Faktem ale je, že všechno má svůj rub i líc. Kamarádka přebere, sousedka zase přibere. Můžete tak věci přehodnotit a získat na ně reálnější pohled.
Důkladně se zamyslete nad každým svým předsevzetím a vyškrtněte ta, která už jsou starší než tři roky a zatím nejsou součástí vašeho života. Pryč s oblečením, které jste si koupila, abyste se jednou odměnila za svou budoucí vysněnou váhu, ale pořád ještě vám po tolika letech není. A přehodnoťte své úmysly, jak byste mohla obšťastnit své blízké. Když jde o očekávání druhých, můžeme se mýlit.
Ten, kdo bojuje se svými slabými stránkami, většinou vše ještě vyhrotí. Jako například, když se introvert snaží o větší otevřenost. Pokud dělá věci, které nemá rád, nakonec se bude cítit mnohem hůře než předtím. Mějte stále na paměti: neexistuje žádná cesta, která by vedla z nás samých. Dokonce i psychiatři říkají, že ten, kdo je výbušný, také takový zůstane. Z nekreativního člověka nikdo kreativního udělat nemůže, stejně jako toho, kdo je zdrženlivý, nezměníte v upovídaného.
Kdo chce vždycky ze sebe dostat jen to nejlepší, má stále pocit, že nakonec stejně žádný dobrý výkon nepodal. Lidé s ležérním přístupem vědí o tom, že nejsou neomylní, proto nemusí žít pořád na jedničku a řeší problémy tak, jak umí, aby zase byli připraveni na něco nového. Jen výjimečně dělají definitivní rozhodnutí a jsou vždy vstřícní vůči novým možnostem.
Vnímejte své sebepochybnosti a odpor, které vůči něčemu cítíte, to jsou cenné příznaky toho, co vás opravdu baví a co ne. Například je prokázáno, že když sportujete proti své vůli, málokdy vám to přinese úspěch.
1-3 křížky: Máte ke svému životu zdravý postoj. A nadání prolézat. Víte, jak se obcházejí překážky a nacházejí zkratky. To, co si o vás myslí druzí, je pro vás až na druhém místě.
4-9 křížků: Vaše druhé jméno je perfekcionista. Trochu větší uvolněnost by vám udělala opravdu dobře.
Chcete-li se tedy snadněji seznámit, buďte sami sebou a nebojte se za žádnou cenu toho, že jste v čemkoli a jakkoli odlišní. Svého ideálního partnera můžete potkat v Českých Budějovicích, Praze, Jihlavě, Ústí nad Labem, Ostravě.
Zdroj: https://www.psychologytoday.com
[ivi]