Potravinové náhražky si už vydobyly na pultech českých obchodů důležité postavení. Jsou o poznání levnější než originály, což je hlavní důvod, proč je čím dál tím častěji nakupujeme. A co na to naše zdraví?
Atraktivní obal a příznivá cena - to jsou hlavní atributy, které rozhodují, zda si konkrétní výrobek koupíme či nikoli. Není tedy divu, že v regálech obchodů saháme stále častěji po cenově přijatelnějších potravinových náhražkách, tedy výrobcích, u nichž je dražší originální suroviny nahrazena levnější, jako je například drůbeží separát, sója nebo rostlinný tuk. Nejčastěji jsou imitovány mléčné výrobky, zejména pak tavené sýry.
Náhražky však najdeme také v sušenkách, krémech a polevách, zmrzlinách, v instantní kávě či v čokoládových pochoutkách. Vyhledávané jsou také levné uzeniny s vysokým obsahem sóji, bramborového škrobu a mouky.
Víme skutečně, co kupujeme? V tom je ten největší problém. Často to totiž vůbec netušíme. Vybíráme z regálů s klasickým zbožím a prostě logicky sáhneme po tom levnějším. Obaly jsou hezké všechny, názvy nezavdávají důvod k sebemenšímu podezření, abychom pochybovali o tom, že kupujeme pravý taveňák nebo skutečně čokoládovou čokoládu. Možná pak doma poznáme, že to trochu jinak chutná, ale s ohledem na cenu o tom příliš neuvažujeme.
I tak bychom si s ohledem na své zdraví měli najít čas a informace na obalech výrobků číst pečlivěji. Na etiketách hledejme především informace o přítomnosti rostlinných tuků. Tak například u (ne)čokolád bychom na obalu měli najít nápis: kromě kakaového másla obsahuje rostlinné tuky. Toto oznámení by se mělo vyskytovat poblíž seznamu složek, ale mělo by být odděleno a uvedeno minimálně stejně velkými písmenky jako složení.
Vyhláška přitom povoluje přídavek palmového oleje, oleje z jader manga, salu nebo bambuckého tuku. Jejich podíl ale nesmí být vyšší než pět procent a zároveň by měl být zachován minimální obsah kakaového másla nebo celkové kakaové sušiny. Legislativa umožňuje i přídavek aromatických látek, ale pouze takových, které napodobují chuť čokolády nebo mléčného tuku.
Rostlinné tuky jsou k našemu organismu šetrnější než ty živočišné, a měly by tedy být vždy první volbou. To čteme všude stále dokola, a tak možná máme i pocit, že výrobek s rostlinným tukem musí být zdravěší než ten, v němž je skutečný mléčný tuk. Jenže to tak ve skutečnosti vůbec není! Například práve v tuku z jader palmy, který je často přidáván do čokolád, trvanlivého a sladkého pečiva či do zmrzlin, převažují nevhodné nasycené mastné kyseliny, které nejsou pro naše zdraví zrovna přínosné.
Dalším problémem může být přítomnost ztužených rostlinných tuků obsahující transmastné kyseliny. Ty totiž zvyšují hladinu cholesterolu. Ve výsledku pak tedy i tyto náhražky potravin mohou přispět ke vzniku srdečně-cévních onemocnění, jako jsou například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Tvrzení, že rostlinný tuk je pro nás lepší právě z hlediska cholesterolu, tady vůbec neplatí.
Nechceme tvrdit, že náhražky musí být vždy méně hodnotné a že bychom se před nimi měli mít striktně na pozoru. Je to jako ve všem - výrobky jsou různé a nic nelze paušalizovat. Řada potravinových náhražek může být například dobrá alternativa pro ty z nás, kteří by se měli vyhýbat živočišným tukům. Mohou také lépe vyhovovat při přípravě některých jídel. Chceme jenom říci, že by se tyto imitace neměly oblékat do stejných šatů jako jejich originální vzory.
Každý zákazník by měl předně vědět, že to, co si dal právě do košíku, je potravinová náhražka - a vybrat si ji záměrně. Co přesně musí být na baleném výrobku uvedeno, ukládají české zákony, prováděcí vyhlášky a také nařízení Evropské unie. Údaje na balení potravin musí být v České republice v českém jazyce, výjimkou může být obchodní název potraviny. Pokud jde o potraviny balené mimo provozovnu výrobce nebo potraviny nebalené, musí být informace pro spotřebitele viditelné, srozumitelné, snadno čitelné, nezakryté, nepřerušované jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě.
Neměly by kupujícího uvádět v omyl v souvislosti s charakteristikou potraviny a jejími vlastnostmi, složením, množstvím, trvanlivostí, původem nebo vznikem, způsobem zpracování nebo výrobky, přisuzováním účinků a vlastností apod. Potraviny, které na pohled vypadají jako jiné, ale jsou jen tzv. imitacemi (tedy například o sýru podobné potraviny z rostlinných zdrojů), bychom pak mohli snadno identifikovat.
Odlišná přísada od té, která je běžná, bude totiž muset být dostatečně velkým písmem uvedena vedle názvu výrobku na přední straně obalu.
Nejpodstatnější informace je, že obě jsou skutečně másla, nikoli potravinové náhražky. Takže, kde je rozdíl?
Šlehačka vzniká tak, že ušleháme smetanu. To si automaticky představuje každý z nás. Jenže vždycky to tak není. Na trhu jsou i šlehačky, v nichž je mléčný tuk nahrazen rostlinným, a samozřejmě se používají i ty ztužené, které odborníci na výživu kvůli obsahu transmastných kyselin zpravidla zatracují. Můžeme však pravé šlehačky vůbec rozeznat od falešných, když stojí v regálech obchodů v pohodě vedle sebe?
Pochopitelně ano - podle informací na obalu. A když si nevšimneme, co jsme vlastně koupili, určitě to poznáme po použití. Šlehačka z rostlinného tuku se totiž pravděpodobně rozpustí na dortu dříve, než ho stačíme sníst.
Tavený sýr je mléčný výrobek. Měl by tedy obsahovat mléčný, tedy živočišný tuk. Pokud najdete na etiketě, že je v něm použit tuk rostlinný, nejde v žádném případě o sýr. Nic na tom nemění, že v obchodě je umístěn mezi sýrovými výrobky. Jak tedy poznáme sýr?
Na obale musí být uvedeno:
Dostatek všech minerálů a vitamínů je pro správné fungování vašeho těla i organismu nezbytné. Neokrádejte ho tedy o vše pro vaše tělo nezbytné. Odbornou péči můžete najít v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové.
[ivi]