Seznamte se s počítačovými a biologickými viry

S počítačem dnes pracuje téměř každý a dokáže si představit, co všechno se na něm dá dělat. Málokdo ale detailně rozumí tomu, jak to počítač dělá. A podobně je to i s živými viry.

Počítačem je de facto každé elektronické zařízení ovládající se nějakými programy, třeba mobilní telefony, moderní auta. Je to problematika, která je v podstatě skoro na začátku svého vývoje a bude se týkat opravdu každého člověka. Lidé vedou už dlouho dramatický boj proti virům. Vojenská analogie je docela na místě. Při poslední světové pandemii chřipky v letech 1918 až 1919 zahynulo 100 milionů lidí, více než v tehdy končící světové válce.

Biologické viry jsou nitrobuněční parazité, kteří využívají genetickou informaci buněk k svému prospěchu, v buňce se rozmnožují a vyvíjejí. Nemají buněčnou strukturu a nedokážou dlouho přežít bez hostitele. Mimo živé buňky nejsou o nic moc víc než informace, kus jaderné kyseliny v bílkovinné obálce. I kdyby byl virus HIV jednoho dne zničen a vymazán z povrchu země, bylo by pořád ještě možné napsat chemickou sekvenci, jejímž prostřednictvím by se znovu vytvořil - byl by to sled písmen o trochu delší než tento článek.

Zákeřná informace

Pojem počítačové viry byl zaveden v roce 1983, je to krátký úsek počítačového programu, který se dovede sám šířit bez vědomí uživatele, pokud je aktivován. Pro množení se vkládá (někdy upraveně) do jiných spustitelných souborů či dokumentů. Takový program se tedy chová obdobně jako biologický virus, který se šíří vkládáním svého kódu do živých buněk. Napadené programy se místo vlastní funkce věnují replikaci viru a podle míry zlomyslnosti svého autora páchají i jinou neplechu.

Mezi dvěma počítači se může přenést jedině přenesením celého hostitele (souboru) třeba na cédéčku nebo je poslán e-mailem. Počítačové viry nedostaly své jméno náhodou. Jejich biologické protějšky jsou vlastně také informací, ve které se uchovává návod, jak množit sebe sama. Liší se jen ve způsobu kódování. Zatímco některé počítačové viry mohou být cíleně ničivé (například mohou smazat soubory na disku, zformátovat harddisk, poškodit FAT tabulky), mnoho jiných je relativně neškodných nebo pouze obtěžujících - výpis nějakého legračního textu, nejdou psát háčky a podobně.

Nejdůležitějším negativním důsledkem šíření virů je však samotný fakt jejich reprodukce, která zatěžuje počítačové systémy a plýtvá jejich zdroji.

Úzcí specialisté

Latentní fáze - z tohoto způsobu napadání hostitele si zřejmě vzaly příklad i některé elektronické viry, které se pouze šíří po co největším počtu počítačů, snaží se být co nejvíc nenápadné a pak na jeden určitý podnět, například v určité datum či po nakažení určitého počtu jiných hostitelů, spustí danou operaci (třeba odeslání hesel na jednu adresu).

Pro šíření virů jsou příznivé monokultury. Tak jako obilné pole může vážně poškodit choroba spíš než smíšenou louku, tak i stejné operační systémy mohou být napadeny mnohem snáz. Počítačové a živé viry jsou dost úzcí specialisté - napadají jen vybrané druhy souborů/buněk. Počítačový virus si své oběti vybírá podle přípony (exe, dll a podobně), jeho živý protějšek si budoucí hostitele doslova ohmatává a do jejich cytoplazmy vstupuje za pomoci membránových receptorů.

Na ty se váže molekulárními strukturami ve své stěně. Pokud daná buňka příslušný receptor postrádá, virus se nemá čeho "chytit" a k infekci nedojde.

Skrytě a plíživě

V dnešním světě se vše zrychluje. Rychlost se ve virovém světě stává velmi zásadní. Svět se děsí nebezpečných virů (SARS, Ebola, ptačí chřipka). Díky letecké a mezinárodní dopravě je reálná možnost rychlého rozšíření nemocí po celém světě. V Severní Americe uschly celé lesy původních kaštanů, které se neuměly bránit zanesené nákaze z Asie. Stejně tak e-mail a internet slouží k rychlému šíření počítačových virů.

Někdo v Číně napíše virus a za hodinu ho může mít téměř celý svět. Zatímco dřív se muselo čekat, až si uživatelé předají soubory na disketě a široké rozšíření bylo téměř nereálné. Často se objevuje názor: "Ještěže ten virus (počítačový) nebyl destruktivní, to by bylo o poznání horší." Zde je ale na místě analogie s běžnými viry napadajícími lidi. Aby nemoc byla co nejrozšířenější, nesmí napadnutého člověka hned skolit.

Pro vir, který se chce co nejvíc rozšířit, je ideální vysoká nakažlivost a dlouhá inkubační doba - než stihnete zaregistrovat nějaké příznaky, už jste mezitím nakazili spoustu dalších lidí. Úspěšná je chřipka, která je velmi nakažlivá, ale zpočátku se maskuje za obyčejné nachlazení. Zcela také nezablokuje svého nositele, který se dokáže pohybovat a rozšiřuje virus dál. Stejně tak napáchá počítačový vir nejvíc škod tehdy, když působí dlouho skrytě a plíživě.

Když je objeven, okamžitě se doplní jeho kód do antivirového programu a je z počítačů odstraněn.

Virová evoluce

Na rozdíl od živých se počítačové viry samy nevyvíjejí. Může mezi nimi probíhat něco na způsob přirozeného výběru. Skrývají se před antivirovým softwarem a také se někdy mažou navzájem, takže se v čase mění jejich relativní zastoupení. Problém je však v tom, že tyto počítačové viry se pouze replikují. Jejich kód nemutuje, nemůže probíhat přírodní výběr mezi zmutovanou a původní formou. Mutují pouze v tom smyslu, že někdo použije jeden kód k tvorbě jiného kódu, udělá drobnou změnu a podobně.

Využívání částí už jednou použitých virů pak dává relativně jednoduchými úpravami vzniknout dalším a dalším škodlivým kódům. Nicméně z hlediska antivirové bezpečnosti je takového "skládání" virů ještě docela příznivé, protože nepřináší žádné nové nepříjemné překvapení. O evoluci živých virů oproti tomu nikdo nepochybuje. Například hysterie kolem ptačí chřipky je strach z toho, že se vyvine nový nebezpečný virus zkombinováním lidského a ptačího viru chřipky.

Mikrobů a virů existují obrovské populace. Některé mikroby vlastní gen, který zvyšuje jejich proměnlivost, což jim dovoluje mutovat a měnit se v reakci na různé vlivy jejich okolí. Takzvaným "plazmidovým přenosem" jsou navíc mikroby schopny si mezi sebou vyměňovat údaje o biologických novinkách, včetně odolnosti vůči antibiotikům.

Obrovský náskok

Příčinou rychlé evoluce mikrobů je jejich takřka nepředstavitelný počet. Den co den střídají miliardové populace mikrobů své hostitele a střetávají se s antibiotiky, protilátkami, suchem a dalšími přirozenými riziky, na které může jejich genetický vývoj reagovat. Jednoduché srovnání tempa vývoje mikrobů a jejich mnohobuněčných hostitelů dává mikrobům obrovský náskok. Jeden rok v životě mikrobu tak snadno může znamenat totéž jako celé období evoluce savců.

Pokud by hlavní hlediska vývoje živých virů směřovala jen ke zvýšení nakažlivosti a zhoubnosti, větší druhy by takovou vražednou konkurenci nemohly za žádných okolností přežít. Ovšem v takovém případě by pochopitelně nepřežily ani viry, které jsou závislé na ostatních druzích. 

Navzdory tomu, že se viry obvykle nesnaží vystupňovat svou nakažlivost na maximum, je celá medicína zaměřena pouze na hledisko nakažlivosti a potlačení akutního onemocnění. V podstatě vůbec se nevěnuje virům, které v našem organismu jsou a akutně "nic nedělají". To jsou takzvaná infekční ložiska, která nás řídí a mění naše chování. S takovými si zatím dokáže poradit pouze detoxikace.

Víte, že...

Slovo "virus" původně znamenalo "jed", nicméně koncem 19. století se stalo synonymem pro termín "mikrob". Postupně se ukazovalo, že některé mikroorganismy jsou poněkud zvláštní v tom, že se nezachytí na mikrobiologickém sítu tak, jako to dělají bakterie. Postupně se objevovaly další a další příklady takových mikroorganismů a v roce 1928 vyšel první přehled všech známých virů, nazvaný Filterable Viruses, tedy "filtrované viry". Až postupně byl přívlastek "filtrované" vypuštěn a slovo virus získalo ten význam, jak ho chápeme dnes.

Nejznámější počítačové viry historie

1. Virus Brain (1986)
2. Virus Vienna (1987)
3. Trojan AIDS (1990)
4. One Half (1994)
5. Concept (1995)
6. Chernobyl (1998)
7. Melissa (1999)
8. I love you (2000)
9. Stuxnet (2010)
10. WannaCry (2017)

Nebojte se a seznamujte se online. Naše internetová seznamka, kde se můžete domluvit na rande po celé České republice je dobře chráněna.

[ivi]