Jaká je matka, takový je syn

Co mají společného Bill Clinton a Barack Obama? Prezidentský úřad, moc nad světem a ještě jednu drobnost. Oba byli podle jejich vlastních slov maminčinými mazánky. On totiž tenhle poslední dobou výrazně stigmatizující status má něco do sebe.

Úzký vztah matky se synem bývá dnes mnohdy vnímán jako podezřelý. Přesto jen obtížně definujeme, kde končí hranice lásky a péče a kde začíná rozmazlování, na jehož konci stojí bambula nechávající se ještě ve čtyřiceti obskakovat maminkou a z myšlenky na samostatnost má opar. Ano. Jsou i takové případy. Výzkumy však hovoří též o něčem jiném. Podle rozsáhlé studie britské University of Reading mají chlapci s úzkým připoutáním na matku mnohem méně problémů s chováním, jsou přizpůsobivější a trpělivější.

Kvalita vzájemného přístupu též jednoznačně zvyšuje pravděpodobnost, že v dospělosti budou prožívat zdravé vztahy. Známá novinářka a spisovatelka Kate Lombardi, autorka knihy Mýtus maminčin mazánek, sledovala po několik let, jak úplné rodiny vychovávají chlapce, tak matky, které na své syny zůstaly samy. Poznala ženy, které nepodlehly společenskému tlaku a se svými syny si vypěstovaly opravdu úzký vztah. Ti pak byli mnohem zodpovědnější, citlivější k potřebám druhých a měli zdravý respekt k ženám.

Matky, které podle mnohých vychovávaly ze synů zženštilé chudinky, protože je povzbuzovaly k rozvoji jejich emocionální stránky, nakonec ze synů vychovaly silné a sebevědomé osobnosti plné empatie.

Sněhuráci nejsou

Vztah matka - syn obě strany obvykle velmi obohatí. Kluci dovolí matkám vstoupit do světa, který je pro ně dost možná neznámý, a pohlížet na muže jinýma očima. Matky zase v hoších pěstují pocit jedinečnosti a dodávají jim zdání bezpečí, byť možná někdy větší, než je aktuálně společensky přijatelné. Blízkost matek a synů může být dána i tím, že kluci jsou v něčem křehčí - častěji nemocní, častěji se sami poraní, o to více pak potřebují péči okolí a matka bývá tou první, kdo jim ji poskytuje. Matky zpravidla také dobře vědí, jaké dokážou být ženy "potvory" a tak před nimi své synáčky chrání.

Vztah matky a dcery bývá často intenzivnější než vztah matky a syna, ne vždy však musí být zrovna láskyplný. Těžko bychom asi hledali vyhrocenější rivalitu než tu mezi matkou a dcerou, zvláště pokud jsou obě poněkud ovanuty hysterií. Syn bývá pro mnohé ženy výchovně menší oříšek. Není jejím zrcadlem, v němž by mohla vidět své chyby, nerivalizuje s ním, ani se s ním nepoměřuje a neptá se zrcadla, kdo je v našem království nejkrásnější. Sněhurka je tak zákonitě dívkou, zakletého Sněhuráka bychom v pohádkách hledali opravdu jen obtížně.

Synové nestárnou

Často slýcháme, že mužská populace je dnes denegerovaná. Chybí jim imponující mužské vzory, chlapi už nejsou tím, co bývali, krize mužnosti se odráží dokonce na kvalitě spermií. Pány neodpovídající vžitým představám míváme mnohdy tendenci označit za mamánky a zodpovědnost hodit na bedra matek. Mamánkovství je vnímáno jako svého druhu rozmazlenost. Potenciální partnerky se podobným typům mužů raději vyhýbají, třeba se mamánci nebudou mít s kým množit.

Na celý problém však lze pohlížet i z jiné strany: Pokud má syn dobré vztahy s matkou, váží si jí, pak je šance, že si něco z toho přenese i do vztahu s partnerkou. S podobnou tezí přichází i psycholog Chris Person, autor publikace Proč synové nikdy nezestárnou. Podle jeho zkušeností je závislost synů na matkách i v pozdějším věku věc přirozená. Zatímco dívky odcházejí z domova s cílem založit vlastní rodinu a status dcery nahrazují mnohem silnějším statusem matky, muži zůstávají syny po celý život.

Z praxe zná mnoho šéfů velkých společností či zástupců nesmírně zodpovědných povolání, kteří se zejména v osobní sféře takřka ve všem spoléhají na matku. V zaměstnání nekompromisně rozhodují o nejdůležitějších věcech, ale v soukromí a rodinných záležitostech jsou bez matek zcela bezradní. Pozitivní vztah k matce prý pak jednoznačně určuje kvalitu života s partnerkou. Spokojení synové své manželky respektují a chovají se k nim s úctou, byť neméně pozitivních emocí věnují i matkám.

Chris Pierson dodává, že staré pořekadlo Jaká matka, taková dcera potřebuje korekci. Výstižnější je prý Jaká matka, takový syn. "Neberte matkám jejich syny," přichází s poněkud odvážným doporučením pro všechny snachy. "To, že váš manžel miluje svoji matku a pečuje o její dobro, znamená, že se stejnou láskou bude po celý život pečovat i o dobro vaše."

Když je syn učitelem

Samozřejmě ne vždy všechno vyjde a i matka, která to se svými syny myslí sebelépe, se může dočkat zklamání. Ať již vinou nepředvídatelných okolností, či v důsledku chyb, jichž se, byť v dobré víře, při výchově dopouští. Odhlédneme-li od možné aspirace na skutečné "mamánkovství", tedy situací, kdy jsou maminky schopné navlékat ponožky svým dospívajícím synům, aby jim odlehčily, nejde přehlížet i rizika zcela opačná.

Třeba když se matka rozhodne, že ze syna vychová pořádného chlapa, hlavně aby z něj nebyla změkčilá "slečinka". Úspěšně tak může vychovat machistickou bytost, která je pro běžný život téměř nepoužitelná. Jistým protipólem je pak matka úzkostná, katastrofy doslova přivolávající. Její výchova bývá poznamenána permanentní obavou, co zlého by se mohlo jejímu chlapci přihodit, přičemž trpí nejen ona, ale také hoch a jeho sebevědomí. Slova "mami, já to zkusím sám", bývá fakt dobré někdy vyslyšet.

Stejně jako si přiznat, že ten náš "malý" syn už nás v lecčems přeběhl. I to je jedna z transformací vztahu matka a syn. Děti jsou dnes v mnohém poučenější než jejich rodiče, zejména jde-li například o různé technické inovace. Pak se může stát, že se syn stane v dané sféře matčiným "učitelem". Není-li matka příliš "natvrdlá" a syn příliš netrpělivý, může to jejich vzájemný vztah posílit.

Klučičí láska vydrží všechno

Je všeobecně známo, že synové a matky sdílejí zvláštní pouto. Jiné, než mají kluci s tatínky, i jiné, než mají matky s dcerami. Ani snad ne silnější, jako specifičtější, možná tajemnější. Tisíckrát jsme slyšeli, že čím víc času tráví chlapci v okolí žen, byť vlastních matek, tím více slabošskými se stávají. Ale pravda je přímo opačná. Ano, kluci potřebují v životě i mužský vzor, ale tím, kdo skutečně dělá chlapce silnějšími s odvahou zkoumat okolní svět a překonávat překážky, je matka.

Milující matka má největší podíl na tom, zda se z kluka stane muž s velkým M. Podobně smýšlí i autorka knihy Co syn potřebuje od své mámy Cheri Fullerová. Na tzv. maminčiny mazánky byly alergické už celé generace. Klasický obraz popisující mladého muže, jemuž maminky až příliš zpříjemňují život a zahrnují ho až zbytečně velkou pozorností. Kde je ale pravda? Určitě ne v zažitém tvrzení, že příliš matčiny lásky dělá chlapce bázlivější a slabší.

Ve skutečnosti z nich dělá silnější a nezávislejší. Ani sebelepší matka zřejmě nikdy přesně nepochopí, co prožívá její syn, když roste z malého chlapce v dospělého muže. Ale to nevadí. Jisté je, že bude-li respektovat synovu osbonost, nebude-li ani příliš ochranitelská, ani příliš autoritativní a pokud ho zahrne dostatkem lásky, bude jejich vztah jedinečný. Třeba takový, o jakém mluví spisovatelka Shannon Ralphová, lesbická matka dvou chlapců a jedné dívky. Jestli měl někdo právo říct, že nerozumí klučičímu světu, byla to ona.

Snad nic není tak vzdálené. Když se jí kluci narodili, otevřeně přiznávala, že je to peklo, že neví, jak jejich výchovu zvládne. Dnes jsou její dospívající kluci, kteří nemají problém ani s pokorou, ani se sebevědomím, jejím vítězstvím. A i když na počátku svého mateřství s otevřeností sobě vlastní prohlašovala, že k holčičce jednoduše bude mít vždycky blíž, dnes tvrdí: "Kluci milují bezpodmínečně. Milují celým svým tělem i duší. Když si vaše holčička dupne nohou a řekne vám, abyste ji nechala na pokoji, váš syn vás prostě miluje. Když je dvanáctiletá dcera mrzutá a protivná a nenávidí vás, váš syn vás prostě miluje. Když máte s dospívající dcerou tichou domácnost, váš syn vás prostě miluje. Klučičí láska je pevná. Klučičí láska je silná a konzistentní od začátku. A vydrží všechno."

Co by měly vědět matky synů

• Chlapec bude mít lepší vztah s matkou, která má smysl pro humor a nebere sebe ani své děti příliš vážně.
• Vztah vyžaduje čas, alespoň půlhodinku denně buďte se synem tváří tvář bez toho, že byste se věnovala zároveň jiné činnosti.
• Sdílejte synovy zájmy. Sledujte s ním jeho oblíbený sport, obdivujte nové triky na skateboardu.
• Poznejte jeho přátele. Není lepší způsob, jak poznat svého syna, než ho sledovat při hře s kamarády.
• Respektujte jeho soukromí, i malí kluci potřebují čas jen pro sebe.
• Buďte důsledná a dotahujte věci do konce. Věty typu "počkej, až přijde táta" jsou k ničemu.
• Nesnažte se ho přimět ke svěřování za každou cenu. Pozorujte, poslouchejte, sledujte, nechte ho dokončit myšlenky.
• Buďte opatrná na doteky, zvlášť na veřejnosti. Některým chlapcům nemusí být fyzický kontakt příjemný, respektujte to.

Seznamovat se můžete online a klidně i vědecky, díky vědeckému seznamovacímu dotazníku.

Zdroj: https://www.databazeknih.cz/

[ivi]