Prohlédněte záhadu "amerického brouka"

Ti z vás, kterým bylo v 50. letech minulého století více než šest let, si určitě vzpomenou. Na sbírání pruhovaného "amerického brouka" byl tehdy nasazen doslova celý národ! Každý rozšlápnutý brouk či jeho ponrava byly slaveny jako přímý úder do chřtánu imperialistů. V době přídělového systému a stále hrozícího hladu totiž byla brambora velmi cenná.

Zvláště z tehdejšího východního Německa (NDR) odcházely do světa dramatické zprávy o amerických letounech zasypávajících nenažranými zárodky pole dosud ještě soukromých hospodářů. Dělo se tak prý především na příletových trasách do Berlína, kam v té době ze Západu směřovala masivní humanitární pomoc. Jejím "doplňkem" měly být kontejnery brouků v různých stádiích vývoje, otevírané při letu nízko nad zemí. Dobové noviny zachycují výpověď sedláka Maxe Trögera, jemuž údajně v noci 23. května 1950 pole zasypaly mandelinkami dva nízko letící americké nákladní letouny.

Do brázd ovšem hned nastoupily děti s kbelíčky: denní norma sběru brouků byla aspoň 100 kusů. Dodnes si pamatují, jak se těch potvor štítily. Hnusné tlusté ponravy a brouci, kteří létali do vlasů a škrábali je nožičkami. Museli je brát do ruky. Brr! Víte ale, že dodnes nevědí, co s nimi pak bylo? Prý je asi sypali prasatům.

Odkud se tu vzala?

Mandelinka bramborová je skutečně doma za oceánem. Její invaze do Evropy ovšem nepřišla až po 2. světové válce. Poprvé zde byl hnědavý brouk zaznamenán už v roce 1824. Jeho výskyt se časem zvyšoval spolu s rostoucími dovozy brambor z USA. Opravdu "zlaté časy" šestinohého zámořského padoucha ale přišly až v polovině 20. století. Nástroj zločinného útoku amerických válečných štváčů na zásoby potravin lidu se totiž opravdu nečekaně přemnožil. To ale nejenom v ČSR či NDR, ale třeba také v Nizozemsku a Francii.

Na východní straně železné opony však měla oficiální místa jasno: "americký brouk" ("Amikäfer") sem byl uměle shazován v milionových výsadcích. To potvrzovaly i "odborné" komise, pohříchu sestavované spíš z politiků než z vědců. Plakátovací plochy byly polepeny hororovými obrazy ohlodaných listů brambor, na nichž hodovali tlustí brouci pruhovaní na způsob americké vlajky. V národu se pěstovala protiamerická hysterie: lidé ovšem byli skeptičtí. Je ale fakt, že brouků se najednou objevilo mimořádné množství.

Čím to bylo způsobeno? Snad tím, že se neprováděly prakticky žádné postřiky a i to málo pesticidů, které rozbombardované továrny zvládly vyrobit, putovalo ihned do Sovětského svazu?

Dobrý nápad, ale k ničemu

To určitě také. V poslední době ale archivy vyjevily, že mandelinku bramborovou jako "tajnou zbraň" v horkých časech opravdu "vyvíjelo" hned několik bojujících zemí. V prvé řadě sami Němci. Ti v roce 1943 provedli desítky zkušebních brouko-bombardovacích náletů, při nichž použili zvlášť vyšlechtěné "über-mandelinky". V obecném zmatku ale šestinozí bojovníci upadli do zapomnění.

Ve své zbrojnici měli brouky i Američané, Sověti, Britové a kdovíkdo ještě. Žádná z velmocí je však prý nepoužila, přinejmenším ne v rozsahu potřebném k zaznamenání. Údajně z toho důvodu, že by výdaje a rizika spojené s takovou akcí byly příliš vysoké. Mnohem větší efekt přinášely bombardéry plné výbušnin. Po válce se už věci měly jinak. Rozhodl se tedy snad někdo ze Západu vyčistit sklady a poslat na Východ pár živých zásilek? Po pravdě řečeno asi ne, byť někteří historikové-amatéři dodnes tvrdí opak a dožadují se složitých rozborů DNA mandelinek.

Taková věc by se ale opravdu ani po letech neutajila. Nenašly se žádné doklady, jež by broučí invazi potvrzovaly. Není tedy vyloučená, nepravděpodobná však ano. V celém tom humbuku šlo hlavně o to, aby východní režimy opět "prokázaly prohnilost Západu" a zároveň svému lidu předvedly, že ho umějí rázně bránit.

Základem vědy byla stolice

Také u nás samozřejmě stát v lidech pěstoval hysterii a paniku spojené s mandelinkou bramborovou. Vše vyvrcholilo fámou, podle níž na nás Západ sype přímo otrávený hmyz. Jako důkaz nosili policisté vědcům sklenice plné drobného hmyzu nasbíraného na sněhu. Mysleli, že ho tam v noci museli Američané nasypat z letadel. To je ale hloupost, na sněhu žije řada druhů hmyzu. Podle dobových teorií nás chtěl "strýček Sam" zamořit cholerou, tyfem, různými tuberkulózami, morem, no prostě vyhubit český národ.

Jak to mělo fungovat? V představách strany a vády jednoduše. Někde za mořem se vypěstují tuny much a dalšího hmyzu, uzavřou se do bomby, napustí choroboplodnými zárodky a shodí poblíž velkých československých měst. Zjevný nesmysl. Byly to pro vědce zlaté časy. Objížděli republiku s lapáky na mouchy. Pod drátěnou síťku si vždy ráno umístili čerstvý lidský výkal. Když na něj nalétaly mouchy, chytili je do plastového sáčku a zahubili chloroformem. Vědci poté hmyz rozmělnili na pastu a naočkovali na misky se živou kulturou.

Tak se dalo zjistit, zda jsou v hmyzu choroboplodné zárodky. Ovšem tady nebyly. Zato se ale tak došlo k řadě pozoruhodných údajů, na jejichž zkoumání by běžné rozpočty vědců nestačily. Třeba že jsme u nás v té době měli homogenní hmyzí populaci: od Lomnického štítu až po Cheb byly čtyři pětiny všech odchycených much stejných druhů.

Kde nic, tu nic

Infekční materiál byl nakonec odhalen v méně než 0,1 procenta zkoumaného hmyzu. A to pouze v případech, kdy se vzorky odebíraly u léčeben infekčních chorob nebo vedle ubytoven s věčně nachlazenými brigádníky na sběru brambor (i mandelinek). Jak se zdůrazňovalo, hmyz se nakazil od lidí, nikoli naopak! To ovšem vojáci slyšet nechtěli, a když už entomologové neměli výsledky v podobě otrávených zásilek, chtěli po nich aspoň mapy výskytu jednotlivých druhů much u nás.

Předpokládali totiž - čertví proč? - že hloupí Američané by k nám shazovali tuny nakažených zámořských much a ty by se od našich daly ihned odlišit. Přitom takové chyby by se nedopustil ani entomolog-začátečník, vždyť vypěstování velkého množství jakéhokoli hmyzu je otázkou pár dnů. Titíž experti zdůrazňují, že přenos infekčních nemocí z much na člověka je za běžných podmínek prakticky vyloučený. I když moucha nasaje substrát třeba s tyfem, kyselé prostředí v jejím zažívacím ústrojí bakterie zahubí.

Choroby jsou pro mouchy stejně jedovaté jako pro lidi. I mouchy líhnoucí se z mrtvol jsou sterilní, bez mrtvolného jedu.

Koření? Salmonela

Přenos nákazy je možný vlastně jediným způsobem. Když se moucha zárodky doslova obalí. To se zatím stalo jen v několika případech: třeba když proti sobě řadu měsíců ležela vojska v zákopech plných extrementů. Od výkalů olepené mouchy mohly choroby přenášet. Ne ale dlouho - brzy na ně samy zahynuly.

V USA provedli výzkum, kdy mexičtí dobrovolníci jedli pokrmy, po nichž lezly mouchy obalené salmonelami. Nestalo se jim vůbec nic. Většinu zárodků na mouchách zlikvidovalo ultrafialové záření ze slulečních paprsků. Není proto divu, že se Američané a Sověti později tak snadno dohodli na zastavení vývoje bakteriologických zbraní. Věděli, že je to vyhazování peněz.

Říkáme lidem pravdu

Ústřední výbor KSČ vydal v roce 1950 brožuru s názvem Říkáme lidem pravdu, takže lidem hned bylo jasné, na čem jsou. Spisek třeba takto brojil: "Do boje proti mandelince! Světový tábor míru je nepřemožitelný! Do boje proti mandelince - americkému brouku! Mandelinka bramborová se objevila náhle, během několika dnů, hromadně a současně ve všech oblastech republiky, jež hraničí se západním Německem okupovaným americkými imperialisty. A jak se objevila! Byly dokonce nalezeny krabičky a lahvičky naplněné tímto broukem! To vše je nezvratným důkazem, že se u nás nerozšířila přirozeným způsobem, ale že k nám byl tento škůdce uměle, záměrně a hromadně dopraven zvenčí!"

O zlém brouku Bramborouku

Krátké dílko od známého autora dětských knih. Příběh o zavlačení amerického brouka, mandelinky bramborové, do Československa a boj dětí proti tomuto škůdci brambor a míru.

FilDaV: "Hnusná komunistická propaganda, mrzí nás, že zrovna Ondřej Sekora - autor Ferdy mravence se na to dal. Možná se to může jevit jako roztomilá pohádka, ale je to ve skutečnosti politická manipulace s dětskými nevyspělými mozky!"

Mr.Elmo: "Američané nám sem úmyslně zavlekli zlého brouka, aby mařil naše snahy v pěstování brambor.. Jako vymyšlená pohádka, proč ne. To že tuto myšlenku cpali nejen do pohádek pro děti už moc ne."

Jak je vidět, každému toto minidílko zrovna nesedlo.

Svezete se mandelinkou?

• Na Kladně, ve Slaném a ve Vlašimi se autobusům tradičně přezdívá mandelinka. Označení má původ ve žlutohněném nátěru, který zdejší autobusy mívaly v polovině minulého století.
• V maďarském Héderváru mají bronzovou sochu gigatnické mandelinky. Byla zde však vztyčena jako "čisté umění" až v roce 1997.
• Do boje proti mandelince se v roce 1950 zapojil i autor Ferdy Mravence Ondřej Sekora - nakreslil příběh O zlém brouku Bramborouku.

Takové veselé časy

Výsledky výzkumu profesora Dalibora Povolného, jenž byl mezinárodní kapacitou, byly v roce 1968 mimo jiné přetištěny v knize Flies and Disease (Mouchy a nemoc), která vyšla v USA. Stalo se tak se souhlasem Československé akademie věd, československý stát si s nenuceností sobě vlastní ponechal profesorův honorář 12 000 dolarů. V roce 1971 však byl za tento text Dalibor Povolný obžalován pro "hanobení republiky a pobuřování", za což dostal 20 měsíců natvrdo. Obzvlášť absurdní na tom bylo, že jeho stať jednoznačně dokazovala, že hmyz se pro bakteriologickou válku zneužít nedá.

V dnešní době to vypadá, že byste se mohli nějaké bramborové brigádky zúčastnit jako za starých časů. Třeba tam poznáte svého budoucího partnera.

Zdroj: https://www.databazeknih.cz

[ivi]