Finsko: země tisíců jezer

Finsko? Je tam v zimě vůbec světlo? Není to náhodou jenom jeden velký les, kde je pořád zima a šíleně draho? Snad o žádné jiné evropské zemi nekoluje tolik předsudků jako právě o Finsku. Pro většinu Čechů je Finsko relativně bílé a vzdálené místo na mapě, což je škoda.

Nicméně individualisté a dobrodružné povahy vědí o Finsku velmi dobře a jejich zájem o "Suomi" stále roste. Co je na Finsku přitahuje? Především široširá krajina, osamělost, klid a neporušená příroda, vždyť jde o nejsevernější a nejřidčeji osídlenou zemi v Evropské unii. Finsko je víc než čtyřikrát větší než Česká republika, má však jen poloviční počet obyvatel. Opravdu se může chlubit rozsáhlými lesy a jezery, kam až oko dohlédne.

K tomu čistý vzduch, čistá voda a překrásný pohled na hvězdné nebe - a to vše jen dvě hodiny letu z České republiky. Napadlo vás, že do Finska je to coby kamenem dohodil?

Dlouhé zimy, krátká léta

Přitom Finsko není vůbec monotónní: mění svou tvář v každém ročním období. Po studené, drsné a dlouhé - v Laponsku navíc nadmíru zasněžené - zimě přichází krátké, teplé léto s dlouhými, světlými nocemi. Nejlepší roční doba pro návštěvu Finska je červen až srpen, kdy se především v době kolem 21. června (letního slunovratu) po celé zemi hodně slaví a slunce téměř nezapadá. 

Na severu za polárním kruhem u Inari nezapadá vůbec. V těchto dnech musí celé Finsko nabrat síly a sluneční svit na celý rok. V ulicích Helsinek vyrůstají zahrádky restaurací a kaváren jako houby po dešti. V noci kolem 23. hodiny jsou ulice ještě plné lidí prohlížejících si výkladní skříně obchodů. Po celé zemi se spontánně slaví a je veselo, Finsko je prostě opojené létem. Před začátkem temné zimy si Finové, nadšení milovníci zimních sportů, obstarávají v knihkupectvích dostatečné zásoby čtiva, aby se měli čím zabavit za dlouhých zimních večerů.

Někteří se zásobí i "tekutým obveselením" pro pusté a prázdné dny. Jakmile ale vysvitne bledé zimní slunce, okamžitě povyskočí, odloží knihy a "finskou vodku" stranou a vyběhnou do přírody na běžky, sáňkují, bruslí po zamrzlých jezerech, vyjíždějí si na skútrech, loví ryby dírou vysekanou v ledu nebo se i v ledové vodě koupou. 

Helsinky

V roce 1812, kdy byly Helsinky Alexandrem I. prohlášeny namísto Turku hlavním městem tehdejšího ruského velkovévodství Finsko, zde žilo 4000 obyvatel. Důvod Alexandrova rozhodnutí byl jednoduchý: Helsinky byly blíž jeho hlavnímu městu St. Peterburgu, což zkrátilo cestování. Vzestupu města už nestálo nic v cestě. Pruský architekt Carl-Ludwig Engel naplánoval město na rýsovacím prkně a vtiskl mu zcela nezaměnitelnou podobu.

On je autorem Dómu - dodnes hlavního symbolu města - a Senátního náměstí, obklopeného neoklasicistními vládními a univerzitními budovami. Později už tvář města formovali finští architekti světového věhlasu, především Eliel Saarinen, Armas Lindgren a Hermann Gesellius, tvůrci finského národního romantismu, již po sobě zanechali Národní muzeum na Mannerheimintie a také hlavní nádraží.

Dnes jsou Helsinky jedním z nejvýznamnějších dopravních uzlů celého Pobaltí. Přes všechen moderní pokrok tu však zůstávají nepřehlédnutelné stopy ruského vlivu: v architektuře, náboženství, kultuře, nabídce zboží i gastronomii. Helsinky jsou tak tavicím kotlem dvou světů. V letních severských věčerech je kolem 22. hodiny světlo jako v poledne. Lidé na procházce zaplňují parky, v kavárnách téměř nenajdete volné místo.

Helsinky - po Reykjavíku druhé nejsevernější hlavní město na světě  v té době rozhodně nejsou místem, kde "chcípl pes". Kromě bohatého kulturního programu se mohou pyšnit největším počtem mobilních telefonů a internetových připojení na hlavu na celém světě.

Právo každého člověka

Ve Finsku najdete 37 národních parků s celkovou rozlohou přes osm tisíc kilometrů čtverečních. Téměr stejně velkou plochu zaujímají jiná chráněná území, zatímco další oblasti jsou prohlášeny za přírodní rezervace. Celková rozloha chráněných území činí 30 000 km², tedy kolem devíti procent celkové rozlohy země. Zázemí na jednotlivých trasách v národních parcích poskytují táboriště s nejrůznějšími přístřešky a sruby k přespání, takže několikadenní výprava do divočiny nepředstavuje žádný problém.

Tyto sruby jsou bezplatné a mají zpravidla palandy, základní kuchyňské vybavení, hromadu suchého dřeva na topení a suchý záchod. Očekává se, že každý opustí chatu v takovém stavu, v jakém ji našel. Například že doplní dříví a odnese si své odpadky. Další rozmanité stavby včetně chýší a kota (obydlí Sámů) ve stylu laponského týpí jsou určeny na vaření nebo mohou posloužit jako dočasný úkryt před nepřízní počasí.

V laavu (jednoduchém přístřešku z kulatin bez oken a dveří) se dá pohodlně natáhnout ve spacím pytli. Finsko, stejně jako ostatní skandinávské země, je k trampům velmi vstřícné. Starodávný finský kodex jokamiehenoikeus (doslova "právo každého člověka") dává každému právo chodit, lyžovat nebo jezdit na kole kdekoli v lesích nebo jiných přírodních oblastech, dokonce i na soukromém pozemku, pokud se dotyčný chová zodpovědně.

Také na jezerech a řekách je možné se na kánoích, pramicích nebo kajacích projíždět bez jakýchkoli omezení. Koupat se a odpočívat se dá ve finské přírodě kdekoli, tábořit jednu noc téměř kdekoli, a to i na soukromém pozemku, pokud to nebude příliš blízko obydlí.

Na pobřeží

Jižní pobřeží Finska mezi Turku a Porvoo u Finského zálivu je nejhustěji osídlenou částí země, zatímco podstatně delší západní baltské pobřeží u Botnického zálivu severně od Turku až po Kemi je osídleno jen řídce. Nedaleko od rušného univerzitního města Turku, v Naantali, je zase ráj po malé i větší děti - nachází se tu fantastický zábavní svět známých pohádkových postaviček "mumínků". 

Zájemci o kulturu směřují do malého, ale mezinárodně známého městečka Rauma, jež bylo díky svému starému městu, tvořenému zachovalými dřevěnými domy, prohlášeno organizací UNESCO za světové kulturní dědictví. Oblast Yyteri pro změnu láká milovníky přírody. Je tu krásná pláž, kde se v létě lidé vyhřívají na sluníčku a na podzim tu podnikají dlouhé procházky. S každým dalším kilometrem směrem na sever se tvář krajiny mění: postupně ubývá ruchu a shonu, je tu stále méně domů, ale o to více půvabu pro dobrodružné povahy. 

Doprovázet vás zde budou útesy a překrásné opuštěné pláže. Tady se vám naskytnou příležitosti k nekonečným výletům podél mořského pobřeží.

Oblast finských jezer

"U čtvrté červené poštovní schránky doleva, pak deset kilometrů lesem a na pátém rozcestí doprava." To není legrace, to je popis cesty k domku u jednoho z celkem 187 888 finských jezer. Jména ulic a čísla domů tu takřka nehrají roli a v oblastech mimo hlavní silnice jsou pouhými symboly. Až konečně najdete ten "svůj" plážový domek, budete dokonale odříznuti od všech zpráv. 

Hodinky odložte do šuplíku. Jeden den u jezera uteče jako voda a přitom má stejné účinky jako dlouhodobá dovolená. Čas je relativní. Oddejte se koupání u liduprázdného břehu jezera, procházkám lesem a sbírání hub, pozorování ptactva a zvěře.

Komu se přece jen po nějaké době zasteskne po rušnější společnosti, musí si autem zajet do nejbližšího města nebo na pramici doveslovat k domku na vzdáleném břehu jezera. Člun bývá většinou v ceně pronájmu chaty. Pro představu: oblast Saimaa u Savolinny je se svými 4400 čtverečními kilometry čtyřikrát větší než České středohoří a to je jen jedna z mnoha. 

Poslední divočina Evropy

Jen málo turistů se vydá až do Laponska, na daleký sever, do polární oblasti Finska. Tady nebývá neobvyklé, když v zimě klesnou noční teploty pod minus 25 stupňů Celsia. V Laponsku žije na třetině celého území Finska pouze asi 200 000 lidí, což je méně než dva na čtvereční kilometr. Odliv obyvatelstva je zřejmý. Období od listopadu do ledna, kdy téměř nevychází slunce, v pravém slova smyslu "zchladí" všechny zdejší obyvatele a přistěhovalci z jihu většinou rychle mizí.

A přitom má Laponsko bezesporu svůj zvláštní půvab, je jednou z posledních téměř nedotčených oblastí na kontinentě a vysněnou zemí všech dobrodruhů. Chodit se tu dá do aleluja. Noci jsou v létě krátké nebo vůbec neexistují, můžete tedy chodit tak dlouho, jak si vaše srdce bude přát nebo nohy dovolí. Ale každá roční doba tu má něco do sebe. V létě je tu nečekaně teplo, na podzim se stromy halí do zlatého listí, v zimě je krajina utopena pod závějemi sněhu, nad kterými můžete sledovat úžasnou hru barev polární záře.

Kromě běžkování se tu dá vybrat i z exotičtějších zimních sportů, například výlet na motorovém sněžném skútru po nedotčených bílých pláních nebo se psím spřežením, který může trvat i několik dní. Až se po dvou či třech týdnech dovolené ve Finsku nasytíte tichem, klidem, přírodou a čestvým vzduchem, až se do sytosti vynadíváte na fascinující západy slunce a stáda sobů v ranní mlze, možná se zase budete těšit na nákupy ve "svém" městě, zatoužíte po půllitru levného piva a zasteskne se vám po sousedech, kutících cosi za zdí. 

Ale nenechejte se mýlit. Nejpozději za pár týdnů budete znovu snít o nějaké osamělé chaloupce na břehu jezera a příští rok vyrazíte do Finska znovu.

Finové - národ saun

Návštěva Finska by rozhodně nebyla úplná, pokud byste alespoň jednou nenavštívili saunu. Finové milují saunování.

Nemáte s kým na dovolenou vyrazit? Seznamte se online. Už jste vyzkoušeli vědecký seznamovací dotazník?

[ivi]