Pozor, ženy útočí!

Je-li řeč o násilí, nebo dokonce vraždě, jako pachatel se nám obvykle vybaví muž. Podle statistik kriminality to tak skutečně bývá. Nicméně přibližně deset procent závažných násilnických činů spáchají ženy a jejich obětí jsou většinou ti nejbližší - partner a děti. Takže přehlížet, zlehčovat nebo zametat téma ženského násilí pod koberec rozhodně není na místě.

Noblesní, asi pětašedesátiletá dáma s výbornou pověstí. Vlídá, přátelská, starostlivá. Vzorně vychovala čtyři děti, sousedům vždycky ochotně pomohla, její solidnosti a odpovědnosti si cenili i dřívější zaměstnavatelé. Její případ vstoupil do dějin kriminologie pod označením Borůvková Maruška. Ta hodná paní totiž v průběhu tří desítek let připravila o život manžela a další tři muže ze sousedství, s nimiž navázala bližští vztah. 

Postupně je všechny tak mistrně otrávila jedem, který zamíchala do pudinku, že přivolaný lékař vždy konstatoval přirozenou smrt. Jed propůjčil pudinku modré zbarvení, proto označení "borůvková". Na stará kolena nejspíš už polevila ve své obezřetnosti a jednou v telefonickém rozhovoru se svojí snachou vyslovila zvláštní výhružku: Buď to uděláš tak, jak chci já, nebo skončíš jako ti čtyři předtím. 

Snaše to vrtalo hlavou. Věděla, že v okolí tchyně zemřeli čtyři muži, i když lékař potvrdil přirozené úmrtí. Když si to spojila s výhružkou v telefonu, šla se raději poradit s advokátem. A ten usoudil, že informace by v každém případě měla skončit u policie. Následovalo vyšetřování a exhumace těl vedla jednoznačně k závěru, že muži byli otráveni. Jednalo se o kauzu sériové vražedkyně, která zaměstnávala ve druhé polovině dvacátého století rakouské kriminalisty a dodnes slouží jako jeden z mnoha podkladů pro výzkum specifik ženské násilné kriminality.

Jaké ženy útočí?

Otevřenou agresi u mužů často spojujeme s vlivem testosteronu. Je to sice zjednodušené, ale už sám fakt, že podstatně víc násilných trestných činů páchají muži (a častěji mladší než staříci) napovídá, že biologický základ tu určitý podíl má. Proč ale sahají k otevřenému násilí ženy? Existuje typologie žen, které jsou takových činů schopné? Pokusy o vysvětlení zastupují známou triádu kriminologických teorií: biologické výklady, teorie psychologické a sociologické. 

Příčiny konkrétních činů mohou být jiné příběh od příběhu, podobně jako u mužů tu nakonec převahují multifaktorové okolnosti. Nicméně určité typologie existují. 

Zoufalé vražedkyně

Představte si ženu, která žije v neuspokojivém vztahu, je dlouhodobě ponižovaná, ignorovaná, možná je obětí i nějaké podoby domácího násilí. Možná je na partnertovi určitým způsobem závislá. Celý komplikovaný vztah plný lásky a nenávisti se zacyklí a kulminuje do stadia, kdy má žena pocit, že už není řešení. Cítí se bezmocná, možná zdrcená tím, že ji partner už nemá rád. V tomto koktejlu pocitů najednou přijde nějaký akutní podnět - a žena partnera napadne. 

Násilí, k němuž se zoufalé ženy uchýlí, nemusí vždy končit dokonanou vraždou. U žen bývá násilné chování často jen zoufalým pokusem o komunikaci a emocionální kontakt se svým protějškem. Jednou z nejčastějších příčin násilného chování v dospělosti je možná špatný vzor z původní rodiny. Pokud jsme sami vystaveni násilí nebo jsme přihlíželi násilí mezi rodiči, zvyšuje se riziko podobného chování velmi výrazně. Stejně tak neúplná či nefunkční rodina je rizikovým faktorem.

Ženy mohou sáhnout k násilí v situaci, kdy jsou frustrované nezájmem ze strany partnera. Také žárlivost může sehrát svou roli. 

Výměna rolí: z oběti pachatelkou

V těchto případech bývá žena dlouhodobě vystavená těžkému domácímu násilí. Soužití s mužem tyranem dospěje po určité době do bodu zlomu. Dojde k vyhrocení situace, žena má pocit, že už nemůže dál, cítí se tak ohrožená a "zahnaná do kouta", že sama zaútočí - přejde z role oběti do role pachatele. Jedním z nejslavnějších případů takové výměny rolí je kauza Loreny Bobbittové z roku 1993. 

Bobbittová se cítila obětí sexistických způsobů manžela, tak se rozhodla s tímto utrpením skoncovat. Když se jednou v noci manžel vrátil domů a znásilnil ji, počkala, až usne. Pak vstala, vzala v kuchyni nůž, uřízla mu penis a zahodila ho nedaleko jejich domu. Zdravotníci, kteří přispěchali manželovi pomoc, úd našli a během devítihodinové operace ho zraněnému znovu přišili. Zajímavé však je, že tato dáma byla soudem osvobozena.

Soudci vzali v úvahu, že dlouhodobým týráním se dostala do stavu bezmoci a že šlo o určitý způsob sebeobrany psychicky traumatizované osoby. Statistiky pak ukazovaly, že 60 % Američanek jí velmi fandilo. 

V mnohých případech zoufalých žen i obětí, které zaútočily, sehraje roli silný vztek, frustrace nebo velká emocionální reakce, která ženy dovede až k vraždě. Některé se cítí poníženy nevěrou svého partnera, jiné naopak roky snášely násilí a zneužívání od svých mužů a čekaly na vhodný moment. Ženy obou zmíněných typů pak často bývají překvapené, čeho byly schopny, a v podstatě to berou jako něco cizího jejich osobnosti nebo povaze. 

Proto jsou také velmi ochotné pracovat na tom, aby takový způsob řešení tíživé životní situace nezopakovaly. Novější výsledky výzkumů, které prokazují, že osoby, které byly jednou ve vztahu týrané, si nutně znovu nevybírají tyrany, jak se často traduje. Ve skutečnosti podobný typ vztahu zopakuje jen 10 % obětí. Nejde tedy jen o osobnostní dispozice, které k sobě "nevyhnutelně" přitahují nevhodné partnery, ale daný jedinec má otevřené cesty k interakci i s jinými než násilnickými protějšky.

Dramatické vztahy, oboustranné násilí

Konflikty, hádky, vzájemná hrubost, slovní i fyzické potyčky, často i alkohol. V takto neutěšeném soužití se kdokoli z páru může stát jak pachatelem, tak obětí. 

Nájemnice

Další skupinu pachatelek tvoří ženy, které delegují vyřešení životní překážky v podobě současného nebo bývalého partnera na mužskou ruku - najmou si vraha. Ty už bývají mnohem tvrdší oříšek než zoufalé vražedkyně, které jsou ochotné na své nápravě pracovat.

Proč vražda? Rozvod nestačí?

Jaký měla motiv v úvodu zmíněná Borůvková Maruška? Motiv nebyl jednoznačně zjištěn, ale soud i znalkyně se přiklonily k úvaze, že pánové nevyhovovali jejím představám. Nesmíme si ale představovat, že se nějak vzpouzeli nebo kladli aktivní odpor. Spíše to vypadá, že z jejího pohledu už splnili svoji roli a začali jí v jejím životě připadat zbyteční. I v tomto případě byl důležitý finanční motiv - ze všech úmrtí měla pachatelka finanční prospěch. 

Bez zajímavosti nejsou ani detaily případu, zejména u první vraždy manžela, k níž došlo několik let po skončení války. V jejím průběhu byl manžel na frontě, pak se objevily zprávy, že je nezvěstný. Borůvková Maruška se naučila žít samostatně, musela se postarat o čtyři děti. Jenže jednoho dne se objevil ve dveřích a jí se už nechtělo vrátit se k patriarchálnímu způsobu soužití. Vadilo jí, že jí manžel mluví do toho, co a jak má dělat, kam má či nemá chodit, a měla dojem, že vyjednáváním se nový typ partnerského soužití nedá nastavit.

Tak situaci vyřešila tím, že manžela odstranila. Jistě tu spolupůsobily i osobnostní dispozice, které přispěly k tomu, že se postupně vyvinula jako sériová vražednice a další tři muže zlikvidovala kvůli finančnímu obohacení. Dnes by se zdálo mnohem jednodušší se s "nepotřebným" manželem prostě rozvést, případně se ještě někam daleko odstěhovat. Ani na té nejzapadlejší vísce už rozvedenou ženu nečeká sociální vyloučení.

Takže vraždy z těchto pohnutek by teoreticky měly vymizet. Jenže nevymizely... Snadnost rozvodu vede k druhému extrému - nepustit toho, kdo ode mě chce odejít. Tyhle snahy jsou provázené výbušnou směsicí pocitů lásky a nenávisti, výsledkem pak může být vražda milovaného a nenáviděného objektu v jedné figuře. I dneska působí klasická žárlivost a představa, že ani druhému nedopřeji štěstí, když já sám nebudu šťastný.

Anebo nemohu-li tě mít já, tak nikdo i když právě tento motiv bývá častější spíš u mužů. Zkrátka snadnost rozvodů napětí ve vztazích neuvolní. Vztahový kolaps je prožíván jako určitá prohra a ztráta. Dnes dorůstají generace, které se hůř vyrovnávají se stresy, jež patří do normálního života, protože mají pocit, že tohle si nezaslouží. A tak jsme i nadále svědky toho, že vztahových problémů, i těch velmi dramatických, neubývá.

Jak se liší mužské a ženské násilí

• Muž používá násilí, aby získal kontrolu a moc, kdežto žena tenduje k násilí, když ztrácí kontrolu.
• Muži chtějí svým násilným činem častěji hranice překročit, ženy chtějí hranice a limity dát.
• Žena kompenzuje nedostatek fyzické síly například tím, že silnější oběť nejprve paralyzuje, aby ji byla schovna zvládnout.
• Typická ženská logika je: žádný trestný čin - žádný pachatel.
• Ženy mohou být jako pachatelky kreativnější a odhodlanější.

A jestli vám chybí láska, najděte si svojí drahou polovičku. Je jedno jestli se chcete seznamovat v Praze, Plzni, Jihlavě, Ostravě, Hradce Králové nebo Příbrami.

Zdroj: https://eu.usatoday.com

[ivi]