Příroda se zbláznila

Zdá se, jako by si příroda postavila hlavu a ze dvou, tří obyčejných druhů v živočišné říši namixovala jeden, na první pohled mnohdy odstrašující. Naštěstí tyto hybridy v naprosté většině žádné společné geny nenesou. Pokud ale na podivné tvory narazíte poprvé, těžko si budete jisti, zda se nejedná o křížence.

Okapi

Vypadá jako ze spojení: žirafy, koně a zebry

Zajímavost: je to jedna z mála živoucích fosilií v říši zvířat

Možná matka příroda chtěla stvořit něco mezi žirafou a zebrou, ale došlo jí, že nemá dost barvy na černobílé pruhy. A tak použila hnědou, které měla zrovna přebytek na skladě. Vzniklo tmavohnědé stvoření s hlavou žirafy, trupem koně a nohama zebry. Okapi je ve skutečnosti poslední žijící příbuzná žiraf, ale nerada se druží, a tak se k příbuzným nehlásí. Je pozůstatkem vyhynulých třetihorních žiraf, a proto má výjimečné postavení jako typická živoucí fosilie. Na rozdíl od dnešních žiraf ale dorůstá jen délky 2,5 m a výšky v kohoutku 2 m.

Na rozdíl od žiraf nemají okapi se zebrami nic společného. Tak k čemu ta podobně pruhovaná srst? To jsou jen mimikry. Když se ukrývají v lese, slunce se od jejich bílých pruhů a skvrn odráží, takže jsou prakticky neviditelné. Dnes jsou obyvatelkami mnoha zoo po celém světě. Ačkoliv jsou mírné a dají se zkroti, chovat je podobně jako koně se rozhodně nedoporučuje. Proč? Okapi prostě milují samotu a nebudou vás mít rády. Rozhodně vám neublíží, ale nedivte se, až uprchnou. Zničí ohradu a všechno, co jim bude stát v cestě, zatímco budou hýkat "okapi verzi" slova "svobodúúú".

Tečkovaná Medusa pleco

Vypadá jako ze spojení: sumce a chobotnice

Zajímavost: pohybuje se hlavně po dně a potrpí si na soukromí, hledá si nejrůznější úkryty

Ačkoliv odstrašující ošklivec vypadá na první pohled rozzuřeně, je poměrně mírumilovný. S krunýřovci, ke kterým tento tvoreček patří, se nejčastěji můžete setkat na dně akvárií. Pokud ale chcete tuto sladkovodní rybku zastihnout v přírodě, najdete ji až v Jižní Americe. Hlavně při dně v brazilských řekách a zaplavených oblastech celé Amazonie. V přirozeném prostředí používá množství hrozivých trnů, chapadel na hlavě, k vyhledávání potravy. Ta jsou ale jen chloubou dospělých samců. Starší jedinci je mohou mít i hodně rozvětvená. Jestliže u ancitrusů narazíte na vousatou samici, její ozdoba je vždy mnohem kratší a jen v jedné řadě.

Samičky jsou lehce širší než delší samci, kteří dorůstají až 20 cm. Medusa pleco se živí hlavně rostlinnou stravou, která zahrnuje různé druhy řas, ale k akváriu je schopná zlikvidovat i jemná pletiva pěstovaných rostlin. Občas nepohrdne ani masitou potravou, ale sama ji neloví. Nejaktivnější je v noci. K životu ale potřebuje dostatek prostoru. Pokud se totiž rybky cítí namačkány a nemohou se ukrýt, umí pěkně vystrčit růžky. K vzájemným potyčkám používají právě kostnaté trny na hlavě. Pokud jsou ale v klidu, mají je zatažené.

Otcové homo sapiens by si mohli vzít z otců ancitrusů zářný příklad. Po výtěru samec samici zažene a o jikry pečuje sám. Ovívá je ploutvemi a chrání před vetřelci. Snůšku neopouští, dokonce ani nepřijímá potravu. Pokud se mu naskytne samic víc, vytře se i s druhou a pečuje o obě snůšky najednou.

Taonius borealis

Vypadá jako ze spojení: papouška korely chocholaté a krakatice

Zajímavost: velké oči fungují podobně jako teleskop

Pokud se touto bizarní mořskou krakaticí z čeledi Cranchiidae chcete setkat v přírodním prostředí, musíte zavítat do mírného nebo subpolárního podnebného pásu severního Tichého oceánu. Ale stejně budete mít malou šanci. Pohybuje se ve velkých hloubkách a při hladině maximálně můžete narazit na její mláďata, která se ještě zdaleka dospělcům s jejich působivou chocholatou hřívou nepodobají.

Tito barevní průhlední živočichové dosahují délky maximálně 50 cm. Je k nevíře, že takto křehcí tvorové unesou v hlubinách tíhu tlaku vodních mas. Ale pozor! Vůči případným predátorům nejsou krakatice Taonius borealis zdaleka tak křehké, jak na první pohled vypadají. Působivý červený chochol tvoří několik nebezpečných chapadel, kterými zahánějí nepřítele. Chapadla mají účinné přísavky, které mohou predátory ošklivě poranit velmi ostrými zuby, umístěnými na kruhových koncích přísavek.

Nejpozoruhodnější na krakaticích jsou velké oči. Zdá se, že jsou schopny jen tupě zírat před sebe, ale je to omyl. Mohou vytáhnout v setině vteřiny bulvy ještě víc a pohybovat jimi všemi možnými směry. Takovému ďábelskému teleskopu ani v temných hlubinách nic neunikne. Mohou rychle odhadnout šance proti nepříteli a pak mu uplavat. K tomu si pomáhají právě chocholem z chapadel.

Dvojnožka dvoupórová

Vypadá jako ze spojení: krtka a žížaly

Zajímavost: v rodném mexickém státě Baja California mají odpudivou pověst, zavrtávají se prý do řitního otvoru

Osud roztočil kolo a rozhodl, že stvoří ještěrku. Možná si původně dokonce našlápl na mohutného varana komodského s jedovatou tlamou, přezdívaného komodský drak. Ale kolo se velmi rychle zaseklo a nakonec vznikla jen ještěrka velikosti žížaly bez poloviny nohou, neboli dvojnožka dvoupórová. Růžový lysý tvor dosahuje jen 24 cm délky a 7 mm šířky a je to endemický druh, můžete ho najít pouze v Baja California, nejsevernějším a nejzápadnějším státě Mexika.

Dvojnožka dvoupórová je jedním ze čtyř druhů dvouplazů, kterým příroda nadělila nohy, a zároveň jedním z pouhých dvou plazů, kteří mají přední nohy nápadně podobné krtčím. Může s nimi lépe a hlouběji rozrývat zem a rychleji se pohybovat. Dvojnožky by se lehce daly zaměnit za žížaly, stejně jako ony mají na těle články, pomocí nichž se pohybují, požírají hmyz, libují si v černé zemi a vylézají jen v noci nebo po prudkém dešti.

Moc dlouho si na světě nepobudou, dožívají se jen jednoho až dvou let. Už na první pohled jsou neškodné.

Bércoun

Vypadá jako ze spojení: myši s mravenečníkem a srnkou

Zajímavost: potrpí si na vzornou monogamní rodinu

Pochází z Afriky a ani náhodou to není hlodavec, ačkoliv tak vypadá. Tento savec je paradoxně vzdálený příbuzný slona. V poměrně nově uznaném řádu Afrotheria, savců pocházejících z Afriky, jsou bércouni příbuzní mimo jiné i s velkým mořským savcem dugongem, lidově zvaným "mořská kráva". V Africe se evoluce opravdu vyřádila.

Zapomeňte na to, že by bércouni svými miniaturními chobotky sbírali větvičky nebo rozkošně troubili, podobně jako to dělají sloni. Vytáhlý kmitající se chobotek mají výhradně na vyhledávání hmyzu, pavouků, žížal, stonožek a podobné havěti, kterou se živí. Víc s ním nesvedou. Bércounů je 17 druhů. Dosahují maximální velikosti 30 cm a váhy do půl kila. Někteří z nich si kopou díry v zemi jako útulné domovy a jsou velcí odborníci v únikové taktice před predátory. Umějí si totiž strategicky vykopat řadu nenápadných nouzových východů.

I když nemají rádi společnost svých druhů, dvojice se naopak vyhledávají a vydrží v monogamním vztahu až do smrti. Žijí spolu ve svých domovech a teritoriích, která si označují pachovými žlázkami, a několikrát do roka si pořizují potomky. Samičky jsou báječné matky, nejprve několik dní mladé kojí a pak jim donášejí kašovitou stravu z hmyzu v kapsách svých tlamiček. Není nad vzornou rodinu.

Čepkol hřebenatý

Vypadá jako ze spojení: tuleně a žáby

Zajímavost: loví v moři v hloubkách až přes 1000 metrů

Zdánlivě to vypadá, jako kdyby nějakou souhrou podivných okolností přistál čepcolovi na čumáku podivný fotbalový míč. Ale nenechte se mýlit. Tohle obří vole je bizarní část jeho těla. Je to docela obyčejný tuleň, ale jen než dojde na období milostných hrátek a páření. Tehdy se mu začne z nosní dutiny nadouvat vak působivé růžovofialové barvy až pod krk, k nerozeznání od žabího volete. Pak je čepcol k nepřehlédnutí. Tomu žádná tulení samička nemůže odolat. Copak je možné dokázat mužnou sílu lépe než tím, že si samec kvůli ní rozkoší zvětší nosní dírky málem k prasknutí?

Tato vábivá milostná předehra se ale v mžiku může změnit v obrannou taktiku, pokud se na čepcola chystá zaútočit nepřítel. Tuleň tím dokazuje, že je daleko větší, než se zdálo. Tento odstrašující efekt je často účinný. Pokud chcete vidět čepcola v milostné akci na vlastní oči, najdete ho na Labradoru a Newfounlandu, v severním Atlantiku nebo v Arktidě. Ale musíte mít štěstí. Za potravou se vydává do hloubky přes kilometr pod hladinu, kde vydrží i hodinu. Loví tu ryby, chobotnice nebo mlže. Samci dorůstají téměř délky tří metrů a váží přes 400 kg.

Pozvěte partnera na rande do zoologické zahrady, v České republice jich máme mnoho a krásných. Co takhle vyrazit do té v Praze nebo v Plzni?

Zdroj: https://en.wikipedia.org

[ivi]