10 zlozvyků, které je nejtěžší porazit - 2. díl

V minulém díle článku jste se seznámili s prvními z 10 zlozvyků, které je nejtěžší porazit. Nyní se dozvíte, jaké zlozvyky se skrývají za těmi zbylými 6 a jak se s nimi vypořádat.

Praskání žvýkačkových bublin

Tenhle zlozvyk je jedním z nejotravnějších pro okolí. Mnoho lidí na to zkrátka nemá nervy a od člověka, který praská jednu bublinu za druhou, raději odchází do „bezpečné vzdálenosti“. Navíc to většinou naznačuje, že se daný člověk opravdu hodně nudí, popř. se snaží zvládat stresovou situaci, čímž způsobí stres někomu jinému. Proč je vytváření a praskání bublin vůbec zlozvyk?
Stejně, jako v případě jiných zlozvyků, jde o váš mozek. Pokud se vám podaří vytvořit krásnou bublinu a pak jí co nejlépe prasknout, aby udělala co nejhlasitější zvuk, bude to pro váš mozek potěšení. A budete to chtít zkoušet znovu a znovu…

A teď konec prokrastinace, řekněte dost, teď hned! Jestliže to nevydržíte bez žvýkačky, pořiďte si nějakou, ze které se bubliny dělají obtížně, a zkrátka ji jen žvýkejte. A v případě, že žvýkačky používáte kvůli svěžímu dechu, zkuste si brát s sebou kartáček nebo ústní vodu, která je praktičtější.

Nedochvilnost

Lidé se dělí na tři skupiny. Na ty, kteří chodí brzy, další chodí přesně na čas a ostatní chodí pozdě. S prvními dvěma skupinami je to snadné, budou vždy včas tam, kde mají být, vždy je tam najdete a když ne, asi jste si spletli místo setkání. S poslední skupinou je trochu problém. Na místo setkání přijdete včas a čekáte… a čekáte… zkusíte zpožděné osobě zavolat.. (pravděpodobně to nezvedá, protože nestíhá)..a zase čekáte.. (ani nemůžete v klidu sedět na lavičce a z nudy praskat bubliny ze žvýkaček, protože jste si to dnes zakázali!) a po půl hodině se možná dočkáte dlouho očekávaného setkání.

Připadá vám, že přesně takhle se musí cítit osoba, která na vás čeká, zatímco vy si jen řeknete „sakra, už zase jdu pozdě…“? I já mám problém s nedochvilností, tak to pojďme společně změnit! Důležité je najít důvod vaší nedochvilnosti. Může to být z nedostatku motivace (např. se zúčastnit schůzky), v tom případě dejte osobě vědět, že nepřijdete anebo udělejte vše pro to, abyste přišli včas, přeci jen, všichni si o vás vytváří svou představu, kterou pak šíří dál a není zrovna hezké mít nálepku „ten, co chodí všude pozdě“. Možná máte na svůj den naplánovaných tolik věcí, že to není možné všechno stihnout. Dejte si čas na důkladné naplánovaní celého dne a nezapomínejte při tom na pauzy na jídlo a pár minut navíc, nikdy nevíte, co vás potká po cestě. S tím také souvisí další kategorie lidí, kteří jsou optimističtí a myslí si, že se do práce dostanou ráno v dopravní špičce za stejnou dobu, jako by se tam dostali večer při prázdných silnicích. Chce to být realista a vyjet o trochu dříve. Ale abyste mohli vyjet dříve, musíte pravděpodobně i dříve vstát. Takže je konec nekonečnému odkládání budíků!

Vyrušování

V podstatě každou chvíli nás něco vyrušuje. Je to spousta různých zvuků, které nám vadí, pokud se snažíme na něco soustředit. Co je ale horší než zvuky, které v podstatě nemůžeme ovlivnit, jsou lidé. Obzvláště ti, kteří si nedají pokoj.

Vyrušit nebo přerušit mluvícího je vhodné, pouze pokud máte nějakou důležitou otázku, která nepočká, než on domluví. Musíte ho ale přerušit zdvořile. Ostatní připomínky ale většinou počkají, takže si je nechte až na konec proslovu, obzvláště v případě, kdy k vám mluví váš nadřízený. Jestliže se bojíte, že byste to mohli zapomenout, zapisujte si poznámky na papír. Stejně tak je-li někdo zabraný do práce nebo dělá nějakou důležitou práci, je vhodné si domluvit nějaký systém, abyste ho nevyrušovali. Třeba napsat na papír a dát mu ho na stůl a až bude mít čas, obrátí se na vás s odpovědí. Nikoho tím nevyrušíte a nikdo na vás nebude naštvaný.

Pomlouvání

Kdyby pomlouvání nebylo tak zábavné, nebyla by taková spousta televizních show, webových stránek a časopisů věnovaných právě jemu. Celebrity musí být smířené, že jejich osobní život bude pod mikroskopem a některé to dokonce těší. My, obyčejní lidé, většinou nejsme rádi, pokud se naše slabosti objevují jako vtípky a stávají se tématem rozhovoru v práci nebo na toaletách ve škole.

Někteří si dokonce myslí, že je to dobrý způsob, jak se s lidmi spojit a trochu „postoupit výš“ v jejich očích. Ale tak to vůbec není. Díky pomluvám v jejich očích akorát klesnete a budou se s vámi bavit jen lidi, se kterými nikdo jiný nebude chtít mluvit. Tak pokud jste si právě uvědomili, že děláte tuhle chybu, zkuste změnit téma svých rozhovorů, o ostatních osobách nemluvte, jestliže se konverzace neúčastní, nebo jen v tom dobrém. Anebo si prostě představte, že o vás zle mluví ostatní, určitě z toho nebudete mít zrovna dobrý pocit.

Vrtění se

Vrtění se, které mám na mysli, je většinou způsobeno nervozitou a vyznačuje se neschopností udržet se v klidu. Je to dupání nebo poklepávání nohama, rukou o desku stolu, popř. i cvakání propiskou nebo různé poposedávání. Řadí se do tzv. „nervových návyků“ (jako kousání nehtů) a bojujeme jím proti stresu, nudě, je to způsob, jak naložit s přebytečnou energií.

Tento zlozvyk není považován za tak špatný, výzkumy dokonce zjistili, že takovéto vrtění zvyšuje hladinu hormonu kortisolu, který může negativně ovlivnit učení, ale je užitečný, pokud už jsme na zkoušce, či pohovoru. Protože části mozku, které kontrolují pohyb a mluvu jsou ve stejné oblasti a tudíž pohyb nebo vrtění vám může pomoci formulovat myšlenku ještě před tím, než ji vyslovíte nahlas. Navíc také můžete spálit až 350 kcal za den. Může mít ale i negativní vliv na okolí, obzvláště v případě, kdy je vaše chování hlasité, rozptylující ostatní nebo konstantní.

Co tedy dělat, když svým chováním obtěžujete ostatní a chcete to změnit? Můžete říct svému kolegovi, aby vás na to vždy upozornil, postupem času si to možná začnete uvědomovat i sami. Jestli je vaše chování konstantní nebo nejde zastavit, může značit psychickou poruchu (ADHD, bipolární poruchu nebo Tourretův syndrom). V tomto případě je nezbytná profesionální pomoc.

Nadměrné sledování obrazovky

Je neuvěřitelně jednoduché trávit každou volnou hodinu našeho dne sledováním obrazovky – ať už televize, počítače, tabletu nebo mobilu. Moderní doba nás v podstatě „tlačí“ sledovat neustále nějakou obrazovku – většina lidí používá počítač v práci, mobilní telefon máme také neustále u sebe, píšeme smsky, surfujeme na internetu, obrazovky jsou i v dopravních prostředcích, v obchodech a billboardy jsou už také ve formě velkoplošných obrazovek.

Vědci zjistili, že nadměrné sledování obrazovky může způsobit únavu očí a rozmazané vidění. Není to sice permanentní stav, ale může to být nepříjemné. Studie také ukazuje, že u mladistvých závislých na počítačových hrách nebo internetu může toto chování způsobit poškození čelního laloku mozku.

Pokud vám už i přátelé a rodina říkají, že byste měli „přestat koukat do toho mobilu/notebooku/tabletu“ měli byste se nad sebou zamyslet. Zkuste jít ven s přáteli, nenosit s sebou mobil do každé místnosti, trávit více času v přírodě (nejlépe někde bez signálu), nejíst jídlo u televize, přečtěte si raději papírovou knihu než elektronickou a pokuste se netrávit u Facebooku každou volnou minutu.

Přestaňte se omezovat vašimi zlozvyky a snažte se je co nejvíce potlačit a změnit v něco pro vás prospěšného. Přeji hodně úspěchů!

Zdroj: http://health.howstuffworks.com/mental-health/human-nature/behavior/10-hardest-habits-break.htm

[Lil]