Nemějte práci za nepřítele

Workoholici celého světa, zbystřete pozornost. Zvlášť na vás si brousí zuby syndrom vyhoření. Blížíte se každý den do práce s nepříjemným pocitem, že vám v břiše létají motýli? Otevíráte dveře do kanceláře s tím, že je před vámi další zbytečně zmařený den? Snažíte se prokrastinovat co největší část pracovní doby? A když už něco uděláte, smiřujete se předem s tím, že to váš šéf stejně neocení? Pak trpíte syndromem vyhoření.

Syndrom vyhoření poprvé popsal v roce 1974 americký psychoanalytik německého původu Herbert Freudenberger (1927-1999). Jeho životní anabáze začala už během druhé světové války, kdy coby mladík židovského původu utekl do Ameriky před nacisty. Usadil se v New Yorku, kde při práci vystudoval dvě vysoké školy. V odborných kruzích byl považován za workoholika, který v práci tráví i 16 hodin denně.

Do diktafonu namluvil své nejintimnější pocity

Jednoho dne se všechno změnilo. Celý týden nebyl schopen vstát z postele. Při představě, že by se měl obléci a jít do práce, se mu chtělo zvracet. Jediné, na co tenkrát myslel, bylo to, že se mu hrozně chce spát. Když se dostal z nejhoršího a dokázal vstát, provést základní hygienu, ustrojit se a vydat se do města, zašel nejprve do prodejny elektra. Koupil si tam diktafon, do kterého celé hodiny nahrával fiktivní rozhovory. To, co by říkal svému případnému terapeutovi. Následovaly dlouhé dny, kdy svou intimní zpověď analyzoval. Na konci byla kniha. Dostala název Vyhoření, vysoká cena za úspěch a jak s ním zacházet.

Zákeřný nepřítel jménem chronický únavový syndrom

Víme, že existuje, ale přesto ho neumíme úplně přesně popsat, diagnostikovat, natož účinně léčit. Chronický únavový syndrom je pro nás stále plný tajemství. Opravdu ho je jeho spouštěčem fyzická či psychická zátěž, kterou vaše tělo neunese? Nebo snad zánětlivé onemocnění, které jste prodělali, aniž byste o tom vy nebo váš lékař věděli? Jak je možné, že ještě včera jste byli schopni projet celou republiky na kole a dnes nejste schopni vstát z postele? Že prospíte celý den, a stejně máte pocit, jako byste vůbec nezamhouřili oko? Věda vám na tyto otázky odpovědi nedá.

Hlavní symptomy

• zvýšená teplota (37,3-38 stupňů Celsia)
• bolesti v krku se zarudnutím sliznice
• nevysvětlitelná únava svalů
• celková únava po námaze (trvající více než 24 hodin), která byla dříve tolerována
• poruchy spánku

Když vás zradí tělo

Syndrom vyhoření se mimo jiné projevuje:

• silnou únavou a současně nespavostí
• nechutenstvím
• potížemi se zažíváním
• náchylností k úrazům a nemocem
• vysokým krevním tlakem
• potížemi se srdcem či dýcháním

7 nejčastějších psychických příznaků syndromu vyhoření

• ztráta nadšení
• lhostejnost k práci
• pocit nedostatku uznání
• negativní postoj k práci, životu i k sobě
• poruchy paměti a soustředění
• pocity hněvu a agresivita vůči okolí
• pocity bezmoci a smutku

Jaké jsou fáze vyhoření

Herbert Freudenberger brzy našel nadšené následovníky. Pánové Edelwich a Brodsky dokonce vytvořili model, v němž detailně popsali jednotlivé fáze syndromu vyhoření.

Fáze nadšení

Pracovník se do plnění každého nového úkolu vrhá s elánem, ideály a očekáváními, které nejsou vždy reálná. Do zaměstnání chodí s nadšením a práce ho zcela naplňuje.

Fáze stagnace

Prvotní nadšení je pryč. Ukázalo se totiž, že ne všechny ideály bylo v jeho silách naplnit. Na řadu přichází první zklamání, které se pracovník snaží vyplnit volnočasovými aktivitami.

Fáze frustrace

Objevují se první pracovní i emocionální potíže. Dříve tak nadšený pracovník začíná pochybovat o tom, jaký má jeho práce vlastně smysl. Na řadě je pocit bezmoci a zklamání.

Fáze apatie

Po fázi frustrace přicházejí pocity naprosté beznaděje. Pracovník najednou vidí dříve milovanou práci jen jako zdroj příjmu, který potřebuje k zajištění své rodiny. K plnění úkolů přistupuje s odporem, dělá jen to, co doopravdy musí. Nepřichází s novými náměty a aktivitou.

Fáze vyhoření

Dochází k období totálního emociálního, duševního i fyzického vyčerpání, naprostému rozvratu osobnosti. Pracovník obvykle ztrácí i smysl vlastní existence.

V nebezpečí jsou zdravotní sestry i novináři

Současně s tím, jak chytré hlavy zkoumají syndrom vyhoření, postupně doplňují i seznam rizikových profesí. Velmi zjednodušeně se dá říci, že nejvíce bývají postiženi lidé, od nichž se očekává, že budou trvale podávat nadprůměrné výkony ve vysoce stresovém prostředí. Případně ti, kteří denně pracují s lidskými emocemi a současně nejsou vždy za své úsilí náležitě finančně ohodnoceni. Mezi profesemi, které nejčastěji postihuje syndrom vyhoření, tak najdete lékaře i zdravotní sestry, hasiče i odvážné lidi ze záchranky, učitele i novináře.

Ať nám nevyhoříte, maminky

Nedávno mezi "ohrožené druhy" zařadili vědci i matky na mateřské dovolené. Ano, ty, které mají pocit, že zvládnou perfektně roli milující matky, soukromé psychoanalytičky svých dětí, šikovné kuchařky, manažerky domácnosti a samozřejmě i milující manželky svého tolik pracovně zaneprázdněného muže. Jde to, pokud mají podporu svého partnera i třeba ochotné babičky. Horší je, když se ocitnou v pomyslném mateřském ghettu. Místo pracovních porad se najednou setkávají na dětském hřišti se stejně postiženými ženami.

Nepomáhá ani pokus o rychlý návrat do práce. Do hlavy se ženě vkrádá myšlenka, jak je možné, že najednou není schopna zvládnout všechno jako dřív. A přichází syndrom vyhoření.

Udělejte si test

Pociťujete na sobě příznaky syndromu vyhoření? Zkuste si napřed udělat test. Na internetu je jich on-line hned několik. V tom z roku 1981 s názvem Tedium measure (volně přeloženo měření stavu znudění), odpovíte na 20 otázek typu "Jste unaveni?". K dispozici máte škálu od 1 do 7, kde 1 znamená nikdy a 7 vždy. Počítač vaše odpovědi vyhodnotí a přidá doporučení, co byste se sebou případně měli udělat a zda by třeba nebylo vhodné, abyste změnili práci nebo vyhledali odbornou psychologickou pomoc.

Jsme nemocní, co dál?

Prvním a nejdůležitějším krokem je smířit se s tím, že jste opravdu nemocní a vyhledat odbornou pomoc dřív, než bude pozdě. Psychiatři vám pravděpodobně předepíšou léky, psychologové vám doporučí, abyste rychle sundali nohu z pomyslného plynového pedálu. Abyste více času než práci věnovali své rodině, přátelům a koníčkům. Uznejte že je to lepší, než kdybyste se trápili dál a přišli třeba i o práci.

Pozor na vztahové potíže

Syndrom vyhoření jde často ruku v ruce s dlouhodobými partnerskými problémy. V nebezpečí jsou i lidé, ve vysoce aktivním věku, kteří se dlouhodobě starají o nemohoucí rodiče, případně o invalidní dítě, upoutané trvale na lůžko.

Měříte si tlak? Měli byste!

Hypertenze neboli vysoký krevní tlak je onemocnění, které se týká 20 procent populace. Je zařazeno mezi civilizační choroby a stojí za každým čtvrtým úmrtím člověka ve věku nad 40 let. Větší výskyt můžeme pozorovat u lidí s nadváhou, při nadměrném solení, u alkoholiků, při užívání hormonální antikoncepce či při zneužívání léků a drog. Náchylnější k němu jsou více ženy než muži. Riziko se zvyšuje nadměrnou konzumací kávy a čaje. Problémem je také chronický stres.

Neinfekční epidemie

Vysokému krevnímu tlaku se také někdy říká neinfekční epidemie, protože se často zařazuje do skupiny civilizačních chorob. Pravdou totiž zůstává smutný fakt, že tato nemoc nemá v počátečních stadiích téměř žádné příznaky a postižení lidé o ní nevědí, nebo ji zkrátka ignorují. Za hypertenzi se dá označit stav, kdy je pacientovi opakovaně naměřena hodnota vyšší než 140/90, u diabetiků 130/90. Ideálním tlakem je u dospělého jedince 120/80. První vyšší a důležitější číslo označuje systolický tlak, jenž vzniká při srdečním stahu. Je to přímý odraz stavu tepen a starší lidé mají méně pružné cévní stěny, které se již nejsou schopny tolik roztahovat při vyšším tlaku krve.

Příznaky hypertenze jsou bolest hlavy, únava, otok končetin, tlak na hrudi, nespavost, dušnost, zbytnění srdce, pocity na zvracení a křeče.

Příčiny hypertenze

Až 90 procent hypertoniků má častější primární hypertenzi. V tomto případě jsou příčiny známy. Jde o obezitu, přílišné užívání léků a drog, nadměrný příjem kuchyňské soli potravou, dlouhodobý nadměrný stres, genetické předpoklady, kouření, nadměrnou konzumaci alkoholu a nedostatek pohybu. Na vzniku primární hypertenze se zřejmě podílí více těcho činitelů zároveň, doplňují odborníci. Sekundární hypertenzi pro změnu způsobuje jiná nemoc a ona je jejím doprovodným příznakem. Objevuje se při ledvinových nebo hormonálních chorobách. Dále se vyskytuje přechodně v těhotenství či při užívání některých léků. Další příčinou je zúžení hlavní srdeční tepny.

Čaj na tlak

Na hypertenzi zabírá ne jeden čaj, ale třeba také bylinná směs v jednom čaji. Stačí hrst natě řebříčku, stejné množství třezalky tečkované a zeměžluče lékařské, hrst kokošky pastuší tobolky a hlohu. Čaj připravíme přelitím čajové lžičky směsi 150 ml studené vody. Necháme louhovat 12 hodin a scedíme. Pak polévkovou lžíci směsi přelijeme 150 ml vroucí vody a louhujeme zakryté 10 minut, scedíme, smícháme oba nápoje dohromady a popíjíme. Řebříček u nás snadno natrháme. Sušíme ho na suchém a větraném místě. Čaj potom připravíme přelitím dvou čajových lžiček sušeného řebříčku vroucí vodou.

Necháme louhovat 10 minut a pijeme dvakrát denně. Další možností je pampeliškový čaj. Nasušené a rozdrcené pampeliškové listy zalijeme vroucí vodou. Necháme louhovat 10 minut a pijeme třikrát denně.

Schází vám v životě partner, o kterého byste se mohli opřít? Zaregistrujte se na seznamce a najděte si svoji druhou polovičku.

[ivi]