Zažíváte déjà vu?

Stává se nám to hlavně na dovolené: přijedeme do cizího města v cizí zemi, kde jsme nikdy předtím nebyli - a máme pocit, že jsme se vrátili domů. Zdá se nám, že poznáváme domy a ulice, někdy dokonce najdeme jakoby "po paměti" cestu do hotelu nebo místního muzea kuriozit. Mohlo by jít o vzpomínku z minulého života.

Zážitek déjà vu, neboli iluze již viděného, se vyskytuje u 60-70 % lidí. Nejčastější je v mládí (okolo 20 let): podle některých studií ho však v nějaké, byť prchavé podobě zažil skoro každý. Termín pochází od francouzského vědce Emile Boiraca, který tento zvláštní jev poprvé popsal ve své knize L´Avenir des Sciences Psychiques (Budoucnost psychologických věd) v r. 1876. Pokusy vysvětlit tuto záhadu byly od počátku v zásadě dvojího druhu.

Někteří, včetně samotného Boiraca, spekulovali o příčinách esoterických či parapsychologických - což v 19. století nikoho neudivovalo, ani psychology, ba dokonce ani lékaře. Psycholog Boirac byl např. také autorem pojmu "metagnomie", což znamená znalost věcí za hranicemi běžně poznatelného neboli jasnovidectví. Jinak řečeno, psychologie a parapsychologie se často překrývaly. I sám Sigmund Freud, ač původním povoláním neurolog, se v počátcích své kariéry zabýval kromě hypnózy též studiem telepatie či posedlostí démony: zájemcům doporučujeme třeba jeho anglicky vydaný sborník Studies in Parapsychology (Parapsychologické studie).

Freude, Freude, Freude...

Později, jak víme, se Freud snažil vysvětlit podivuhodná hnutí lidské duše z jeho pohledu ryze racionálním způsobem: vymyslel si nevědomí, v němž si skladujeme všechny své vytěsněné psychologické komplexy, které si pak "žijí svým vlastním životem" a navenek se projevují jako neurózy nebo různé psychologické záhady (předtuchy, chybné výkony, aj.). V souladu se svými teoriemi vysvětlil i fenomén déjà vu jako potlačenou vzpomínku či přání, jež se náhodným podnětem zvenčí dostávají k povrchu vědomí ve snaze, abychom si je ve fantazii odžili nebo splnili o něco úspěšněji, než tomu bylo kdysi ve skutečnosti.

Freudova koncepce nevědomí je sice ve skutečnosti stejně nedokazatelná a spekulativní jako kterákoli parapsychologická doktrína, z hlediska zkoumání iluze již viděného ji však můžeme považovat za jakýsi přechod od hypotéz parapsychologických k psychologickým, posléze doplněným o biologický výzkum mozku. 

Moderní psychologické teorie

Většina moderních psychologických teorií vzniku déjà vu se týká možných poruch paměťových procesů. Někteří vědci se domnívají, že při déjà vu mozek nesprávně přiradí drobný smyslový podnět (zrakový nebo čichový vjem) komplexní vzpomínce na něco, co jsme skutečně kdysi zažili, nebo třeba jen viděli ve filmu, četli v knize apod. Všichni víme, že stačí málo, např. ucítit vůni vanilky, abychom se okamžitě rozpomněli na pečení vánočního cukroví v dětství - mozek je schopen zrekonstruovat i velmi složitou a velmi dávnou vzpomínku třeba jen z jediného střípku (jde o tzv. holografickou teorii paměti holandského psychiatra Hermona Sno).

Obvykle si však na podobný podnět prostě vybavíme minulé události, aniž bychom měli pocit, že se něco zvláštního děje v součastnosti. Je tedy možné, že Freud měl přece jen pravdu a že za určitých okolností jsou nervové okruhy, které obvykle vedou k běžné vzpomínce, něčím "blokovány", takže se nám celá nevybaví, jen máme pocit "čehosi známého". 

Mnoho lidí by zde jistě namítlo, že onen těžko popsatelný pocit "již viděného" vzniká tehdy, když jsme danou situaci ani její jednotlivou část nikdy dříve prožít nemohli. Vůni vanilky známe víceméně všichni a všem nám jakýmsi způsobem evokuje maminčino pečení. Co ale ulice v cizím městě, kde většina turistů zabloudí, a jen zcela výjimečně někdo nějakým záhadným způsobem "pozná", kudy dojít na určenou adresu?

Teorie mobilního telefonu (cell phone theory)

Americký výzkumník Alan Brown z Duke University nám tu předkládá k uvěření svou subliminální teorii. Jde o to, že určité podněty, kterým v daném okamžiku nevěnujeme vědomou pozornost, se přesto ukládají do paměti a mohou z ní být vybaveny, když je potřeba, aniž bychom si současně pamatovali, odkud své vědomosti máme. Slovo subliminální znamená podprahový, jde tedy o informace, které mozek zaznamenává pod prahem vědomí, typicky např. když jdeme po ulici a voláme mobilním telefonem (odtud též název teorie mobilního telefonu). 

Něco podobného se může také stát, když si před dovolenou vcelku bezmyšlenkovitě prohlížíme mapy a prospekty naší cílové destinace. V té chvíli nám to nic neříká, proto si to vědomě nezapamatujeme. Uvidíme-li však přímo na místě nějaký význačný objekt, který jsme dříve byť jen letmo zahlédli v katalogu cestovní kanceláře, najednou ho "poznáme".

Co se děje ve spánkovém laloku

Pocit známosti může vzniknout také tehdy, pokud smyslový vjem, který má být zařazen do krátkodobé (pracovní) paměti, je omylem zařazen do okruhů pro paměť dlouhodobou, takže se nám nejeví jako nový, ale už dříve zapamatovaný. Ve všech těchto "paměťových hypotézách" hraje z biologického hlediska hlavní roli spánkový (temporální) lalok mozku, kde se nachází několik struktur řídicích zpracování paměťových stop a emočních procesů: je to především hipokampus, amygdala a tzv. entorhinální (čichová) kůra.

A právě v těchto oblastech probíhají abnormální elektrické výboje u pacientů s tzv. temporální epilepsií. Tito lidé se od jiných epileptiků liší nejen typem záchvatů, ale i psychologicky. Jejich osobnost se vlivem nemoci nezřídka mění - stávají se nábožensky bigotními, netolerantními moralizátory bez zájmu o sex (dříve se tato porucha nazývala epileptická psychopatie). Nejzajímavější však je, že při záchvatech mívají často tzv. auru (jakousi předtuchu, že záchvat přichází, což je způsobeno falešnými, přímo z mozku generovanými smyslovými vjemy, zejména čichovými), a mohou prožívat i iluze již viděného, slyšeného apod. (tzv. patologické déjà vu).

O zvýšené činnosti neuronů v hipokampu (hlavním "sídle paměti") a amygdale ("centru emocí") při epileptickém záchvatu s aurou či déjà vu se můžeme přesvědčit elektroencefalografickým měřením. Stimulací nervových buněk elektrodami zanořenými do těchto oblastí spánkového laloku můžeme dokonce iluzi již viděného přímo vyvolat. Které konkrétní procesy při tom v mozku probíhají, zatím nevíme. 

Může se opravdu jednat o různé "zkraty" mezi jednotlivými typy paměti, příp. přerušení komunikace mezi oběma mozkovými hemisférami. Je např. dokázáno, že spánkový lalok levé hemisféry přijímá a třídí informace dvakrát - jednou přímo a jednou poté, co prošly pravou hemisférou. To za normálních okolností trvá jen několik milisekund. Pokud se však signál na cestě zpět do levé hemisféry zdrží kvůli patologickým výbojům, mozek si současný vjem může označit jako něco, co už zpracoval, tedy vzpomínku na minulost.

Geny pro déjà vu?

Z poznatků o temporální epilepsii by se snad dalo odvozovat, že běžné zážitky déjà vu jsou jakýmisi miniaturními epileptickými záchvaty, podobně jako třeba hypnagogické záškuby končetin, které někdy prožíváme před usnutím. Je pravda, že nejčastější typ déjà vu trvá jen 10-30 sekund a přichází, když jsme unaveni, nebo naopak zrelaxováni, tedy ne ve stavu běžného vědomí, ale když se v našem mozku vyskytuje více vln theta a delta. Je dokonce možné, že sklony k tomuto typu déjà vu jsou geneticky kódovány: vědci identifikovali na 10. chromosomu gen LGII, který spolupodmiňuje vznik mírné formy epilepsie.

Role dopaminu

Z biologického hlediska je dále zajímavá možnost vyvolat iluzi již viděného některými léky. Mnoho zkušeností s tím v medicíně nemáme, nicméně finští vědci popsali v odborných časopisech případ jinak zdravého muže (nikoli epileptika), u nějž se dostavily opakované zážitky déjà vu, když užíval léky na chřipku, které obsahovaly směs amantadinu a fenylpropanolaminu. 

Amantadin je dnes již nepoužívané antivirotikum, které současně zvyšuje výdej dopaminu a blokuje jeho zpětné vychytávání v neuronech. Fenylpropanolamin se v protichřipkových směsích používá proto, že snižuje kongesci nosní sliznice. Je to látka podobná efedrinu, který najdeme v nosních kapkách i u nás, ale také amfetaminu a dalším stimulanciím. Mimo jiné způsobuje i nadměrnou dopaminergní stimulaci ve spánkovém laloku.

Z tohoto případu někteří vědci odvozují model, v němž je za vznik déjà vu zodpovědný vysoký obrat dopaminu v určitých mozkových oblastech. Podařilo se též např. vyvolat déjà vu hlubokou elektrickou stimulací mozkových jader, která i za normálních okolností využívají ke své činnosti převážně dopamin.

Český výzkum hipokampu

Svou troškou do mlýna přispěli k výzkumu déjà vu i čeští vědci. Zpráva o objevu Milana Brázdila proběhla všemi médii. Jeho brněnský tým u zdravých dobrovolníků, kteří mají častější zkušenosti s iluzí již viděného, zjistil pomocí magnetické rezonance celkově menší objem hipokampu. To je v souladu se všemi předchozími psychologickými i biologickými teoriemi. Zkrátka a dobře, očima moderní vědy to vypadá, že za pocit známosti něčeho, co neznáme, mohou hlavně změny struktury a funkce v paměťových mozkových okruzích, které se zřejmě chovají zmateně, pokud v nich probíhají epileptické výboje nebo jsou-li nadměrně stimulovány dopaminem. 

A kdybyste si s déjà vu sami nevěděli rady, můžete se obrátit na odborníky, kterých je plné každé město - jako například Karlovy Vary, České Budějovice, Plzeň, Liberec, Pardubice nebo také Ústí nad Labem.

Zdroj: https://health.clevelandclinic.org

[ivi]