Jsou krásné na pohled, jen si přivonět, utrhnout a dát si do vázy. Nevypadají vůbec nebezpečně, ale právě takové jsou. Přinášejí otravu a smrt jak pro lidi, tak pro zvířata. Řeč je o českých rostlinách, které se s okolím nepářou a tvoří takový toxický arzenál.
Jsou květiny, které není radno trhat, jíst nebo k nim dokonce jen čichat, jedná se o nejjedovatější české rostliny, které se na území České republiky nacházejí a rozhodně byste je neměli nosit na rande. Dovedeme si vůbec představit, že se dá umřít "na kytku"? A na které si tedy dávat velký pozor? Možná jste do dnešního dne o jejich jedovatosti neměli ani potuchy.
Za smrtelnou dávku vysoce toxického ricinu se považuje už pouhý čtvrtmiligram. Je to jedna z nejjedovatějších bílkovin světa, mnohonásobně jedovatější látka než jed kobry a zároveň na to neexistuje protijed. České úřady ricin řadí mezi tzv. zboží dvojího užití pro případ vývozu, protože může sloužit k výrobě zbraní hromadného ničení. V posledních letech dostal pár dopisů s ricinem prezident Barack Obama a bývalý starosta New Yorku Michael Bloombert.
Všechny tyto problémy se hromadí v červených tobolkách s ostny až 4 metry vysokého okrasného skočce obecného. V plodech jsou semena obalená slupkou a právě ta slupka je plná ricinu. Jde o přibližně centimetr velkou záležitost, která ale v těle působí destrukci jako granát. Ricin je buněčný jed, napadá červené krvenky a deformuje buněčné stěny orgánů, jako jsou játra nebo ledviny.
Aby se dospělý člověk otrávil k smrti, stačí pozřít 3-6 semen. Pokud člověk toto množství sní nebo vdechne prášek čistého ricinu o velikosti špendlíkové hlavičky, dostane do 8 hodin horečku, kašel a křeče. Druhý den k tomu otečou plíce, klesne krevní tlak, přidají se halucinace. Kvůli vnitřnímu krvácení selže několik orgánů. Smrt obvykle nastává do 36 až 72 hodin po zasažení.
V případě otravy skočcem je nutné vyvolat zvracení, nasadit aktivní uhlí, dostatečně zavodňovat a hlavně zavolat záchranku.
V nepatrném množství může být ničivá síla jeho jedu prospěšná a likvidovat rakovinnové buňky, alespoň to tvrdí norští vědci. V množství větším jenom o píď vám na dveře zaklepe halucinogenní návštěva s dvojitým viděním a stavem změněného vnímání. Budete mít všechny symptomy rauše, ale ve skutečnosti budete budete ve stadiu slabé otravy jednou z nejjedovatějších rostlin u nás a v Evropě.
Náprstníky zahrnutí asi 20 druhů. Většina roste ve Středozemí a v Malé Asii. Všechny druhy jsou jedovaté a ten snad vůbec nejjedovatěšjí je náprstník velkokvětý. U nás roste na pasekách, slunných kamenitých stráních a mýtinách. Další jsou třeba náprstník žlutý a červený. Tyto byliny jsou chemicky nejlépe zdokumentované. Obsahují stovky látek jako glykosidy, digitoxin a gitalotoxin, které se v čisté formě užívají k výrobě léku upravující srdeční činnost.
Toxické digitaloidy jsou ve všech částech rostliny, stvolu, květu, ale hlavně v listech! Stačí pouhá 1/3 gramu, klidně dva až tři listy, i když jsou až odporně hořké. První příznaky předávkování se projeví podrážděním zažívacího traktu, následuje porucha na sítnici oka. Proto si mnozí myslí, že mají halucinace. Přidá se hučení v uších, bolesti hlavy, a pak se digitaloidy zaměří na srdce. Zpomalí se tep, puls klesne pod 50 za minutu. Smrt nastává posledním, smrtelným záchvěvem srdeční komory.
Jestliže pozřete náprstník, je nutné vyvolat zvracení, třeba tak, že vypijete sklenici vody se solí. Doporučuje se vzít si něco absorpčního, jako je živočišné uhlí.
Vypadá jako borůvka nebo jako menší třešeň. Rulík zlomocný mate tvarem i barvou a má opravdu zlou moc. Jde o nebezpečnou zbraň přírody, protože obsahuje dva z nejtoxičtějších jedů ve světě rostlin. Alkaloid hyoscyamin a atropin začínají účinkovat po necelém jednom dni.
Samotné vědcké pojmenování "atropos" znamená smrt a "bella donna" krásnou paní. Ve středověku si dvorní dámy kapaly šťávu z rulíku do očí, aby se jim rozšířily zorničky. Aby byly šik a krásnější. Staří Češi rulíku říkávali vrahovy bobule, bláznivá třešeň nebo jablíčka lásky. Všechny názvy vycházejí z použití a účinků. Rulík obsahuje hyoscyamin a atropin v takové koncentraci, že malé množství přináší delirium a halucinace, ale 4 bobule už stačí na smrt dítěte a 10 bobulí nebo 300 mg listů na smrt dospělého.
Otravy rulíkem zlomocným tvoří asi polovinu všech vážných otrav rostlinného původu na území Česka. Jde o osudné omyly! Začíná to pocitem sucha v ústech, nato ztěžkne jazyk a zorničky se rozšíří. Kůže v obličeji zrudne, puls se zrychlí, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace. Pak se to otočí a přichází ospalost a hluboký spánek. Krevní tlak padá k nule, až se zastaví dech.
Sami se z otravy rulíkem nevyléčíte. Nicméně prognóza otrav je poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří zachránit. Volejte okamžitě záchranku.
Role ochutnávačů se většinou přeceňuje, protože naprostá většina jedů působí nejdřív až po několika hodinách. Výjimkou je ale oměj šalamounek s velmi silným a toxickým alkanoidem akonitinem. Vlastně jde o jeden z nejprudších a nejrychleji působících rostlinných jedů vůbec s mazaností Šalamouna. Už za půl hodiny se dostavují první příznaky, jako hořkost a pálení v puse, svírání v hrdle, mravenčení hlavy. Alkaloidy jsou v celé rostlině, nejvíce v listech.
Ve středověku se z oměje vytahoval extrakt, který se používal jako šípový jed na hubení vlků nebo k trávení lidí. Lidově se mu říkalo čertův pantoflíček, jedhoj, papučky Panny Marie, psí mor nebo zlý mníšek. Stačilo vzít kořen a nastrouhat pár gramů, protože smrtelná dávka představuje pro člověka už 3 mg čistého akonitinu. Po prvních příznacích v hlavě se mravenčení přesouvá na konečky prstů, na prsa, záda a pánev, až dojde k úplnému znecitlivění. Svaly slábnou, přichází srdeční arytmie, povrchní dýchání. Po 2-6 hodinách člověk umírá zamčený ve vlastním těle na selhání srdce a zástavu dechu.
Tou opravdu první pomocí je vyvolání zvracení. Bez lékařské pomoci je prognóza otravy omějem více než vážná, nicméně i těžké otravy lze přežít, pokud se podaří udržet činnost srdce a dechu.
Je nádherná a nezaměnitelná, silně voňavá a originální. Zároveň zákeřná a zabijácká. Většina lidí ani netuší, že konvalinka vonná patří mezi rostliny s nejprudším jedem.
Konvalinky rostou všude, nejsou drahé a vydrží dlouho. Ale když si je dáte do ložnice, tak vás sice neotráví, jenom vám mohou otrávit druhý den bolestí hlavy. Samotné pozření má trochu přísnější průběh. Pouhá hrst červených bobulí obsahuje tak vysokou koncentraci glykosidů, že dokáže usmrtit každého bez výjimky. Otravy konvalinkou jsou sice výjimečné, ale o to fatálnější. Začíná to zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči a kolapsem.
Jedovatý koktejl zvýrazňuje obsah vápníku, což způsobuje častější koncentraci srdce. Tím prudce stoupá krevní tlak a tím taky srdce kolabuje. Konvalinka je toxická celá, těch glykosidů napočítáme celkem 38 a jsou v převážné části natolik unikátní, že je neprodukuje žádná jiná bylina. Proto si toxikologové mohli pohrát s názvy. Některé jsou pojmenované právě po konvalinkách - konvalatoxol, konvalatoxosid, konvallamarin, konvallosid,...
Pokud tělo samo nedokáže jed odbourat, je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc.
Snad jste poučeni o tom, kterou rostlinu netrhat a nenosit ji na rande. Kam vůbec na to rande vyrazíte? Nechte se inspirovat našimi tipy třeba pro "Plzeňáky".
Zdroj: http://www.kvetenacr.cz
[ivi]