První láska člověka zasáhne

První skutečné zamilování udělá s naší duší i hlavou opravdu divy. Pro někoho nádherné, pro jiného strašidelné. Zůstávají navždy archivované, neboť první setkání s láskou zanechává nezničitelnou stopu. Jak bylo jednou řečeno: "První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo."

Může být šťastná a nemusí. Dokáže z nás udělat toho nejlepšího anebo nejhoršího člověka. Náš impulzivní mozek se nestačí divit, jak si ho podmaní magie lásky, touhy, posledlosti... Podobá se to divoké jízdě na horské dráze blažených, chaotických, intenzivních, protichůdných a někdy i nekontrolovatelných pocitů. První láska má právem status nenahraditelné a jedinecné...

První láska jako sokyně

Možná víte, že si vašemu partnerovi něco připomene jeho první lásku, vzpomíná na ni jako na nejlepší čas svého života. "V nejlepší době jeho života" jste s ním ale nebyli a žárlíte na to. Jakoby litoval, že to nepokračuje a vy máte pocit, že utíká do svých fantazií a představ. Hrozně vás to štve. Máte se to naučit akceptovat, anebo hledat raději někoho, kdo není tak fixovaný na svoji první lásku? Možná tušíte, že děláte ze vzpomínek na minulost svého partnera větší problém, než jaký ve skutečnosti je.

Když se s ním na toto téma pobavíte, zjistíte, že jeho oblíbené vzpomínky na minulost nemají nic společného s tím, že by k vám neprojevoval láskyplné city, důvěru a náklonost. Právě naopak, dává vám chováním najevo, že jste partnerem, s kterým touží založit rodinu.

Když se do citů zamotá rozum

Francouzský filozof Henri Bergson by tento způsob uvažování nazval "iluzí retrospektivního determinismu". Podle jeho názoru historické události často považujeme za neukončené a v důsledku toho se nám jeví z nich vyplývající společenské problémy stejně neuzavřené. Když se naše optika zdeformuje takovým předpokladem, potom vychází z toho, že i šťastné období na začátku vztahu už obsahuje zárodky rozchodu. Takové vidění vrhá na vztah zbytečný stín a znehodnocuje ho. Je to jako vzpomínání na dovolenou při návratu domů během dlouhého čekání v koleně kvůli nehodě, když v nás sílí pocit, že i celý pobyt byl katastrofou.

Ale bez ohledu na to, jaké nepříjemnosti nám způsobí uváznutí v koloně na dálnici bez dostatku vody, nemůže nám to vymazat příjemné vzpomínky. Hlava má dobře uložené emoce romantického večera v restauraci s výhledem na starý rybářský přístav, když jsme si při svíčkách a dobrém víně pochutnávali na ústřicích a svět okolo neexistoval.

Co dělá první lásky tak silnou?

Pvní láska je z romantického a filozofického hlediska něco, k čemu se umělci vyjadřují velmi často. Kolik děl by nevzniklo, kdyby jí nebylo? Jak rádi k nim utíkáme, abychom se ponořili aspoň do literárního anebo filmového světa, kde je všechno tak idylické a krásné. Nezapomenutelná láska vstupuje do všech oblastí našeho života - vědomí i nevědomí. Díky za to, když je šťastná. Trápením se stává, když zanechala velké emoční rány a traumata. Vzpomínky na první lásku si drží hlavní postavení díky tomu, že tehdy se děly ty nejskvělejší věci a bylo to poprvé.

Daří se jim to proto, neboť nám dokáží rychle připomenout, jaké bylo první vědomé prožívání něčeho nesmírně vášnivého a citového, co jsme do té doby nepoznali. Ten pocit dobrodružství, eufórie, odvahy, vzrušení, nadšení, závratě, vášně... se uloží nesmazatelně do mysli a i do srdce. Takový výjimečný energetický náboj má potom nad námi tu velkou moc. C. G. Jung by k tomu dodal: "Setkání dvou osobností je jako kontakt dvou chemických látek: pokud se vyskytne jakákoli rekace, obě se změní."

Láska je úžasný nástroj

Pomáhá nám vystoupit z vlastního světa a myslet v širším světě, který zahrnuje i jiné osoby. Proto je významná i brzká vzpomínka, když jsme cítili nesexuální lásku k někomu jinému, než ke členu rodiny. Naše představy o lásce jsou do velké míry ovlivňěny romantickými příběhy, milostnými písněmi a podobami lásky, které jsme vnímali okolo sebe jako děti. Může být proto složité porozumět lásce všeobecnějším způsobem. Láska je úroveň vědomí, které prožíváme. Proto považujeme lásku za mnohem víc než jen emoce anebo vztah.

Láska je životní síla, která nám umožňuje propojit se s ostatními a přesáhnout při tom naše vlastní egoistické zájmy. Síla propojení závisí na hloubce našeho vědomí. Čím více si uvědomujeme sami sebe, tím větší je naše schoponost milovat, ať už jde o lásku k dítěti, partnerovi, přírodě anebo bohu.

Všechno začíná v dětství

Partnerské vztahy si vytváříme na základě našeho prvního vztahu a na základě pocitů, které jsme zažívali v prvních letech života. Na obhajobu toho tvrzení si pomůžeme základní tezí psychoanalýzy o našem prvním vztahu, který ovlivňuje všechny další vztahy. Většinou je to vztah s matkou, která se o nás nejvíc starala. Dobrá matka (anebo osoba, která se o dítě stará) poskytně dítěti potravu a utiší ho, když pláče. K tomu patří projevované city lásky, něhy, vroucnosti, bezvýhradného přijímání.

Psychoanalytici tvrdí, že z takového dítěte vyroste důvěryhodný a otevřený dospělý člověk, který bude navazovat kvalitní vztahy. Zlá matka anebo starající se osoba, která je zahlcená svými problémy, se o plačící dítě dobře nepostará.

Jeho potřeby nebudou uspokojeny tak, jak dítě potřebuje a k tomu se přidá citová deprivace z ochuzení projevované náklonosti. Z takových dětí se stávají citoví mrzáci, kteří s velkým problémem navazují naplněné vztahy. Ainswort, Blehar, Waters a Wall ve své výzkumné práci Typy vztahů zjistili, že lidé je možné rozdělit do třech kategorií. Ti, kteří měli dost dobré dětství a nemají problém sblížit se s někým jiným - takový bezpečný vztah má 56 % populace. Ti, kteří zažili neradostné dětství a mají sklon jiným lidem nedůvěřovat - takový nejistý, vyhýbavý vztah má 25 % žen a mužů.

V poslední řadě zůstávají ti, kterých se potřeby v dětství nenaplnily žádoucím způsobem. Je velmi pravděpodobné, že matka svoji bezmocnost a obavy přenesla na dítě, hlavně v situacích, kdy jí chování dítěte připomínalo její vlastní trauma - takový dezorganizovaný vztah má 19 % všech lidí.

Díte se rodí s potřebou být milované a nikdy z toho nevyroste

Řekl psycholog Frank Clark a tato pravda se nám promítá do života bez ohledu na to, zda věříme anebo nevěříme na psychologické teorie. Při první lásce je potřeba být milovaný a naplněný. Tehdy jsme si naplno užili pocit, že jsme pro někoho objektem hodným lásky jen proto, že jsme. Bez naplnění nějakých podmínek, naivně, nevinně a nádherně. Předsava, že vztahy, které máme v dospělosti jsou tak moc ovlivněny našimi zkušenostmi z dětství, může být dost děsivá. Vždyť nikdo z nás se nemůže vrátit do dětských let a všechno napravit.

A když si představíme, jak se strojem času přenášíme do dne, kdy jsme byli zraňováni, neumím si představit ty nápravné situace. Je to celá hromada složitých souvislostí, které se nedají matematicky vyřešit. Sexuální vztah dospělých lidí, kterého je základem láska, poskytuje druhou šnaci, když se chceme naučit něco o blízkosti. Tento vztah je totiž téměř tak intimní jako pouto matky a dítěte. Pevné trvání vztahové vazby nevyhnutelně potřebujeme na prožívání jako zdroj jistoty, bezpečí, pokoje a pohody. A pravá první láska nám ukáže, že je to možné.

Navazování vztahové vazby se dá popsat jako zamilování. Když nám hrozí ztráta vztahové vazby, vyvolává to v nás úzkost. Pokud vztah ztratíme, cítíme smutek. Stejně tak to může vyvolat i velkou zlost a hněv. Proto zažíváme také dramatické a vyhrocené trápení, když přijdeme o člověka, kterého milujeme více než sebe.

Když se zamilujeme, jsme továrna na přírodní léčiva

Zamilovanost aktivuje další hormony, například fenyletylamin, který vyvolává pocit eufórie. Tato hormonová látka je jako curk v nápoji anebo lak na autě. Všechno se díky ní stává intenzivnějším, i působení dalších dvou velkých hormonových vládců - dopaminu a serotoninu. To už je ta pravá kombinace, která tvoří skutečnou chemii lásky. Má na svědomí naše pocity štěstí, naplněnosti a neuvěřitelné angažovanosti. To je všem hned jasné, že když se člověk chová jako zdrogovaný a není zdrogovaný, že musí být zamilovaný.

Mozek k tomu vyplaví dopamin, který ve fázi akutní zamilovanosti zablokuje všechno špatné a my se jdeme zadusit pocitem neskutečné blaženosti. Vůbec nám nepřekáží, že jsme úplně iracionální a bez soustředění. Je to právě dopamin, který nás nutí zaměřit "celý náš svět" jen na milovanou bytost. Všechny tyto chemické interakce se projeví konkrétními změnami v mozku, které začínají ovlivňovat celé tělo. Láska se dá proto definovat jako nádherný projev biochemických procesů, které jsou tak euforické a silné, že se jim vyrovná jen krátkodobý účinek drogy měnící biochemii hlavy.

Když se toto všechno odehraje při první lásce, intenzita nabere pořádně vysoké obrátky, protože ji nemá co zbrzdit, je to nepoznaná a neprozkoumaná zkušenost. Hovoříme o ní jako o osudové, které nás ovlivní na celý život. Existují, bohužel, i nešťastníci, které potká krutost toho, že obdobý stav už nikdy nezažijí.

Zkuste se seznámit online a vyrazte na rande v České republice. Vědecký seznamovací dotazník je skvělý na seznámení, ať jste z Českých Budějovic nebo třeba Ústí nad Labem.

[ivi]