Kojenci, batolata i větší děti prožívají své problémy s rýmou, oušky a angínou často dost dramaticky. Myslíte, že jim můžete pomoci více, než děláte?
Kdo nezažil, nepochopí. Pádit s dvouletým řvoucím dítětem několikrát po sobě během jedné zimy na píchání ouška... ano, i to někdy bývá běžné. Bohužel, právě to "píchnutí" uleví od bolesti. Malé dítě má zhruba do 5 let nevyvinutou cestu mezi nosem, nosohltanem a uchem. Eustachova trubice, která u dospělého člověka měří v průměru asi 3,5 centimetru, je v dětství kratší a více otevřená. Dospělý ji má otevřenou pouze ve chvílích, kdy zívá nebo polyká. Proto je pro kojence či batole, které ještě neumí správně smrkat, obyčejná rýma tak nebezpečná - hleny a s nimi i infekce se však mohou právě Eustachovou trubicí dostat do oušek, což patří k nejčastějším komplikacím.
Obyčejná rýma v kojeneckém či batolecím věku, kdy dítě ještě neumí samo smrkat, se může snadno změnit v noční můru rodičů - nejčastější a nejbolestivější komplikací, tj. akutní zánět středního ucha (otitis media acuta). Tato komplikace se ročně týká až 200 dětí do 4 let věku na 100 tisíc osob. V pozdějším věku, současně s tím, jak se mění anatomie, zánětů středního ucha ubývá, u 12letých už je to 10x méně. Pokud zánět středního ucha není adekvátně léčen, může způsobit komplikace a sluchovou nedostatečnost, v extrémním případě až hluchotu. Mechanismus je následující: Infekce, která zánět vyvolává a je nejčastěji bakteriálního původu, pronikne z nosu a nosohltanu do středního ucha Eustachovou trubicí.
V oblasti středního ucha dochází k zánětu sliznice. V malém prostoru se začne hromadit hnis a hlen, které nemohou odtékat. Pak tlačí na bubínek a tento tlak vyvolává silné bolesti. Úleva nastává až tím, že lékař bubínek propíchne a hnis vyteče. Někdy ustává výtok z ucha a perforace bubínku se uzavírá. Klesá i horečka a bolest utichá. V některých případech je nutné nasadit antibiotika. Jako všude, i tady platí, že je lepší nemoci předcházet než podstupovat zdlouhavou léčbu. Častým původcem nepříjemného a bolestivého onemocnění, jakým je zánět středního ucha, je pneumokok. Jde o virus, proti kterému je možné bojovat účinným očkováním.
Na trhu jsou dvě vakcíny, obě jsou součástí očkovacího kalendáře. Očkuje se ve třech základních dávkách, ke kterým se přidává čtvrtá, udržovací látka.
Dalším častým onemocněním, na které je třeba dát u dětí pozor, je zánět vedlejších nosních dutin. Nejčastěji bývají postižené vedlejší nosní nebo čelní dutiny.
Na vině jsou viry nebo bakterie, které se sem dostanou z nosní sliznice. Poté, co dutinu poškodí, dojde k oslabení její výstelky a mohou se zde usadit bacily. To je chvíle, kdy dítě začne smrkat místo vody zelené hleny - rýma se stane hnisavou. Jakmile se dutiny začnou plnit hnisavým sekretem, dochází k ucpání vývodů. Dítě trpí bolestí, často má oteklé tváře a horečku. Pokud se sinusitida dostane do tohoto stadia, je nutný lékařský zákrok. K zánětu vedlejších dutin také často dochází v souvislosti s alergiemi. Rozpoznat, že jde o zánět vedlejších dutin, bývá pro rodiče často těžké - klasické příznaky často chybí.
Na nemoc mohou upozornit jiné příznaky: dítě častěji smrká, hlen se mění z průhledného na hnědozelený, v noci dítě často kašle a více dýchá ústy. Pokud sinusitida přejde do chronického stadia, dítě trpí stálou rýmou, má trvale ucpaný nos, v noci často chrápe. Sinusitida se léčí vždy pod dohledem lékaře, léčba se řídí příčinou zánětu. Pokud jde o virový zánět, je zapotřebí uspořádat dítěti klidový režim a soustředit se na posílení imunity. Lékař často doporučí protizánětlivé léky pro zmírnění příznaků. Je-li zánět způsobený bakteriemi, léčba spočívá vždy v užívání antibiotik. Pokud dojde k nejhoršímu, tedy ucpání dutin, kdy sekret nevytéká samovolně, je zapotřebí provést punkci dutiny.
Čím je dítě mladší, tím hůře vnímá obyčejnou rýmu. Pro každého kojence je nejpřirozenější dýchat nosem. Při rýmě je nos kojence ucpán hlenem a otokem sliznice. To dítěti ztěžuje dýchání. Hlen v poloze vleže snadno stéká do krku a dráždí ke kašli nebo k zvracení. Potíže dítěte zmírní podání vhodných nosních kapek, eventuálně odsání dětskou odsávačkou. Lékaři doporučují zvýšenou polohu postýlky, ale pozor - celé postýlky, nikoli podložit pod hlavičku jen polštářek. V šikmé poloze se dítěti daleko lépe dýchá. Vhodné je také zvlhčování vzduchu, který by měl být spíš chladnější. Jakmile rýma zhoustne a přidruží se k ní kašel, nebo dokonce horečka, je nutná okamžitá porada s lékařem.
Zánětlivé onemocnění krčních mandlí a tkáně nosohltanu se nazývá angína, jejím vyvolavatelem jsou bakterie nebo viry. Nejčastěji angínu způsobuje bakterie Streptococcus pyogenes - jinými slovy "spálový bacil". U některých dětí, zvláště u těch, které mají sníženou imunitu, se onemocnění angínou opakuje poměrně často. Příčina není jedna, jde o komplexní problém. Někdy jde o tzv. nosičství, kdy je bakterie v tkáni mandlí stále přítomná, i když v mezidobí žádné potíže nepůsobí. Řešit tento stav okamžitým vynětím krčních mandlí ovšem není nejlepším řešením - jako každá lymfatická tkáň mají mandle z hlediska obranyschopnosti své opodstatnění.
V kojeneckém věku je klasická bakteriální angína poměrně vzácná - častější jsou virové záněty u starších kojenců a dětí okolo jednoho roku věku. Jedná se o bolestivé záněty, mrzutost, slinění, pláč při polykání, horečku. Při angíně většinou chybí jiné příznaky - kašel, rýma apod.
Trpí-li dítě opakovanými záněty krčních mandlí, je vhodné vyšetřit celou rodinu. Antibiotika přicházejí na řadu vždy, kdy je jasné podezření na bakteriální příčinu. Léčba by měla trvat i po odeznění prvních příznaků, nejméně však 10 dní. Virová angína má stejné příznaky jako bakteriální. Jen léčba se v tomto případě liší, odehrává se na symptomatické rovině - tedy podle příznaků.
Mezi další problémy v ORL oblasti u dítěte patří zánětlivá zduření mízních uzlin krku. Infekcí mohou být postiženy samy uzliny. Jejich zduření však může signalizovat i to, že infekce probíhá ve "spádových oblastech". Častým zdrojem zvětšení mízních uzlin jsou zánětlivé procesy v ústní dutině dítěte - zubní kaz, zánět dásní, na vině však také může být infekce měkkých tkání hlavy a obličeje (opar, pokousání hmyzem, akné). Základním bodem správné diagnózy je vždy odlišit zánětlivý proces od procesu jiného původu. Její určení je jednou z nejobsáhlejších a nejsložitějších oblastí ORL a pediatrie.
Včasnou lékařskou péči a často i pobyt v nemocnici vyžaduje akutní zánět hrtanu (laryngitida). Její průběh bývá tím horší, čím je nemocné dítě mladší. Při laryngitidě jde o zánětlivé onemocnění části dýchací trubice, která tvoří vstup do průdušnice. Její součástí jsou hlasové vazy a hrtanová příklopka, která brání zatékání slin a potravy do průdušnice a do plic. Zánět hrtanu vzniká většinou jako vyústění virových infekcí, může však také být důsledkem přetěžování hlasových vazů. Laryngitida je velice závažné onemocnění. V důsledku infekce zduří sliznice horních cest dýchacích a začne se tvořit hlen. Sliznice hrtanu, hlasových vazů a hrtanové příklopky zduří rovněž.
Tím dojde ke zúžení dýchací trubice. U malého dítěte je široká pouze asi 1 cm. Jedním z typických příznaků laryngitidy je štěkavý, kokrhavý kašel, často se bez dalších varovných příznaků přidá namáhavé sípavé dýchání. Každé nadechnutí je provázené drsným zvukem, dýchání je pro dítě obrovskou námahou.
Malé dítě neví, co se děje, začíná být neklidné, což situaci ještě komplikuje. Dítě je bledé, pokryté studeným potem, vdech i výdech je stále těžší. Ke komplikacím dochází velice náhle a nejčastěji v noci. Předchozí průběh přitom nemusí být nijak dramatický, onemocnění zpočátku neprovázejí ani vysoké horečky. Dítěti nejlépe pomůžete, když jej zabalíte a jdete s ním na čerstvý vzduch. Lékaři doporučují i studený zábal na krk, který dítěti uleví. A ihned volejte záchranku.
Nemilým onemocněním dítěte je zánět zevního zvukovodu. Často vzniká v době letního koupání, když se dítěti dostane do oušek voda a zůstane tam. Zánět se dělí na ohraničenou formu, kdy se v uchu vytvoří furunkl, a formu difuzní (rozptýlenou), kdy je postižena celá stěna zvukovodu. Ouško dítě bolí, často je přítomen výtok. Dojde-li k těžšímu zánětu, často dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Zánět zevního zvukovodu se léčí nejčastěji antibiotiky.
Podobné příznaky jako laryngitida má i alergie nebo astma. Na tuto eventualitu často přijdeme úplnou náhodou. Při alergické reakci se dýchací trubice rovněž zúží na minimum, dýchání se velice ztíží a je provázeno pískotem. S takovým projevem není radno si pohrávat - vždy je signálem k okamžitému zásahu lékaře.
Zánět vedlejších dutin může být vedlejší reakcí při zánětu zubního lůžka. Kost mezi kořenem zubu a vlastní dutinou je velmi tenká a zánět tudy snadno prostoupí. Tato infekce může mít velmi prudký průběh. Sinusitidou můžete snadno onemocnět i uprostřed léta - stačí, když děláte ve vodě přemet, stojku nebo kotrmelec a voda se dostane nosem do dutiny.
Dejte si pomalou chůzi parkem, pokud více nemůžete, a uvidíte, že se tam dá seznámit se zajímavými lidmi a pokud se nezadaří, vyzkoušejte internetovou seznamku.
[ivi]