Děti moderní společnosti umí obsluhovat DVD, rozumí počítačům, komunikují pomocí Facebooku a mobilu. Pohybovat se v otevřené přírodě a užívat si ji už ale nedokáží. Dnešní děti ztrácí s přírodou kontakt. Je jen na dospělých, zda vezmou děti ven a jaké hřiště jim do budoucna připraví.
Pohyb a pobyt v přírodě ovlivňuje příznivě celkový vývoj dítěte. Je však třeba mít na paměti, že i na přírodu si dítě musí zvyknout stejně jako na automobily a semafory. Akce v terénu je proto nutné přizpůsobit jednotlivým vývojovým etapám a hravě učit děti kousek po kousku všemu, co jim může přinést potěšení. Ne výkony, ale zábava a dobrodružství jsou hlavním motivem. Děti se nevydávají do terénu kvůli rodičům, ale naopak. Mentalita dítěte se nezajímá jakou vzdálenost ušlo, jak rychle dosáhlo cíle, jak vysoko vylezlo.
Úspěšnost rodinného výletu spočívá v radosti, kterou dítě objevováním prožívá a ve zkušenostech, které na výletu získá. K dětem je třeba přistupovat ohleduplně a nevkládat do nich vlastní nesplněné naděje. V jejich očích budete hrdinou, spíše když přibalíte lupu nebo dalekohled, než když je poženete se stopkami v ruce a s lamentováním na malou výkonnost. Jenom pak můžete získat fantastickou rodinnou zkušenost. Zde jsou tipy na to, jak udržet v dětech touhu po přírodě a jak se naučit chápat jejich potřeby.
Tak brzy, jak jen může, zvedá batole hlavu. V tu dobu se vám rozsvítí zelená a brzy můžete vyrazit do terénu s dítětem na zádech. V tomto věku dítěte to nebude nic světoborného, protože více času než chůzi věnujete přestávkám a budete se pohybovat maximálně v dolinách. Z lékařských poznatků vyplývá, že děti do dvou let věku není vhodné brát na horské túry a do lanovky. Takto malé děti nemají adaptační schopnosti vůči nedostatku kyslíku ve výškých od 2000 metrů, vyrovnávání tlaku ve středouší polykáním není ještě vyvinuté a může u nich dojít k bolestem v uších a zánětům středního ucha.
Jejich obranyschopnost vůči infekci je málo vyvinuta. Ve věku do jednoho roku, nejvíce mezi 2. a 4. měsícem, je v souvislosti s výškou zvýšené riziko syndromu náhlého úmrtí. V souvislosti s tímto problémem lékaři varují před polohou ve spánku tváří k podložce. Pro túry s takto malými dětmi byste měli plánovat výšlapy maximálně půldenní, zbytek dne by mělo dítě věnovat hraní a spánku.
Počítejte se ztrátou čtvrt hodiny na každou hodinu chůze. Jestliže je tedy trasa na 4 hodiny, připočtěte jednu další hodinu na přestávky. Nohám dítěte klimbajícím se ven z kokpitu je třeba ulevit, protože je vyvíjen tlak na nevyvinuté klouby. Dítě v sedačce v podstatě pomalu vychládá, myslete na to, že je třeba zateplit hlavu, nohy a ruce. Po dlouhém sezení je dítě podrážděné, pláče a nechce se už nést.
Kojencům stačí sice jenom mámin prs, ale také se umí nudit, když se nebude v sedačce dlouho nic dít. Vezměte sušené banánové odřezky pro batolata, kterým se mají prořezat zoubky. Zabaví se žužláním. Nebo přivěste na sedačku nějaká cingrlata, kterých si bude dítě všímat.
Batolata by neměla být umístěna doprostřed lodi, ale do přídě, kde jej má jeden z rodičů po ruce. Nezapomeňte vzít do lodi i nějaké menší hračky pro dítě. Připravte si v přídi kanoe "hnízdo" pro děcko. Až ho přestane bavit sedět vám na klíně či jinak, uložte ho prospat. Pro zbudování hnízda stačí upravit na správnou velikost karimatku a použít suchou vestu. Přes otevřenou příď přehoďte něco pro zastínění.
Lze podnikat krátké túry s četnými přestávkami a přibližovat prostředí hravou formou. Schopnost soustředit se a rozpoznat nebezpečí u něj ještě není vyvinuta, a proto byste se měli pohybovat lehkým terénem. Od 4 let můžete s dítětem nacvičovat koordinaci pohybu potřebnou do náročnějšího terénu.
Počítejte s tím, že dítě nebude brát ohled na drahé oblečení a zmaže se nebo si něco roztrhne. Nekárejte ho za to. Pokud to jako matka nemůžete psychicky unést, zůstaňte raději doma a s dětmi vyšlete otce.
Sladkosti patří k základnímu pracovnímu náčiní na túře s malými dětmi. Vysvětlete dítěti, že sladká radost čeká v cíli každé etapy, po kilometru, za půl hodiny nebo u dalšího jezera.
Dítě se unaví rychleji než dospělý, ale regenerace jeho sil je také rychlejší než u rodičů. Rozvrhněte proto túru tak, aby si na místě přestávky mohlo dítě hrát, dokud si sami neodpočinete, a neodpočívejte na hraně kaňonu, u peřejí, v hustém lese a všude tam, kde by byla dětská hra riziková.
Během túry s dětmi mluvte. Mají potřebu hovořit o všem, co během akce objevují. Pokud vás zradí vlastní nápady pro využití přírody o přestávkách, vezměte zábavu pro děti s sebou z domova - knihu, malování, barevný papír, apod.
Tam, kde najde dítě písek či bláto, bude zaručeně na hodiny zaměstnané. Vy zatím v klidu postavíte stan, uvaříte, atd. Pro výběr tábořiště platí stejná kritéria jako s menšími dětmi, navíc každému kvalitní karimatku a spacák o 3-5 stupňů teplejší, než by volil dospělý pro sebe.
Dítě objevuje kouzlo dobrodružství dosahováním blízkých cílů. Leze na stromy, oblézá balvany, cáká se ve vodě. Od 6 let si již uvědomuje nebezpečí, ale předvídat ho je schopné až v 9 letech. Od 8 let je schopné se soustředit po delší dobu, v 9 až 10 letech porozumí zásadám bezpečnosti a pokouší se jednat na základě vlastního uvědomění. Od 9 do 12 let věku je už schopno túry členitým terénem.
Rodinné výlety se pro dítě tohoto věku stávají fádními, potřebuji na výletě kamarády. Pozvěte na výlet další rodinu. Děti se zabaví samy se sebou a novými podněty a vy konečně z túry také něco máte. Dejte jim levný nebo jednorázový foťák, aby si výlet mohli samostatně zdokumentovat. Mějte je však stále na očích.
Ve 13 až 14 letech je u dítěte plně vyvinutá schopnost dlouhodobé koncentrace a abstraktního myšlení. Děti v tomto věku jsou připravené učit se vše potřebné pro pohyb a pobyt v přírodě. 14 let je vhodným věkem pro seznámení s terénem ledu, je to ideální věk pro začátek lezení.
V době dospívání mají děti mnohem více energie než vy a potřebují osobní prostor. Je-li to bezpečné, dovolte jim jít nezávisle na vás, vlastním tempem a domluvte si jen styčné body.
Vysvětlete jim, jak sbalit batoh, co potřebují na túru, jak použít kompas, mapu, podle čeho vybrat tábořiště, jak filtrovat vodu, které rostliny lze zařadit do jídelníčku a podobně. Učte je respektovat přírodu.
Tělesně jsou tyto děti schopné celodenní túry, ale to neznamená, že je to pro ně to nejlepší. I zde platí, že je vhodné počítat v rozvrhu túry s včasným zatábořením a nechat jim prostor pro zábavu.
Energetická spotřeba dospívajících dětí, obzváště chlapců a při fyzickém výkonu, je veliká.
Máte-li více než jednoho mládežníka nebo nemusíte nést stany na zádech, nechte je spát ve vlastním stanu. Zasvěťte je do tábornicích prací a dovedností. Bude to pro ně dobrodružství a budou mít i náležitý pocit uspokojení.
Zkuste si také turistiku ve dvou. Seznamte se s někým zajímavým a naplánujte si své první rande jako pěknou procházku.
Zdroj: https://indiahikes.com
[ivi]