První třída: Dítě už je za dveřmi a co dál?

S nástupem dítěte do školy se najednou změní životní rytmus celé rodiny. U prvňáčka se mohou objevit jak psychické, tak tělesné potíže, které byly doma nevýrazné nebo se neprojevovaly vůbec. V porovnání s vrstevníky a při přizpůsobení novému "životnímu stylu" se však ukážou mnohdy hodně intenzivně.

Do školy by mělo jít dítě připravené a zralé. Školní zralost je přitom schopnost dítěte dostát nárokům školního vzdělávacího procesu, a to nárokům kladeným na jeho organismus, nárokům intelektovým, citovým i společenským. Podle platného zákona je rodič povinen přivést dítě k zápisu do první třídy v roce, v němž do 31. srpna dosáhne šesti let. Součástí zápisu je i orientační posouzení školní zralosti. Při tomto krátkém testu, který je ovlivněn stresem jak dítěte, tak rodiče, nelze vždy přesně zhodnotit připravenost dítěte do školy ani po duševní, natož po tělesné stránce.

Pečliví rodiče pak při pochybnostech žádají o vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, požadují odklad. Navštěvuje-li dítě předškolní zařízení, pak má většinou nástup do školy snadnější. Je zvyklé být v kolektivu dětí, učitelky v mateřské škole dítě znají a rodiče na eventuální problémy se školní zralostí upozorní. Nároky na dítě a jeho připravenost na školní docházku se stále zvyšují, přičemž se zvyšuje i počet dětí s neuropsychickými chorobami, alergickými potížemi a autoimunitními chorobami. Ne vždy se vše podaří diagnostikovat do zmíněných šesti let, protože mnohé potíže mají psychosomatický charakter a stres je spouštěčem onemocnění v dětství.

Řeč a smyslové vady

Dítě by při nástupu do školy nemělo mít problémy s výslovností, vady řeči je vhodné řešit již v předškolním věku. Vady zraku by měly být diagnostikovány a korigovány, zejména šilhání, tupozrakost a krátkozrakost. Mnohdy dojde k zhoršení zraku v průběhu školní docházky, kdy "přestane vidět tabuli". Screening sluchu se provádí již v kojeneckém věku, horšit se může v důsledku onemocnění středouší. Před nástupem do školy by měl být sluch alespoň orientačně zkontrolován.

Problémy s předponou dys-

Dyslexie, dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie jsou specifické vývojové poruchy školních dovedností. Postihují asi 5 % dětí a nejde o výchovné či psychické problémy, nelze je vysvětlit ani vývojovým opožděním. V jiných složkách rozumových schopností mohou tyto děti dosahovat i výrazně nadprůměrných výsledků. Jde o poruchu funkce určité části mozku, takže se jedná o skutečné tělesné onemocnění. Tyto potíže se objeví nejčastěji až při školní docházce. Děti jsou samy ze svého neúspěchu zklamané, rozčarované. Nesmějí být trestány, nejsou líné, hloupé ani nedělají naschvály. Prostě jejich mozek potřebuje najít "obchvat".

Pokud se na tyto problémy přijde už v předškolním věku, pak existují nácvikové techniky, které dětem pomohou. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže pouze ve škole, ale mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k neúspěchu dítěte. Děti se často obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkosti.

Úzkostná porucha

Separační úzkost je moderní téma, které nyní řeší maminky starších kojenců a batolat. Jde o vývojové stadium, v němž se dítě učí rozlišovat "své lidi" od "cizích" a citově se fixuje na rodiče. Když rodiče odcházejí, spustí dítě srdceryvný křik. Zpravidla se za chvíli uklidní, jen úzkostná matka či otec mají z výstupu psychotrauma. To se musí zkrátka ustát a separační úzkost by měla postupně zmizet zhruba do nástupu do školky, někteří psychologové dokonce tvrdí, že by měla zmizet před nástupem do školy.

Pokud úzkostná porucha přetrvává u prvňáčka, jde pravděpodobně již o chorobu. Šestileté dítě by mělo snést odloučení od rodičů po několik hodin bez problémů. Odmítá-li chodit do školy, pláče nebo udává tělesné potíže před odchodem do školy, jako jsou bolesti břicha, hlavy, nevolnost, pak je lepší se poradit s odborníkem. Pozor! I děti mohou trpět depresí. Často se kombinuje právě s úzkostí. Projevuje se plačtivostí, nezájmem o oblíbené činnosti, neklidem nebo naopak agilitou až agresivitou, poruchami spánku i poruchami příjmu potravy.

Noční děsy

Někteří odborníci tvrdí, že jde o stav charakterstický pro malé děti. Typický noční děs probíhá tak, že se dítě s pláčem probudí, je vystrašené, nekomunikuje. Po chvíli se uklidní a usne. Ráno o příhodě neví. Většinou jde o přechodný stav, který sám odezní. Pokud se opakuje pravidelně, je důvodem k vyšetření v dětské spánkové poradně, stejně jako jako jakékoli jiné poruchy spánku.

Enuréza

Většina dětí starších 3 let umí ovládat močení, a to i v noci. Při výjimečných situacích může dojít k pomočení až do 5 let věku, zcela ojediněle i u prvňáčka. Pokud se dítě pravidelně pomočuje v 5 letech, mělo by být vyšetřeno, zda příčinou není onemocnění. Většinou jde jen o opožděné vyzrávání mechanismu ovládání mikce. Doporučují se režimová opatření, případně léky. V první třídě se může pomočování objevit při školních potížích, infekci, přetížení dítěte. Pokud nejde skutečně o ojedinělou nehodu, je na místě konzultace s pediatrem a pedagogem.

Zhoršení a objevení se alergií

Nástup do školy může být také provázen změnou formy nebo objevením se nové alergie. V té době se často mění dětský ekzém na sennou rýmu, případně dítě začne kašlat. Suchý kašel bývá často přehlédnutým příznakem astmatu. V 6 letech je už dítě dostatečně vyspělé na to, aby spolupracovalo při spirometrii, která prokáže obstrukci v dýchacích cestách, tedy zúžení průdušek. Dnešní léčebné možnosti vedou ke kontrole astmatu tak, že je dítě bez potíží, nezanedbává školní docházku a může i sportovat. Neléčené astma však nejdříve poškodí průdušky, pak i samotné plíce.

Střevní potíže

Bolesti bříška a průjem nejsou jen příznaky střevní infekce nebo dietní chyby. Ani nemusejí mít původ v hlavě a nechuti ráno vstávat do školy, protože se píše diktát. Čím dál častěji se i u malých dětí a v mladším školním věku objevují autoimunitní choroby, tzv. idiopatické chronické střevní záněty, u dětí konkrétně Crohnova choroba. Projevuje se opakovanými nezvladatelnými průjmy a bolestmi břicha. Příčinou je chronický zánět trávicí trubice, který může postihovat jakoukoli její část a jakkoli rozsáhlý úsek. Důsledkem jsou pak poruchy výživy, růstové zpomalení, neprospívání.

Migréna

I školáci mohou mít migrénu. Jde vlastně o projev atopie, jenže v mozkových cévách. Ty se nejprve stáhnou, čímž se spustí migréna. U dětí je někdy přítomná i břišní migréna, která se projeví jinak nevysvětlitelnými bolestmi břicha.

Vadné držení těla

Kde jsou doby, kdy si žáci rovnali založenýma rukama záda. Jednak je to nutilo k vzpřímení páteře a uvolnění hrudního koše, navíc založené ruce nesváděly k nepozornosti. Alespoň 5 minut na úvod každé vyučovací hodiny bez hrbení by určitě prospělo. Naštěstí tu je móda školních batohů, takže děti nenosí tašku přes rameno nebo v jedné ruce, což přispívalo ke vzniku a zhoršení skoliózy.

Rizika virtuálního světa

Se sezením ve škole, pak nad úkoly, vzápětí u počítače a u televize souvisí největší problém školní mládeže hned od první třídy. Zdravé batole se na chvíli nezastaví, protože musí objevovat reálný svět. Školní děti však objevují ten virtuální přes monitor a klávesnici. Sedavý způsob života je tím nejhorším zlozvykem moderní mladé generace. Bez pohybu klesá fyzická zdatnost, ubývá svalové hmoty a přibývá tuku. Svaly však neslouží jen k tomu, aby pohybovaly kostrou. Jsou velmi aktivní endokrinní tkání, ovšem jen tehdy, když pracují.

Pak produkují snad stovky myokinů, které umožňují vzdálenou komunikaci mezi orgány, regulují hladinu cukru v krvi, zlepšují účinnost inzulinu, tlumí produkci prozánětlivých látek v těle, regulují imunitní reakce, podporují tvorbu endorfinů v mozku. Některé počítačové hry dokonce podporují paměť, postřeh a vůbec kognitivní funkce, avšak hrozí kyberšikana a nebezpečné kontakty na internetu.

ADHD rozděluje společnost

Porucha pozornosti s hyperaktivitou je předmětem sváru, existuje-li vůbec. Ti, kdo touto nemocí trpí, nebo ti, kdo mají v rodině či ve své blízkosti člověka s ADHD, vůbec nepochybují. ADHD není jen vývojová odchylka nebo "opožděné vyzrávání centrální nervové soustavy". Až u 60 % nemocných totiž přetrvává od dětství až do dospělosti a v 70 % jde o dědičnou chorobu. Nejvíce postiženou oblastí mozku je prefrontální mozková kůra, v níž je narušena funkce neuropřenašečů dopaminu a noradrenalinu.

Na vzniku ADHD se nejvíce podílejí genetické vlivy. Spolupodílet se mohou i různé externí patologické faktory, které negativně ovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje, při porodu nebo v časném poporodním období. ADHD se v dětství vyskytuje ve zvýšené míře u chlapců.

ADHD je téma, které si zaslouží mnohem více prostoru.

A jestli chcete nějaké odborné rady, nebraňte se ani odborníkům, v každém větším městě - v Praze, Plzni, Pardubucích, Ostravě i Hradci Králové vám pomohou nejenom s výchovou vašich dětí.

Zdroj: http://medical-dictionary.thefreedictionary.com

[ivi]