Srovnejte si tuky do latě!

Tuky mají mezi lidmi skoro stejně špatnou pověst jako politici. Jsou totiž spojené s ukládáním do partií, kde o to rozhodně nestojíme, nebo přímo s nejčastější příčinou smrti - kardiovaskulárními chorobami.

Kdysi byl tuk v jídle symbolem bohatství. Za jediný symbol dobrého jídla byl pořádně omaštěný talíř, případně prorostlá krkovička. S nástupem epidemie obezity a s objevem léků na snižování cholesterolu se začalo o tucích mluvit ve všech sociálních vrstvách i věkových kategoriích. Tuky jsou však různého původu a nemůžeme je házet všechny do jednoho pytle. Především organismus tuky potřebuje, protože představují důležitý zdroj energie.

V případě potřeby se dokážou rozkládat na cukry, bez kterých život nemůže existovat. Příroda stále jako by tušila, že může nastat hlad, a v tom případě by se tuky hodily. Kdyby se v době nedostatku nerozkládaly tuky, rozkládaly by se bílkoviny ve svalech, a to by bylo pro lidský organismus nebezpečné. Tuky jsou také výchozí látkou pro syntézu některých hormonů, jsou významnou složkou buněčných membrán a chrání tepelný režim organismu (resp. přímo vyrábějí tepelnou energii).

Jsou v nich rozpuštěny některé látky, které by se jinak do organismu nedostaly nebo by nemohly být transportovány na příslušné místo. Za "nejluxusnější" tuky můžeme označit fosfolipidy, z nichž je tvořena mozková tkáň. Mezi ně patří např. populární lecitin.

Zdravé a nezdravé

Ve stravě přijímáme největší množství tuků ve formě mastných kyselin, které se pak v lidském organismu přeměňují na triacylglyceroly. Ty se pak účastní některých pochodů, nejčastěji se však uládají jako zásoby energie nebo jako nevzhledné polštáře v našem podkoží. Ve stravě také přijímáme cholesterol, který zároveň jako jediný z tuků vyrábíme i ve svém organismu z jiných složek potravy, protože jde o tuk nezbytný.

Organismus musí mít cholesterol k dispozici neustále, nemůže se spolehnout jen na zevní přísun. Pokud jde o tuky, mají lidé obecně asi největší znalosti o mastných kyselinách. Ty přijímáme stravou, přičemž některé z nich jsou zdravé, jiné nikoliv. Za nezdravé jsou pokládány tzv. nasycené mastné kyseliny. Najdeme je v mléčných výrobcích a v mase. Skládají se nejčastěji z kyseliny palmitové a stearové. Do lidského organismu se dostávají obvykle ve formě másla nebo sádla či tuků uložených v sýrech.

Někdy se můžeme setkat i s oleji složenými z nasycených tuků (např. olej kokosový či palmový). Máslo obsahuje lehce stravitelné mastné kyseliny, které nepodléhají žluknutí tak snadno jako nenasycené tuky. Při tepelné úpravě však v másle vznikají látky, které jsou pro lidský organismus nepříznivé.

Proto by se na másle nemělo smažit, ale je možné přidávat ho do pokrmu na konci vaření k dochucení nebo ho můžeme v přiměřené míře užívat v naturální podobě. Lékaři máslu i sádlu nejvíce zazlívají, že zvyšují hladinu cholesterolu s nízkou denzitou, což je dnes obecně pokládáno za škodlivé pro kardiovaskulární systém.

Pro dobrou náladu

Polynenasycené tuky najdeme v rostlinných olejích (např. řepkový, slunečnicový, sójový a lněný) a také v rybím mase. Obsahují omega-3 mastné kyseliny, o kterých se dnes ví velmi mnoho pozitivního. Mají například určitý antidepresivní efekt, a snad i proto mívají obyvatelné přímořských států, kde se jí hodně ryb, lepší náladu. Rybí tuk, resp. ryby, bychom měli jíst optimálně dvakrát týdně. Na smažení se v našich krajích mylně používá slunečnicový olej.

Ten se ovšem při tepelné úpravě brzy rozkládá na škodlivé látky, stejně jako olej řepkový. Ačkoliv se ke smažení vyrábí speciální fritovací oleje, lidé s oblibou smažili a smaží i na oleji olivovém. Dnes se vyrábí i celá řada jiných olejů, třeba rýžový nebo olej z grapefruitových semínek. Tyto tuky se obecně považují za prospěšné, protože jsou schopny snižovat hladinu nízkodenzitního cholesterolu.

Z jater do jater

Cholesterol dostáváme do těla stravou a vyrábí se i v našich játrech. V těch je z cukrů a tuků syntetizován triacylglycerol. Ten se ukládá díky působení hormonů. Syntéza vnitřního cholesterolu probíhá hlavně v játrech, ale v menší míře také v kůži nebo v buňkách střeva. Z jater jde cholesterol žlučí do střeva, odkud se vstřebává a vrací zpátky. To je velmi důležitý mechanismus, protože v játrech působí enzym cholesterol-7-alfa-hydroxyláza, který umí cholesterol rozkládat tak, aby ho tělo nevyrábělo nadbytečné množství.

Trans-mastný agresor

Mononenasycené tuky se nacházejí v nejznámějším z olejů, tedy v olivovém. Najdeme je ale také v různých typech ořechů, arašídech nebo mandích. Mononenasycené tuky jsou rovněž pokládány za zdravé, protože nemění celkovou hladinu cholesterolu, snižují nízkodenzitní a zvyšují vysokodenzitní složku. Panenský olivový tuk (tj. tuk, který vzniká při prvním lisování, bez použití jakýchkoliv chemických látek nebo tepelné úpravy) slouží především k úpravě pokrmů.

Ke smažení se obvykle používá již rafinovaný olej, tedy takový, při jehož extrakci už jsou použity různé výrobní procesy. Existuje také tzv. extra panenský olej, který vyteče z oliv už lisováním pouhou jejich vahou při naložení v kádi, resp. v lisu. Nebezpečné jsou tuky, které obsahují trans-mastné kyseliny. Tyto tuky se přirozeně nevyskytují, vznikají při ztužování tuků. Jsou agresivní vůči kardiovaskulárnímu systému a nám nezbývá než se řídit podle ceny výrobku, protože výrobce není povinen uvádět, že v tom či onom výrobku se tuk s trans-mastnými kyselinami nachází.

Dvojí vliv

Celá tato skupina tuků, kterou shrnujeme pod názvem mastné kyseliny, má dvojí možný negativní vliv na náš organismus. Zaprvé se v nadměrné míře mohou shromažďovat v podkoží jako podkožní tuk a kolem orgánů jako vnitřní tuk a způsobovat obezitu, se kterou mohou být spojeny některé nemoci, jako jsou křečové žíly, vysoký krevní tlak, srdeční nedostatečnost, zvýšená hladina cukru a další metabolické obtíže.

Druhým eventuálním negativním účinkem je jejich vliv na cholesterol, a to hned dvěma možnými způsoby. Tam, kde jsou přítomny nasycené mastné kyseliny (např v sádle nebo másle), je i cholesterol, takže spolu s těmito kyselinami přichází do organismu jako další dávka. Druhý důvod je ten, že mastné kyseliny mění poměr vysokodenzitní a nízkodenzitní složky cholesterolu, což je podle výzkumů posledního desetiletí velmi důležité pro prevenci kardiovaskulárních chorob.

Nejhorší pověst má však sám cholesterol, protože u vysokého procenta dospělých obyvatel se v organismu nachází ve vyšší míře, než je záhodno. V posledních 10 letech se dokonce jeho uznávaná hladina snížila o jeden mikromol, což nahrálo výrobcům léků proti cholesterolu (tzv. statinů nebo fibrátů). Pravděpodobně je toto snížení výsledkem studií o vlivu cholesterolu na srdečně-cévní nemoci. Léky proti cholesterolu ovšem nejsou bez problémů, mají některé negativní účinky, a to i vážného charakteru.

Výrobci tedy museli odůvodnit, že užívání těchto léků má skutečně zásadní význam.

Dieta je nezbytná

Z detoxikačního hlediska je samozřejmě potřeba v případě tuků dodržovat to, čemu se říká dietní opatření. Používejte k přípravě jídla jen nejnutnější množství tuků a vybírejte si takové potraviny, které obsahují co nejmenší množství vnitřního skrytého tuku. K přípravě potravin používejte tuky s obsahem mononenasycených a polynenasycených kyselin. Nenasycené mastné kyseliny je vhodné jíst jen velmi střídmě.

Snížením konzumace masných výrobků (především uzenin), ale i vajec a mléčných tuků snižujeme přísun cholesterolu do organismu. Pro jeho vysokou hladinu je však rozhodující regulační mechanismus, který má sídlo v játrec a zapíná nebo vypíná jeho výrobu. Detoxikace orgánů, které rozhodují o výrobě cholesterolu a které vyhodnocují zpětnou vazbu jako základní informační a regulační mechanismus, bývá v případě zvýšené hladiny cholesterolu dosti úspěšná.

Víte, že...

Vstřebávání cholesterolu ze střeva můžeme zabraňovat pojídáním většího množství vlákniny. Lze také říci, že zvýšená hladina cholesterolu má určité genetické pozadí. Jsou národy, které jí velmi tučná jídla, např. Švýcaři, a nejsou u nich takové problémy s cholesterolem jako u jiných národů, třeba Čechů.

4  tipy na spálení tuků

Aerobní režim

Tuky pálíte v momentě, kdy sportujete v aerobním režimu. To je stav, kdy jste zadýchaní v takové intenzitě, že ještě zvládnete lehce mluvit. Nechybí vám dech na dokončení věty jako třeba při sprintu, ale námahu už cítíte.

Správný pohyb

Z výše uvedeného je jasné, že ne při každém sportu tělo spaluje tuky. Do aerobního režimu se například nedostanete rekreačním plaváním. To ale neznamená, že plavání je sport k ničemu. Je to komplexní pohyb, při kterém posílíte svaly celého těla bez přetížení kloubů.

Sportujte ráno

Odborníci tvrdí, že nejlepší doba na sport je mezi šestou a osmou hodinou ranní. Abyste se ale mohli naplno věnovat tréninku, musíte být odpočatí. Unavené tělo bude směrovat příliš energie na to, aby vykonávalo základní pohyby, a ani vy si sport tolik neužijete.

Lačný žaludek

Abyste si zacvičili dobře a efektivně, nesmíte být přejedení. To platí ráno i večer. Před večerním sportovním vydržte alespoň hodinu a půl nejíst. Máte-li hlad, dejte si třeba jen půlku banánu. Velké dilema to je hlavně ráno. Snídat, či nesnídat? Řiďte se tím, jak se cítíte. Věřte ale, že půlhodinový trénink zvládnete i tehdy, pokud se ráno jen napijete.

Nezapomeňte na zdraví prospěšný pohyb a běžte si s nově nabitou energií zaběhat do parku. A kdoví, třeba právě tam se seznámíte s novým, sportujícím partnerem.

[ivi]