Moje tělo vs. můj muž

Všechny ženy se chtějí líbit. A téměř jednohlasně říkají, že se chtějí líbit hlavně mužům. Proto dělají tak mnoho pro svoji fyzickou krásu. Je tu ale otázka - opravdu jsou muži v tomto jednání jejich motivací a pokud ano, oceňují vůbec, že se ženy tolik trápí a snaží?

Drží diety, chodí do posilovny, sledují módní trendy, pečlivě si vybírají svoji kosmetiku, kadeřnici, manikérku. Do svého vzhledu investují nemalé prostředky i velké množství času, energie, odhodlání. Chtějí být krásné nejen pro toho "svého". Jednoduše se potřebují líbit, cítit se sexy, žádoucí, a celkem přirozeně při tom vychází z toho, že míra jejich přitažlivosti závisí na tom, zda se aspoň vzdáleně přibližují nějakému ideálu krásy. Ano, je řeč o nás ženách. Díváme se na ženy okolo sebe a neustále máme pocit, že všechny jsou krásnější než my.

Porovnáváme se, hodnotíme sebe i druhé a celé nešťastné stále pochybujeme o tom, zda je naše fyzická krása aspoň dostačující, když ne dokonalá. Řešíme nadváhu, každou nedokonalost, jsme nešťastné z jamek na stehnech, divíme se, že se stále více žen dokáže vejít do dětských velikostí a potom se se slzami v očích díváme na svého partnera a pochybujeme: Přitahuji ho? Líbí se mu moje tělo? Pokud se vám sem - tam něco takového děje, je na čase si uvědomit, jak muži ženské tělo ve skutečnosti vnímají, jak to mají s ideály krásy a co si myslí o naší honbě za nižší hmotností, hladší pletí a pevnějším zadkem!

Přeměny ideálů

Pravda je, že porovnání se současným ideálem krásy - velmi štíhlou, vysokou ženou snese u nás jen malé procento žen. A je to logické. Ideál krásy, jak ho dnes vídáme v médiích, se totiž úplně odchýlil od biologického poslání těla ženy. Začal vznikat už v 19. století, kdy se v rámci romantismu a jeho sklonem k utrení staly hrdinkami téměř éterické ženské bytosti, které ale byly éterickými často jen vinou tuberkulózy. Tuberkulózní pacienti byli tehdy všeobecně považováni za velmi vášnivé, citové, emocionální bytosti.

A nastolily trend povahových i fyzických vlastností, které nikdy nemohly být vlastní slovanské ženě. Slovanské ženy ještě před válkou nosily v průměru velikost 42, která padla jejich širokým bokům i ramenům, větším prsům i zadku. Tak to jednoduše slovanské ženy měly. Spolu s celkově robustnější kostrou, která byla uzpůsobena životnímu stylu plného fyzické práce, chození pěšky, nošením břemen. Během války se, samozřejmě, fyzické ideály neřešily. Takové otázky se vrátily až v 60. letech spolu s Twiggy a zkázu dokonal nástup panenky Barbie.

Panenka Barbie není panenka, ale zdeformovaná modelka, kterou se děvčata snaží marně napodobovat v dětském věku i později ve své dospělosti. Její parametry jsou přitom nereálné. To už dnes víme. Co si ale my ženy neuvědomujeme, je, že jsme si z Twiggy a Barbie udělaly ideály krásy my samy. Pro muže nic takového ideálem krásy není. Oni si přece s Barbie nehráli. Proto na rozdíl od žen muži netouží po umělosti. Oni vnímají ženské tělo jinak. A když se jim má líbit, musí splňovat úplně jiné parametry.

Mužský pohled na ženské tělo

Když se muž podívá na ženu, nezjišťuje primárně, zda je štíhlá, vysoká, taková nebo maková. Ženu sice vnímá jako celek a potřebuje, aby byla symetrická, ale nakonec ho zaujme pro určitý detail. Tvar nosu, barvu pokožky... Může to být cokoliv, co pro danou ženu vlastně vůbec nemá význam, ale dotyčného muže k ní přitáhne. Další roli v tom, kdy žena muže přitahuje, hraje čichový vjem. Žena musí muži jednoduše "vonět". A řeč není vůbec o pafémech. Toto čichové ohodnocení probíhá na podvědomé úrovni a s ohledem na biologickou podstatu rozmnožování, která určuje, že si nikdy nemohou "vonět" muži a ženy se stejnou imunitou, vždy jen s imunitou odlišnou, aby jejich následným potencionálním křížením byla výsledně silnější imunita potencionálních potomků. Tak to mužům nastavila příroda.

Ale my to tak jedndouše nevidíme. Nevnímáme, že muži milují hlavně přirozenost, symetirku a potom nějaký ten zdánlivě nepodstatný detail, kterým se tak lišíme od dalších žen. A mimochodem, když hovoříme o symetrii: to jsou ty přesýpací hodiny: větší prsa, širší boky, viditelný pas. Jen je jedno, zda se tato symetrie vyskytuje ve velikosti 36 anebo 44. To muži řeší až jako poslední - pokud vůbec!

Když zhubnu, bude mě víc milovat!

Ve svém vzhledu vidíme nástroj, kterým si muže můžeme udržet, přitáhnout anebo ho znovu zaujmout. Hubneme, cvičíme, nejíme a myslíme si, že s menším zadkem si nás všime ten pravý anebo si nás znova všimne ten, kterého máme doma. Jenže tvarem zadku ještě nikdy nikdo nikoho k lásce nezmanipuloval. A v tomto ohledu je důležité zdůraznit, že pokud nejste pro partnera přitažlivá taková, jaká jste, pokud tušíte anebo víte, že by vás mohl milovat jen v určitém výřezu věku a fyzického vzhledu, není to dobrý partner a nemá tedy ani smysl snažit se ho přitáhnout anebo udržet změnou toho, jak vypadáte.

Změnu postavy od vás může partner legálně a oprávněně požadovat jen v jediném případě, a to tehdy, když váš aktuální fyzický stav ohrožuje vaše zdraví. V tu chvíli muže přinutíte - zda už s podváhou nebo nadváhou - přemýšlet o budoucnosti, o tom, jak byste s takovým tělem zvládly děti a podobně. A za jeho výzvami, abyste s tím něco dělaly, nebude fakt, že vás má s kilami navíc méně rád, ale že se obává o vaše zdraví a společnou budoucnost, kterou svým špatným fyzickým stavem ohrožujete.

Jsem jaká jsem...

Pokud právě ted jednoduše jen chcete, aby váš muž miloval vaše tělo, musíte tak či tak začít sama od sebe. Jaký vztah k němu máte vy, takový bude mít k vašemu tělu vztah váš muž. Vlastní myšlenky, názory a soudy totiž hrají v mezilidské komunikaci hlavní roli. A jsme to právě my samy, kdo neumí přijímat ani to, jak se mění naše tělo postupem času - v dospívání, v těhotenství, po dětech, v menopauze... Mění se celý život a my samy to neumíme akceptovat. O to hůře se to potom přijímá našim partnerům.

Všichni by se měli naučit, že je důležité přijmout to, co se nedá změnit. A co se změnit dá, to bychom měli měnit pomalu, dát tomu čas, své úsilí, které by mělo být vytrvalé a celoživotní a mělo by být součástí osobnostního vývoje, který jde lépe, když se motivujeme, a mnohem hůře, když se systematicky kritizujeme. Tak jako to my ženy děláváme například při hubnutí. Co se postavy týká, měly bychom trénovat svoji schopnost odlišit podstatné od nepodstatného, svoji schopnost přijmout některé věci jako nezměnitelné a současně bychom měli mít na paměti, že osobní vývoj se netýká jen nějakého tvaru, ale člověka jako celku.

A člověk by měl být schopný v průběhu let se podívat zpátky a měl by si říci, že je vděčný za to, kde je a jaký je, měl by mít pocit, že v žádné fázi svého života neudělal chybu. Protože pokud to tak máme, je pro nás život zázrakem, radostí. S kilami navíc, velkým nosem, širokými boky anebo tím vším dohromady. Na tom totiž už tak nezáleží.

Když muž nemá rád vaše ženské tělo

Pokud jste doma ve fázi, kdy jste svoji drahou polovičku "naočkovali" už do té míry, že chodí a vidí na vás jen chyby, nebudete to mít jednoduché. Vaše první kroky by měly vést ke změně vnímání sebe samé. Už byste neměly chodit a vyhlašovat, že v sukni máte křivé nohy, ale upozorňovat ho od teď na to pěkné: Ta sukně mi sedí, co myslíš? Nemám příliš velký zadek? Nemáš pocit, že sem přibrala? Nezdá se ti, že jsem bývala krásnější? Ne, muži by se to nezdálo, kdybyste se ho neptaly. Protože podle kil anebo velikosti záhybů na nejrůznějších místech těla nás jednoduše nevnímají. To jen my samy. A jen my samy jim také poskytujeme informace, které je dezorientují a nutí vnímat naše tělo jinak. Všímat si vymyšlené chyby.

Nepůjde to samo, nepůjde to rychle, ale šance na vývoj k lepšímu tu je. Opravdový problém nastává, pokud jste nemusely ani nic říkat a váš partner je u vás doma ten, kdo vyhlašuje, že byste neměly tolik jíst, možná byste měly uvažovat o plastice prsou a podobně.

I takoví jsou. Ale nebývají to vhodní parťáci pro život. Bývají povrchní, ženu nevnímají jako partnerku, ale jako módní, společenský doplněk, který by měl plnit určité parametry - jako například superrychlé, nejmodernější auto. Když na něho nemá, chce podle posledních trendů aspoň ženu: superštíhlou, supervysokou, superblonďatou... A často ji chce bez ohledu na vlastní vkus. Od takového se vždy vyplatí rychle utíkat a nelitovat.

Jestli jste tedy stále bez partnera, nezoufejte, někde na vás ten pravý nebo ta pravá čekají, jen je potřeba se zamyslet nad tím, co opravdu od toho druhého očekáváte, co jste sami ochotni nabídnout a které priority dokážete oželet. Hledání Barbie a Kena vám spíš jen zabere čas a šťastnými vás neudělá.

Ta pravá online seznamka pro hledání vážného vztahu!

[ivi]