Domů

Seznamovací dotazník

Rychloseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Peru: země plná rozmanitostí a protikladů

13.srpen 2017
Peru: země plná rozmanitostí a protikladů

Peru dokáže být na jednom místě starodávné, na druhém moderní, někde tropické a někde horsky mrazivé. Oceán, hory, prales i poušť. To vše a mnohem více v sobě tato krásná země skýtá. Peru je velmi rozlehlé a není místem, jehož objevování byste uspokojili jedinou návštěvou. My jsme během jednoho měsíce stihli shlédnout kousek Limy, Cusco, Machu Picchu a celý výlet završili dvoutýdenním pobytem v prostředí amazonského deštného pralesa.

Peru je po Brazílii a Argentině třetí největší zemí v Jižní Americe a je domovem více než 30 milionům lidí. Celkem polovinu peruánské populace tvoří původní obyvatelé, nejčastěji z andského kmene Kečua či Aymará z jižních And. Není proto divu, že úředním jazykem v Peru je kromě španělštiny právě také kečuánština a ajmarština. V oblasti Amazonie navíc dodnes žijí různorodé etnické komunity hovořící vlastními jazyky, z nichž několik málo kmenů zůstává ještě nekontaktovaných. Na celém území Peru tak existuje velká jazyková rozmanitost, vyskytuje se zde celkem 43 původních jazyků.

Šedá Lima

Peru je vysoce rozmanitá země. Z geografického a klimatického hlediska lze zemi rozdělit na tři regiony: pobřeží, vrchovinu a deštný prales. Pobřežní region je lemován vodami Tichého oceánu a tvoří jej pouště, široké pláže i úrodná údolí, která jsou zavlažována řekami tekoucími z And. Co se týče plochy, je tento region ze všech nejmenší, avšak žije zde více než polovina peruánské populace. Severní část pobřeží je slunečná téměř po celý rok, zatímco ve střední a jižní části se střídá období léta (listopad - březen) a zimy (duben - říjen). V létě teploty dosahují běžně ke 30 °C, v zimě je vysoká vlhkost a na obloze se tvoří hustá mlha.

V pobřežním regionu se nachází mimo jiné i hlavní město Lima. Žije zde skoro třetina všech obyvatel Peru, jedná se tedy o téměř 10 milionové město. Velké množství lidí však bydlí ve slumech na předměstích Limy. Ve čtvrti Miraflores (jedné z tzv. lepších) jsou ulice plné aut, motocyklů, lidí a na každém druhém rohu se na štítu budovy blýská nápis Casino. Vzhledem k počtu aut zde doprava neplyne vždy hladce a cesta na/z mezinárodního letiště může zabrat klidně i 2 hodiny. Jelikož nejsem žádným milovníkem měst, atmosféru Limy (toho kousku, který jsem z ní viděla) bych vystihla jedním slovem: šedivá

Vysokohorské Cusco

Pro cestování po Peru na delší vzdálenosti je nejjednodušší, nejrychlejší a nejpohodlnější využít síť vnitrostátních leteckých linek. Z Limy se tak za hodinu dostanete do horského regionu, kterému dominuje pohoří And s nejvyšší horou Huascarán (6768 m). V andské oblasti se střídají dvě roční období, kdy od dubna do října vládne léto - slunečné dny, ale chladné noci a malé množství srážek. Od listopadu přichází doba zimy, kdy prší velmi hustě a vydatně. Celkově v této horské oblasti Peru panují velké rozdíly mezi denní a noční teplotou, kdy přes den může být např. 24°C a v noci -3°C.

Náměstí Plaza de Armas v Cuscu

Jako svou cílovou destinaci v regionu vrchoviny jsme zvolili město Cusco na jihu Peru. Historické město, v dobách Inků hlavní centrum jejich říše, se nachází v nadmořské výšce 3400 m. O této hodnotě jsme nejdříve nevěděli, ale rozhodně jsme ji cítili, když jsme se, nesouce jen lehký nákup, plazili hlemýždí rychlostí do velmi mírného kopce a museli se během krátké cesty nejméně dvakrát zastavit, sednout si a rozdýchat se. Po příjezdu do ubytování jsme byli vroucně přivítáni majitelkou, Kečuánkou, která nás objala, nabídla Maté de Coca (čaj z koky) a nechala nás cítit se u ní jako doma. 

Impozantní Machu Picchu

Cusco je perfektním výchozím bodem pro mnoho výletů po starodávných inckých památkách, kterých je v okolí nespočet. My jsme zvolili jeden z nových sedmi divů světa - Machu Picchu, které je od Cusca vzdáleno asi 110 km severozápadním směrem. Machu Picchu v překladu z kečuánštiny znamená doslova Stará hora. Jde o ruiny starého inckého města vybudovaného na horském sedle právě v blízkosti hory Machu Picchu, po které nese svůj název. Město ve velikosti asi 5 km2 se rozkládá v průměrné výšce 2500 m n. m. a je obklopeno chrámy, terasami a vodními kanály. Říká se, že město bylo postaveno asi v 15. století na popud inckého vládce jménem Pachacutec. 

Cesta z Cusca na Machu Picchu byla velmi dobrodružná. Mikrobus nás vezl po úzkých cestách obtáčejících hory a my si chvílemi užívali krásné pohledy do propastně hlubokého údolí s divokou řekou jím protékající a chvílemi se snažili (více či méně úspěšně), aby nás nepřemohla cestovní nevolnost. Asi po 6 hodinách jsme dorazili do turistického výchozího bodu pro cestu do vesničky Aquas Calientes, která se nachází pod Machu Picchu. Pěší trasa vedla po vlakových kolejích, během našeho putování se nad horami objevila zářivá duha, jako by nás chtěla povzbudit na naší cestě. A tak jsme unaveni po 3 hodinách dorazili do Aquas Calientes, kde jsme složili sebe a bagáž v jednom z hostelů a nabírali síly na druhý den. 

Ráno jsme se po zralé úvaze rozhodli vyměnit pěší výstup na Machu Picchu za autobusovou variantu. Cestou nic nenasvědčovalo tomu, že by na vrcholu cesty mělo něco být, v žádné ze zatáček jsme nezahlédli ani kousek onoho starodávného města Inků. Dobře ukryté Machu Picchu se před námi rozprostřelo až když jsme po 15 minutách vystoupili z autobusu a prošli hlavním vstupem. O to to byl však impozantnější pohled. Pohled do minulosti. To, co se ve skutečnosti v tomto kamenném městě odehrávalo, k čemu sloužili jeho jednotlivé části a zda bylo Inky opuštěno záměrně či nedobrovolně nám těžko sdělí historici či archeologové. Věty, které zde pronášejí průvodci nejsou nic jiného než domněnky a teorie

Machu Picchu

Jak dobrodružně náš výlet na Machu Picchu začal, v podobném duchu se nesl i jeho závěr. Rozhodli jsme se, že namísto tříhodinové pěší cesty zpět po kolejích zvolíme 30 minutovou cestu vlakem, který nás dopraví k čekajícímu mikrobusu. Z Machu Picchu jsme se vydali pěšky dolů po klikatící se pěšině, ale cesta se najednou začala zdát delší než jsme předpokládali. Pár sekund po tom, co jsme si oddychli, že vlak krásně stihneme, nám paní u pokladny sdělila, že nám 10 minut před odjezdem vlaku už nemůže prodat lístek. Divokou zpáteční cestu mikrobusem jsme tedy již neabsolvovali, zato jsme si dopřáli jízdu vlakovou soupravou Inca Rail zpět do Cusca, což byl také zážitek. Služby poskytované ve vlaku odpovídaly spíše těm, které známe z letadel - stevardi projíždějící uličkou s vozíkem podávali občerstvení a nápoje, nechyběl prodej na způsob duty free i s módní přehlídkou a na závěr ukázka peruánských lidových tanců! Co dodat, za zvuk skřípějících brzd zastavujícího vlaku jsme byli velmi vděční.

Panenský deštný prales

Největší plochu Peru, téměř 60 %, pokrývá amazonský deštný prales. Klima je zde tropické s vysokou vlhkostí vzduchu. Také zde se rozlišují dvě roční období, kdy od listopadu do března je tato oblast zalívána hustými a častými dešti, na rozdíl od druhé části roku, kdy bývá převážně sucho. Nicméně vzduch je velmi vlhký po celý rok - stránky knih se kroutí, mokré ručníky nikdy úplně nedoschnou a pokud nemáte oblečení v igelitovém vaku, navlhne vám, což na místě ani nepoznáte. Všimnete si toho, až když začnete vybalovat doma kufr a všechno dáváte sušit. Nic z toho vám ale na tak nádherném místě vůbec nevadí, jste totiž v amazonském ráji.

Už samotná cesta do pralesa je fascinující. Se všemi zavazadly a zásobami potravin a vody plujeme po nekonečně široké řece. Kdesi v hloubce pod námi možná proplouvá anakonda nebo kajman. Když mi někdo řekne, že cesta lodí trvala hodinu a půl, nemůžu věřit, přišlo mi to totiž jako 20 minut. Po vylodění už prales začíná intenzivně působit na všechny naše smysly. Silně nás vtáhne do své atmosféry, do svého energetického pole. Slyšíme asi tak tisíce zvuků najednou a je to opravdový koncert přírody! Cikády, cvrčci a kobylky třouce své nožičky jednu o druhou, bzukot nejrůznějších druhů hmyzu, zpěv ptáků a další zvuky, které ani nejsme schopni identifikovat a přiřadit je k jejich původci. Tyto zvukové lázně neustávají ani v noci, jen se tak trochu promění, některé zvuky zmizí, jiné přibudou nebo zesílí. 

Cesta po řece do amazonského pralesa

Procházíme se pralesem s vtipnými síťkami proti komárům na hlavách a pozorujeme nádherné, vysoké a staré stromy. Téměř každý druh rostliny zde je léčivý. Revmatismus, cukrovka, rakovina - s tím vším a mnohým dalším si prý zdejší studnice léčivek dokáže poradit. Na ostrov opic jedeme nakrmit ovocem skupinu kapucínů, kteří zde byli vysazeni a vydáváme se také na procházku ke gigantickému pralesnímu stromu, jehož kmen by společně neobjalo asi ani dvacet lidí. Čas strávený v amazonském pralese je plný harmonie, ranní jógy a odpoledních meditací. Na čerstvé tropické ovoce k snídani přímo ze stromu a na zdejší silné léčivé energie budeme doma ještě dlouho vzpomínat. Ale jak jsem již řekla, množství peruánských krás se nedá pojmout během jedné návštěvy, proto se asi s Peru neloučíme na dlouho. 

Zajímá vás cestování? Zjistěte, zda i na seznamte.se najdete někoho se stejným koníčkem a vyražte spolu na tu svou cestu. 

Zdroje

Demografické a geografické údaje - Peru travel. Zdroj obrázků: archiv autorky a shutterstock.com.

[mon]

Sdílejte tento článek na: