Slavný dramatik Oscar Wilde prohlásil: "Ženy jsou na to, abychom je milovali, ne na to, abychom je chápali," čímž správně vystihl, že porozumět ženám je pro muže tak zapeklitou věcí a že snazší než je chápat, je milovat ženy prostě takové, jaké jsou. S čím si mužské protějšky, které tuto tezi ještě neodhalily, lámou hlavu?
Muži naprosto nechápou, co ženy s kamarádkami pořád probírají, navíc jak zvládnou vícekolejný provoz, při kterém jsou schopny udržet čtyři zdánlivě nesouvisející témata. Šílený tok informací je pro muže nejen nepochopitelný, ale taky nesnesitelný. Nesnášejí nekonečné telefonáty o ničem (zdánlivě o ničem!), průtok smsek, mate je, že když jde žena na kafe s kamarádkou a vrátí se za čtyři hodiny, jsou schopné si hned zavolat a za hodinu končí telefonát slovy "já už musím jít, dopovídáme si to příště".
Pro drtivou většinu mužů je komunikace nutné zlo, které musí ustát, aby mohli sdělit nezbytná základní fakta a informace. A když už se třeba společenské zdvořilostní konverzaci nemohou vyhnout (ačkoli se o to některý marně pokusil úprkem na záchod), volí zásadně neutrální témata, a jakmile je to možné, s úlevou přenechají konverzace svému štěbetajícímu protějšku.
Muž nechápe, proč, když přijde žena z práce v krajně mizerné náladě, na jeho zdvořilý dotaz, co se děje, bude trvat na tom, že o nic nejde. Když se muž zeptá, jestli by jí vadilo, že odejde s kamarády na týden na hory, žena rozhodně popře, že by jí to vadilo, ale po návratu s ním tři dny nepromluví. Proč, když rozbil starožitný talíř po babičce, žena prohlásí, že se nic nestalo, ona na věcech nebazíruje, a pak se rozbrečí... A když se jí zeptá, proč, proboha, pořád říká něco jiného, než si myslí, tak to vehementně popře? Proč neřekne rovnou, co se děje, a neuvádí nebohého muže v neustálý zmatek?
Protože ženy dobře vědí, že některé pravdy muži snášejí těžko, ačkoli tvrdí opak. Mizernou náladu z práce je muž schopen si ve své vztahovačnosti přeložit do "za všechno můžeš ty" a žena ví, že i když se mu svěří, stejně ji nebude poslouchat. Velmi jí vadí, že jede s kamarády z mokré čtvrti na hory, ale kdyby to řekla, bude za semetriku, která ho doma drží pod pantoflem. Rozbitý talíř po babičce ji strašně mrzí, byla to památka, ale nechce se kvůli tomu rozčílit, vynadat mu a vypadat jako puťka, která vyvádí kvůli talíři.
Ve všech bodech se žena snažila vyhnout hádce, která by pravděpodobně následovala. Vše pro domácí klid a štěstí...
Kauza nová pračka: proč chce žena vědět, který den ji přivezou, v kolik hodin přesně ji přivezou, kdo ji zapojí, vysvětlí jí, jak funguje, kam má volat, kdyby nefungovala, jak dlouho bude v záruce... Proč to všechno? Z mužova pohledu jde o naprosto nekomplikovanou záležitost: mají objednanou pračku, teď někdy ji přivezou. Zapojí ji někdo od nich nebo on, všechno ostatní je v návodu. Muž nechápe, proč žena má na dodávku pračky propracovaný itinerář, hlavně když ta stará pořád funguje, takže není co řešit.
Proč žena všechno plánuje ostošest, když se to dá krásně zvládnout metodou "až to bude, tak to bude"?
Žena chce vědět, kdy přesně a v kolik hodin pračku přivezou, protože už se jí stalo, že objednané zboží dorazilo, když nebyl nikdo doma a situace se tím značně zkomplikovala. Pračku by měla ráda zapojenou od servisního technika, protože jeho práci lze na rozdíl od té mužovy bez hádky revidovat, a navíc mužovy výkony v domácnosti se odehrávají převážně s nežádoucí prodlevou (nebo vůbec), zatímco servisní technik pračku zapojí hned a hotovo. Spěchá na to, protože patnáct let stará pračka sice zatím pere, ale vypadá, že se co chvíli rozloží na prvočinitele.
Jenomže muž je orientován vizuálně, chce to, co vidí, a pozůstatky pravěkého člověka jsou na něm jasně patrné - sníst - ham ham!, takže manželčiným složitým častoprostorovým konstrukcím nerozumí. Vidí pračku: vždyť pere, tak co, a manželčino "co kdyby" nechápe.
Ženina věta "nemám co na sebe" vrhá muže do zoufalství. To přece nemůže myslet vážně? Skříň a asi dvacet zásuvek má narvané oblečením, má tři sukně a těch šatů! To on si vystačí s mnohem skromnější garderobou a nové oblečení si kupuje, až když to staré doslouží. Na co žena potřebuje nový zimní kabát, když ještě může donosit ten, co měla, když se seznámili? Muž smutně dumá nad tím, jak si žena neváží věcí a chce pořád nové oblečení, zatímco vyťukává její číslo na nejnovějším typu svého fungl nového mobilu.
Existují samozřejmě ženy, které nové věci nevyžadují, dokud neunosí ty staré. Takové skromné konvalinky ve skříních sice nezaberou moc místa a jsou finančně nenáročné a jejich muž jim nenáročnost, zvlášť tu finanční, možná schvaluje, ale velmi rád se otočí, případně něco víc, za ženou hezky ustrojenou a patřičně náročnější. Ačkoli nemusí být žena "nemám co na sebe" módní maniak, přece jen se už kvůli své důstojnosti snaží s vrtkavou módou držet krok. Navíc pánským kruhům je většinou srdečně jedno, že pán chodí pět let ve stejném svetru, jenomže dámské kruhy fungují docela jinak a starého svetru si bděle všimnou.
Mezi pohlavími jsou neoddiskutovatelné rozdíly, přeneseně i doslova. Muži obecně mají rádi sex, a to tak, že velmi, což samozřejmě nelze tvrdit plošně, existují i výjimky, o ženách lze tvrdit to samé. Mužská chuť a připravenost k hrátkám samozřejmě závisí na věku, prostředí, kultuře a situaci, ale vše nasvědčuje tomu, že, "chlapi to chtěj a furt". Mohlo by to být způsobeno tím, že pro muže je sex většinou odreagováním, uvolněním stresu a příjemnou vzrušující hrou, po které se krásně spí - no, kdo by o tohle nestál.
Muži tudíž nejde na rozum, proč se žena něčemu tak snadnému a přirozenému brání, dělá drahoty a má spoustu výmluv. A když už jí pracně ukecá a na sex dojde, místo příjemného spaní "po tom" chce žena ještě něco rozebírat?
Ženy vnímají sex víc jako prostředek intimního sblížení, z čehož vyplývá, že je pro dámu těžké se třeba při partnerských problémech nebo po dni plném práce, shonu v domácnosti a vyzvedávání dětí uvolnit při sexuálních hrátkách (ačkoli hodit všechny starosti za hlavu, vypnout mozek a odreagovat se sexem není vůbec špatné, ovšem ne každá žena je toho schopna...).
Pokud není muž profesionální zloděj, dámskou kabelku považuje za nepochopitelný nebezpečný předmět. Kabelka je zásadně málo prostorná, nepraktická, plná zbytečných krámů, musí se přehazovat z ruky do ruky nebo z ramene na rameno - proč? Proč ženy nenosí raději batoh, ruce by měly volné. Když náhodou nastane hrůzyplná situace a muž se z kabelky pokusí něco vylovit, vytáhne změť papírových kapesníčků, náplastí, vizitek, hřebínek, rozsypané drobné mince, obal od bonbonu, rtěnku...
Zatímco on si vystačí s kapsami na klíče, peníze a mobil a na větší akce vyráží s praktickým batohem v khaki barvě, ženy potřebují spousty kabelek, přesněji spousty naprosto nepraktických kabelek, aby mohly přesouvat binec serepetiček z jedné do druhé.
Zatímco muž si vystačí s kapsami, případně s batohem v khaki barvě, žena hodna toho jména potřebuje kabelky. A když to má nějak vypadat, kabelka by měla ladit se stylem oblečení a barvou obuvi, a to se ekvivalentem khaki batohu v podobě khaki kabelky zamáznout nedá, ženy potřebují kabelek víc. Boty a kabelka jsou vizitkou dámy, ačkoli i ty si občas hodí na záda batoh.
Nesmrtelná klasika. Vyráží se do společnosti. Muž už drahnou dobu nachystán přešlapuje u dveří a nemůže pochopit, proč žena není schopna převléct se z domácího oděvu do společenského, což je otázka pěti minut. On shodil svůj letitý svetr a hodil na sebe košili, bez dlouhého rozhodování na sebe hodil kalhoty do společnosti a obul si boty. Sako má jen jedno, což je jeho přednost -žena ho nemusí vybírat. Muž nechápe, co jí tak trvá. Proč není nachystaná?
To, že ženám příprava dlouho trvá, je, až na výjimky, činorodá chiméra. Make-up i vlasy žena dokáže díky rutině zvládnout v mžiku a obléct se by trvalo také chvilku, kdyby ovšem někdo garderobu nejdřív vybral a schválil. Kdyby měl ten dobrý člověk, se kterým vyráží žena do společnosti, zvládnout byť jen polovinu neviditelných maličkostí, které zvládne ona, do společnosti se dostanou kolem půlnoci, nebo vůbec. Možná by se žena vypravila rychleji, kdyby nemusela ze země posbírat morké ručníky, naházet prádlo do pračky a nezapomenout je po návratu přendat do sušičky, vysvětlit osobě hlídající děti, kde co najde, co a jak má ohřát k večeři, jak se pouští televize a předat příslušné pokyny, aby dítka i osobu hlídající našla po návratu spící a živé.
A muž mezitím přešlapuje u dveří a prostě to nechápe.
Stále hledáte partnera? A stále se nedaří? Zkuste vědecký seznamovací dotazník.
[ivi]