Poraďte se s bylinářem

Snad jste letos nepromeškali hlavní sezonu sběru léčivek. Trhat každý rok můžete květy hluchavek, měsíčku lékařského, violky rolní a trojbarevné, třezalky tečkované, růže stolisté, bílé i svraskalé, listy černého rybízu, maliníku, jahodníku, ostružiníku, nať meduňky, máty, štírovníku růžkatého, šanty kočičí citronové, pelyňků brotanu, černobýlu, pontického, ožanky kalamandry, lesní a čpavé, tymiánu, mateřídoušky a dobromysli.

Vzdělávejte se na bylinkových vycházkách a kurzech. Sušte léčivky do zásoby nebo z nich vyrábějte tinktury. Pokud je chladnější počasí a po dešti, můžete ještě přesazovat sazenice bylinek, a to nejlépe navečer. Přes noc se rostliny totiž lépe uchytí a neuvadnou. Mezi nejvýznamnější léčivky letního slunovratu patří třezalky a pelyňky.

Třezalka tečkovaná

Hypericum perforatum

Vytrvalé bylině z čeledi třezalkovitých se říká krev svatého Jana. Na korunních plátcích květů má totiž černé žlázy, které obsahují červené barvivo. Roste hojně na slunných místech v nížinách na stráních, lukách, pastvinách, na okraji polí a lesních pasekách. Dorůstá výšky až 75 centimetrů, kvete od června do září. Sbírejte kvetoucí nať v noci nebo po ránu za suchého počasí, kdy není po dešti nebo až sejde rosa. Naši předkové moudře vypozorovali, že kolem letního slunovratu má třezalka největší účinek, což potvrdili vědcu z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně na základě výzkumů a srovnání sběru z jiného období.

Třezalka má širokospektrální působení a patří mezi nejdůležitější léčivky. Čistí krev, má antibiotické a protizánětlivé účinky. Pomáhá při poruchách trávení, žaludeční neuróze, žaludečních vředech, ovšem nejvíc působí při psychických problémech, jako jsou deprese, stravy úzkosti, neklid či panický strach. Léčivý účinek je pozvonlý, naplno třezalka zabírá až po týdenním užívání. Samotný květ pomáhá zejména koncem února nebo začátkem března, kdy trpíme nedostatkem slunce a s ním spojenými chmurami.

Třezalka v této době organismus prosvítí (tenhle pocit se nedá nijak popsat, musíte ho zažít na vlastní kůži), ale v létě ji není dobré užívat, protože zvyšuje citlivost na sluneční světlo. Kontraindikace jsou také při používání léků a po prodělané rakovině či podezření na rakovinu. Naopak při vnějším použití třezalky nejlépe ve formě oleje nejsou žádná omezení nutná.

Třezalka jako antidepresivum

V tomto případě se kombinuje 5 dílů květu třezalky, 3 díly listu meduňky, 3 díly listu šanty kočičí citronové, 2 díly květu vřesu a 1 díl kvetoucí nati dobromysli. Vše ve formě nálevu. Dvě čajové lžičky směsi zalijte 250 ml vařící vody, po 20 minutch vylouhování sceďte a pijte 2x denně - po ránu a před spaním.

Třezalkový olej

Hrst květů třezalky nasbíraných v létě zalijte kvalitním olivovým olejem a nechte za oknem, na které nejvíc svítí slunce, 5 až 7 týdnů macerovat.

Olej musí mít červenou barvu. Poté ho sceďte, nalijte do skleněné láhve a uložte do chladna. Třezalkový olej má úžasné účinky srovnatelné s drahým peruánským balzámem, hojí spáleniny, hmyzí kousnutí či štípnutí, pohmožděniny, zanícené rány, namožené svalstvo a po vsáknutí do kůže i některé bolesti zad.

Pelyněk černobýl

Artemisia Vulgaris

Vytrvalé bylině z čeledi hvězdicovitých (Asteraceae) se říká pás svatého Jana. Roste na zatravněných neudržovaných plochách na mezích, v příkopech, na skládkách a patří mezi nejhojněji se vyskytující plevele. Užívá se kvetoucí nať ve formě nálevu nebo květy ve formě prášku, a to v dávkování po polévkových lžících maximálně 2 lžíce 4x denně. Jednu čajovou lžičku natě černobýlu zalijte 200 ml vařící vody a nechte 20 minut vylouhovat. Pokud potřebujete zvýšit léčivý účinek, použijte minutový odvar v bílém víně.

Pelyněk pomáhá při trávicích potížích, tlumí křeče ve střevech, zmírňuje menstruační bolesti. Je účinný také při lehčích formách epilepsie. Tady se doporučuje směs s kvetoucí natí dobromysli a nezralými lusky měsíčnice vytrvalé. Pelyněk černobýl obsahuje stejně jako pelyněk pravý jedovatý thujon, ovšem v menším množství. Přesto ho užívejte jen krátkodobě. Květy a plody se občas používají ve formě prášku po těžkém jídle při oslavách, dají se také použít jako koření při přípravě tučných masitých pokrmů, jako je vepřová pečeně, kachna či husa.

Černobýl totiž zlepší jejich stravitelnost. Nať této byliny je vhodná ke koupelím namožených nohou a rukou. Koupel je vhodná před spaním a měla by trvat alespoň 15 minut. V našich krajích roste i pěkný pelyněk pravý, a to na jihu republiky na slunných místech. Užívá se ve formě nálevu. Pro velmi silné působení a velký obsah thujonu se doporučuje pouze 1 polévková lžíce. Podporuje tvorbu žaludečních šťáv a pomáhá při bolestech břicha nejrůznějšího původu. V zahradnictví je vhodný na postřiky proti přemnoženým živočisným škůdcům.

Minulost léčivých bylin

Že jsou léčivé byliny spojené se jmény slavných bylinářů a léčitelů, je celkem přirozené. Minulost řady z nich ovšem provázejí někdy dost nečekaná historická jména. Podívejme se na ty, která by vám neměla ujít.

Heřmánek a čaj pro Ludvíka Svobodu

Božena Kamenická vyprávěla, jak ji roku 1968 požádali, aby podle moči anonymně určila lék pro člověka postiženého škytavkou. Vyslovila tehdy název u nás běžně nedostupného francouzského přírodního prostředku.

"Pokud ho nemocný nedostane do dvou dnů, uškytá se" pronesla k tomu. Tím mužem byl armádní generál prezident Ludvík Svoboda, což ovšem netušila. Svůl lék obdržel včas. Už tehdy mu slavná "radnická bába" navíc sestavila posilující bylinnou směs, která ho podle pozdějšího svědectví PhDr. Oldřicha Janečka, CSc., držela mnoho let při životě. Tato směs, která se dnes rozšířila pod názvem Prezidentův čaj, posiluje organismus, působí na cévy a krevní oběh, prý bystří mysl, ale určitě snižuje cholesterol.

Její složení je následující: šípek plod, máta nať, meduňka nať, řebříček nať, truskavec nať, divizna květ, fenykl plod, kozlík kořen, přeslička nať, mateřídouška nať a heřmánek květ. Ten byl podle léčitelky naprosto nenahraditelný a sám o sobě má řadu způsobů využití. Doporučuje se pít každý den hrnek odvaru pro vyčištění lymfatických cest. Čaj z Prezidentovy směsi se připraví tak, že se polévková lžíce směsi vhodí do 300 ml studené vody, nechá se krátce přejít varem, poté čtvrt hodiny vyluhovat a nakonec se scedí. Pije se nejlépe večer před spaním.

Řebříček obecný: Achillova bylina

Rodové jméno Achillea pochází z řeckého Achilleios, jména hrdiny Achilla, který si u kentaura Chiróna osvojil znalost rostlin a před branami Tróje vyléčil řebříčkem zranění mýsijského krále Télefa. Od té doby se mu říká Achillova bylina. U nás je známý pod řadou dalších jmen, z nichž nejzajímavější jsou husí jazýček, zaječí chléb, kočičí ocas, myší chvůstek, ovčí žebro nebo polní cypriš. Český botanický název vznikl podle tvaru kdysi používaného druhu žebříčku s jediným prostředním ráhnem.

Léčivé síly řebříčku znali i Aztékové. Ve Florentském kodexu například stojí: "Jeho listy, jeho větévky jsou popelavě šedé a rozložité, zubovité jako list pily. Je to lék na kašel, lék pro všechny případy." Některé severoamerické indiánské kmeny užívaly řebříčkový čaj při nachlazení a kašli, při pohmožděninách, výronech a zduřeninách.

Mexičtí indiáni a bylináři si ho dodnes cení jako nervové tonikum a prostředek na čištění ran. Do Čech se s napoleonskými vojsky donesl její francouzský lidový název bylina vojáků. Byl oblíbenou léčivou bylinou Jiřího Janči a dnes je například součástí Jančových tablet C a IN. Řebříček obecný se ovšem uplatňuje i v moderní farmacii. Vzhledem k silně působícím složkám řebříčkových silic se ale nedoporučuje dlouhodobé užívání a překračování doporučených dávek.

Třapatovka: Bylina amerických prezidentů

V roce 1801 se osobním tajemníkem prezidenta Thomase Jeffersona stal kapitán Meriwether Lewis. Když Spojené státy koupily od Francouzů obrovské teritorium zvané Louisiana, začal prezident plánovat expedici napříč kontinentem. Lewis byl jmenován jejím vůdcem a jeho pobočníkem se stal William Clark. Do té doby nevídaný podnik, který se uskutečnil v letech 1804-1806, představil v závěrečné zprávě sto sedmdesát nových druhů léčivých bylin. Jednou z nich byla třapatovka nachová, u nás spíš známá jako třapatka, kterou medicínsky využívaly indiánské prérijní kmeny.

Dakotové sypali prášek z kořene do ran a intuitivně spoléhali na jeho antibiotické působení. Na rány přikládali i čerstvé pomačkané listy. Třapatku používali také při pobodání hmyzem, a dokonce hadím uštknutí. Indiáni oceňovali i celkové posilující vlastnosti této nádherné byliny a při lovech spojených s dlouhými pochody žvýkali její šťavnatý kořen. Tinkturu z ní užíval během bojů v americké občanské válce i Abraham Lincoln a poté, co farmakologové potvrdili dávné znalosti indiánů, se z ní stal vyhledávaný prostředek k posílení imunitního systému, u něhož nebyly zaznamenány žádné vedlejší účinky.

Pro svoje antibiotické vlastnosti a schopnost posilovat imunitu se ve velkém pěstuje k farmaceutickým účelům. Poslední výzkumy ukázaly, že chemické látky obsažené v jejím kořenu se často výrazně liší od těch, které se nacházejí v nadzemní části rostliny. Zatímco kořeny mají vyšší koncentraci esenciálních olejů, v nadzemní části je víc polysacharidů. Třapatková tinktura se připraví ze 100 gramů čerstvého kořene nebo ze 115 gramů čerstvých květů nebo ze 125 gramů čestvých listů, které se zalijí 500 mililitry čistého lihu o koncentraci 65 % a nechají se macerovat po dobu jednoho týdne při pokojové teplotě za občasného protřepání.

Preventivně se užívá jedna čajová lžička tinktury ráno nalačno, jinak třikrát a v těžších případech nachlazení až pětkrát denně.

V každém větším městě, v obchodě se zdravou výživou, budou tyto byliny určitě v nabídce. Můžete se porozhlédnout v Praze, v Plzni, ale i třeba Olomouci nebo Jihlavě.

[ivi]