Doma má vždy perfektně uklizeno, vypráno a vyžehleno, cestou do práce plánuje večeři a čte novou knížku o výchově dětí. Místo oběda zaběhne nakoupit, aby se po práci nezdržovala, pak vyzvedne děti a pustí se do vaření, asistence při psaní úkolů a průběžného úklidu. Prach pod postelí by jí způsobil infarkt a kvůli mytí oken je ochotná vzít si dovolenou. Pochopitelně si hlídá váhu a péči o sebe a skvělý vzhled považuje za povinnost.
Snaha hrát svojí roli co nejlépe a stát se dokonalou ženou, manželkou a matkou se dá připodobnit k situaci laboratorní myši: vědci si všimli, že jsou mezi nimi často nadšení cvičenci, kteří dobrovolně a rádi na běhacích kolech zvládnou za noc i několik kilometrů, přestože je nikdo nenutí. Vědci si nejsou jistí, jeslti myši tuto únavou, nekonečnou stereotypní činnost vykonávají proto, že je baví, nebo jde o přirozenou reakci na život smrsknutý do klece - nekonečný, usilovný, marný běh v kole za podmínek, ze kterých není zdánlivě úniku.
Žena lapená do klece povinností, snahy zvládat úplně všechno a v honbě za dokonalostí se ocitla v kole, ve kterém běží nesmyslný závod, aby vyhrála sama nad sebou.
Příroda ženy vybavila instikntem a slepou touhou být svým dětem pečující, ochraňující, milující mámou, a to co možná nejlepší, nejhodnější, nejšikovnější. S tím jde v ruku v ruce výkonnost a jen tak mimochodem s úsměvem zvládání úkonů, které by za jiných podmínek dokázaly hladce zaměstnat tým deseti lidí. Snažíme se mít všechno pod kontrolou, nedělat chyby ve výchově, cítíme se provinile, protože jsme unavené, nezvládáme, nestíháme, občas na děti křičíme... Problém výchovy je v odhadnutí, co je správně a co už špatně, protože hranice jsou velmi individuální, stejně jako i my a naše děti: odlišné prostředí, podmínky, nároky...
Ničivá je nejistota, protože na svoje "výchovné chyby" nemáme žádnou bezprostední zpětnou vazbu, nevíme, jestli děti vychováváme dobře, nebo špatně, co, kdy a jak se nám vrátí. Máte být matkou "s chybami", která má dejme tomu všude šílený binec, na domácnost kašle, ale děti jsou v pohodě, nebo matkou, která se snaží určovat hranice, usilovně vychovává a snaží se, jak může? A vyvedou se děti? Budou mít vzpomínky na hezké dětství? Pokud se nechystáte podat nejlepší výkon a na olympijských hrách nebo se neživíte výrobou krajek, touha po dokonalosti - a zvlášť v mateřství - je k ničemu.
Prožila jste další hrůzyplné ráno, kdy jste děti nemohla dostat z postele, zjistila, že všechno nositelné oblečení je v koši na špinavé prádlo, pak se děti pohádaly a rozlily čaj, jeden ztratil přezůvky, druhý zapomněl udělat úkol a vy nemůžete najít punčocháče a v poklusu se snažíte trefit rtěnkou na pusu...
Takhle vypadají normální rána normálních lidí. Maminky, které v naklizené kuchyni zalité sluncem s širokým láskyplným úsměvem zvolna roztírají pomazánku na chleba pro šťastně vypadajícího manžela a načančané dětičky, nejsou nic než virtuální chiméra. A protože reklamy jsou tvořeny tak, aby se vám dostaly pod kůži a z toho samého důvodu jsou vysílány pořád dokola, můžete podlehnout mylnému dojmu, že úděsná rána plná chaosu a větších či menších konflitků a průšvihů jsou jen váš problém a že vy nezvládáte - jinde vládne klid a pohoda.
A že když vám děti vytvoří v koupelně na podlaze menší jezero, nesmíte je naprosto právem sprdnout, ale jen se tolerantně usmát, protože "je to jen voda...". Podlehla jste omylu. Vypněte televizi, vykašlete se na reklamy a buďte normální.
Už dokonce dvouleté dítě si po sobě dokáže uklidit hračky, byť výsledek je spíš záslužný než oslnivý. Ale proč ne, když si je sám rozházel? Můžete spolupracovat a za pár měsíců či let budete sklízet sladké plody v podobě průběžně a přiměřeně uklizeného pokoje, protože si vaše ratolest zkrátka zvykla, že rozkrámované hračky i oblečení se uklízí a věci mají své místo. I menší dítě zvládne složit si tričko a pochopí, že se věci na zem neházejí. To, že za ním nechodíte a neodklízíte jeho binec, odmítáte dělat práci za něj a trváte na tom, aby si dítě uklízelo a nebralo vás paradoxně může do světla Dokonalé ženy postavit.
Rozhodně v očích těch matek, které v honbě za dokonalostí raději za své ratolesti uklízejí, protože pohled na nepořádek nesnesou. Je to smutné, ale totéž platí i u nepořádných manželů, partnerů a vůbec domácnost sdílejících tvorů. Buď je systémem výhružek, trestů a vydírání přinutíte, ať si po sobě uklízejí - "aspoň trochu", nebo se smiřte s nepořádkem a nedokonalostí. Což je ovšem taky cesta.
Dokonalé ženy mají sklony dokonale vařit, mít dokonale uklizeno a mít děti jako ze škatulky - flek na tričku, okamžitě převléct! Pokud k dokonalosti inklinujete, zkuste aspoň na pár dnů trochu, trošinku polevit: vařte jednodušší jídla, jste-li bojovnicí za "vše zásadně čerstvé", zkuste se překonat a něco zamrazit a dopřejte si vychytávky, které vám ulehčí život. Pro některé Dokonalé ženy je "polotovar" sprosté slovo, ale děti i manžel určitě přežijou, že maso není z biochovu a knedlíček není domácí.
Dopřát drahému manželovi a drahým dětičkám domácí krmi je jistě záslužné a nikdo by si nedovolil zpochybnit, že láska prochází žaludkem, ale ať dokonalé, nebo ne, máme oddiskutovatelné právo být unavené, naštvané nebo bez nálady a rodina bude tudíž bez večeře - drahý manžel nebo dětičky dostanou příležitost ujmout se sporáku a předvést, co umějí. A když ne, rohlík s máslem ještě nikoho nezabil. Sbohem, dokonalosti!
Možná že existují ženy, které zastanou spoustu práce, obstarají domácnost, děti, hezky vypadají a ještě jim zbývá energie na úsměv a dobrou náladu - budiž jim to přáno, tento zdánlivě ideální typ byl výstižně popsán v knize Iry Levina "Stepfordské paničky". Mnohem častěji je ale výskyt žen, které by výše uvedené jaksi unavilo nebo časem otrávilo, které nebaví být stroj na úklid a obstarávání lidí i věcí okolo a někdy se stane, že se ona dokonalá, vyladěná a úžasná osoba zhroutí.
Každý máme svoje možnosti a hranice. Zhroucená, zdeptaná, frustrovaná, přepracovaná.... zkrátka dokonalá, ale nefunkční žena je k ničemu. Když to nestihnete dneska, nechte to na zítra, ono se to nezblázní. A co to zkusit celé přehodnotit?
Ve jménu své honby za dokonalostí a z toho vyplývajících pocitů nedostatečnosti dorazíte na návštěvu ke kamarádce: perfektně naklizený byt, děti hostitelky se na rozdíl od vašich nemlátí po hlavách a neřvou, ale klidně hrají pokud možno edukativní hry, a kamarádka vám předloží domácí sušenky a exkluzivní koláč - sama pekla! Pocit vaší vlastní nedostatečnosti, silné frustrace a chuť vyhodit sušenky z okna jsou téměř hmatatelné. Kamarádka má nejspíš též hodného a úspěšného manžela, po dvou porodech je hubenější než před nimi a její děti na požádání postaví z písku věrnou miniaturu Pražského hradu. Tak fajn. Má to v paži, její dokonalost je viditelná, ale vy to máte jinak!
Holt nejste dokonalá! A navíc, co vy víte, co se v její dokonalé domácnosti skrývá pod pokličkou? Možná že v tom krásném organizovaném dokonalém hrnci bublá něco docela jiného, než co je na obdiv. Vy svůj hrnec znáte, tak na to kašlete a řiďte se svými pravidly.
Samozřejmě, že není od věci tu a tam si přečíst knížku o výchově, vztazích a dalších legráckách, ale v záplavě informací taky není špatné občas si připomenout, že disponujete vlastním zdravým rozumem, mateřským instinktem, a tak nějak od přírody víte, co je pro váš život, vztahy a rodinu nejlepší. To, že nemáte na Vánoce naklizeno, tchyně vám dává setrvale najevo, jak nedostatečná jste, o Velikonocích jste nestihla nabarvit vejce a okna jeví známky vysoké opatlanosti - to o vás nevypovídá vůbec nic.
Děláte, co se dá, a snažíte se z toho nezbláznit. Takže zůstaňte v klidu, když se vám ve výchově a vztazích život neodvíjí podle knížek, doporučení, grafů nebo norem, které jste si nevymyslela. Vybodněte se na prkotiny, žijte podle sebe a hlavně nebuďte dokonalá.
Stále hledáte partnera? A stále se nedaří? Zkuste vědecký seznamovací dotazník.
[ivi]