Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Sbohem, morálko?

8.duben 2019
Sbohem, morálko?

Že by dřív někdo odešel od manželky čtrnáct dní před porodem jako ten herec, to se opravdu nestávalo. Člověk mohl věřit druhému a tolik se nepodvádělo. Skutečně?

S morálkou to dřív bývalo mnohem lepší, říkají pamětníci. Tolik se nekradlo, nevraždilo, nesmilnilo a nelhalo. Platilo podání ruky a neukradli vám za bílého dne ze zahrádky pergolu i s babičkou. Opravdu? Boleslav ze zálohy praštil mečem bez mrknutí oka svého bratra Václava. Rána padla trochu vedle, tak povolal druhy, aby ho dorazili. Všechno proto, aby mohl vládnout. To bylo, prosím, v desátém století.

Německý kancléř Otto von Bismarck (pochopitelně ženatý) zase bez hnutí brvy bral za kliku v pražském nevěstinci u Goldschmiedů. Stejné židle a kdo ví co ještě tu osedával i následník trůnu Ferdinand d´Este a pak i jeho syn Karel I. A že si tu podávali dveře umělci jako Christian Morgenstern nebo Franz Kafka? Kdo by se nad tím pozastavil, umělci přece vždycky potřebovali inspiraci!

A víte, jak se stavěli staří pohané k panenství? Většina dnešních dívek by nejspíš zatleskala. Když budoucí manžel zjistil, že je jeho vyvolená před svatbou ještě panna, poslal ji prvním oslem zpátky k rodičům. Když o ni nikdo neměl zájem dosud, proč by zrovna on měl sáhnout po nechtěném zboží? A dnes? O polygamii určitě víte, necelé procento lidí na světě ale žije v takzvané polyandrii - vztahu, kdy má více mužů jednu ženu. Nejde ani tak o sex, ale o ekonomické důvody.

Jsem morálně flexibilní!

Panečku, to je morálka. Našel by se snad někdo, kdo by si tváří v tvář těmto faktům dnes troufl soudit, kdo je víc amorální? Ženatý politik v bordelu, bratrovrah, sexuálně zdatná nevěsta nebo spíš ženich, který chce mít své jisté? Někteří o sobě prohlašují, že jsou morálně flexibilní lidé, takže si dokáží všechno obhájit. Pro ně nejspíš kouzlo a celá záhada morálky. Co připadá morální mně, je morální. Případně: hranice morálky lze posouvat jako jezdce na logaritmickém pravítku, doprava doleva, jak se to zrovna hodí.

Tohle je pravidlo a tohle ne

Jenže co to morálka vlastně je? Podle nejčastějších výkladů jde o soubor pravidel, podle kterého bychom se měli z vlastního přesvědčení (nikoli z donucení!) chovat. Tato pravidla se proměňují podle letopočtu, ale nejvíc s nimi zamíchalo křesťanství a Desatero. Národ ateistů má pochopitelně silně nakročeno se k němu otáčet zády. Morálka? Leda tak naše vlastní. Náboženskou morálku proto střídá politická korektnost

Co se týče míry pokrytectví, zdá se, že je to jen přestup z pověstného bláta do louže. Rozhodně si nemyslete, že dříve bylo lépe, lidé byli čistší, prostší nebo morálnější. Stačí si vzpomenout, že ještě před několika desítkami let existovaly v "civilizovaných" zemích zákony, jež umožňovaly násilnou perzekuci obyvatel jiného vyznání, národnosti či barvy pleti, není to tak dávno, co mučení bylo běžným způsobem výslechu i u nás a tresty mrzačením a smrtí také.

To je ale morálka!

V některých krajích se tak děje dodnes. V mnoha ohledech byl mezilidský kontakt dříve mnohem drsnější a divočejší, instinktivnější. Někdy se morálka plete se společenskými a osobními pravidly. Zatímco dospělým se obojí mísí v jeden proud, děti obvykle mívají dobrý radar k rozlišení, co by se dělat mělo, co ne, a co ano, ale jen v případě, pokud to bude společnost vyžadovat. 

Jejich uvažování a chování byly demonstrovány na rozhovoru dvou holčiček. "Dělaly jsme velký hluk. - Myslíš, že je to správné? - Není. - Je na to nějaký pravidlo? - Ano, máme být potichu. - A kdyby to pravidlo nebylo, tak by to bylo správné? - Ano. - Proč? - Protože by nebylo žádné takové pravidlo."

Druhý rozhovor byl podobný, jen se hluk vyměnil za ubližování kamarádovi. Na otázku, jestli by se smělo ubližovat, kdyby neexistovalo pravidlo neubližování, holčička odpověděla, že ne. Protože by ho přece mohl někdo zranit a on by mohl plakat. V některých rodinách nebo i školách je povoleno dělat hluk, křičet, mluvit nahlas, v jiných ne, je to otázka nastavených pravidel. Neubližovat je ovšem "vyšší princip". Ten, který pokrývá skupiny, co řvou, i ty, které jsou potichu.

Za vším hledej muže

O krizi současné morálky se mluví zejména v souvislosti s porušováním základních pravidel "slušnosti". Sex se dnes stal oficiálním zbožím výkladních skříní, ženy, které si dřív "poctivě" vydělávaly jako prostitutky a patřilo jim ve společnosti pevné místo s tímto označnením, dnes vystupují pod krycími názvy modelkaspolečnice, hosteska apod. Rozdíl mezi "počestnými" ženami a jimi se stírá. 

Lži slýcháme i od politiků nebo manažerů, zbytky úcty (ani hrané) už někteří nenajdou ani ve státní svátek před korunovačními klenoty. Co ovlivnilo uvolnění pravidel? Větší podíl viny má prý mužská část populace. Žena, to je spíš otevřená náruč, nekonečná láska a bezpodmínečné přijetí, institut odpouštění. Ten, kdo dříve dával životu limity a řád, ten, kdo řekne dost, stačí, kdo stanovuje pravidla morálky, byl historicky spíše muž.

Existují čtyři základní archetypy muže: král, válečník, šaman a milovník. První mezi všemi je král, ten dává životu řád a smysl. Jenže vidíte kolem sebe silného krále? Já ne. Dnešními vzory jsou politici, baviči, sportovci. Občas lžou, podvádějí, hádají se, slovíčkaří. Klíčovým slovem pro naši dobu je zábava, muži zejména mluví a mluví. A vydělávají peníze a zboží.

Jak jste na tom s morálkou?

Na druhou stranu se jedná o úžasnou možnosttradiční hodnoty a přístupy se rozpadají a my máme šanci vytvořit nové, takové, které odpovídají našim pocitům a zkušenostem. Hnidopich nejspíš namítne, že je to pořád dokola. Když "stará" morálka klesne k zemi, vznikají nová pravidla odpovídající své době a místu. I tak se ale na "zlatém pravidle morálky" mnozí shodnou, najdeme ho například ve staroindickém eposu Mahábhárata: "Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti."

Stejnou myšlenku používá i Bible: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." To samé najdete v Talmudu, u Sokrata nebo Konfucia. Jak jednoduché.

Co podle odborníků morálce nejvíce škodí?

Technologie

Děti do patnácti let můžou podle statistik vidět v televizi až 146 tisíc násilných činů a 250 tisíc reklam. Dnešní školák stráví čtyři až šest hodin připojen "na přístrojích" jako mobil, tablet nebo počítač.

Závislosti

V České republice má 945 tisíc lidí problém s alkoholem. Podle odhadů jeden a půl až tři miliony lidí pravidelně užívají léky "na nervy" - proti depresím, úzkostem a dalším poruchám. 

Výchova dětí mimo rodinu

Děti dnes tráví většinu času mezi cizími lidmi, ve školkách, školách, na kroužcích... Rodiče často svalují odpovědnost za výchovu na školu a volnočasové aktivity.

Staří lidé a umírání mimo rodinu

87 procent lidí, kteří umírají mimo domov, by podle výzkumů raději umíralo doma.

Život v nahuštěném prostoru

V takovém prostředí se zvyšuje stres a klesá morálka. 

Rozpad rodin

Polovina manželství se rozvádí. Děti ztrácejí jistotu, ale i vzory.

Muži zůstávají chlapci

Navzdory svému biologickému věku. Západní civilizace totiž zrušila iniciační rituály, kdy se z chlapce stává muž.

Místo k dokonalosti měli bychom směřovat k celistvosti. Není to nic snadného, neexistují žádné univerzální návody. Ale stojí za to se o to pokoušet. Je to naše šance na šťastnější a spokojenější život a svět.

Sáhněte po literatuře

Morálka lidské mysli, Jonathan Haidt

Proč jsou v lidském jednání a rozhodování takové rozdíly? Jakou roli hraje v našem uvažování a rozhodování morálka? Tyto nelehké otázky, i to jak lidé dospívají ke svým názorům na politická, ale i mnohá další důležitá témata, zkoumá ve svém bestselleru psycholog Jonathan Haidt. Nejdříve shrnuje teorie starých filozofů a postupně se dostává až k současnosti, kdy spolu soupeří dva názory na původ morálky: Je morálka vrozená, nebo je dána především zkušenostmi, jež získáváme v dětství? (cit. https://www.databazeknih.cz )

Každý dělá chyby a každý má nějakou minulost. Jestli chcete začít budovat vaši lepší budoucnost, můžete začít hned - v PrazeOlomouciČeských BudějovicíchKarlových VarechOstravěPlzni nebo Brně.

Zdroj: https://www.psychologytoday.com

[ivi]

Sdílejte tento článek na: