I na vztahy s prarodiči budete vzpomínat

Na co nejčastěji vzpomínáte, když se ohlédnete zpět do dětství? Samozřejmě na Ježíška a dárky, které jste si přáli, a on je přinesl, pak na rodiče, sourozence. A taky možná na super prázdniny u babičky a dědy. Volno, dlouhé vyspávání, lítání venku až do tmy, fantastické koláče, dobrodružství, procházky. Co dělat a nedělat, aby vaše vnoučata taky měla tak báječné zážitky?

Vztah mezi vnoučaty a prarodiči bývá většinou nejen laskavý, ale prarodiče mají z principu na děti menší požadavky, nemají vůči nim takové výchovné povinnosti, vztah je víc uvolněný, i proto se babička s dědou často těší u dětí velké oblibě. Mají navíc tendenci (a svaté právo) je rozmazlovat. Přes to všechno by si měli umět nastavit ve vztazích určité hranice a pravidla. Důležitá je důslednost. Když třeba řeknete, že se nebude jíst pizza z krabice u televize nebo pít cola, tak byste to měli dodržet, i když jste třeba unavení, chcete si chvilku v klidu sednout a nechce se vám něco posté opakovat.

Něco jiného je, když pravidla porušíte opravdu výjimečně. Třeba když se vnučce či vnukovi povedlo něco mimořádného a vy je chcete odměnit. Jakmile totiž dětičky vyčenichají, že si s vámi můžou dělat, co chtějí, rozhodně toho využijí.

Generační rozdíl

Právě díky věkovému rozdílu a navazování generací mohou vnoučata spolu s prarodiči objevovat krásu, kterou přinášejí stará fotoalba, oživlé vzpomínky a rodinné příběhy. Možná vyrůstá generace, která "nepíše tužkou", ale pořád ještě jde o děti, které si rády vyslechnou příběh o tom, jak byl táta malý a jaké průšvihy dělal (a v jejich stínu se jaksi lépe rozplynou ty, které dělá dítko příběh vyslechnuvší). Je fajn, že má dětem kdo vyprávět příběhy z minulosti rodiny, probírat, jak to tehdy bylo a jak jste žili bez počítačů a mobilů.

Posilujete tak identitu rodiny, i když se vám možná zdá, že to děti nebaví, nezoufejte, ony si jednou rády vzpomenou na to, co jim tehdy vyprávěl děda o studentských časech. Ať jde o jakkoli "moderní" generaci, i oni milují příběhy, minulost, ztotožnění se. A jakmile projeví zájem o rodinné historky a historii, rozhodně je neodbývejte. 

Neradit

Máte sice hodně životních zkušeností a víte, jak na děti, ale abyste měli s rodiči svých vnoučat dobré vztahy, je třeba dodržovat zásadu číslo jedna. A to nezasahovat do situací a vztahů, a neradit, pokud nejste o radu požádání, přestože máte odpověď nasnadě a řešení situace je vám jasné. Někdy je zkrátka lepší počkat, až se bouřka nebo cokoli, co si říká o váš spravedlivý zásah, přežene, a nechat rodiče, ať si podle svých schopností a možností poradí sami.

Když už zasahovat, tak v případě, kdy už je situace tak vyhrocená, že to vypadá, že by ji rodiče nezvládli. A když už je rada vyřčena, neměli byste se hněvat, jestliže si mladí nenechají poradit. Každopádně platí zlaté pravidlo, že by výchova měla být jednotná, což znamená, že byste si problémy měli nejprve probrat mezi sebou.

Pokud jste jako prarodiče účastni výchovy dětí (chodíte pro ně do školy, vodíte je na kroužky, učíte se s nimi...), máte právo svůj názor ventilovat, protože do výchovy, tím že s dětmi trávíte čas, stejně zasahujete.

Nepřehánějte nároky

Obecně se dá říct, že nároky na děti mají spíš rodiče - tedy nároky ve smyslu "udělej si úkoly, cvič na piáno, ukliď si ten binec". Nemusí jít o nějak přehnané, ale oprávněné nároky v rámci výchovy a nekonečného drilu, kdy se nebozí rodiče snaží, aby z něj/ní něco bylo. Nestává se to často, ale může dojít k situaci, kdy i prarodiče mají na dítě přemrštěné nároky. Třeba když dejme tomu babička neměla takový úspěch jako amatérská herečka, ale vnučka evidentně sklony ke hraní má, je šikovná, a babička ji kvůli svému nevyužitému talentu začne do hraní a angažmá na prknech, která znamenají svět, tlačit.

Možná se jí nepodařilo přenést svůj sen na vlastní děti, tak to - opět možná i nevědomě - zkusí přes vnučku. Je to pochopitelné. Ale holčička chce být možná veterinářkou a léčit křečky. Rozumní prarodiče včas "zabrzdí" a nebudou dítě proti jeho vůli vláčet po castinzích a doufat, že se jejich touha naplní.

Tolerance

Trávení času vnoučat s prarodiči by mělo být oboustranně plodné: děti s radostí objeví i jiné způsoby myšlení a životní styl, než jaký je zaběhlý u rodičů a lidí, kteří je obklopují. Když vnouček nebo vnučka povypráví babičce a dědovi o úžasném světě internetu a předvede jim, jak snadno se dá myší proklikat do nevídaných výšin (nebo naopak), mohou mu prarodiče naopak poskytnout třeba vycházky v přírodě, objevování rostlin a zvířat anebo kouzelný svět kuchyně. 

Když je něco podle názoru babičky a dědy ve výchově třeba napravit, je lepší to raději prezentovat pozitivními návrhy pokud možno mezi čtyřma (šesti, osmi...) očima, než jen poukazovat na to, co nejde nebo co je podle jejich názoru špatně. A objektivní optikou: ani moudří a zkušení prarodiče nemusí mít vždycky pravdu.

Proč je důležité, aby si děti vytvářely vztahy s prarodiči 

• Prarodiče mohou dětem vštěpovat úctu ke stáří, chápání zkušeností a prožitků napříč generacemi.
• Ačkoli rodiče nesou za výchovu dětí stěžejní zodpovědnost, prarodiče mohou zafungovat jako pilíř, který jejich výchovu podpoří.
• Prarodiče mají většinou více času k naslouchání dětem a hraní si s nimi.
• Prarodiče mohou působit jako útočiště během bouřlivých let dospívání.
• Díky dobrým vztahům mohou být děti nápomocné, když přijdou těžké chvíle.

Berte je na výlety, hrajte si s nimi

Udělejte si čas a připravte vnoučatům aspoň jednou týdně společný program. Jděte do zoo, kina, vemte je na výstavu nebo si jen hrajte.

Naplánujte výlet

Ideální je naplánovat společný výlet aspoň dva týdny dopředu: vnoučata se budou těšit na delší čas strávený s babičkou a dědou. Výběr destinace samozřejmě konzultujte s rodiči i dětmi, dopřejte jim pocit, že si mohou i ony vybírat a rozhodovat. Zájmy se v závislosti na věku liší, ale stále existují nesmrtelné hity napříč generacemi, jako je návštěva zoo, koupaliště nebo procházka přírodou s naučnou knížkou o rostlinách a zvířatech.

Poslouchejte

Prarodiče jsou bezpochyby od toho, aby vnoučata rozmazlovali. Pro děti jsou těmi, ke kterým by se měly mít možnost uchýlit, když jim svět - aspoň v jejich očích - křivdí: mít se komu svěřit, vypovídat se z trápení anebo z toho, co jim zrovna vadí. Zkuste jim pomoct, naslouchejte jim a nepřerušujte je. Když vám budou vyprávět něco, co zažily, a budete jim skákat do řeči, mít námitky, případně se budete stavět kriticky, nebudou se už příště možná chtít svěřit. Snažte se být na jejich straně a budovat takový vztah, aby se na vás s důvěrou kdykoli obrátily.

Překvapujte

Děti milují překvapení a dárečky a radost je u nich upřímná. Přineste jim čas od času nějakou maličkost, nemusí jít vůbec o cenu nebo velikost dárku. Co třeba zkusit album fotek, když byli táta a máma malí, oblíbenou čokoládu, hezkou knížku anebo koláč, případně jeho společné upečení. Dáte jim tak najevo, že je máte rádi, mysleli jste na ně a pouto mezi vámi se posílí, děti se budou na vaši návštěvu těšit.

Jiná doba

Možná si svůj vztah s prarodiči pamatujete docela jinak: měli jste před nimi obrovský respekt, chovali jste se slušně a o nějakém odmlouvání nebo kamarádíčkování nemohlo být řeči. Jenomže časy se mění, a to rychle. Vnoučata s vámi možná často mluví spíš jako s kamarády a sobě rovnými. Oba přístupy mohou být přínosné, pokud mají řízení a hranice, každopádně jim bez rozčilování a hněvu můžete klidně vysvětlit, že hranice slušného chování a respektu už byly překročeny, a docela obyčejně říct: "Takhle se s babičkou/dědou nemluví!"

Vítejte emoce

Jako dospělí už jsme měli spoustu času a možností prozkoumávat svoje emoce, reakce a naučili jsme se je zvládat nebo s nimi aspoň pracovat, vnoučata tolik času ještě neměla. Děti jsou upřímné bytosti, které se moc přetvařovat a ovládat nedokážou, smutek, radost nebo zklamání na nich poznáte hned. Nesnažte se jejich emoce potlačit, ani smutek ani slzy nejsou nebezpečné, potřebují jen čas a prostor, nemusíte je hned chlácholit.

Nechte je si hrát

Hraní je důležité, různými úlohami a hrami si trénují paměť, zvyšují kreativitu, zjišťují, kde jsou jejich hranice a kým vlastně jsou - co je baví, v čem se jim daří, nebo naopak. A pochopitelně těžce nesou, když se z ničeho nic donutíte s hrou přestat a chcete po nich, aby si uklízely, nebo s něčím pomohly. V ideálním případě byste je měli nechat dokončit, co začaly, což je ovšem často velmi těžké - každopádně se snažte být shovívaví a zároveň i dodržovat pravidla. 

Ale i pomoc na zahradě nebo v kuchyni může být zábavná a přínosná, záleží jenom na tom, jak to nastavíte.

Buďte toleratní

Zkuste přimhouřit sem tam očko a vyhněte se zbytečným konfliktům a hádkám. 

Nemáte děti? S tím vám nepomůžeme, ale s tím, abyste našli partnera a budoucího otce nebo matku svých dětí, můžeme. Seznamte se pomocí vědeckého seznamovacího dotazníku nebo partnerské shody dle znamení zvěrokruhu.

[ivi]