Provoněné svátky vánoční

Tato koření s typickou vůní používáme v našich kuchyních již několik staletí. A ještě více si jich všímáme v období vánočních svátků, tak si je připomeňme.

Hřebíček: voňavý úsměv a skvělé trávení

Za vlády dynastie Tang působil u dvora čínského císaře básník Song Č-wen, kterého měl panovník ve velké oblibě. Náhle však nastal nečekaný zlom a císař jej přestal přijímat. Song Č-wen si to nedokázal vysvětlit. Byl zmatený a rozrušený. Sedl si tedy a napsal báseň, kterou poslal císařovně. Ta brzy odpověděla, že je báseň ve všech směrech výtečná. Až na ten špatný dech. Básník pochopil a začal žvýkat hřebíček. Brzy nato měl u císařského dvora opět dveře otevřené.

Hřebíček jsou sušená poupata stromu hřebíčkovce kořenného, který pochází ze souostroví Moluky v Indonésii, jímž se dřív říkalo Ostrovy koření. Je to stálezelený strom s kuželovitou korunou, jenž dosahuje výšky asi deset metrů. Má voňavé růžové květy. Poupata, která se po usušení opravdu podobají malým hřebíkům, se trhají ještě před rozvinutím květů. Obdobný název má hřebíček i v čínštině - ting-siang je doslova hřebík vonný. 

Hřebíček se nejprve získával z planě rostoucích stromů, dnes se přestuje. Velké plantáže hřebíčkovce kořenného jsou na Zanzibaru, Madagaskaru, Srí Lance, v Indii a Brazílii. Jeho pěstování je poměrně zdlouhavé, protože hřebíčkovec kvete zhruba od šestého do dvacátého roku. Proto je nezbytné, aby byly plantáže pravidelně obnovovány, navíc koření ze starších stromů není tak kvalitní. Ze vzrostlého stromu se ročně sklidí dva až čtyři kilogramy koření.

Na rozptýlení chladu a proti bolesti

Do Číny se hřebíček dováží z Malajsie, Indonésie a z Madagaskaru. V jižní Číně se také pěstuje. Jeho ještě zavřená poupata se sbírají většinou ručně, a to od září do března, kdy se jejich barva mění ze zelené na červenou. Očistí se od stopek a usuší na slunci. Sušený hřebíček má hnědou barvu, je velmi tvrdý a olejnatý, s typickou vůní a chutí. Podle tradiční čínské medicíny má ting-siang štiplavou chuť, teplou povahu a vstupuje do drah sleziny, žaludku a ledvin.

Tato droga zahřívá střed, obrací protichůdný pohyb energie čchi, rozptyluje chlad a zastavuje bolesti. Kromě toho zahřívá ledviny a podporuje jang. Ting-siang je účinný proti zvracení, průjmu a bolestem, které jsou způsobené chladem v žaludku, jeho účinek umocňují i další byliny, například štáva ze syrového zázvoru. Hřebíček pomáhá i při neustávajícím škytání, které bylo vyvoláno napadením větrným chladem při současné prázdnotě sleziny a žaludku.

Ve směsích se užívá při průjmech vyvolaných prázdným chladem, impotenci a slabosti v bedrech. Může pomoci v případě zduřenin a vředů jinového typu. V tomto případě je možné aplikovat ho i zevně. Hřebíček je podle tradiční čínské medicíny kontraindikován u pacientů s horkostí z prázdnoty jin. Neměl by se podávat společně s kurkumou. Doporučená dávka je tři až šest gramů v odvaru. V případě předávkování se mohou projevit příznaky otravy.

Proti zánětu

Hřebíček obsahuje vlákninu, mastné kyseliny, vápník, hořčík a flavonoidy, které přispívají k jeho protizánětlivým a antioxidačním vlastnostem. Tato droga se uplatňuje i v naší lidové medicíně, která využívá její schopnost podporovat trávení a střevní peristaltiku. Léčitelé ji doporučují na zvýšení sekrece žaludečních šťáv, při nadýmání, ke zmírnění nevolnosti a zvracení, podporuje vykašlávání.

Koření je účinné i proti chřipce a plísním, zabíjí škrkavky a další střevní parazity. Jsou mu přičítány i afrodiziakální vlastnosti. Lidová medicína ho doporčuje při žaludečních vředech, léčbě průjmu, škytavky, nadýmání a při bolestech zubů. V domácích podmínkách si z něj můžete vyrobit ústní vodu.

Vůně perníčků a svařeného vína

Bez hřebíčku si nedokážeme představit vánoční perníčky ani další pečivo. Dodává chuť svařenému červenému vínu, polévkám, je součástí kořenicích směsí. Podtrhuje chuť masa, především zvěřiny, můžete jej ale přidávat k mnoha dalším jídlům. Je také možné napíchat ho do cibule a dát vyvařit do omáček. Hřebíček přechovávejte v uzavřené nádobě v chladu, temnu a suchu. Nejlepší je skladovat ho celý a před použitím eventuálně umlít v mlýnku na koření.

Bylinková ústní voda

Budete potřebovat

2 šálky vařící vody, 10 g celého hřebíčku, 20 g sušeného rozmarýnu, láhev či sklenici s těsnícím víkem

Postup

Hřebíček a rozmarýn zalijte vroucí vodou a nalijte do láhve s těsnicím víkem. Přísady nechte louhovat celou noc. Takto připravenou ústní vodu můžete skladovat týden.

Skořice pro dlouhý život

Kůra z cejlonského skořicovníku je obvykle stočená do dvojité trubičky, z čínského jen do jednoduché, která není zcela uzavřena. K rodu skořicovník se řadí asi 200 druhů, které pocházejí z jihovýchodní Asie. Nejznámější je skořicovník cejlonský, který v přírodě dorůstá do výšky asi 10 metrů. Pokud se pěstuje v kultuře, kde se pravidelně seřezává, bývá vysoký 3-4 metry. Na jeho větvích s hladkou žlutošedou kůrou vyrůstají kožovité listy s krátkým řapíkem a vejčitou čepelí 10 - 15 cm dlouhou.

Skořicovník vykvétá žlutozelenými vonnými květy. Plody jsou modročerné vejčité bobule, jejichž vůně připomíná jalovec. Skořicovník čínský se původně pěstoval v Číně a odutd se rozšířil i do dalších asijských zemí. Podobá se svému srílanskému příbuznému, je ale bujnějšího vzrůstu a má popelavě šedou rozpukanou kůru. Je také charakteristický užšími listy s ochlupenými řapíky. Jeho kůra je hrubší a díky tomu se zcela nesvinuje.

Nemá rovněžtak silnou vůni jako kůra skořicovníku cejlonského a má i trochu jinou chuť, která je vzhledem k obsahu tříslovin mírně trpká.

Jedinečné koření

Sklizeň skořicové kůry na Srí Lance probíhá obvykle dvakrát do roka, v Číně většinou jedenkrát ročně. Nejprve se vyberou vhodné, dvou-až tříleté větve, které se celé odříznou a pak se z nich odstraní postranní větvičky a listy. Při tradiční výrobě se kůra přejíždí tvrdým dřevem, aby se uvolnila a dala se snadněji sloupnout. Pak se nechá 12 - 24 hodin fermentovat. Používá se jen vnitřní tenká vrstva. Osm až deset bílých tenkých plátků se složí na sebe a suší.

Při tom se jejich barva mění na skořicovou a dochází k jejich samovolnému svinování. Úlomky skořice, které zbudouo, se rozemelou, popř. se z nich vyrobí skořicová silice.

Lék života

Podle písemných pramenů se kůra skořicovníku čínského používá více než čtyři tisíce let. Toto koření bylo dobře známé v Egyptě a také ve starověkém Řecku a Římě. O tom, že se ve starém Římě skořicová kůra využívala pro lékařské účely, svědčí latinské přísloví: Miror, quod moritur homo, qui utitur cinnamomo. (Divím se, že ten člověk umírá, který skořice často požívá.) S kůrou skořicovníku čínského a dalších, méně kvalitních druhů v minulosti obchodovali především Arabové, kteří její původ tajili, aby udrželi co nejvyšší ceny.

Mattioli ve svém Herbáři ze 16. století doporučuje skořicovou kůru s teplým vínem na nadýmání, zdůrazňuje její močopudné vlastnosti a také to, že vypuzuje plod a lůžko po porodu. Podtrhuje rovněž její působení při srdečně-cévních chorobách a příznivý vliv na krev.

Zlepšuje trávení

Kůra skořicovníku obsahuje řadu účinných látek. Charakteristickou vůni jí dodává silice, dále se v ní nachází kyselina skořicová a kumarin, polysacharidy, flavonoidy atd. Skořicová kůra zlepšuje trávení, zmírňuje křeče a bolesti trávicího ústrojí. Díky silici má silné antiseptické účinky, pokud se odvar z této kůry podá na počátku nachlazení, obvykle se daří chorobu zastavit. V tomto případě vyvolává pocení podobně jako léky obsahující salicyl. 

Nesmí se ale podávat při vyšší horečce, protože silně zahřívá a mohla by stav pacienta zhoršit. Účinné látky z kůry potlačují také množení virů, např. žloutenky. Tento prostředek dále podporuje oběh krve, zastavuje kašel a má mírně sedativní vlastnosti. V některých případech se může uplatnit při průjmu, artritidě, bolestivé menstruaci a kvasinkové infekci. 

Větvičky kuej-č´

Tradiční čínská medicína rovněž používá mladé větvičky skořicovníku čínského, kuej-č´, které mají štiplavou a sladkou chuť, teplou povahu a vstupují do drah plic, srdce a močového měchýře. Tyto větvičky se s úspěchem uplatňují na počátku nachlazení, protože rozptylují chlad a vyvolávají pocení. Rovněž zahřívají dráhy a zprůchodňují jang. Mají antiseptické vlastnosti, uklidňují, pomáhají při křečích a posilují srdce. Jsou kontraindikovány ve stejných případech jako skořicová kůra.

Nemáte s kým oslavit vánoce? Tak si najděte partnera na online seznamce, času je dost.

[ivi]