Jsou rodiče tvrdší na jejich prvorozené dítě? Měli jste to u vás v rodině jako prvorození těžší? Rodiče mají nejrůznější očekávání od svých dětí na základě jejich pořadí narození. Čím se liší výchova toho nejstaršího od těch ostatních?
Jste nejstarší dítě ve vaší rodině? Tak to jste měli pravděpodobně již několikrát pocit, že na vás rodiče byli tvrdší než na vaše mladší sourozence. U prvního dítěte očekávají rodiče většinou úspěch a v porovnávání s tím dalším mají údajně i větší očekávání, potvrdili to i vědci. Rodičovství je obtížný úkol, a to bez ohledu na to, pro jaký způsob výchovy se rozhodnete. Nalezení toho vašeho správného „stylu“ výchovy je vlastně takový neustálý proces, který se s příchodem každého dítěte bude měnit. Každé dítě je jiné svojí povahou a na každé bude platit něco jiného a rozhodně i rozdílný způsob výchovy. Popřemýšlejte, jaké jsou rozdíly mezi vámi a vašimi sourozenci. S každým novým dítětem se bude váš pohled na výchovu měnit. Prvorozené děti jsou prý chytřejší, lepší, rychlejší a silnější než ty ostatní. Myslíte si to samé? Anebo je to naopak, že ten mladší je úspěšnější než ten starší sourozenec? Třeba na pořadí narození vůbec nezáleží, i když Albert Einstein anebo dokonce Steve Jobs, byli také prvorození. Prvorozené děti jsou prý úspěšnější, protože na ně jsou jejich rodiče tvrdší. U většiny prvorozených dětí se ale zároveň mohou v dospělosti objevit i s větší pravděpodobností psychologické problémy. Především jsou to úzkosti a impulsivní hněv.
Ti prvorození získají více rodičovských rad. U těch ostatních jsou rodiče uvolněnější. U prvorozených mají rodiče přísnější pravidla, ať už se to týká v zákazech anebo třeba jenom v tom, na co se smějí nebo nesmějí koukat v televizi. Více se budou podílet rodiče na studijních výsledcích u prvorozeného a zároveň se budou i více řešit tresty a odměny za školní výsledky. Starší děti jsou zároveň i do budoucna vzorem pro ty mladší. U později narozených jsou rodiče již benevolentnější, a proto se také může stát, že nakonec budou tyto děti méně odrazování k tomu, aby studovali a dotáhnou to dále. Starší mohou být právě na základě vysokých nároků odrazeni a může jim trvat delší dobu, než dosáhnou výsledků, které oni sami opravdu chtějí a přijdou na to, co opravdu chtějí. Hodně zde ale samozřejmě také záleží na povaze dítěte. Jinak se ke svým úkolům postaví cholerik a úplně jinak například flegmatik.
Rozdělení temperamentu člověka pochází již z dob antického Řecka. Žil zde Hippokrat a ten na základě složení tělních tekutin rozdělil temperament člověka do čtyř skupin. Na Hippokrata dále navázal Galénos a Eysenck. Temperament se ale z větší míry dědí geneticky.
Pozitivní vlastnosti: veselá povaha, optimista, snadno navazuje kontakt, hovor většinou začíná, je otevřený
Negativní vlastnosti: nedatuje věci dokonce, nestálý a nespolehlivý společník, skáče lidem do řeči, nepamatuje si jména
Pozitivní vlastnosti: dynamická a ctižádostivá osobnost, rychle řeší problémy, jde si za svým cílem, miluje soupeření
Negativní vlastnosti: myslí si, že má vždy pravdu, je netrpělivý, má nadřazený až protivný postoj, netoleruje slabosti ostatních
Pozitivní vlastnosti: vychází dobře s každým, snadno se přizpůsobí, je spolehlivý a „pomalejší“, zvládá rutinu
Negativní vlastnosti: na někoho může působit jako lenoch, většinou nedává své city najevo, nerad se rozhoduje, nepovede se je jen tak rozčílit
Pozitivní vlastnosti: má rád samotu, umí být starostlivý a vytváří si dlouhodobé cíle, ve výběru partnera je náročný
Negativní vlastnosti: je k sobě velmi přísný, častěji mají tito lidé deprese a všude vidí problém a nejrůznější nezvladatelné překážky
Už když se miminko ocitne v rukách rodičů, ti nelení a v hlavě si přehrávají nejrůznější scénáře o jeho úžasné budoucnosti. S přibývajícími měsíci, roky a tím jak se jejich miminko mění, mění i svůj přístup. Většinou je to stylem pokus omyl, protože nikde není napsáno, jaká výchova je ta stoprocentní. Nejpozději ve školce a následně pak ve škole dochází k tzv. „rodičovské“ válce o to, které dítě bude lepší. Každý asi zažil ty otázky typu: „A to jsi měl tu známku jenom ty? A co Pepík, Evička?.“ U prvního dítěte rodiče i více řeší tresty, dalo by se říct, že jsou i tvrdší než u dětí narozených později. Rodiče většinou u dalších dětí uberou ze svých nároků, představ, snů a nechávají se překvapit.
Napadlo vás někdy, jak je to pro první dítě těžké? Rodiče se ve většině případů brání zuby nehty, ale když si to první dítě obhájí a povede se mu rodiče přemluvit, mají to ti druhorození jednoduší, už zde platí pravidlo, že on/ona měla taky.
U prvního dítěte budou rodiče doma polomrtví strachy a budou chtít svého potomka večer někde vyzvednout a odvézt si ho domu nejlépe sami. Ti později narození už budou moct jít sami a i se sami vrátit anebo mít za doprovod toho staršího, aby na ně dával/dávala pozor.
V podstatě i první rande, první cestování, první samostatný nákup, ale i první zůstání doma o samotě je pro ty druhé snadnější, rodiče již nejsou přehnaně upjatí, protože již to zažili s prvorozeným.
Jinými slovy, vše závisí na způsobu, jakým rodiče svoje děti vedou a vychovávají. Je potřeba, aby jejich výchova byla alespoň trochu autentická, bez obrovských rozdílů. Protože zrovna tak jako prvorození se mohou cítit poškozeni, že „vyšlapávají cestičku“ těm mladším, tak naopak zase mladší se mohou cítit ve stínu těch starších. Anebo naopak, dokonce se může pozornost rodičů obrátit právě na ty nejmladší benjaminky, ze kterých se pak můžou s větší pravděpodobností stát mamánci ať už v mužském nebo ženském podání. Takže je vlastně otázkou, jak to máte nastavené u vás v rodině a jestli je opravdu co závidět starším nebo naopak těm mladším? Každý věk má asi svoje nejrůznější příkoří a záleží především na rodičích a jejich přístupu i způsobu výchovy.
[kač]