Stereotypy mužského chování

Nikdy nereaguje na váš nový účes? Mrkneme se na stereotypy mužského chování, které ženy asi nikdy nepochopí. Co se vůbec děje v jejich hlavách? Muži se nám pak mohou svěřit pod článkem s tím, zda uvedených 6 příkladů sedí anebo se mýlíme, ani nevíme jak.

Proč nic neřeknou na nový účes?

Upřímně, mnoho mužů doufá, že jeho přítelkyni nikdy neunesou, protože jako svědci by byli k ničemu. Nedokázali by říci, jestli je blond a štíhlá, řekli by že jim prostě sahá k hrudníku a má přeplněný dekolt. Jejich kamarádům stačí vždy pouze stručný popis, pro policii by to ale bylo zřejmě málo. Nevšimnou si vypadlých vlasů ve vaně a ani toho, že ta dvoumetrová rostlina v rohu v obýváku tam nestojí odjakživa, jak by potom měli vědět, že jste si nechaly zastřihnout konečky a vaše vlasy ted měří 23,5 místo 24 centimetrů.

Problémem je, že jim jsou naše vlasy i pokojové rostliny naprosto lhostejné. Nechávají si svoje vlasy růst třeba půl roku, pak jdou k holiči a řeknou jen: "Nějak mi to zkraťte." Holič se zeptá pouze jestli to chce dotyčný přes uši nebo nad ně a tím je všechno jasné. A žen? Pixie sestřih, mikádo a dip dye - co to má všechno být? Muži rozlišují dlouhé vlasy, krátké vlasy, blondýnky nebo brunetky, drdol nebo culík. Detailnější změny nevidí. To je fenomén omezené pozornosti. Nikdo nemůže vnímat všechno. Omezují se tedy na věci, které jsou pro ně důležité.

Pro muže to je: váš úsměv, vaše oči, váš horní objem, váš zadek, vaše šíje, vaše nohy, všechno ostatní vnímají jen ve velmi omezené míře. A proto jim připadá, že váš nový účes je pořád stejný jaký ten starý.

Proč se neptají na cestu?

Mezi námi. Když sedí sami v autě, na cestu se samozřejmě občas zeptají. Nejsou přece žádní hlupáci. I když s tím déle otálí než ženy. Ale když sedí na místě spolujezdce žena, nejde to. Má to něco společného se ctižádostivostí, s konkurencí, a upřímně řečeno si za to také trochu mohou sami. Když to vezmeme popořadě.

1. Ctižádostivost, protože každý muž má ohromnou radost z toho, že něco dokázal sám. Nejlépe ještě svýma vlastníma rukama. A když jde vašemu příteli jen o to, aby našel cestu, máte ještě štěstí. Možná znáte někoho, kdo si sám staví barák. Sám! Už pět let! A jeho manželka z toho není vůbec nadšená.
2. Konkurence, když někoho poprosí o pomoc, připouští tím, že je ten druhý kompetentnější. Udělají z něj před očima své přítelkyně hrdinu a ze sebe chudáka, který potřebuje pomoc. To není právě status, o který by usilovali.
3. Posledním bodem jsme my ženy. Stále od nás slýchají: "Chci muže, na kterého se mohu spolehnout". Pak musíme i my chápat, že hned nezajedou doprava a nestáhnou okénko a nepřiznají tím, že oni jsou sice úplně neschopní ale ten chodec vypadá, jako by pro každý problém měl hned řešení. Zeptejte se na cestu kolemjdoucího samy, až zastavíte na červenou. Potom dojedete hladce na místo, aniž by se váš partner znemožnil.

Proč se stále poměřují s jinými muži?

Každý muž by chtěl být za všech okolností tím, ke kterému všichni vzhlíží. Chtěl by, aby ho druzí obdivovali a záviděli mu, ne aby s ním soucítili. Chce být alfa samcem. Víte, jak to dělají pakoně? Narážejí do sebe svými hlavami. Hned je jasné, kdo je vítěz. Muži ale nemohou ohrožovat hlavy svých protivníků ráznými údery. My to máme jinak. Ve škole se chlapci o přestávce stále přetlačují rukama. S velkou chutí se poměřují pod basketbalovým košem, u pokerového stolu nebo u Playstationu. A je jasné, že každý z nich někdy nakukoval, jak je vybavený soused na toaletě.

Ženy tomu říkají blbnutí. Ale teorií sociálního srovnávání to nazývají psychologové.

Proč je nikdy nevidíme plakat?

Slzy svědčí o tom, že je něco dojalo, a žádný muž dobrovolně nepřizná, že jeho lesklé brnění má slabé místo. Před tím, než se Bruce Willis rozloučí v Armagedonu se svou dcerou, raději utečou do kuchyně pro něco dobrého. Každý druhý muž vůbec nepláče, jak zjistila jedna oftalmologická společnost, a zbytek pláče 4x méně často než ženy. Pokud vůbec pláčou, tak jen ze sebesoucitu, když je opustí přítelkyně nebo když dávají Armagedon.

Proč jsou tak fixovaní na prsa?

Takže, možná by se nás zeptali, proč si myslíme, že máme vpředu prsa. Každopádně ne na kojení, to je jasné. Všichni ostatní živočichové to zvládnou i bez košíčků velikosti C. Prsa jsou podle nich na koukání. A my se s tim musíme vyrovnat, je to přírodní zákon. Aby zajistili potomstvo, bylo pro muže v pravěku důležité vybrat si nejplodnější ženu. Jako měřítko měli prsa stále na očích. Plná a pevná prsa stále na očích. Plná a pevná prsa slibovala mládí a plodnost. Malá, povislá prsa naproti tomu žádným argumentem pro "koupi" nebyla.

Vědci vycházejí z toho, že prsa jsou vyobrazením hýždí. Když se pračlověk začal napřimovat, ženské pozadí jako sexuální lákadlo dosloužilo. Proto příroda vytvarovala ženám vpředu ve výši očí můžu prsa ve tvaru dvou půlek. Zní to komicky. Ale všimněte si na fotkách, jak je někdy těžké poznat, jestli se právě díváte na dekolt nebo na hýždě vystrčené z kalhot. Říká se tomu "Mauder-Dekolleté."

Proč nežárlí, když vidí, jak vás jiní muži svlékají očima?

Upřímně řečeno, líbí se jim to. Když jsou v pubertě, většinou sedí se spolužáky nad sbírkou časopisů Playboy a povídají si o tom, s jakou playmate by byli nejraději. Každý muž by byl rád s nějakou playmate. Její zevnějšek? Ten je vedlejší. Hlavní je, že ji statisíce mužů už viděly nahou a sní o ní. S hollywoodskou hvězdičkou by to také šlo. Řídíme se při tom mužskou logikou. Kdo dobývá ženu, na které už si vylámaly zuby spousty mužů, zaslouží si za svůj výkon uznání. Proto hrdě prezentují svůj úlovek před konkurencí. Vodí se s ní za ruku barem a registrují s potěšením pohledy přítomných pánů.

Žena je symbolem postavení, něco jako Ferrari chudého muže. Muži mají obecně sklon k tomu předvádět, jací jsou "borci". Podívejte se na mobil v kapse nebo pohár za druhé místo v plážovém volejbalu na táboře v roce 1993, který je u něj vystavený na krbové římse. Než začnete někam psát, že je blázen, přiznejte si, dámy, že sbírky jeho trofejí na vás udělají také dojem. Možná si toho nevšimneme, ale je prokázáno, že muž připadá mužům přitažlivější, když je obklopený kráskami. Podle motta: Když ho chce dokonce i tahle, pak musí být opravdu úžasný!

Proč po sexu usínají?

Hollywoodské komedie znají jen jeden vývoj situace: nejdříve má dvojice "květinkový" sex a potom se ještě dlouze mazlí. U našich chlapů to ale probíhá jinak. S orgazmem padnou na matraci jako zastřelený medvěd do mechu. Trochu znejistělá si to můžete najít na netu a najdete diagnózu, má narkolepsii. Ne, není žádný důvod k panice. To je úplně normální. Teď už se ví, že po sexu klesá hladina cukru v krvi. Tím se zvyšuje hladina hormonu prolaktinu, a to může muže uspávat. Ženy by měly být tomuto hormonu hodně vděčné. Jeho působením totiž cítí potřebu "pečovat o svá mláďata", takže je mění ve starostlivé otce.

Jsou ale ještě dvě další síly, které je tlačí do polštárů. Za prvé mají muži více svalů, a spotřebují proto při matracovém sportu více energie. Za druhé mají jinou křivku vzrušení než ženy. My potřebujeme čas na to, abysme se nažhlavily, a proto jsme po sexu ještě v mazlivé náladě. Muži stačí jen pouhý pohled na odhalená prsa a křivka vyletí nahoru, ovšem po vyvrcholení zase rapidně klesá. Tato jízda nahoru a dolů je dost vyčerpávající.

Chcete-li se tedy snadněji seznámit, buďte sami sebou a nebojte se za žádnou cenu toho, že jste v čemkoli a jakkoli odlišní. Jestli vás má partner milovat, musí vás milovat takové, jací jste, hned od začátku, a ne proto, jací byste měli být podle jeho představ. Svého ideálního partnera můžete potkat v Českých Budějovicích, Praze, Jihlavě, Ústí nad Labem, Ostravě.

[ivi]