Jsme Češi a nemáme se prý rádi

Pokud má člověk co jíst a pít, přichází na řadu další z nejdůležitějších životních potřeb: láska. Hodnota našeho života, jeho ceny a smysl se přece odvíjejí od toho, zda máme někoho rádi a naopak někdo má rád nás. Jenže v této "disciplíně" jsme ve světovém žebříčku až na chvostu. Nebylo by nám líp každému zvlášť? Ale co, on aspoň přinese trochu peněz, ona vypere a uvaří. Nějak už to spolu doklepeme...

Světoznámý Gallupův ústav dělá čas od času zajímavé globální průzkumy. Třeba o stavu štěstí na planetě Zemi či o síle pocitu lásky v jednotlivých státech. Na rozdíl od jiných průzkumů, které si nenechávají dělat všelijaké firmy často kvůli komerčním potřebám, jsou údajně "od Gallupa" skutečně reprezentativní a ničím neovlivněné.

Jsme na světě sami

O to víc by nás mělo překvapit, jak špatně jsme skončili v jednom z nejnovějších průzkumů (mimochodem dosud největším svého druhu). Dohromady zhruba 170 000 občanům 136 zemí při něm byla položena jednoduchá otázka - Pocítili jste včera, že máte někoho rádi a někdo má rád vás? Schválně, uhodli byste kdo v této veledůležité záležitosti zvítězil? Obyvytelé Filipín, chudé země zmítané přírodními kalamitami. Statisíce, možná miliony z nich musejí odjíždět do bohatší ciziny, aby tam dělali služky a zedníky a jejich rodiny doma díky tomu nezemřely hlady.

Přesto se 93 % Filipínců cítí být milováno a miluje, tudíž je šťastno. Jak je na tom ale národ, který se na prvního května masově líbá pod rozkvetlými stromy a Máchův Máj zná takřka nazpaměť? Bídně. V tabulce skončil na skličujícím 112. místě s nevalnými 58 % milovaných/milujících. Přesně stejného výsledku dosáhli i naši věrní bratři Slováci - a rovněž Singapurci.

Čím to, že se cítíme být na světě sami? Vždyť podle statistik u nás žije ve vztahu víc procent lidí, než kolik jich miluje/je milováno! Čechům jako by v poslední době chyběla energie k pořádným emotivním výkonům. Jsou takoví "ani ryba, ani rak", pověstná "blbá nálada" se podle všeho přenesla i do citové oblasti.

Byl pozdní večer. A co dávali v bedně?

Je to zarážející tím spíš, že průzkum pořízený Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně došel k závěru, že jsme se stavem věcí celkem spokojeni. Za "velmi šťastné" se ovšem považuje plných 71 %, tedy téměř tři čtvrtiny národa. Pokud sečteme 15 % a 71 %, dojdeme k závěru, že celých 86 % Čechů a Češek to se svým životním štěstím nevidí nijak černě. A připomeneme-li si, že podle Gallupa s láskou žije jen 58 % z nich, pak nám vyjde smutný výsledek: přinejmenším 28 % našinců ke štěstí nepotřebuje lásku.

Je to dáno hektickou dobou, materiálními starostmi, od dětství pěstovaným sobectvím? Asi tím vším dohromady - a ještě spoustou dalších věcí. Mimo jiné i stále klesající důvěrou v lidi kolem sebe, v politiku a vůbec ve společnost jako takovou.

Přitom třeba Maďaři, známí světoví rekordmani v počtu sebevražd, mají index lásky 89 % a zaujali tak u Gallupa krásnou čtvrtou příčku. Nedosti na tom - druzí hned po Filipínách (pouze o jedno procento) jsou občané Rwandy, země, kde se vyvražďují celé kmeny a kde usekávání končetin patří k folkloru. Třetí skončilo chudobné Portoriko, zásobárna prostitutek a narkodealerů pro Spojené státy (ty jsou až na 26. s indexem 81 %). V depresivním výčtu zemí, jež nás v disciplíně "láska" porazily na celé čáře, můžeme ještě dlouho pokračovat. Jsou v nich hlad, bída, nemoci, přírodní katastrofy, války, ovšem lidé se víc milují.

Prachy jsou prachy, ale lásku...

Skoro se vnucuje otázka, zda větší hustota lásky není způsobena právě tím, že život v oněch zemích není procházka růžovým sadem. Nerouhejme se, ale možná v tom kapka pravdy bude. V těžkých životních situacích se lidé více potřebují, mají k sobě blíž, závisí jeden na druhém a od toho je pouze krůček k lásce. Na druhou stranu ale relativní blahobyt, který u nás vládne, dává lidem volný čas a možnost bavit se spolu, navazovat vztahy, plnit si svá přání či sny a to také může být začátek lásky.

Tahle věc je příliš komplikovaná na to, aby se dal vynést jednoznačný soud. Kdo ví, jak se na věc dívají v Arménii, překrásné zemi, kde se ale miluje pouze 29 % obyvatel. Jak se mohou srovnat třeba s Kambodžou a jejími 85 %? Už na první pohled je z výzkumu jasné, že peníze v množství lásky mezi lidmi nehrají velkou roli. Ke zvýšení pocitu lásky o čtyři procenta je zapotřebí zvýšení příjmu na dvojnásobek. Přitom je zde dost nízký "strop příjmů", po jehož překročení se hladina milostného citu nijak nemění. Milionář nebo miliardář, to už je pak jedno.

Nejlépe na psí knížku

Další závěr studie, že nejméně lásky pociťují vdovci a vdovy, se dal očekávat. Stejně tak že po citu žízní "mladí dospělí", kteří ještě nezakotvili v žádném vztahu. Napadlo by vás však, že páry žijící "na hromádce" k sobě cítí více lásky než počestné manželské dvojice? Snad je to tím, že nemají "své jisté" a nenosí prstýnky, jež prý často znamenají tečku za romantikou a začátek šedi. Nad dalším bodem by se měly zamyslet ženy. Celosvětově se totiž cítí více milovány než jejich partneři.

Jak to, že mužům nedokážou dát stejný pocit lásky, jaký samy zakoušejí? Někteří pánové ovšem o lásku ani moc nestojí. Nechtějí romantiku pod hvězdami, potřebují jen sex a klid. A to hlavně ve věku od 40 let výše. Pro obě pohlaví vrcholí hladina milostných citů v období mezi 30 a 40 lety, potom klesá a moře lásky vysychá. To už pak dvojice často berou svůj vztah hlavně jako určitý druh sociálního pojištění. "Já budu s tebou a ty se mnou, jeden se budeme starat o druhého a nějak to už doklepeme."

"All you need is love - Všechno, co potřebuješ, je láska," zpívali Beatles. Je to pravda, nebo jen romantická nadsázka? A jak jste na tom s láskou právě vy?

Kde se víno pije, tam se lépe žije

Při zkoumání stavu štěstí v českých luzích a hájích přišli vědci na zajímavou věc: lidé žijící v blízkosti vinohradů se obecně prohlašovali za mnohem šťastnější než obyvatelé jiných oblastí země. Zvlášť markantní to bylo samozřejmě na Moravě, kde roste 93 % naší vinné révy. Ve vinorodé části bylo "velmi šťastných" 28 % obyvatel, zatímco na severu jen 16 %. Rozdíly ale byly patrné i na Mělnicku či Litoměřicku. A pak, že jsme národ pivařů.

Štěstí? Milovat a být milován

Jak známo, štěstí je muška jenom zlatá. Vědci se však s tímto konstatováním nespokojili a pokusili se ho blíž definovat. Vyšlo jim několik základních podmínek, po jejich naplnění dosáhneme kýženého stavu:

• Můžeme být sami sebou, nemusíme žít v přetvářce.
• Děláme, co nás baví.
• Žijeme s tím, koho máme rádi a kdo má rád nás.
• Žijeme v kontaktu s přírodou.
• Máme děti - vidíme fyzické pokračování své existence.
• Sdílíme společné názory s rodinou a přáteli.

Nejasná zůstává role Boha. Mimochodem, podle staršího gallupovského výzkumu se za šťastné prohlásilo 54 % křesťanů, 42 % muslimů a hindiustů a pouze 25 % ateistů.

Single domácnosti

Za single lze podle statistik považovat už každou čtvrtou domácnost v Česku. Vysoký nárůst jednočlenných domácností v posledních letech je ve velké míře způsoben podstatným zvýšením počtu samostatně hospodařících lidí v předdůchodovém věku. Single život přitom podle mnoha výzkumů není "zdravý". Například bylo zjištěno, že dlouholetí partneři se mnohem lépe vyrovnávají se stresem. I v případě, že se ocitnou pod tlakem, jejich tělo produkuje méně stresových hormonů než organismus nezadaných.

Jiné studie uvádějí, že sezdaní žijí déle než single a trpí méně často kardiovaskulárními chorobami, podstupují méně chirurgických operací a v menší míře onemocní rakovinou. Podle výzkumu single ženy hůře usínají, vícekrát za noc se vzbudí a ráno se cítí vyčerpanější.

• V úvahách o případném společném bydlení dvou singlů by stálo za zvážení, zda by lepší volbou než byt jednoho z nich nebylo třetí prostředí. Takové, které by si partneři od počátku budovali společně a snažili se v něm podle možností respektovat přání a představy obou. Proč by pak jeden pokoj nemohl být romanticky růžovoučký a druhý spartánsky bílý?

Jak si tu lásku udržet?

Správný výběr

Pokud teprve randíte, ale něco ve vás teď už křičí "NE", nepřemáhejte se a hledejte dál.

Netrvejte na pocitech

Pánové takhle nastavení nejsou. Ženy, nechtějte po nich, aby se neustále rozněžňovali, dělali romantická gesta a klečeli před vámi na kolenou s pugétem růží.

Hnízděte

Můžete být emancipovaní, ale základem vztahové harmonie je rodinné hnízdo. Medaili ani třináctý plat za to sice nedostanete, ale rodinnou pohodu a spokojenost partnera rozhodně ano.

Neobchodujte se sexem

Sex ve stylu "něco za něco" milování degraduje a postupně vaši vzájemnou lásku oslabí. Kvůli handlování přestanete mít časem ze sexu požitek.

Buďte něžní

Žijeme sice v tvrdé době racionality, ale něha ženy je změkčovadlem, které vylepšuje svět. Používejte ji co nejčastěji. Mohou i pánové.

Buďte si vděční

Za cokoliv... že vás umí rozesmát, že je perfektní rodič, že s ním můžete cestovat...

Odpouštějte

To, že není druhý dokonalý, že není podle vašich představ, že by se mohl víc snažit...cokoliv. Je to sice náročné, ale zároveň i nejmoudřejší, co můžete pro svou lásku udělat.

Také ještě hledáte? Zapomeňte na minulost a podívejte se do budoucnosti, vědecký seznamovací dotazník vám v tom také pomůže. 

[ivi]