Pijete čaj? Jistě, kdo by neměl tento povzbuzující nápoj rád. Patříte k návštěvníkům čajoven a specializovaných obchodů s čajem nebo si čaj kupujete ve vašem supermarketu? Dáváte přednost hřejivému černému, zelenému plnému antioxidantů nebo jemnému bílému? Víte, jak se podle starých legend začal pít čaj? Pro ty z vás, kteří by se rádi dozvěděli více o tomto kouzelném nápoji, jejž si každé ráno naléváte do hrníčků, je právě tento článek.
Slovo čaj pochází z čínského čcha, označující lístky čajovníku. Všechny druhy čaje, na které si jen vzpomenete, pochází z jediného keře zvaného čajovník čínský, který je pěstován v čajových zahradách až do výšky 3 000 metrů nad mořem. Jak roste nadmořská výška, zvyšuje se i kvalita čaje, jelikož keříky zde rostou pomaleji a v jejich listech se tak mohou naplno rozvinout všechny chuťové a vonné složky.
Čajovníky se na čajových plantážích zastřihávají přibližně do výšky jednoho metru a velikost listů opět závisí na nadmořské výšce. Čím níže se rostliny pěstují, tím větší listy mají. Čajovníkům pěstovaným v nížinách dorůstají listy až do délky 20 centimetrů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že čaje z horských oblastí jsou kvalitnější, ale mají menší lístky (nejmenší jen 2 cm) a tím pádem je s nimi spojena i nižší výnosnost.
Sklizeň čaje probíhá většinou několikrát do roka. Tradičně sbírají čaj sběračky do velkých košů na zádech a to tak, že mezi prsty berou jednotlivé lístky a pomocí nehtů je vždy uštípnou. Většinou se sbírá prvních pět lístků a vrcholový pupen, který se nazývá tips. Jelikož se čajové zahrady často vyskytují v chudých oblastech, na sklizni obvykle pracují i děti.
Ihned po sklizni jsou čajové lístky rozloženy na bambusové rohože nebo na čistou betonovou plochu, kde dochází k procesu zavadání. V průběhu zavadání, které může trvat až několik hodin, ztratí lístky asi polovinu vody a lze je poté srolovat, aniž by se lámaly.
Po svinování, které se dnes častěji provádí mechanicky, dostávají čajové lístky tvar typický pro konkrétní druh čaje – jehličky, spirály apod. Svinováním se naruší povrch lístků a zahájí se tak proces oxidace, jež posléze pokračuje dalších několik hodin, než je zastaven vysokou teplotou při sušení v sušících pecích. Oxidace je biochemická reakce kyslíku obsaženého ve vzduchu s polyfenoly, které jsou přítomny v čajových lístcích. Při oxidaci přijdou lístky o 80 % vlhkosti a jejich okraje se lehce zbarví do červené barvy. Délka oxidace má zásadní vliv na množství kofeinu, které je v čaji obsaženo.
Poslední fází ve zpracování čaje je třídění, kdy se klade důraz na stejnou velikost lístků v jednotlivých třídách. Existují dvě velké skupiny – čaje listové a čaje lámané, které putují do čajových sáčků.
Když přihlédneme ke způsobu zpracování čaje, můžeme rozlišit tři základní druhy:
Existují také další speciální druhy čajů, jako například jemné čaje bílé, pro jejichž výrobu se sbírá vždy jen první čajový lístek a nerozvinutý vrcholový pupen. Žlutý čaj je druh zeleného čaje, který je vyráběn pouze v Číně ve velmi omezeném množství. Proces oxidace u žlutého čaje probíhá velmi pomalu a lístky jsou svinovány ručně.
O více než 4 000 let dříve, než byly čaj a čajová kultura v 16. století dovezeny do Evropy portugalskými a nizozemskými kupci, byl, dle jedné z mnoha legend, tento lahodný nápoj objeven v Číně. Tehdy se prý Šan-nung, čínský císař, zrovna oddával hluboké meditaci v lese, když mu se závanem větru spadlo pár lístků divokého čajovníku do kotlíku s vařící se vodou. Císař si v meditaci ničeho nevšiml, vodu vypil a překvapen zajímavou chutí se jal sbírat další lístky, které posléze přinesl do svého paláce. Později rovněž pocítil povzbuzující účinky nápoje a ten se od té doby začal podávat u císařského dvora.
Čína zůstává ostatně i dnes opravdovým rájem čajové kultury. Tento blahodárný nápoj pijí všichni a všude. Nejvíce pak v čajovnách, které najedete v každé sebemenší vesnici. Při popíjení čaje Číňané často hrají šachy, sledují televizi nebo dokonce uzavírají obchody. Ačkoli čaj pochází z Číny, v současné době čínské čaje představují pouze 10 % procent světové produkce čajů, které jsou určeny pro mezinárodní trhy. Největšími producenty jsou nyní Indie, Japonsko a Srí Lanka.
Kolem roku 800 n. l. se čaj dostal z Číny do Japonska. První semínka čajovníku do své země přinesl japonský mnich Saičó, který se v Číně věnoval studiu buddhismu. V čajové zahradě, kterou tehdy ve svém japonském klášteře založil, se dodnes pěstuje vysoce kvalitní čaj. Je známo, že čínští i japonští mniši popíjeli čaj, díky němuž zůstávali bdělí během svých dlouhých meditací. Ze zen-buddhistických klášterů se čaj postupně dostal na japonský císařský dvůr a později také do domovů všech obyčejných Japonců. Japonsko je kolébkou mistrů čaje, kteří vyvinuli a dovedli k dokonalosti japonský čajový obřad, při němž se nejčastěji používá speciální japonský čaj Matcha.
V Mongolsku, kam se čaj dostal v 10. století směnným obchodem s čínskými kupci, se tento nápoj připravuje ve slané vodě a přidává se mléko nebo ovčí lůj. Výsledek připomíná spíše polévku a mongolští pastevci dodnes pijí až 30 šálků takto připraveného čaje denně. Stejně jako v Mongolsku, i v Tibetu čaj představuje jedinečný zdroj vitamínů a minerálů. Tibeťané ho připravují podobně, ve slané vodě s přídavkem mléka, jačího másla a ječné mouky.
Čaj je známý svými povzbuzujícími účinky, za které vděčí alkaloidu kofeinu. V průměru čaj obsahuje přibližně 4 % kofeinu, přičemž větší množství mohou mít některé černé čaje. Množství kofeinu můžeme sami regulovat při přípravě nápoje. Čím více použijeme čajových lístků a čím déle je budeme louhovat, tím více kofeinu se do nápoje vstřebá. Prvních zhruba 45 % celkového množství kofeinu z čaje se do nápoje dostane už po 50 sekundách louhování. Obsah kofeinu v jednom šálku (cca 230 ml) jednotlivých druhů čaje v porovnání s kávou naleznete níže:
V čajových lístcích bylo dosud objeveno přes čtyři stovky různých chemických látek, jejichž obsažené množství se liší u jednotlivých druhů čaje. Jedná se například o polyfenoly, flavanoidy, alkaloidy, enzymy, sacharidy a vitamíny. V čaji jsou přítomny také třísloviny, které způsobují, že nápoj po delším louhování zhořkne. Z minerálních látek můžeme zmínit draslík, fosfor, železo nebo vápník.
S podzimem, který s sebou přináší chladnější počasí a potřebu určitého zpomalení a zklidnění, přichází opět doba, kdy nás více a více láká návštěva útulných a vyhřátých čajoven. Až se tedy příště vydáte do své oblíbené čajovny, bude snad pro vás zážitek z popíjení čaje o něco hlubší. V obchodě budete vědět po jakém typu čaje sáhnout, když potřebujete podpořit své soustředění a jaký čaj zvolit, pokud se naopak chcete uvolnit a vyčistit si mysl. Přeji příjemné čajování!
M. Pössl: Čaj jako životní styl; C. Dow: The Healing Power of Tea. Zdroj obrázků: shutterstock.com.
[mon]