Výjimečné sochy

Sochy mezi námi - všímáte si jich vůbec, pokud někde cestujete anebo se jen touláte městem s historií? Již vznikly milony soch, ale jen některé se staly výjimečnými, třeba ta nejstarší, která byla objevena před 40 000 lety. Na některé další se hned podíváme.

Malá mořská víla

Co: Ubohá malá víla

Kde: Kodaň, Dánsko

Kdy: 1913

Autor: Edvard Eriksen

Výška: 1,25 m

Je nejznámějším symbolem Kodaně a nachází se v místním přístavu. Na nábřeží Nyhavn tu sedí na skále nedaleko břehu od roku 1913. Bronzová socha je inspirována pohádkou Hanse Christiana Andersena, který necelý kilometr odtud strávil velkou část života. Městu ji daroval v roce 1909 pivovarnický magnát Carl Jacobsen, kterého nadchla baletní verze této pohádky. Vílu tenkrát ztvárnila Ellen Price. Zakázkou výroby sochy byl pověřen Edvard Eriksen, ale baletka mu odmítla sedět nahá.

Nakonec Eriksen podle baletky vytvoří pouze hlavu a jako model pro tělo mu sedla jeho manželka Elina Eriksenová. Socha byla umístěna na skalisko, které se během přílivu stává ostrůvkem a byla slavnostně odhalena 23. srpna 1913. Ze slavných soch ji ale postihl nejkrušnější život.

Vandalismus

I když jde o jeden z národních symbolů, stala se socha terčem řady devastujících útoků. K tomu nejhoršímu došlo 24. dubna 1964, kdy neznámí vandalové uřízli víle hlavu. Protože se nenašla, musela být vyrobena nová. Původní sádrový model naštěstí vlastnila Elina i po manželově smrti. O 20 let později v roce 1984 vandalové uřízli soše pravou ruku a v roce 1998 opět hlavu, kterou pak někdo poslal místní televizní stanici.

Chudák Malá mořská víla, nejdříve ztratila hlavu kvůli krásnému princi a nakonec ještě díky bezohledným kodaňským vandalům.

Socha byla mnohokrát polita barvami a v noci 10. září 2003 pro změnu někým odstřelena výbušninou z podstavce a hozena do vody. Často se také stává terčem protestních akcí. Třeba v letech 2004 a 2007 byla zahalena do burky na protest proti žádosti Turecka o vstup do Evropské unie.

Čůrající chlapeček

Co: Socha s největší garderobou

Kde: Brusel, Belgie

Kdy: 1619

Autor: Hieronymus Duquesnoy

Výška: 61 cm

Bronzová soška malého chlapce močícího do fontány, jeden ze symbolů Bruselu, stojí na rohu ulic Rue de l´Etuve a Rue du Chene. I přesto, že tato socha zaujala urologickým pojetím, slouží i tak původně k zásobování pitnou vodou a její první, původně kamenná verze tu údajeně močila už kolem roku 1388.

Její původ provází řada legend. Podle jedné upozorňuje na bitvu, kdy dvouletý vévoda Godfried III. napomohl k vítězství své armády tím, že ze stromu močil na nepřátele. Podle jiné je darem obchodníka, jemuž obyvatelé města pomohli najít ztraceného syna,  kterého našli čůrat v jedné zahradě. Podle další je upomínkou na chlapce, který ve 13. století tímto způsobem zachránil celé město, protože při obléhání špehoval nepřátelskou armádu a vyčůral se na doutnák, který měl odpálit nálož položenou u městských hradeb. Tak to alespoň tvrdí turistický průvodce.

Krádežím se meze nekladou

Během staletí je socha několikát ukradena a v roce 1619 ji nahradila bronzová soška, kterou za 50 zlatých vytvořil barokní sochař Hieronymus Duquesnoy. Ani ta nenechá ale chmatáky v klidu. Ukradnou ji i Francouzi, kteří Brusel obléhají v lednu 1746. Je z toho takový skandál, že ho musí zatrhnout Ludvík XV. Tehdy věnoval čůrajícímu chlapci rytířský kostým i s právem nosit meč a ještě přidal Řád svatého Ludvíka. Brusel pobouřila i krádež, k níž došlo v noci 4. října 1817. Sebral ji trestanec Antoine Lycas a byl za to odsouzel k doživotním nuceným pracím. Soška byla od té doby přišroubovaná.

Tisíce kostýmů

O oblibě sochy svědčí i to, že jí v roce 1822 jistá dáma odkázala 1000 zlatých a jedna společnost ji učinila svým podílníkem. Majetek čůrajícího chlapce dosahuje takové výše, že jeho správou byl v roce 1843 pověřen právník. Mnoho evropských monarchů mu věnovalo honosné kostýmy, díky nimž je dnes sochou s nejbohatší garderobou. Většinu dní v roce bývá oblečený a v jeho šatníku najdete přes 1000 kostýmů. Ten první je z roku 1698 od Maxmiliána II. Při zvláštnějších událostech je navíc chlapeček nejen oblečený, ale i čůrá pivo nebo víno.

Myslitel

Co: Básník před branami pekla

Kde: Paříž, Francie

Kdy: 1902

Autor. Auguste Rodin

Výška: 1,86 m

Jedná se o bronzovou sochu v životní velikosti, která zpodobňuje nahého muže pohrouženého do myšlenek, jedná se o symbol filozofie. V roce 1880 byl vybrán sochař Auguste Rodin, aby vytvořil portál chystaného Muzea dekorativního umění. Z tohoto projektu ovšem sešlo a Rodinovi zůstalo rozpracované sousoší Brány pekla, zachycující scény z Božské komedie básníka Danta Alighieriho. V centru sousoší je postava básníka, podle některých expertů se jedná o samotného Danta, jejíž první sádrovou vezi Rodin vytvořil už kolem roku 1880.

Právě tu se rozhodl zpracovat znovu a ve větším, ale první bronzový odlitek spatřil světlo světa až v roce 1902. Mezitím se ale Rodinovi nežilo snadno. Často totiž narážel se svými díly, když je zhnusená veřejnost kritizovala a odmítala, protože se vymykala konvencím. To se ale změnilo v roce 1904, kdy byla socha představena veřejnosti v Paříži. Ačkoliv o ní Rodin vždy mluvil jako o Básníkovi, svět si ji zapamatoval jako Myslitele. Tak jí totiž začali říkat dělnící ve slévárně, kde byla odlévána.

Zlé bylo zapomenuto

Nadšení, které v té době vyvolala nemělo v té době obdoby. Miloval ji tisk, věřejnosti i kritika. Redaktor časopisu Gabriel Mourey dokonce uspořádal sbírku na kopii sochy, která by byla postavena na nějaké veřejné místo. Pro Rodina jde o dvojnásobnou satisfakci, protože nadšeného přijetí se jí dostane na stejném místě, kde předtím ztrhali jeho Balzacův památník. Dnes je známo 28 odlitků sochy.

David

Co: Biblický David jako obr

Kde: Florencie, Itálie

Kdy: 1504

Autor: Michelangelo Buonarroti

Výška: 4,10 m

Socha Davida je vytesaná z jediného kusu kararského mramoru a rodila se 40 let. Zakázku na sochu získal v roce 1464 sochař Agostino di Ducio a začal nohama, ale také u nich o dva roky později skončil. Za 10 let přebral zakázku Antonio Rossellino, ale moc nepokročil. Pak tento obrovský kus mramoru zůstal 25 let netknutý. Další, kdo se postavil Davidovi, byl Michelangelo Buonarroti a v roce 1504 měl hotovo. A výsledek stojí za to,  jedná se o o největší umělecký skvost.

Nepřejícní škodiči

Během dopravy se sochu Davida pokusila zničit banda počestných občanů, kterým připadala příliš nemravná na to, aby stála na veřejném místě. A rozhodně nebyli ani poslední, takže socha, která stojí před florentskou radnicí se nakonec dočkala i pozlaceného fíkového listu. Kromě morálky, deště a větru ji ohrožovali i další věci. Třeba dřevěná lavice, která vylétla z okna během povstání v roce 1527 a urazila soše kus levé ruky. V roce 1991 na ni zaútočil muž vybavený kladivem a poškodil jí prsty na levé noze.

Jinak jde ale o sochu považovanou za symbol Florencie a je o ni zodpovědně postaráno.

Ježíš Spasitel

Co: Ježíš na špici

Kde: Rio de Janeiro, Brazílie

Od kdy: 1931

Autoři: Paul Landowski, Heitor da Silva Costa, Gheorghe Leonida

Výška: 53 m

Ježíš Spasitel stojí nad brazilskou metropolí na kopci Corcovado. Měří 30 metrů a svojí náruč má otevřenou. Na základní kámen sochy bylo poklepáno v roce 1922 a nebylo vůbec jasné, jak bude socha vypadat. Výběrové řízení bylo vyhlášeno až několik měsíců poté. Zvítězil v něm francouzský sochař Paul Landowski a brazilský inženýr Heitor da Silva Costa ve spolupráci s rumunským sochařem Gheorghem Leonidou, autorem Ježíšovy tváře a francouzským inženýrem Albertem Caquotem, který navrhl místo oceli vhodnější železobeton. Vnější vrstva je tvořena z mastku, který se snadno opracovává a je poměrně trvanlivý.

Bleskem do Ježíše

Stavba začala v roce 1926 a socha byla slavnostně odhalena 12. října 1931. Původně sice měla být osvětlena světlomety, které na dálku rozsvítí z 9 200 km vzdáleného Říma vynálezce rádiového spojení Guglielmo Marconi, jenže nepřízeň počasí plány zmařila a světlomety byly nakonec rozvíceny z místa. Socha se stala senzací a symbolem, který Rio de Janeiro rychle přijímá za svůj. Až do roku 1994 je největší sochou Ježíše na světě, než ji překoná socha v bolivijské Cochalambě.

Během let socha prochází mnoha opravami. Nejen kvůli větrům a erozi, ale také kvůli bleskům. Například 10. února 2008 jeden poškodil ruku a hlavu a v roce 2014 další urazil jeden z prstů na pravé ruce.

Jestli jste nevěděli, čím druhou polovičku na rande oslnit, tak teď už víte, určitě si ráda poslechne něco zajímavého a tyto sochy zajímavé opravdu jsou. I v Praze, Brně, Ostravě a například i Pardubicích takové sochy naleznete.

https://themysteriousworld.com

[ivi]