Zvířecí říše je rozmanitá, všichni její jedinci jsou výjimeční a každý je něčím zvláštní, ale vždy jde o něco jiného. Už jste slyšeli o zvířatech s pozoruhodnou kůží?
V živočišné říši se vyskytuje pár zvířat s pěkně tlustou kůží. Nosorožci mají 2 centimetry silnou a obzvlášť odolnou. Kůže žraloka obrovského je tlustá až 15 centimentrů. Ale kam se všichni hrabou na vorvaně, který je největší z ozubených velryb. Žralok nemá ani z poloviny tak tlustou a svalnatou kůži jako on. Kůže vorvaně, přezdívaného Moby Dick podle slavného románu Hermana Melvilla, může dorůst tloušťky až 35 centimetrů. To je víc než délka průměrného lidského chodidla a nejvíc v živočišné říši.
Není divu, že příroda takhle vybavila. Pro vorvaně jsou největší lahůdkou krakatice obrovské a kalmaři Hamiltonovi, které lovy v oceánech ve velkých hloubkách. Jenže tito obří hlavonožci mají silný zabijácký arzenál - chapadla s přísavkami a ostrými hákovitými drápy slouží právě při bojích s vorvani, jejich hlavními predátory. A vorvaní kůže jim musí odolat. Proto je tak silná.
Myška bodlinatka africká má jednu z nejtenčích kůží v živočišné říši. Tento nenápadný malý hlodavec má ale také nejpřekvapivější vlastnost v celé přírodě. Křehká pokožka bodlinatky africké má velké množství vlasových váčků, což jsou dutiny, které obsahují chlupy. Proto tkáň pokožky příliš pevně nedrží a snadno se může poškodit. Odtrhnout část pokožky bodlinatky je o víc než 70 % snadnější než u běžných myší.
A to přinejmenším znamená, že bodlinatky musí být stále ve střehu před predátory. Pokud by mušky nějaký lapil drápky, rychle by se jí celá kůže sloupla. Naštěstí je bodlinatka mistryní v regeneraci. Může si obnovit pokožku, vlasové váčky, potní žlázky i chrupavku během pár dní, aniž by jí zůstaly nějaké jizvy. Jakákoliv rána, kterou utrží, se během jednoho dne zacelí o 64 %. Odtržení kůže proto bodlinatku netrápí ani v nejmenším.
Rychlá regenerace kůže vyzdvihla bodlinatku africkou na jedno z předních míst ve vědeckých laboratořích. Co kdybychom se od malé myšky naučili, aby nám poraněná kůže dorůstala stejně rychle?
V Africe je pořádně horko. Zatímco hroši jsou ve vodě a sloni se pokrývají blátem, aby se zchladili, žirafy takovou možnost nemají. Často kvůli výšce nemohou ani postávat ve stínu stromů. Tak jak se chladí? Pomocí kůže! Žirafy se stejně jako velbloudi nepotí. Mohly by, ale nechtějí. Zadržovat vodu v těle je pro ně velmi důležité. Vždyť se musí při pití ohýbat z výšky až 5,5 metru, navíc do vody, která je často zamořená krokodýly. A tak si žirafy raději zvýší samy tělesnou teplotu o 3 až 10 stupňů. Když mají teplotu vyší než okolí, nemusí se potit.
Nějak se ale musejí chladit, jinak by se na slunci uškvařily. A proto mají skvrny. Slouží jim nejen jako mimikry, ale i jako "termální okna". Žirafy mají kolem každé skvrny velkou krevní cévu a pod ní důmyslný systém menších cév. Jsou schopné poslat spousty teplé krve ke skvrnám, které si poradí s horkem lépe, protože jsou tmavé. Pak se snaží najít trochu vánku a stínu, kde by teplo ze skrvn dostaly snadněji z těla. Opravdu chytrý air-condition.
Jak známo, některé druhy chameleonů nemění barvu kvůli ochraně před predátory, ale kvůli komunikaci se svými druhy a regulování teploty. Nedávné výzkumy chameleona Bradypodion taeniabronchum, nejvzáčnějšího na světě, ukázaly, že tito ohrožení živočichové jsou daleko vychytralejší, než si vědci doposud mysleli. Pokud se blíží hladový predátor, nezmění bavu třeba jen do zelena, aby splynuli s trávou a doufali v milost boží. Oni mění barvy i vzory kůže podle toho, jaký predátor se blíží.
Vědci vypozorovali, že když se v okolí tohoto chameleona objeví pták ťuhýk afrotropický změní barvu i vzory na kůži, které velmi přesně kopírují prostředí, kde se zrovna nachází. Jistě dělá dobře. Ťuhíci si svou kořist napichují na trny stromů a odsoudí ji tak k pomalé kruté smrti. Ale když se někde poblíž tohoto chameleona plíží had bojga africká, příliš se nenamáhá a okolí nabodobí jen lehce. Vědci přišli na to, že je přesto před bojgou lépe chráněn, než když se perfektně "přestrojí" před ťuhýkem. Jak je to možné? Bojga má totiž na rozdíl od ťuhýka velmi slabý zrak.
S krokodýly nejsou žádné žerty, a když se rozparádí, dokážou být pro člověka hodně nebezpeční. Pro boj jsou dobře vybaveni, jejich kůže připomíná brnění. Je pověstná svou pevností a kvalitou a patří k nejtvrdším kůžím živočichů na Zemi. I proto je vyhledávaná na výrobu bot a kabelek. Zároveň je také neuvěřitelně citlivá. Na rozdíl od jiných zvířat mají krokodýli v kůži překvapivě velké množství senzorů.
Jen kůže na jejich tlamě je citlivější na dotek a vibrace než lidské konečky prstů. Patří vůbec k nejcitlivějším v celé živočišné říši. Pomocí hrbolků na kůži kolem čelisti, které pokračují po stranách těla, mohou krokodýli vycítit nejjemnější vlnky a šumy ve vodě, kde se pohybují. Doslova cítí vše, co se kolem nich děje. Například na dálku vycítí v řece plavat hledanou kořist. Nebo člověka. Krokodýli mají také mnoho senzorů v tlamě a kolem zubů.
Rodinka hlavonožců se dokáže přizpůsobit životnímu prostředí několika neuvěřitelnými způsoby, ale nejúžasnější z nich jsou proměny jejich kůže. Mnoho hlavonožců si může zcela proměnit kůži tak, aby perfektně kopírovala podmořské prostředí v místě, kde se nacházejí. A to nemluvíme jen o barvě, ale také o struktuře a vzorech kůže. Žádný z živočichů neumí takové mimikry jako hlavonožci, kteří dokážou doslova zmizet v určitém prostředí tím, že s ním zcela splynou.
Pro vědce je stále tajemstvím, jak to dělají. Samozřejmě už vědí o základních mechanismech, jak mohou hlavonožci měnit barvu a vzor kůže, ale to je ta lehčí část přizpůsobení okolí. Otázka je, jak je možné, že vědí, jak přesně vypadá jejich okolí, když vidí jen černobíle? Jak mohou chobotnice a sépie poznat barvy, které je obklopují a dokonale je napodobit, když jsou barvoslepé? Je to záhada, ale nové výzkumy už jsou jí na stopě. Je velmi pravděpodobné, že hlavonožci vidí kůží.
Jak je to možné? Každé oko v živočišné říši včetně člověka má bílkovinu opsin, jehož pomocí zachytává světlo. Chobotnice a sépie ho také mají v oku, ale navíc ho mají i v kůži. A pokud mají světločivné buňky po celém těle, může to vysvětlovat, proč se dokážou tak perfektně přizpůsobit okolí. Pokud díky kůži vidí všechno kolem, trefí se jejich mimikry i do vzorů a barev.
Ačkoliv to zní zvláštně, pomocí kůže vidí zřejmě i ježovky, ostnokožci kulovitého tvaru, lidově zvaní mořští ježci.
Moloch žije v australských pouštích, kde si ho nikdo nesplete, protože je celý pokryt zvláštními ostny a kožními růžky. Vypadá hrozivě, ale je to jen malá ještěrka, která se živí mravenci. Aby přežil v nehostinném prostředí pouště, naučil se různé mimikry. Nejzajímavější je ale způsob, jakým pije. Moloch může pít z nohou nebo z kterékoli části svého těla, protože k tomu má přizpůsobenou kůži. A to je v poušti k nezaplacení.
Molochova popraskaná a rozeklaná kůže je pokryta miniaturními vráskami, které jsou vytvořeny tak, aby odpuzovaly vodu směrem nahoru a tím ji pomalu dopravovaly do molochovy tlamy. Je to podobné, jako když ponoříte růžek papírového ručníku do vody. Voda se do něj vsákne a vzlíná vzhůru, evidentně proti zákonu gravitace. To samé se děje s kůží molocha, která využívá jev zvaný kapilární elevace. To je schopnost kapalin vzlínat vzhůru díky molekulové interakci. Nakonec si moloch vodu, která mu dorazí až do "kapes" na obličeji, dopraví pohybem čelistí nebo jazyka přímo do tlamy.
Co vyrazit na rande do zoo? Nádhernou naleznete v Praze, další v Liberci a nebo v Hradci Králové.
Zdroj: http://listverse.com
[ivi]