Vánoční čas se skvěle hodí k tomu, abychom se podívali na zoubek ořechům. Právě na Vánoce totiž prodejní pulty zaplní nejvíce druhů ořechů a my si najednou nemůžeme vybrat. Některé ořechy, vlašské nebo pistácie, známe a některé exotičtější, makadamové nebo para, možná ne. Podívejme se tedy na různé typy ořechů a na to, jakou pro nás vlastně mají výživovou hodnotu.
Ořechy jsou obecně velmi výživné, posilují činnost mozku, zahřívají nás a skvěle se uplatní při výživě oslabeného organismu. Obsahují bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a jsou jedinečným zdrojem nejrůznějších vitaminů a minerálů. Jelikož ořechy obsahují tuk, často rychle žluknou, a proto dbejte na to, abyste vždy kupovali čerstvé ořechy, nejlépe organického původu nebo ty, které jsou vakuově balené. Mějte také na mysli, že ořechy jsou jedním z alergenů a mnoho lidí na ně může mít nežádoucí reakce, jako je svědivá vyrážka, otok v hrdle nebo pokles krevního tlaku.
V ořeších se bohužel velmi často hromadí plísně, které nejsou vůbec okem viditelné na jejich povrchu. O to více bychom se měli při jejich nákupu zajímat o jejich čerstvost a původ. Doporučuje se namočit ořechy do vody s práškovým vitaminem C (kyselinou askorbovou), která z nich dokáže plísně vytáhnout. Stačí nasypat 1 lžičku vitaminu C (koupíte např. v drogeriích DM) do misky s přefiltrovanou vodou, ořechy v ní louhovat 1-2 minuty a poté důkladně propláchnout.
Ořechy bývají ve větším množství hůře stravitelné, takzvaně těžké, pro náš trávicí systém. Obyčejné namočení ořechů dokáže zlepšit jejich stravitelnost a zároveň zvýšit výživovou hodnotu. Stádium před naklíčením (kterého docílíme právě namočením) totiž zvyšuje obsah vitamínů v ořeších a dochází zde rovněž k odstranění tzv. inhibitorů enzymů, neboli látek, které zabraňují trávení. Nejlepší je ořechy namočit do misky s přefiltrovanou vodou a nechat je takto přes noc. Ráno je třeba ořechy velmi důkladně propláchnout, aby se smyly zmíněné inhibitory enzymů. Takto připravené ořechy je možno uchovávat v lednici až 1 týden.
Pokud by vás zajímalo, který z ořechů je ve světovém měřítku produkován v největším množství, byla by to právě mandle. Mandle pochází z pouštních oblastí západní Asie, odkud se postupně rozšířila do teplého Středomoří, převážně do Řecka a na Kypr. Není divu, že zmínky o mandli se nacházejí v řecké mytologii a hned několik odkazů na mandle můžeme nalézt i v Bibli. Divoce rostoucí druhy mandloně obecné, středně velkého stromu, jež blízce připomíná broskvoň nebo meruňku, rostou od Súdánu po Jižní Afriku. Mandle se dnes pěstují v Kalifornii, Španělsku, Itálii, Portugalsku, Řecku, Kypru i dalších zemích.
Plodem mandloně je broskvi se podobající peckovice, která má zelenou barvu. Uvnitř se skrývá světle hnědé, dírkované semeno, v němž se nachází samotné jedlé jádro, tedy námi známá mandle. Mandle mají větší odolnost proti plísním než jiné ořechy a proto jsou ideální pro konzumaci v nepraženém stavu a rovněž k namáčení, díky kterému jsou výživnější. Tyto lahodné oříšky ve tvaru slzy, tvoří skvělý zdroj vitaminu E, B2, hořčíku, fosforu, vlákniny a antioxidantů. Podle Ájurvédy má konzumace mandlí regenerační účinky a pro lepší stravitelnost se doporučuje mandle spařit vařící vodou a oloupat.
Vlašský ořech je jedním z ořechů, který hojně roste i u nás a to na stromě, zvaném ořešák královský. Největším světovým producentem vlašských ořechů je Čína, za níž následuje Írán a USA. Vlašské ořechy se často nazývají potravou pro mozek, zlepšují soustředění, vyživují nervovou soustavu, podporují imunitní systém a také snižují rizika srdečních chorob. Jsou bohaté na vitaminy skupiny B, aminokyseliny, draslík a hořčík. Říká se také, že vlašské ořechy působí na muže jako afrodiziakum.
Lískový oříšek je opředen mnoha legendami. Je spojován s mystickými obřady bohů Merkura a Apolla, staří Keltové ho využívali pro věštění a určitě si vzpomínáte, jak Popelce tři lískové oříšky plnily přání. Lískový ořech je již od dávných dob symbolem moudrosti a už tehdy se věřilo, že jeho konzumace pomáhá rozvíjet mysl a intuici. Oříšky rostou na stromech lísky, které se vyskytují divoce nebo jsou pěstovány v mírném pásmu Evropy, v Asii i severní Africe. Líska obecná rovněž roste na celém území České republiky.
Existuje mnoho druhů lísky, přičemž oříšky v obchodech pocházejí nejčastěji ze šlechtěné odrůdy lísky největší. Ročně se vyprodukuje přibližně 730 000 tun lískových ořechů a největším světovým producentem je Turecko. Lískové oříšky mají vysokou výživovou hodnotu, jsou bohaté na vitamin E, B3, B6 a mají poměrně vysoký obsah kyseliny listové, manganu, selenu a zinku. Jejich konzumace podporuje prevenci ledvinových kamenů, jsou vhodné k doplnění energie pro nemocí oslabený organismus, pro těhotné ženy i sportovce.
Tento ořech pochází ze stromu zvaného ořechovec pekanový, jehož původ nalezneme v jižních státech Severní Ameriky – Indianě, Illinois, Kentucky, Tennessee, Mississippi, Louisianě a Texasu. Mohutný strom dorůstá výšky 33-60 metrů a má kulaté, tmavě hnědé plody, které rostou ve skupinách po 3-11 kusech u sebe. Uvnitř se nachází hnědá skořápka obsahující samotný pekanový ořech. Pekanové ořechy obsahují velké množství fosforu a draslíku.
Kešu ořechy pocházejí z jihoamerické Brazílie, kde si na nich původně pochutnávali už místní indiáni. Později, v průběhu portugalské kolonizace Brazílie, byly kešu stromy (ledvinovníky západní) rozšířeny po celé tropické Americe. V 18. století Portugalci přivezli ledvinovníky do Indie, odtud se dostaly také do dalších asijských zemí, následně do tehdejších portugalských kolonií ve východní Africe a do celé oblasti Indického oceánu. Dnes najdeme divoce rostoucí kešu stromy v Brazílii a jsou pěstovány v Indii, Amazonii, na ostrovech Střední Ameriky, v západní a východní Africe a také ve Vietnamu. Největším producentem kešu ořechů na světě je dnes Indie, hlavně pak indický stát Kerala.
Kešu oříšky pocházejí ze stromu s českým názvem ledvinovník západní, který dorůstá výšky 5-15 metrů. Kešu ořech, jak ho známe, tedy jádro ve tvaru ledviny, je připojeno k plodu, kterému se říká kešu jablko. Kešu jablko má žlutou nebo červenou slupku a uvnitř velmi šťavnatou, žlutou dužninu. Už indiáni využívali kešu jablko, které obsahuje vápník, fosfor, železo a vitamin C, k výrobě vína.
Kešu ořechy disponují největším obsahem bílkovin mezi všemi skořápkovými plody, přičemž tento obsah je přibližně stejný jako v sóje. V těchto oříšcích nalezneme také kompletní paletu esenciálních mastných kyselin a rovněž jsou jedním z velmi významných zdrojů hořčíku, jeho obsah je zde jen o něco málo nižší, než u mandlí.
Pistáciové oříšky rostou na stromě s českým názvem řečík pistáciový, který si pod zemí vytváří rozsáhlý kořenový systém, prostřednictvím nějž může čerpat vodu a živiny z velké hloubky země. Proto tento strom dokáže bez úhony přežít i dlouhá období sucha a ostrý sluneční svit v Íránu, Turecku, Sýrii nebo Kalifornii, tedy v zemích, kde se nejhojněji pěstuje.
Na stromu se nejprve vyvine plod, budoucí skořápka ořechu, která je zpočátku velmi měkká. Později začne skořápka tvrdnout a zevnitř ji postupně plní jádro, které dozrává do podoby ořechu. Jak jádro uvnitř dozrává, skořápka postupně puká v bočním švu. Díky svému vysokému obsahu vlhkosti, je nutné pistácie ihned po sklizni vysušit. Po vysušení zbyde v oříšcích cca 6 % z původní vlhkosti a je možné je uskladnit i dlouhodobě (na více než 1 rok).
Pistácie jsou mnohem méně náchylné na žluknutí než další ořechy typu vlašských nebo mandlí. Tyto ořechy poskytují našemu tělu velké množství železa, draslíku, fosforu a vápníku. Je v nich také hojně zastoupen vitamin A a rovněž důležité vitaminy skupiny B.
Para ořech, též známý jako brazilský ořech, pochází, jak jinak než z brazilského stromu, česky nazývaného juvie ztepilá. Domovinou tohoto obrovského stromu, dorůstajícího výšky 30-45 metrů, je jihoamerický Amazonský prales. Stromy plodí tmavě hnědé kulaté plody, podobající se kokosu s tvrdou, dřevitou skořápkou, které váží 1-2 kg. Uvnitř se nachází další vláknitá skořepina, která v sobě obsahuje 12-24 para ořechů, které jsou zde poskládané podobně jako měsíčky v pomeranči. Nejvíce para ořechů se pěstuje v brazilských státech Pará, Amazonas a Acre, menší produkce je potom také v Bolívii, Peru, Kolumbii nebo Venezuele.
Para ořechy jsou jedním z nejvýznamnějších zdrojů selenu, přičemž stačí pouhých 5 kusů těchto ořechů denně a doporučená denní dávka selenu je pokryta. Dále obsahují vápník, draslík, fosfor, železo a hořčík, vitamíny A, E a skupinu B. Ořechy obsahují velké množství oleje (až 70 %), a proto jsou náchylné ke žluknutí. Dejte proto pozor při jejich používání a neuchovávejte v zásobě sekané nebo drcené ořechy.
Tyto kulaté světlé oříšky jsou ukryty v kulovitých tmavě hnědých semenech, které rostou uvnitř zelených plodů na makadamii celolisté. Tato listnatá dřevina pochází z deštných lesů Austrálie, kde byly oříšky součástí potravy původních obyvatel Aboridžinců. I přes svůj australský původ, byly makadamové ořechy poprvé obchodovány na Havaji, kam byla makadamie přivezena na konci 19. století. Později se začala tato plodina pěstovat také v dalších tropických oblastech po celém americkém kontinentu, v Africe, Asii i na ostrovech v Tichomoří.
Makadamové ořechy obsahují mnoho minerálních látek, hlavně draslík, a jsou bohaté na vitamin B1, B2 a B3. Namočené makadamové ořechy lze rozmixovat na krém, který představuje zdravou alternativu k máslu nebo margarínu.
B. Brazier: Vegan v kondici; D. Frej: Ájurvéda; J. Janick a R. E. Paull: The Encyclopedia of Fruit and Nuts; F. Rosengarten, Jr.: The Book of Edible Nuts. Zdroj obrázků: shutterstock.com.
[mon]