Chci ten kus papíru

Možná jste vyrůstali v tradiční rodině, ve které byli vaši rodiče zasnoubeni. Kdysi to jinak nešlo. Děvče většinou otěhotnělo a byla svatba. Nikdo tehdy neřešil, zda je to moc brzo. Zda by neměli ještě počkat. Mladí nevyjednávali, že nejdříve postaví dům, potom koupí auto, potom... jednoduše byla svatba.

Možnost volby

Dnešní svět je však jiný. Už se nedá hovořit ani o "mladých", protože do manželského svazku vstupují třicátníci či dokonce čtyřicátníci. Není se co divit, vždyť vysokoškolský diplom získáváme v pětadvacítce, pár roků nám trvá, než si rozběhneme kariéru a začneme tak nějak vydělávat a až potom přichází na řadu rodina. Když se opět ohlédneme do minulosti, je třeba konstatovat, že i naše nároky jsou vyšší. Běžně se žilo v jedné domácnosti s rodiči. Mladou nevěstu učila chlapcova matka. Ano, i tehdy se do vztahu mladých pletli rodiče.

Moralizovali, poučovali, no, na druhé straně se mladým žilo lehčeji. Bez hypotéky na krku. I pomoc při dětech byla neocenitelná. Dnes žije většina párů ve vlastní domácnosti. Rodiče vychovávají svoje děti bez pomoci prarodičů, ale zase jim nikdo aspoň neříká, co mají a nemají dělat. Výchova je však náročná a ještě náročnější je, když je na ni žena většinu času sama. Stoupající tendenci má počet dětí narozených mimo manželství. Až 40 % novorozenců se narodí nezasnoubeným partnerům.

Směřujeme k tomu, že svatba bude v blízké budoucnosti jen přežítkem? Kusem papíru, který je pro fungující vztah nepotřebný?

Ve výhodě

Už v jedné lidové písni se zpívá "Když má děvče 20 let, je ji třeba vdát", což značí, že děvče po dvacítce bylo považované za staré děvče. Když se žena nechtěla vdát, mohla vstoupit do kláštera. Svatba se považovala za povinnost. Manželství bylo odjakživa součástí partnerských vztahů. Až v současnosti se stále více setkáváme s názorem, že když se dva milují, papír nepotřebují. Tento "papír" je však jakousi deklarací, projevem závazku. Manželský svazek představuje jakýsi symbolický příslib obou partnerů sdílet společný život v jeho příjemných i náročných chvílích.

Z právního hlediska přináší nesporné množství výhod. Kromě společného příjmení to je například bezpodílové spoluvlastnictví majetku nabytého během manželství, možnost uplatnit si nezdanitelnou část základu daně na manželku, vzájemná vyživovací povinnost manželů, oprávnění zastupovat manžela v běžných věcech, jako např. přebírání pošty, ale i nárok na vdovský/vdovecký důchod anebo možnost využít novomanželskou půjčku. I přesto se lidé do manželství nehrnou jako kdysi.

Proč je to tak? Partnerské spolužití bez "papíru" fungovalo i v minulosti - bylo však konzervativním společenským, i náboženským nahlížením odmítané a v neposlední řadě bylo ekonomicky nevýhodné, což bylo příčinou omezeného výskytu tohoto typu spolužití.

V minulosti byl výrazný kulturní a politický tlak na "klasický" model spolužití, tedy manželství. Tak jako i v jiných oblastech života, rok 1989 přinesl změny i v oblasti rodinného chování a začali se objevovat nové formy nemanželského spolužití. Ty podle psychologů souvisí s více faktory. Paradoxně, za menší míru zasnubování se zasloužily ženy. Protože dříve zastupovaly ženy především funkci manželky, matky a zůstávaly v domácnosti. V součastnosti jsou ženy vzdělané, což se odráží i v jejich vyšší zaměstnanosti a ekonomické nezávislosti.

Symbol

Svatba je odvěká forma rituálu. Symbolickým "ano" oznamujeme blízkým i okolí, že chceme být součástí manžela/manželky a chceme být vnímaní jako pár. Samozřejmě, že ne vždy to vyjde a upřímně - je lehčí rozejít se než se rozvést. V případě víry a psychologického hlediska považujeme manželský slib jako závazný. Současné ženy jsou nezávislejší a sebevědomější, no i ty nejsilnější z nás jsou v koutku duše romantici toužící po lásce, pozornosti a pevném vztahu. Podle všeobecného názoru jsou to právě ženy, které se chtějí vdávat.

Je pravda, že ženy v porovnání s muži upřednostňují manželský svazek před alternativními formami spolužití. Vyplývá to z potřeby ekonomické, ale i emocionální a sociální podpory, které s sebou manželský svazek přináší. Ženy ve větší míře než muži touží po statusu manželky, po společném příjmení, ale i po poslechnutí si veřejné přísahy a lásky svého partnera. Aby všem přítomným oznámil, že po jeho boku stojí žena, s kterou chce tvořit rodinu.

Žijí déle

Věděli jste, že i výzkumy ukazují, že lidé žijící v manželském svazku se dožívají delšího věku? Psychologové se shodují, že tento fakt souvisí s vaší vzájemnou podporou. Když to v manželství funguje, tak finanční zázemí, citová podpora a celková pohoda by měli být samozřejmostí.

Doba testování

Současná doba, i když nepřímo, svatbám nepřeje. Vzpomeňme si jen na takovou hormonální antikoncepci. Která žena ji neužívala aspoň nějaký čas? I díky ní se nestane, tak jak bylo běžnou součástí života našich matek a babiček, že svatba jednoduše "musí" být. Žena tak může plánovat, kdy se stane matkou. Na druhé straně, když už otěhotní, společnost už není taková upjatá na názor druhých lidí.

V minulosti byla svobodná matka ukázkou hanby, což už nikoho v součastnosti nepobuřuje. Anebo samotná svatba. Dříve se udělala zabijačka, každý přinesl koláče nebo domácí alkohol a svatba byla hotová. V součastnosti je svatba celkem zatěžkávající finanční zkouškou novomanželů. Samozřejmě, že můžeme argumentovat tím, že se dá uskutečnit svatba i v zahradě anebo jen se dvěma svědky, ale tak upřímně - kdo netouží po úžasné svatbě, plné hostů a dobrého jídla?

Svatební šaty, které jednoduše ušila švadlena, nejsou v současnosti takovou lacinou záležitostí. A to nemluvíme o svatební cestě. Je jiná doba, máme jiné nároky, do kterých nás partneři však často tlačí i okolí. I to jsou důvody, kdy si partneři povědí, že jim je lépe bez manželství. A tak spolu žijí v jedné domácnosti, zjišťují, zda jim to ve vztahu klape, zda se milují, zda umí společně hospodařit a zda jsou jednoduše spolu šťastní. Rozdílné každodenní situace projevují jejich vztah a zároveň ho upevňují (anebo naopak).

Taková skupina neoddaných párů má jakoby testovací charakter soužití, který směřuje k zjištění, zda daný partner/partnerka je vhodný/ná na vážnější párové fungování. No a bez ohledu na čas, většina takových párů i tak završí svůj vztah svatbou. Ať si říká, kdo chce, co chce, manželství je symbolem, že vztah myslíme vážně. Už přísaha, že s partenrem zůstaneme v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí, nejsou jen slova do větru. Alespoň u většiny z nás.

Co si o svatbě myslí muži?

Petr (35): "Moji rodiče oslavili tento rok 35. výročí manželství. V naší rodině se vždy ženilo a vdávalo. A já jsem věděl, že když poznám partnerku, kterou budu milovat, budu chtít, aby se za mě provdala a stala se mou manželkou. Podle mě je to takové automatické vyústění vztahu."

Michal (30): "Je pravda, že s mojí už manželkou jsme spolu randili pár let. Potom otěhotněla a neuměl jsem si představit, že by se náš syn narodil jako nemanželské dítě. Petru bych si i tak vzal za manželku, jen bychom možná ještě rok, dva počkali. Příchod syna svatbu urychlil."

Andreas (40): "Přiznám se, že mám za sebou několik víceletých vztahů a do ženění se mi nějak extra nechtělo. Potom jsem ale potkal Andreu. Bylo mi s ní dobře a nějak přirozeně jsme se rozhodli pro svatbu. Je pravda, že ji v podstatě navrhla ona, já jsem se však nebránil. A tohoto kroku nelituji. Zatím.."

Jak si udržet vztah plný lásky

Buďte realisté...

Člověk by měl počítat s tím, že polovina očekávání se nenaplní. Berte to tak, že je skvělé, když vyjde celá půlka toho, co jste si představovali, a nebuďte kvůli tomu zbytečně naštvaní. Navíc je dobré si uvědomit, že některé roky jsou ještě horší než jiné. Jak přibývají roky, v rodinných plánech se stále častěji objevují komplikace. Buď je něco vám, nebo je potřeba úplně změnit životní styl rodiny.

Naučte se odpouštět

Přiznejte si, že ve vztahu děláte také spoustu chyb a že si váš partner zaslouží, abyste se omluvil/a. Může to být zdánlivá banalita, kdy vstanete levou nohou napřed a místo ranního úsměvu vyšlete jen pár odseknutí, stejně jako ostrá hádka kvůli nějaké prkotině. Věta s prosbou o odpuštění dokáže zázraky. Rozhodně se vyplatí potlačit pocit, že se něčím podobným v očích toho druhého shazujete. Vztahu daleko víc ublíží, když se nikdy za nic omlouvat nebudete.

Překvapujte se

Na překvapení typu výlet do Paříže se asi těšit nemůžete, to se děje spíše ve filmech. Nebo v rodinách, které mají víc peněz než ty druhé. Ale potěší vás jistě i když partner navrhne, abyste se v sobotu vykašlali na domácí úklid a jeli na výlet na hrad, kde jste se kdysi seznámili.

Chovejte se jako milenci

Že tahle rada zní trochu trapně? Ale vůbec. Znamená to, že občas pošlete děti na víkend k babičce a večer se pod jednou peřinou podíváte na film, pomilujete se a celou sobotu zůstanete v pyžamu. Jasně, mohli byste jít třeba do hospody nebo do kina, ale pro váš vztah to bude vzpruha.

Najděte si na seznamce přesně takového partnera, jakého si přejete. My vám k tomu budeme držet palce!

[ivi]