Seznamte se se sílou aury - 1. díl

Co všechno můžeme vyčíst z velikosti aury, z tvaru a naplněnosti jednotlivých čaker? Pochopíme nejen stav našeho energetického vyživování jednotlivých částí těla, ale také rovnováhu mezi citem a silou, pasivitou a aktivitou.

Energetický stav je zrcadlem fyzického zdraví

Zpočátku při měření aury jde většinou o to, aby se zviditelnilo "černé na bílém" to, co cítíme. Měření pak většinou slouží zejména k "diagnostice" lidí, kteří navštěvují kurzy reiki, jógy a masáže. Výsledek měření aury obsahuje i vyhodnocení základní barvy aury, což se dá vnímat jako základní ladění každého člověka, dispozice pro další život, například ideální zaměstání. V tomto případě se měří dospívající děti, které se rozhodují o budoucí střední škole nebo učilišti.

Téměř vždy se základní barva aury otců a synů, matek a dcer shoduje. Zdá se, že si duše vybírá vibraci - čili barvu rodičů - podle svého naladění, své dharmy do příslušného života. Dědičné nemoci jsou vnímány jako dědičné vzorce myšlení, které jsou odrazem zkušeností a tím pádem postojů - bloků v rodových liniích. 

Základní barva aury

Interpretovat se dá jistě mnoha způsoby. Od červené k zelené barvě v rámci barevného spektra jde o lidi více logické, houževnaté a analytické, snadno tvořící ve hmotě, tedy realizující svoje plány. Mnohdy však takto naladění lidé odmítají abstraktno nebo také vše nové, neprověřené.

Spektrum od zelené k bílé barvě označuje lidi s jemnější vibrací, umělečtejší, se schopností malovat, skládat hudbu atd. Nicméně velmi často nejsou schopni hladce fungovat ve hmotě, a hlavně nebývají tolik fyzicky vybavení a houževnatí, silní. V základní barvě aury se odráží naše rodová linie. Na svět přicházíme celiství, jsme napůl otec a matka. Získáváme tělo, což je náš hadware, ale nevíme, jak s ním zacházet.

To nám ukáží až rodiče a prarodiče. Díváme se na ně jako na bohy, nevíme, že se v jiných rodinách "vyučuje a ukazuje" něco jiného. Automaticky zapisujeme vše do svého podvědomí a tvoříme si tak software - operační systém. Nahlíženo přes rodinné konstelace - otec i děda ukazují synovi - vnukovi, "jak my muži v rodě žijeme", "jak to děláme". Babička společně s matkou pak sdělují dceři - vnučce, "jak to děláme my ženy v rodě".

Čakry a jejich funkce pro fyzické tělo

Kdysi se říkalo, že energii získáváme z potravy. Vzhledem k její dnešní kvalitě (pokud si nepěstujeme všechno sami a nejsme soběstační) je jasné, že tímto směrem do nás energie nepřitéká. Naopak je tělo zásobované spoustou chemikálií, na jejichž vyloučení energii spotřebovává. Odkud tedy "palivo" bereme? Staré védské spisy staré čtyři tisíce let mluví o čakrách. Můžete si je představit jako trychtýře, jimiž do fyzickéo těla proudí energie, která zásobuje hlavně orgány.

Jedná se o jakési "potrubí". Kulatý tvar čakry je předpokladem harmonického, plynulého proudění. Malá a blokovaná čakra ukazuje na omezené, neharmonické proudění. Veliká, hyperaktnví čakra na veliké "potrubí", touhu po energii v konkrétní čakře.

Čakry a témata, která "vyživují"

Základní, kořenová čakra symbolizuje naše kořeny, tedy propojení s rodem. Pokud se vrátíme k rodinným konstelacím, je díky nim vidět, že tam, kde byl někdo vyloučen z rodinného systému, vyděděn, odstrčen, nepřijat, je kořenová čakra buď malá, blokovaná, nebo nedostatečně vyživovaná. Každý člověk má kapacitu sto procent. U těchto lidí se jedná vždy o naplněnost méně než padesát procent.

Na fyzickém těle se toto nedostatečné energetické vyživení může projevit zdravotními problémy v její oblasti, a to nemocemi močového měchýře, konečníku, děložního čípku, varlat, kyčlí, nohou, kloubů, krve. Když se znovu vrátíme k malému dítěti, které se dívá na rodiče a "načítá" si svůj "operační systém", je pro dítě zásadní, jak se jeho rodiče chovají ke svým předkům, jak přijímají své rodiče a prarodiče i příbuzné, jak se starají o svoje tělo, jak hospodaří s penězi, majetkem, jestli stojí na vlastních nohou, jsou sami sobě oporou a také, jak žijí v přítomnosti. 

To vše jsou témata, která v sobě základní kořenová čakra skrývá. Velké téma je i vůle přežít. Dvě tři generace zpátky zažily války, v nichž umírali děti, muži i ženy, byl vyvlastňován majetek, části rodin emigrovaly, rodiče se zříkali dětí atd. O tom se v rodinách většinou nemluví, je v tom mnoho skrytého, nepřijatelného, nezpracovaného. My nebo naše děti už nevíme, co se tehdy stalo, ale vše k nám plyne od předků a my podle toho podvědomě žijeme, i když mnohdy usilujeme o pravý opak.

Přijetí

S přijetím míváme často problémy. Jak mám přijmout někoho, když s ním nesouhlasím, když se mi nelíbí? Ovšem někoho nebo něco přijmout neznamená souhlasit, ale "jen přijmout, jak to je". Nic víc, nic míň. Proč to tak dotyčný člověk má, proč to dělá, není absolutně podstatné - a pravdy se nedobereme úvahami a konstrukcemi, protože neznáme celý příběh. Ten se zřetelně ukazuje v rodinných konstelacích. 

O co větěší "problematik", o to větší neproudění v rodě, čili nezpracovaná, blokovaná témata, zatvrzelé nefunkční postoje, nepřijetí někoho nebo něčeho. Praxe rodinných konstelací nás vede ke stále větší úctě ke každému člověku. Ti, kteří jsou nejproblematičtější, mají v rodových liniích hlubší traumata. A jejich chování na ně upozorňuje. Opačně však, pokud už jsme na světě, všichni naši předci se ke svým životním epizodám postavili víceméně čelem, protože kdyby to vzdali, jednoduše bychom tady nebyli.

Náleží jim tedy naše úcta. Posuzování jejich jednání je jen přenesení naší situace, našeho vědění na jejich situace, což opravdu nejde. Byť se to zdá jednoduché.

Oběť

Když se vrátíme ke kořenové čakře a k ženám v rodu, je zde zřejmé téma oběti. Ženy byly historicky obětmi násilí. Není to tak dávno, kdy se musely vdávat z rozhodnutí rodičů, vdávaly se hodně mladé, nestály na svých nohou a byly odkázány na pomoc rodičů nebo absolutně na své muže. Když se něco takového stalo ženě v rodové linii, tedy že byla prakticky bezmocná a nemohla se postavit na odpor systému, mohla se bezmoc přenést k její dceři, vnučce atd. 

V naší době a civilizačním okruhu už taková bezmoc místo nemá, nicméně se ženy neustále dostávají do situace, kdy o nich někdo rozhoduje. Jsou bezmocné a ptají se: "Proč se mi to děje? Chci přece stát na svých nohou, být sama sobě oporou." Nabízí se jednoduché vysvětlení. To, co si přejeme, je naše "hlava". Ale podvědomí pracuje, jde jinudy. Program - náš software - už byl nahrán. Každá generace v rodě se snaží být součástí systému, patřit do něj, ať je jakýkoliv. A i když je v systému narušena například vůle, síla, sebedůvěra, opakujeme tento vzorec dál. Nevědomě.

Snažíme se být lepší - chodíme na kurzy, usilujeme o vylepšení sebe samých. Chvíli se nám to snad i daří. Většinou do chvíle, která spustí podvědomé programy, tedy šoky, traumata, těžké životní situace - a my pak aplikujeme staré rodové postoje. Jsou to velké příležitosti objevit to, co v sobě nevědomě nosíme a co také předáváme a energeticky posíláme svým dětem.

Odmítnutí rodičů

Velkou ukázkou odmítnutí, a tím i neproudění energie v základní - kořenové - čakře, je odmítnutí rodičů. Nemusíme chodit cestou vlastních rodičů, ale odmítat ty, kdo nám dali to nejcennější, tedy život, a víc už pro nás dělat ani nemuseli, má za následek místo proudění energie její blokování. Tématem kořenové čakry je i "zakořenění". Dá se to v rodových liniích vidět u migrujících rodin, které se buď přesídlily, nebo byly přesídleny.

Rodiče ani děti pak zpravidla nemají jasno, kam patří, a cítí se neukotveně. Zdravotní problémy v oblasti první čakry mohou být výsledkem i tohoto problému.

Trhliny v celistvosti

Další energetické trhliny se objevují v případech, kdy je tématem neschopnost spojit se s vlastním rodem - kdy například matka brzy po porodu zemřela, dítě vychovávali prarodiče nebo v horším případě matka dítě odložila. I v tomto případě nedochází k plnému propojení rodové linie a tím k harmonickému a plnému proudění energie v kořenové čakře. Dítě neprožije plné splynutí s matkou, podporu, lásku, důvěru.

To vytváří v jeho celistvosti trhliny, díry. Jak jde životem, kamarádi, partneři, šéfové mu tyto díry zvědomují, což bolí. A tak dotyčný buď vymění partnera, nebo dá výpověď z práce. Cesta léčení je ale cestou zvědomění děr - bolestí -, které u takto postiženého člověka vznikly v dětství. Ovšem nejen v dětství. Z kineziologických testů je zřejmé, že první bloky, díry, zranění vznikají už při početí, v prenatálním vývoji, při porodu a v prvních letech života. 

Docela zajímavé téma třeba na takové rande, ne?

Zdroj: https://www.aurahealth.io/

[ivi]