Pupku se nevzdám!

"Co sním a vypiju, to mi žádnej nevezme". Staré české rčení jako by pro muže stále platilo. Žravost, poživačnost a tloušťka jsou u nich pořád brány na lehkou váhu. Enormní tloušťka u mužů není výrazným společenským handicapem - na rozdíl od žen. Přitom muži se s každým kilogramem navíc mnohem rychleji blíží předčasné smrti.

Zatímco ženy jsou po velkou část života chráněny svými hormony, muži stojí před následky pěstování pupků téměř bezbranní. Pokud s batohem, který vláčejí na břiše, brzy něco neudělají, sesypou se na ně choroby všeho druhu. Pupkáči mají osmkrát větší riziko infarktu, mrtvice, vzniku cukrovky a dalších chorob.

Ty dobře vypadáš, ty ses spravil!

Není to tak dávno, co byl velký břich znamením velkého životního úspěchu. Král Jiří z Poděbrad se omlouval z různých jednání, "neboť jsme příliš tlustí". Obezitou údajně po určitou dobu trpěl i Mistr Jan Hus. Po tisíciletí existující vzor požitkářství a životní radosti představoval otylý Bakchus - a tak by se dalo dlouho pokračovat.  Oblíbené karikatury sládků a řezníků, kteří měli tak velká břicha, že je vozili před sebou na trakaři, byly ukázkou humoru až trošku závistivého. Do druhé poloviny 20. století totiž tloušťka s sebou nenesla žádné negativní společenské stigma.

Ba naopak - u mužů byla hmatatelným dokladem, že se jim dobře vede. Obézní mohly být i herecké superhvězdy: zdali by dnes měli supertloušťíci Josef Hlinomaz či Jan Libiček takový úspěch jako ve své době? Tehdy se užívaly i výrazy jako vlček či čamrda, které popisovaly tvary postav dotyčných pánů. Platilo také staročeské rčení Ještě do něj pupek nevlez ve smyslu Je to nezralý mladík. Zatímco ve městech se rychle rozšířil filmově-reklamní ideál štíhlosti, na venkově dlouho přežíval "kult tloušťky".

Obézním mladíkům babičky říkaly: "Vida, ty dobře vypadáš, ty ses spravil!" Jako by tu stále byly živé pravěké instinkty, velicí člověku co nejvíc se najíst a být co nejtlustší, aby měl zásoby na horší časy. Válečná strádání ve 20. století zřejmě tento přístup ještě podpořila. Teď ale žijeme v klidu a měli bychom mít čas o sebe správně pečovat. Pro ženy je hubnutí běžná záležitost, minimálně jednou v životě nějakou dietu podstoupí 95 % z nich. U mužů je to ale složitější. K rozhodnutí zhubnout potřebují nějaký silný impulz: buď ženskou, nebo kazící se zdraví,  nebo riziko zpomalení kariéry.

Zhubl 75 kg

Dobrou ilustrací je případ bývalého ministra vnitra Milana Chovance, který se ještě jako plzeňský hejtman dopracoval živé váhy 180 kg! Pak zhubl 75 kg a musel na operaci, kde mu z břicha odřezali přebytečnou plachtu kůže. Ani tím mu všechny problémy s obezitou neskončily: "Budu teď muset do konce života denně cvičit," říká ministr.

Na světě je ovšem také pěkných pár lidí, jimž tloušťka zachránila život. U nás je to třeba muž z Boskovic, kterého se jeho dcera Claudie pokusila zabít nožem. Ten však měl čepel o délce pouhých 15 cm, tudíž nemohl projít tukovou vrstvou 35 cm, která chránila otcovo břicho jako brnění. Proč vlastně mužům roste teřich ve tvaru "vražedného" jablka, zatímco ženám tuk formuje postavu do tvaru víceméně neškodné hrušky? Za všechno může čas - tedy přibývající léta. Změna hormonů vede k úbytku svalů a přírustku tuku, zpomaluje se bazální metabolismus - naše tělo jak na potvoru tráví pomaleji a "důsledněji".

Svoji roli hraje i nadměrná konzumace alkoholu: její vinou jsou játra zaneprázdněna odbouráváním alkoholu a nemají čas odbourávat tuk, který se víc usazuje v těle. Hlavně bohužel mezi střevními kličkami, játry, ledvinami a i kolem srdce. Zde pak tuk tropí nehezké věci: provokuje další hormonální a enzymatické změny, zvyšování hladiny cholesterolu a cukru v krvi, zvyšování krevního tlaku apod. Jak vlastně poznáme, kdy už naše břišní koule dosáhla nebezpečných rozměrů? U mužů signalizuje riziko obvod pasu 102 cm a více, u žen je to 88 cm.

Chlapi se umějí rozhodnout

Podle statistik u nás má nadváhu zhruba každý druhý člověk, každý pátý pak přímo trpí obezitou. Celkově se přitom situace pořád zhoršuje, náš národ stále tloustne. Přežívají oázy vesnických hospůdek, ve kterých jsou mohutné pivně-knedlíkové teřichy běžně k vidění. Nikoho nepohoršují, nejvýš jsou občas cílem bodrého humoru. Většina národa už ale vyhlásila pupkatosti válku. Muži jsou však v tomto jiné než ženy. Necvičí organizovaně a společně, raději svůj problém řeší individuálně.

Přitom mu ale věnují velkou péči - jsou schopni studovat všemožné podklady, konzultovat s lékaři, vymýšlet postupy "šité na míru" jen pro ně. Dietologové takové rozhodné muže vidí rádi. Na rozdíl od žen, jež často trpí jojo efektem a každý rok zkoušejí novou módní dietu, muži dokážou v případě potřeby od základu změnit svůj životní styl a vydržet tak až do konce života! Hurá jejich pevné vůli.

Samozřejmě ale není možné si za cíl dát některého módního supersportovce a pak dřít do úmoru, jen aby se mu člověk přiblížil. Jsou tu totiž také geny, které jen tak snadno nepřekonáme. A fakt, že pro některé lidi je lehká nadváha lepší než vyzáblost odpovídající normě. Mimochodem, stále se diskutuje o tom, že normy ideální váhy, jež kdysi vyhlásila Světová zdravotní organizace (WHO), by se měly změkčit. Pánové, jak tedy vlastně hubnout, aby vaše bříško bylo opět ploché?

Získejte - buď od lékaře, nebo z internetu - přibližný návrh jídelníčku. Začněte pravidelně cvičit: zpočátku jen zlehka. Omezte pití, hlavně piva. A hlavně - jděte do všeho s optimismem, který už sám o sobě zaručuje polovinu úspěchu.

Proč mají břicháči lepší sex?

Je to velmi překvapující, ale vědci prokázali, že tělnatí muži dokážou ženy uspokojit lépe než štíhlí svalovci. Jak je to možné? Tlouštíci mají v těle více ženského pohlavního hormonu. Ten zpomaluje průběh sexuálního aktu, takže probíhá zhruba čtyřikrát déle než u štíhlých sportovců. Brit Andrew Shanahan z legrace udělal selfie svého velkého břicha a poslal ji kamarádovi. Potom se ale na fotku pečlivě podíval a byl otřesen. Během půl roku pak zhubl více než 20 kg! Dámy, nechcete své partnery poprosit, aby si také udělali selfie pupku?

Že lze z image tlusťoštství i dnes docela slušně žít, potvrzují například hudební skupiny Maxim Turbulenc či skupina Pupkáči z Lipníku nad Bečvou.

Estrogen přeměňuje nebezpečný tuk na zdravý

Molekuly obsahující estrogen mohou podle vědců pomoci růstu nebo bránit růstu tukových buněk, což pomáhá regulovat riziko metabolických chorob. Ženám i mužům se ukládá tuk v různých částech jejich těla: u mužů na břiše, u žen na pozadí. Ženy přitom mají tuk v koncentrované vrstvě přímo pod kůží, tzv. podkožní tuk. Mužský tuk má tendenci ležet uvnitř břicha v blízkosti orgánů. Pro muže je to horší: břišní tuk je silně spojen s obezitou.

Tukové buňky u obézních lidí vylučují hormony, které putují do vnitřních orgánů a mohou je rozrušit. Hormony z podkožního tuku jdou naproti tomu do krevního řečiště, kde způsobí méně škody. Ovšem když ženy zasáhne menopauza, jejich tuk se rovněž přemístí do břicha. Proč? Vědci zpozorovali na potkanech, že samci i samice mají stejné rozložení tělesného tuku jako lidé. Samice, jejichž vaječníky byly odstraněny, také přerozdělily svůj tuk pod kůží na břicho. Ale když dostaly injekci s obsahem estrogenu jednou za čtyři dny, tuk zůstal ve "zdravější" podobě.

Aby zvětšil účinky estrogenů, vytvořil vědecký tým podkaní samce a samice, jimž se v jejich genu nedostávalo molekuly zvané estrogen receptor alpha, která se uchycuje na estrogenu. Dřívější studie lidských tukových buněk u mužů a pre- i postmenopauzálních žen naznačila, že když se estrogen váže na ER-alfa, buňka je schopna rozdrtit tuk. U další molekuly ER-beta, drží buňka tuk ještě pevněji. Ženy mají přitom více ER-alfa v břiše než muži. Když vědci testovali buňky pro obezitu související s nemocemi, jako je diabetes, zjistili, že mužské tukové buňky byly znepokojivě nezdravé.

Buňky vylučují molekuly, které vedou ke zvýšené hladině glukózy a inzulinu, součástem onemocnění znémého jako metabolický syndrom, který může vést k diabetes. Kromě toho byly tukové buňky přesunuty do jater, namísto hromadění pod kůží.

Syndrom velkého břicha

Onemocnění, které se projevuje právě tukem uloženým v oblasti břicha a obezitou typu jablko, postihuje přiblizně 30 % Evropanů. Kromě již zmíněných rizik způsobují metabolické příznaky i řadu dalších problémů - hormonální poruchy, neplodnost, zvýšené riziko zhoubných nádorů, psychické poruchy nebo poruchy srážlivosti krve. V metabolických procesorech hrají zásadní roli játra. Vyrábějí a zároveň odbourávají nepotřebný cholesterol a probíhá v nich syntéza lipoproteinových částic.

V případě poruch tukového metabolismu je proto zapotřebí játra očistit, přes ně totiž vede nejdůležitější detoxikační cesta pro všechny toxiny rozpustné v tucích. Tyto toxiny, především pak dioxiny, rtuťové sloučeniny, PBE a léky, játra často poškozují. Dále jim škodí patogenní mikroorganismy, a to buď přímo, nebo působením mikrobiálních toxinů. Chronické virové infekce zvyšují produkci cholesterolu. Pro správnou činnost jater je nutné aktivovat imunitu a zbavit tělo chronických, poškozujících infekcí.

Na játra působí nejen hmotné toxiny, ale i stres, emoční zátěže, zejména vztek a agresivita. Detoxikací se zabývá především celostní medicína.

Nedostali jste chuť zajít do restaurace na dobrou večeři? Kdo ví, třeba tam narazíte na nějakou lásku vašeho života. A jestli ne, zkuste online seznamku.

[ivi]